PomněnkaPrvní komentáře u knih

Dlouhé sexuální scény a Nikkiino fňukání, že jí Damien něco tají, už asi přišly nudné i samotné autorce, proto závěrečný díl okořenila detektivní zápletkou. Uznávám, že místy to bylo napínavé. Padoucha ale nebylo těžké odhalit, většinu sexuálních scén jsem musela přeskočit a konečně jsem se dostala k závěru.

Nejprve jsem nemohla věřit, že se Lisa Kleypas (pro mě romantická spisovatelka s velkým S) dostala s hodnocením této knihy do modrých čísel. Když jsem začala číst, pochopila jsem, že to bohužel bude oprávněné. I mistr tesař se někdy utne a v tomto případě se to podařilo paní Kleypas. Ani se mi tomu nechtělo věřit a zvažuji, zda na takovém propadáku nemá podíl také překladatel. Příběh nenutí k zamyšlení. Humoru je tam velmi poskrovnu. Mezi hlavními hrdiny to nijak nejiskří, čtenář si neužije vtipné a ani duchaplné dialogy. Děj je místy nudný. Občas narazíte na vtipnou scénu ohledně plánování svatby, jinak nic. A ten divný slovník, který se mi k Lise Kleypas vůbec nehodil - prdel, žvanit, do pytle... Když jsem u přímých řečí už po xté četla "přiznala jsem", neuvěřitelně mě to vytáčelo. Takže kdo ví - spisovatel nebo překladatel? Výsledek byl pro mě hodně podprůměrný.

Velmi průměrné, nenadchne, ani neurazí. A konec příliš uspěchaný.

Příjemné a oddechové čtení. Ale pořád u mě platí, že paní Kleypas umí historické romance líp.

Příběh se mi moc líbil, víc než první díl. Z "bídáka" Hardyho se stává sympaťák, co víc si čtenářka na poli červené knihovny může přát ;)

Historické romance jdou podle mě paní Kleypas líp. Ale i přesto to bylo příjemné čtení. Děj je bohatší než u jiných autorek romancí. V nějaké fázi si budete lámat hlavu, který z mužů bude pro Liberty ten pravý, ale autorka poměrně záhy udělá z jednoho bídáka, takže rozhodne za Vás ;)

Knížka byla pěkná, příjemně se četla. Líbilo se mi, že se autorka věnovala i hlavnímu padouchovi. Začátek příběhu byl dojemný, paní Proctor to umí podat, že si představíte tu samotu, kterou Gabriela musela cítit. A tu marnost, když zjistila, že tolik lidí její mámu znalo, jenom ona ne. Oba hrdinové sympatičtí, jedná se o romanci, které nic nechybí.

Řekla bych, že to bylo nejlepší z celé série, která mně však moc povedená nepřišla. V knížce se mi líbily romantické scény. Oživením byli také divocí sourozenci (a koně samozřejmě taky :) Celkově ale autorku řadím k těm slabším. Dialogy nepropracované, charaktery nepopsané.

Pro všechny, kteří se chtějí aktivně podílet na svém zdraví, najít a vyřešit příčinu, ne jen pojídat léky a "léčit" následky. Zuzana je skvělá školitelka a opravdový odborník. Zázraky se jí občas povedou i napočkání. Dornovka je jemná manuální metoda (nikoliv chiropraxe), kdy se za Vašeho aktivního pohybu vrací kosti a klouby nebolestivě na správná místa. Nejlepší na tom je, že si můžete pomoct jednoduše i sami, když zaznemanáte problém. Knížka je super, ale k tomu doporuču navštívit ještě kurz, který pravidelně Zuzka s Jožkou pořádají.

2 11.06.2015

Průměrná oddechová harlekinka s milým příběhem a rozuzlením v posledních dvou minutách - jak to ostatně v harlekinkách bývá ;) Pokud by Vás zajímalo, se stalo s původním ženichem Bobbym, přečtěte si příběh Nezapomenutelná nevěsta.

Oddechový příběh. Trocha erotiky, humor žádný, vyloženě romantických scén zde také moc není. Harlekynky jsou krátké, takže se místo na postavy zaměřují na děj. A tento byl čtivý. Četla jsem to až po druhém dílu (Caroline a Wolfův syn Joe), který se mi líbil víc - obsahoval totiž také humor, jiskření mezi hlavními hrdiny a zajímavé prostředí stíhacích letců.

Tento díl se mi líbil nejvíc, postava Hanny byla skvělá, neotřelá. Její esemeska, že nemůže najít mezeru, byla dokonalá. Po Božském bastardovi a Božském cizinci mi toto přišlo víc laděné do romantiky, než do erotiky (porna). Jen mi v knize nesedělo, že Hanna občas říkala Willovi hráči. Proč?

Lehké čtení, které pohladí po duši. Příběh Vás přenese do jiné doby, na jiné místo a umožní Vám chvíli prožít romantiku jiných lidí. Jean byla sympatická, Morgan z počátku nezralý a nevěděl, co chce. Mám ráda příběhy o popelce (která z nás ne ?) a tento byl milý. Troška erotiky, troška romantiky. Humor téměř chybí. Zato celkem dost věcí k přemýšlení.

Z historických romancí paní Day knížku hodnotím jako nejpovedenější. Eliza je velmi netypická (v dnešní době by jí možná diagnostikovali lehčí Aspergerův syndrom :), ale o to větší to byla legrace. Její netaktní a upřímné reakce byly opravdu dobré ("...chcete mě osouložit...?"). Zápletka byla dobrá, padoucha jsem neodhalila (byl u mě na druhém místě, sázela jsem na jinou postavu). Závěr už byl hodně sladký, o bezmezné důvěře a bezmezné lásce, ale stejně se mi to moc líbilo.

Řekla bych, že knížka byla napsaná čtivějším stylem, než autorčiny erotické romány ze současnosti (Crossfire). Ale i tak je to v porovnání s jinými historickými romancemi slabší. Hlavní hrdina Marcus mi přišel místy takový uplakaný. Postava Elizabeth byla celkem sympatická, ale oběma dala autorka málo prostoru, moc se nedozvídáme o jejich charakterech. Stejně tak se blíže nezabývá nikým jiným, což by podle mě příběh obohatilo. Pirát je od první scény jasný, už se na něj těším do dalšího dílu série. Do romantických scén mi občas neseděly sexuální vulgarismy. A slovo "žilnáč" už doufám nikdy číst nebudu muset :) Vrtá mi ale hlavou jedna věc. Postavy Elizabethiného bratra Williama a jeho ženy Margaret jsou v knize uváděny tak, jako bychom už je znali. I rozhovory Williama s Marcusem jakoby navazovaly na něco předešlé (O jaké sázce se to mluví? Proč William říká, že ZNOVU by už Marcusovi dělat sekundanta neodepřel? atd.). Nemohu si pomoct, ale zůstává ve mně dojem, že této knize (ačkoliv je první ze série) musel předcházet i příběh Williama a Margaret. Jenže podle roku vydání jsem žádné autorčino starší dílo nenašla, hledala jsem i na goodreads i na autorčiných webových stránkách. A nikde nic. Kdyby se Vám to někomu podařilo, dejte mi prosím vědět ;)

Způsob autorčina psaní (první osoba v přítomném čase) mi vadil celou knížku, nesedělo mi to. Ale prostředí a příběh mi přišel tak zajímavý a neotřelý, že jsem překousla formu a soustředila se na obsah. Knížka se mi líbila, byla napínavá i vzrušující. Popisy Kalábrie, Neapole, Benátek úžasné. Přátelství dvou odlišných kamarádek záviděníhodné. Neskutečně mě vytáčel překlad jména hlavní hrdinky. To jí prostě nemohli říkat X? To ji museli přepisovat jako Iksku? Oslovovat ji Iksko? Vždyť to vypadá i zní příšerně. Chápu, že mystéria musela být tajemná a že autorka nemohla všechno předem prozradit. Ale neseděla mi skutečnosti, že X se rozhodne do toho pustit, ačkoliv neví, co to to pro ni bude v důsledku znamenat. Nikoliv obnášet, to už je součástí mystéria, že nevíme, kde a jak bude probíhat příště. Ale co bude na konci. K čemu se vlastně zavazuje, když to podstupuje. Mark se zmíní o jedné povinnosti, kterou pod hrozbou přísného trestu nesmí porušit. Ale to se X do něčeho pustí a nezajímá se o to, co to pro ni bude znamenat? Jaké povinnosti pak z toho zasvěcení bude mít, k čemu se zavazuje, čeho se zříká?

Nenadchne ani neurazí. Paní Howell opět nezapomněla na obvyklý model "oba se milují, ale nikdo to neřekne první". Jenom si říkám, zda celý boj nebyl o ničem a zbytečný, když měli přístup do sídla, mohli tam kdykoliv přijít a Ranalda a Agnes se zbavit. To by se ve středověku jistě stalo. Nudný pocit z knihy trochu zachránil epilog.

Knihu hodnotím jako nejslabší ze série a bohužel musím říct, že tato kniha jakoby u mě snižuje i ty dvě předchozí. Zjišťuji totiž, že knihy jsou stejné, zejména co se týče nedostatečně popsaných charakterů (zejména) hlavních hrdinek, všechny hlavní hrdinky se cítí jako "pitomé nány" (a ony se tak místy opravdu chovají). V této knize mi navíc přišlo ze všech tří dílů nejméně uvěřitelné a vysvětlené, jak se do sebe Ti dva úplně odlišní lidé zamilovali. Že on je velkej, stále bručí, vrčí, mračí se, mlčí... A ona je mrňavá, hubená, blonďatá, protivná, dětinská... A najednou autorka píše bum, vznikla láska. Aha... Místy humor vtipný, ale v celé sérii opravdu opakující se, k tomu postavy jak přes kopírák. No prostě toto mě zklamalo.

Jak často se Vám stane, že hltáte každé slovo, každý řádek až do konce romantické knihy? Že studujete kód ISBN, jestli tam přecejenom ještě něco nenajdete? Většinou mi samotné konce knih až tak záživné nepřijdou, ne však tato. Úžasné. Je to psané s citem. A je to hodně vzrušující. Hodně moc. Zajímalo by mě, jak velké měl Ramiel dlaně (ty moje jsou asi malé ;). Na to děložní hrdlo se budu muset přeptat svého gynekologa, protože ač velmi lákavé, prostě se mi to nezdá ;)) P.S.: Jestli Vás zaujala postava sluhy Muhameda, přečtěte si povídku Muž a žena (z knihy Výchova lady Lucindy od více autorek).

2 23.09.2014

Jedním slovem utrpení. Přehmat paní Medeiros. Oba hrdinové nevědí, co chtějí. Autorka si vůbec nedala práci s popisem jejich charakteru. Je to stále jen děj, zmatený a chaotický děj. Celá kniha působí tak, že autorka měla spoustu nápadů, co by se dalo do knihy zahrnout. Ale nevybrala ty nejlepší, nacpala je tam všechny. Jediné, co se mi na knize líbilo, byla postava šaška Nimbuse. A dále zasazení děje, který se odehrává v Irsku, což není u historických romancí časté. Domnívám se ale, že až budou číst Irové jejich legendu o slavné Fianně (vojsku irských králů) a o neohroženém Connovi (králi sta bitev) v podání Teresy Medeiros, budou tou slátaninou zklamáni.