poz3n komentáře u knih

Velká spousta lidí patrně touží, poté co si cestu do Compostely prožijí, přetavit své zážitky z pouti do knihy. Zápisky z cesty Miloslava Šaška jsou asi ideálním prototypem takovéto mé představy. Úvodní stránky obsahují praktické rady, které se opírají o vlastní zkušenosti. Co s sebou, co nechat doma, na co se případně připravit. To je z mého pohledu i to nejpřínosnější, co kniha nabízí. Zbytek knihy je sestaven z "deníkového" vyprávění a popisu cesty. I zde se čtenář setká s obohacujícími informacemi a i milými momenty. Zároveň jsem si nemohl nevšímat toho, že věty jsou často podivně kostrbatě poskládané, a že by celý popis cesty mohl také nést název "Alkoholikův průvodce po cestě do Compostely". Tedy: Kniha obstojí jako dobrý zdroj praktických informací a atmosféry pouti, jako literární dílo již tolik ne.

01.03.2016

Značně fyzické čtení. Když mě kniha vtáhne, většinou se ponořím do příběhu a tak nějak jím propluji. Zločin a trest je ovšem jiná káva. Dostojevskij nerozebíral jen mysl postav, ale především také tu moji. Určité momenty ztotožnění se s antagonistou pak můžou být celkem zneklidňující. Podvědomě jsem se tak odsoudil k tomu, že mě asi čas od času napadne: Co by asi tak udělal Raskolnikov?

4 12.02.2016

Ladislava Ziburu mám rád, jeho přednáška byla výborná a v mnohém mě motivoval. Zároveň jsem se ale při čtení neubránil častému nevěřícnému pokyvování hlavou nad tím, čeho všeho, v mých očích nezodpovědného, je schopen. Mám pocit, že jiný člověk by během stejné cesty nejméně tak 10x umřel. Pokud o jeho další pouti vznikne taktéž kniha, rád si jí ale zase přečtu.

3 22.01.2016

Knížka krásně vypadá. Zdánlivě možná nedůležitý aspekt, ale první věc, která mě, čtenáře, ovlivní. A jelikož se jedná o knihu českého autora, je to o to milejší zjištění. Zprvu jsem byl z obsahu opravdu nadšený. Velice se mi líbil (a i po přečtení celé knihy líbí) autorův osobní a emočně zaujatý přístup (výborné jsou vlastní fotografie autora z autentických prostředí), který tak obohacuje některé "suše" životopisné části. V průběhu knížky jsem si uvědomil, že Jan Šmíd na můj vkus ale často odbíhá od tématu Morriconeho a filmové hudby a soustředí se až příliš na "historky z natáčení" a životopisy režisérů. Samozřejmě chápu, že pro celkový kontext vyprávění a sdělení je něco podobného nezbytné, nicméně na můj vkus toho bylo až příliš. Celkově se však jednalo o příjemné čtení a "user friendly" vhled do světa filmové hudby a jejího krále Ennia.

2 04.01.2016

//lehké spoilery// Dallas 63 jsem začal číst kvůli samotnému tématu atentátu na Kennedyho. Po úvodní části v Derry jsem si ale najednou nedokázal představit, co mi zbytek knížky může vlastně ještě přinést. Když pak na scénu nastoupilo Jodie a hned poté i Sadie, podlehl jsem milostné lince jako nějaká zamilovaná třináctka a Kennedy se pro mě, jako čtenáře, stal pouze vedlejší zápletkou. Na posledních desítkách stran mi pak King hodně brutálně serval růžové brýle z očí, uvrhl mě do emočního chaosu a já si připadal zrazený. Navzdory tomu se ale se slzou v oku panu Kingovi klaním a pokorně děkuji za několik skvělých týdnů čtení.

8 17.11.2015

Tak jako Krakauerovo Peklo blízko nebe vyniká ve schopnosti přiblížit vám neuvěřitelně dramatický příběh "slavného" neštěstí na Everestu z roku 1996, Bear Grylls úžasně proniká do nitra člověka a nechá vás prožít celý výstup tak, jakoby jste četli o vašem vlastním nitru a vlastním těle, které pokořuje hranice možného.

2 07.04.2015

♥ I wish I could saved her in some sort of time machine ♥

6 17.03.2015

Tak jako jsem byl mnohými filmovými verzemi Draculy zklamán, tak jsem Stokerovým románem nadšen. Parádně čtivé, dynamické a působivě příjemně strašidelné. Tohle je přesně ta kniha, kdy je vaše představivost nejsmysluplnějším obrazotvůrcem.

2 17.03.2015

Příběh, který se vám nevědomky dostane silně pod kůži. Skvělé vyobrazení postav, které jsou plastické a komplexní. Emily Bronteová navíc dosti specificky dostala z většiny charakterů to nejhorší a nejpodlejší z nich a díky tomu vytvořila tak silnou emoční koláž, jakou jsem snad v podobném románu nezažil. To nejlepší, co vám každá knížka může zpětně dopřát, je, že si ji vybavíte a při tom vás zaplaví silné emoce a atmosféra, kterou jste cítili při její četbě. A to se Větrné hůrce daří maximálně.

3 14.10.2014

A vial of hope and a vial of pain,
In the light they both looked the same.
Poured them out on into the world,
On every boy and every girl.

It's in the Neon Bible, the Neon Bible
Not much chance for survival,
If the Neon Bible is right...

2 15.07.2014

Wildeův román je v podstatě slepený z takových třech, neustále se opakujících, částí. Zaprvé tu máme příběh, který je ovšem na scéně velmi poskrovnu a po celou dobu mi výrazně chyběl. Pak tu máme přechytralé konverzační kapitolky, které hýří životními pravdami, především z úst lorda Henryho. Ty mě zprvu přišly úsměvné, ale s přibývajícím časem mě začali spíš štvát. A nakonec tu máme nekonečné stránky plné popisování, popisování a popisování. Musím říct, že mi opravdu bylo jedno, jestli má Lejdy Támhleta šperkovnici z mosazné slonoviny z Afriky nebo jestli má Dorian tepich vykládaný diamanty, který vyšívaly slepé jeptišky z Tramtárie. Toliko popisu jsem v jedné knížce snad nikdy nezažil a musel jsem se držet zuby nehty, abych nepřeskakoval. V průběhu čtení jsem byl tím pádem ohromně ovlivněn tím, jakou z těchto částí zrovna čtu a tím se i neustále měnil můj pocit z Obrazu Doriana Graye.

3 31.03.2014

Na poslední stránce jsem si uvědomil, jak se mi příběh dostal pod kůži a jak mi je hrozně líto, že opouštím Werdenbruck a všechny jeho postavy. Je to jako skvělý film, který vás natolik vtáhne do děje, že jste po 2 hodinách naštvaní když skončí. Krásná kombinace popisu dekadence lidské morálky a lyrického vnímání světa jež prožíváme.

2 15.12.2013

To hlavní, co vám Poselství od protinožců přinese, jsou jednoznačně úvahy nad stavem naší společnosti a nad jejich principy. Velice inspirativní knížka, která nedá spát už jen tím, zda je, či není, sepsána zcela podle pravdy. Já věřím, že je. A i kdyby nebyla, poselství přináší i tak.

2 04.04.2013

Jako kdyby Malý Mikuláš vyrostl, potkal Chucka Palahniuka a napsal o svých pocitech.

10.03.2013

Tahle knížka na mě zapůsobila tak silně, jako asi žádná jiná doposud.

1 30.01.2012

Tak, tak... Povinná školní četba.

3 20.07.2011

Jsem rád za to, že jsem na tuhle knížku přišel díky filmu, ale především jsem rád, že jsem knížku přečetl jako první. Přinesla mi silný zážitky a vůbec bych se nezlobil kdyby byla dvakrát delší. Úžasnej a neskutečnej příběh.

1 04.02.2011

I když jsem viděl hodně dokumentů o holocaustu, byl jsem v Osvětimi a lecos slyšel, tak tahle výpověď je nepředstavitelně silná a čte se jednim dechem. Těžko popisovat, tohle by si měl každej přečíst.

1 22.01.2011

Naprosto odzbrojující knížka, která mě dostala svou citlivostí. Často se mi stalo, že jsem se s Holdenovo pocitama ztotožnil a naprosto jsem mu rozuměl. A navíc Phoebulka... Knížku jsem četl ještě z jednoho důvodu, a to, proč vedla Marka Chapmana k vraždě Lennona. A musím říct, že nevím.

Palahniuk je mistrem v detailnosti situace a v rozebírání konzumní kultury, o tom žádná, ale trochu mi přijde, že ke konci knížky tomu docházel dech.

3 30.11.-0001