Pytlík komentáře u knih

Kniha mě jistým způsobem zklamala. Jako správný romantik jsem čekal příběhy plné těžkého, ale radostného života na Šumavě, ve kterých se to bude hemžit samorostlými filozofy s originálními myšlenkami, neboť co jiného dělat v těch pustinách přes zimu, než dumat, dumat a dumat? Mladý příručí dokázal, že se dají dělat i jiné věci, když je poblíž mladá krasavice (ehm). No zkrátka, Klostermann život na Šumavě vyličuje dost depresivně, v zimě se trpí nudou, osamoceností, a v létě to není o moc lepší. Navíc příroda v jeho vyprávění působí jak z hororu, obrovské vichry, po deštích záplavy vody, přívaly sněhu apod. Pobavilo mě, když jsem se dočetl, že redaktor donutil vymazat z knihy Katyino těhotenství a nemanželské dítě, aby se čtenářstvo necítilo pobouřeno.

7 05.12.2022

Velmi pochmurná kniha, zejména v první části. Pavel píše krásně, ale v celé knize není ani náznak nějakého humoru, pouze drtivá vážnost. Pokud byl takto nastavený i on osobně, nedivím se jeho trudnému osudu.

2 17.11.2022

Vzhledem k tématu se Pavel nemohl tolik rozjet jako v jiných svých dílech, přece jenom, v kopání do míče nějakou hloubku člověk těžko najde. Každopádně je pěkné porovnat tehdejší dukláky s těmi dnešními čutálisty, které porazí i závan větru zvednutý proběhnuvším protihráčem a zakopnou i o vzduchoprázdno. Ale nelze říct, že by byl v minulosti ten fotbal lepší... třeba dávat soupeři při zápase pěstí, to už by dnes (většinou) neprošlo.

3 17.11.2022

Kniha, ze které mrazí, neboť krásně objasňuje příčiny komunistického teroru a násilí. Každý, má trochu vyšší úroveň než obyčejný dělník (např. dcera hajného), se ukáže být povrchní, nechápající vznešené ideje, zasluhující zničení. Každá postava, která projeví v průběhu knihy nějakou minimální špatnou vlastnost (třeba onen komunista, tak trochu byrokrat, který trval na pravidlech), se na konci ukáže jako skrz veskrz prohnilá (z onoho komunisty se vyklubal trockista). Tanec, který nám nevoní, okamžitě označíme za pornografii. V knize samozřejmě není ukázáno, kam podobné nálepkování a nenávist ke všemu trochu jinému vede, ale my dobře víme.

Sice se jednalo o detektivky, kterýžto žánr mě moc nebere, páč nikdy neuhodnu pachatele, ale přesto dávám velmi vysoké hodnocení. Zejména kvůli omáčce či vatě obalující ty kriminální příběhy, kde Škvorecký plně prokázal svoje geniální spisovatelské schopnosti a smysl pro humor. Navíc poručík Borůvka je díky svému nekonečnému smutku záhadná bytost. Proč vlastně byl smutnej?

3 17.11.2022

Perfektní objasnění psychologie současného Ruska a jeho působení na Trumpa. S některými věcmi ale nesouhlasím - např. s jeho názorem, že bez Evropské unie nemůžou evropské státy fungovat.

2 14.08.2022

Možná by bylo lepší, kdyby kniha neobsahovala úvod, ve kterém se dočteme, že autor začal s obchodováním v r. 1978. V r. 1981 byl svou neschopností obchodovat zcela znechucen a tak se přestěhoval a stal se brokerem jinde. Během 9 měsíců přišel skoro o všechno. A tak v r. 1982 začal psát knihu "Disciplinovaný trader". V r. 1983 si založil konzultační firmu a vede semináře. A já se ptám, kdyže autor úspěšně obchodoval, že se cítí dostatečně erudovaný rozdávat rozumy? Ale tak dobrá, né každý skvělý fotbalový trenér byl i skvělý fotbalista (i když Douglas v tomto přirovnání by byl úplně neschopen kopnout do míče), tak mu dejme šanci. První část zní slibně, bohužel pak nastává část blábolivá (o energiích, vnímání apod.) a pro mě korunována částí, ve které doporučuje svůj systém výstupů z pozice z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, tj. z doby, kdy podle svých slov přišel skoro o všechno. Takže děkuji, knihu odkládám.

2 14.08.2022

Ke své škodě jsem přeskakoval první části knihy a pořádně se začetl až po příletu do minulosti, a tak jsem přišel o všechny ty změny v chování a vzhledu osob. Důvodem, proč jsem první části přeskakoval, byla jednak určitá banálnost rozhovorů a jednak můj skepticismus k tématu jako takovému - myšlenka natáhnout před pěti miliony lety trubky z Arábie až do severního moře a přečerpat tam všechnu ropu - mi přišla zcela střelená. Ovšem přílet do minulosti, opuštěnost a jistota vymření, existence všelijakých budoucností, to bylo naprosto fascinující. A propo, s těmi alternativními budoucnostmi, myslím si, že je celkem naivní si myslet, že by posílaly své vyslance zrovna v ten samý čas do toho samého časového úseku v minulosti.

1 14.08.2022

Jediné, co se z knihy dalo číst, je úvod, putování po Islandu a závěr. Mezitím se nacházelo moře, co moře, oceán textu, ve kterém se normální čtenář neorientuje a který ho vrcholně nudí. Samé příkazy, navádění torpéd, únik do hlubin, sem tam výbuch a praskání trupů, jalové rozhovory o banálních věcech apod. Knize taky moc nepomáhá, že je ruská technika pojmenovaná anglickými názvy, takže takového beary či backfiry člověk nejdřív považuje za kladné hrdiny a drží jim palce. Jmenovat se hezky srozumitelně medvěď nebo obratnyj effekt, člověk hned ví, s čím má co do činění a může je proklínat hned hezky od začátku. A co se týče logiky, nějak jsem nepochopil, proč bylo potřeba kvůli ropě v perském zálivu nejdříve vyvolat válku s NATO.

1 19.06.2022

U podobných knih mě vždy přepadne smutek. Autorovi se podařil naprosto skvělé, doopravdy velmi vtipné dílko, a přesto ho nikdo nečte a nikdo ho nezná. Kolik podobných talentů se u nás skrývá, kolik jich nebylo a nikdy nebude objeveno? Kolik potenciálních hvězd si píše do šuplíku, či spíš do složky v počítači, a nikdy se o nich nikdo nedozví?

1 20.05.2022

Do doby, než se závodníci vydají na závod míru, se jedná o román vtipný a čtivý. Pak se zhorší, nasákne budovatelským nadšením, stále opakovanými obraty (finský závodník bílý jako mléko), lysenkovskými metodami aplikovanými na cyklistiku (ve volném dni pošle doktor hlavního hrdinu dělat atletiku, aby se mu otevřely šuplíčky s energií, no to mě podrž voči) a sportovními nesmysly (závodník si ji nemůže během jednoho dne prásknout natolik, aby byly obavy, že po dni odpočinku nebude schopen pokračovat). Na druhou stranu, některé věci byly zobrazeny věrně (jezení syrových vajíček, nastupování soupeři v okamžiku, kdy měl defekt či jiný problém). Vadou je pro mě i absence závěru, člověk se nedozví, jak celý závod skončí. PS: Kdo dělal popisek knihy na této databázi, se fakt vyznamenal, hned je vidět, v čem má on sám své slabé místo.

1 20.05.2022

Ech bóže, stupidnější knihu aby člověk pohledal. Z literárního hlediska naprosto bezcenná a z myšlenkového hlediska silně pochybná. Jestli jako toto mělo úspěch, tak člověka napadá, že ty předsudky o hloupých Američanech nejsou až takovými předsudky. Každopádně, Johnsonovi lze gratulovat, že našel svůj nový sýr a díky hloupým myším si mohl žít ve vatě. A kdyby mu to náhodou přestaly žrát, mohl hledat svůj nový sýr do Severní Koreje. Tou svou úžasně prkennou závěrečnou diskuzí prokázal, že má talent na psaní dechberoucích soudružských dramat typu "Zklamal jsem soudruzi, v rámci pokání jdu na brigádu do sýrárny!"

Zatím nemohu hodnotit, protože za dva roky jsem přečetl pouze prvních sto padesát stránek. Kde Čornej sáhodlouze rozebírá, jaké všechny možné eventuality mohly znamenat dvě jednořádkové poznámky o Žižkovi ve starých kronikách. Pokud se tedy našeho Žižky vůbec týkají, což není vůbec jisté.

S výjimkou Záhady hlavolamu se mi od Foglara nejvíc líbily ty díly Rychlých šípů, kde se odehrávala nějaká sranda. Takže se mi samozřejmě moc líbí i tato kniha, která je legrací nabitá, byť občas autor moc tlačí na pilu. Ovšem třeba takový popis divadelního představení či zápisek Grizzliho tatínka ohledně záplaty na gumě jsou vrcholné kousky, které lze číst stále dokola.

Kdepak Švejk, tyto Dějiny jsou naprosto geniálním Haškovým dílem. Popis misionářské cesty, týden s Dacany, vévoda makedonský Klimeš, pumpování Machara, básník Racek, Májové výkřiky a spousta dalšího je úplným vrcholem humoru, co se kdy zrodil v naší kotlině. Asi kladně působilo to, že Hašek dílo napsal snad v jediném období, kdy nepil? (Když tedy vynecháme Rusko, kde ale měl jiné starosti). A asi také to, že důvodem pro psaní nebyla snaha okamžitě získat nějaké peníze, jako je tomu u povídek a Švejka. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že stačilo málo a toto dílo by vůbec nebylo známé, stačilo by, aby se ten rukopis jednoduše ztratil někde v průběhu dlouhých let, kdy se jen tak někomu někde válel ve skříni.

4 16.04.2022

Klady: humor, psáno obratnějším jazykem než originál. Zápory: některé příhody moc nereálné, vymyšlené. Všechno vede až příliš jednoduše k cíli, v ději nejsou žádné slepé uličky. Přílišné zapojení žen, silně pochybuju, že by tvrdí hoši ze Stínadel byli odvaření z holky jen kvůli jejím očím a proslovům.

2 02.04.2022

Knihu jsem chtěl odložit hned po pár řádcích, když jsem si přečetl "Kosi po ránu připitoměle zpívali: Je jaro!". Tohle by Foglar v životě nenapsal, takové rouhání. On, celoživotní milovník jara, považoval tohle roční období za naprosto výjimečné. Dále, historky Rychlých šípů se v originálu vyznačovaly reálností, byť temnou (snad s výjimkou létajícího kola a Mirkova dvojníka). Grifinovy příhody jsou sice zajímavé, také temné, ale nereálné, silně za vlasy přitažené. Přijdou mi spíš jak karikatura Foglarových knih. Navíc těch příhod je snad až přespříliš. Kniha se moc nevěnuje dění v klubu, vztahům mezi lidmi, není v ní humor.

6 02.04.2022

Co si budeme nalhávat, Franta nemá talent. Potenciálně vtipné historky líčí jak žáček při povinném slohu ve třetí třídě. Dále je zejména první část knihy prošpikována sáhodlouhými úvahami, kdy se nešťastný čtenář dozvídá Frantovy názory na cokoli, přičemž v duchu volá, proč, proč, vždyť mě to vůbec nezajímá! Druhá část knihy, která začíná líčením historek s Haškem, mi přijde daleko lepší, hlavně proto, že se Franta ze svých názorů vykecal a už s nima dal pokoj.

02.04.2022

Jednoznačně za pět hvězdiček, přece nedám míň knížce, co jsem sám napsal? Ale objektivně musím říct, když ji tak čtu po létech, že jsem si v ní parádně zablábolil. Ach, proč jsem jen nezkrotil své puzení pouštět se do pseudofilozofických a pseudopsychologických úvah. Ano, má to jednu výhodu, člověk může moji knihu číst pořád znova a znova, neboť ani na podesáté nepochopí, co jsem myslel např. větami: "Fantastika policejního konfidenta žije v tupé, konjunkturální symbióze s absurditou, je výrazem bezperspektivního mravního cynismu" nebo "Věcný, autentický detail není z automatismu vnímaní osvobozen fantazijní destrukcí, , je pouze nepatrně pootočen obratnou rukou mystifikátora. Posláním nespoutané bohémské hry bylo strukturovat skutečnost, nalézat v jejím chaosu a proměnách nastražené prvky tvarové aktivity; tím hra vlastně už bezděčně přechází v tvorbu" nebo "Hašek si nezakládal na estetickém nonkonforismu a nekladl proti individualistickému dandysmu své generace gesto patetického kolektivistického symbolismu" nebo "Ani pro znalce není lehké určit, kdy se improvizace stává tvarem, ve kterém švu se literární dílo stýká s nezáměrností a univerzálností mýtu". A tak by šlo citovat v podstatě polovinu mého díla, tak dobrá, ještě jednu větičku si dáme "U Haška vzniká z osobního rozčarování obdiv k dejinnému flegmatu prostého člověka, k nerozlišitelnosti množství, obdiv ke schopnosti objevovat pudové, elementární hodnoty a naplňovat jimi nenaplněnost své každodennosti". Uf, fakt jsem rád, že jsem nedávno umřel, protože kdyby se mě někdo zeptal, co jsem tím myslel, nedokázal bych mu odpovědět. Taky závidím svému mladšímu já to sebevědomí, kdy kategoricky tvrdím, že Hašek některým svým výmyslům věřil, např. tomu, že studoval ve Vídni. Jak jsem to mohl vědět, copak jsem mu viděl do mysli? Anebo prý, že vysvětlení Haškovy zvláštnosti a výjimečnosti je jednoduché, celý svůj život byl a zůstal dítětem. Jo, to je vysvětlení jak noha. Taky jsem Haškovi dost nadržoval, třeba následující historka je pro mě svěděctví "zběsilosti, s níž Hašek provokuje reprezentanty pořádky, moci a státního násilí". Je to historka, jak Hašek dělal na veřejnosti čurbes a pak se odebral na veřejný záchodek, kde velkou potřebou znečistil jak pisoár, tak sám sebe. V tom případě musím připustit, že dnešní Praha se jen jen hemží samými podobnými provokatéry. Podobně si s odstupem let nejsem jistý, jestli další historka, kterou ilustruji výše uvedené, tj. jak napadl nějakou ženu, zasadil ji několik ran do hlavy a vytrhl vlasy, skutečně svědčí o Haškově zběsilosti, s níž pronásledoval státní násilí. Zkrátka, moje kniha je důkazem, že i o patrně největším bohémovi českých dějin lze psát suchopárně, nesrozumitelně a nudně. Jaké štěstí, že Hašek byl už po smrti, jinak by mě za tu knihu uštědřil hezkých pár políčků, anebo vysmál ve svých Dějinách strany mírného pokroku. Vždyť mezi mnou a třeba takovým Hilarem není žádný rozdíl.

Jedna z knih, při jejímž čtení člověk lituje, že se vůbec narodil a musel se dozvědět, že se takové věci vůbec staly. A co horší, pokud sám zplodil potomstvo, může si pokládat za vinu, že když ne on, určitě některý jeho potomek nějaké podobné utrpení zažije znovu. Se stoprocentní pravděpodobností. Jinak musím říct, že i po přečtení této knihy mi Stalinovy i Hitlerovy pohnutky k takovým činům zůstávají utajené. Snyder se je sice snaží vysvětlit, ale přijde mi, že né moc logicky (doopravdy konečné řešení nastalo v důsledku porážky u Moskvy, aby Němci alespoň v nějaké oblasti "zvítězili"?). Jak si nacisté mohli myslet, že jim projde přeměna východních oblastí na krajinu řídce osídlenou německými osadníky, což znamenalo nechat zahynout hladem desítky miliónů lidí, původních obyvatel? Když museli zastavit i program euthanazie postižených lidí, protože se proti nim vzbouřilo německé veřejné mínění? To si vážně myslili, že se jich ti noví osadníci nebudou ptát, kam zmizely milióny lidí, a když se to dozví, že se přes to klidně přenesou? Na druhou stranu je pravda, že za tisíc let by byl Hitler v případě úspěchu vyzdvihován, protože historie uznává pouze vládce, kteří rozšíří hranice svého panství. Za jakou cenu, to většinou nikoho nezajímá. Taky mě temně fascinuje, jak jednoduše lze navždy zničit národ či kulturu části obyvatel, stačí je vyhladit. Východní města tak navždy ztratila svůj charakter, po stovkách generací lidí, co obývali nějaké území, nezbylo nic. Jako kdyby nikdy neexistovali.

8 22.01.2022