PetrCepek
komentáře u knih
Prašné víry
Roger Smith
K tomuto autorovi jsem se dostal zásluhou čtenářské výzvy a vůbec nelituji. Děj sice není až tak originální, ale popis jihoafrických reálií i charakteristiky postav jsou zajímavé.
Spáčka a vřeteno
Neil Gaiman
Podobná finta jako samostatně vydávané krátké povídky H. Murakamiho: úžasné ilustrace (ať již zde Ch. Riddella či tam K. Menschik) doprovázející poněkud plytčejší "kraťas" oblíbeného autora, vytištěný obrovským písmem, aby to dalo dohromady alespoň 40 stránek. Proč ne? Navíc Gaimanův mix Šípkové Růženky se Sněhurkou, napsaný jakoby po dvou jointech, má určitou poetiku. Takže celkově: ilustrace 5*, text 3*
Endymionův vzestup
Dan Simmons
V tomto jednoznačně nejslabším (byť nejtlustějším :-) závěrečném dílu Simmonsovy tetralogie nám nejspíš autor chtěl názorně ukázat, jak vypadá "Prázdno, které spojuje". Občas v komentářích u některých knih (např. u současné produkce M. Žambocha) zmiňuji, že by jim prospělo zhutnění vynecháním nadměrného balastu, avšak v případě Endymionova vzestupu bohužel platí, že kde nic není, ani Reader´s Digest nebere.
Všechny důležité kontakty
Lauren Weisberger
Cvičně jsem zkusil po shlédnutí filmu Ďábel nosí Pradu, ale zřejmě nejsem ta nejsprávnější cílová skupina :-)
Kdo seje vítr
Hans Rosenfeldt (p)
Kniha se četla příjemně, překvapivé závěrečné informace v duchu "to be continued" vyzněly coby milý příslib, avšak v mých očích na 5* nedosáhl. Kdysi mne totiž tato série chytla zejména jako perfektně napsaná detektivka s překvapivými (nicméně logickými) vyústěními a dále zásluhou úžasně napsané postavy sebestředného prevíta Sebastiana Bergmana. Jenomže v posledních dvou dílech se z charizmatického hajzla stal Mirek Dušín na vejminku, a v zatím posledním díle navíc autoři zcela rezignovali na detektivní žánr, který nahradili pokusem o jakési psychologické drama. Jenomže detektivní styl jim šel mnohem líp.
Palmström
Christian Morgenstern
Nápadů na tři sbírky, pochválit lze i hravý český překlad.
Pán hor
Kristýna Sněgoňová
Před týdnem jsem s nadšením přečetl Agu a nevynechal přitom ani slovíčko. Dnes jsem s velkým sebezapřením dočetl Pána hor, a to jen díky přeskakování celých řádků či odstavců. Kdysi jsem označil autorčinu Amandu za "nejkotletovější" knihu a následně jí proto prominul nepovedenou zbytečnou vycpávku Šprti & frajeři. Ovšem Pán hor, kde je jakž takž zajímavých pouze prvních třicet stránek a potom až posledních pět, velmi připomíná současnou tristní tvorbu kdysi výborného Miroslava Žambocha. Fakt hrůza, nekecám! Kromě nanicovatého příběhu mám výhradu k tomu, že autorka považuje ukousnutí varlete za něco natolik úžasně vtipného, že to od poloviny knihy musí připomínat na každé třetí stránce, a to včetně detailního popisu, co se s takovou trofejí dá fantastického dělat a jak takový úlovek po několika dnech nošení na krku vypadá. Čtenářkám to možná nepřišlo, ale já jsem při každé další a další zmínce (a že jich bylo požehnaně) pocítil palčivou bolest v rozkroku. Brrr. Asi holt nebudu mít doma kompletní tucet dílů Legie, ale další autorčin příspěvek si dobrovolně nechám ujít. Hrozím se totiž toho, že bych se tam nejspíš - samozřejmě neobyčejně humornou formou - dočetl o vaginálních bradavicích nebo něčem stejně "zábavném".
Aga
František Kotleta (p)
Nedělní prosluněné odpoledne u rybníka, deka, točené pivo a pátý díl série Legie. Úžasná kombinace, protože Aga je moje nejoblíbenější postava z Kraksny. Abych nespoileroval: Všechno skvělé a stránky 269-273 o překvapivém finále bor-fy jsem vyloženě prochechtal.
Endymion
Dan Simmons
Nejúžasnější na románu (kromě mnoha dalších skvělých nápadů) mně připadá Simmonsův kreativní způsob, jakým napojil tento příběh na události Hyperionu staré téměř 300 let. Tisíciletý básník Martin Silenus, všudypřítomný kruciform, přátelská konzulova kosmická loď, neustále chytře naznačovaná přítomnost Vyvrženců i Technojádra a samozřejmě v prvé řadě dcera Browne Lamii a kybrida Johna Keatse. Hyperion to samozřejmě není, ale je to hodně dobré. Celkový názor si udělám až po přečtení závěrečného dílu Kantosu, ale zatím se prima bavím.
A jiné povídky
Ivan Vyskočil
Jedno z mých prvních setkání s absurdní literaturou. Velmi poučné!
Jarní hedvábníci
Mao Tun
Pozoruhodné svědectví jedné etapy novodobé čínské historie. Mao Tun byl sice zpočátku přesvědčený komunista, ale v těchto povídkách lze už vycítit jeho opatrný příklon k taoismu.
Život
Keith Richards
Víceméně povinnost pro každého, kdo má rád Rolling Stones. Pro ostatní to až tak velká bomba není :-)
Další dálniční atrakce
Tom Robbins
Takový "úplně jiný", hodně ulítlý příběh, který opravdu stojí za přečtení.
Hájili jsme hrad
William Eastlake
Nesmrtelná klasika o tom, že válka je vůl. V lecčems ještě lepší než Hlava 22.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Coby chovatel tří bambastických kocourů tuto knihu vnímám jako "povinnou" četbu a většinou povídek jsem byl nadšen. Paní skvělá detektivkářka si vzala home-office a dík za něj.
Maxim Kammerer
Arkadij Strugackij
Hvězdy dávám zejména nakladatelství Triton za odvahu vydat po Brouku v mraveništi kompletní trio méně známých příběhů od bratrů Strugackých s hlavním hrdinou Maximem Kammererem. Každý z příběhů je úplně jiný (space opera - akčňák - filosofické sci-fi) , ale dohromady přimějí každého pozorného čtenáře k zamyšlení.
Válečník
Miroslav Žamboch
Sice nejlepší díl z trilogie, ale nastavované kaše a neustále omílaných shodných informací je v textu pořád bolestivě mnoho. Přitom to namísto nafouknuté trilogie mohla být taková skvělá JEDNA kniha! Když si chci přečíst opravdu kvalitního poctivého Žambocha, musím sáhnout po některé z jeho knih napsaných před rokem 2015. Tehdy si ještě svých oddaných fanoušků vážil a nedělal z nich dojné krávy.
Louis Pasteur: Přemožitel neviditelných dravců
František Gel
Napsat čtivý životopis van Gogha, Janis Joplin nebo Lawrence Oliviera je nepochybně náročné, nicméně proveditelné. Avšak napsat čtivou biografii chemika? Vyloučeno! A přesto se to Františku Gelovi úžasně podařilo. Neúprosnou bitvu s neviditelnými dravci - přes poněkud již maličko zastaralý jazyk - přečtete jedním dechem.
Pobřeží Pacifiku
Leoš Šimánek
Má druhá kniha od Leoše Šimánka, a opět nezklamala. Oproti předchozímu příběhu o Havajských ostrovech tentokrát dobrodružnější, čím méně nadbytečných slov, o to více nádherných fotografií rybiček a jiných zvířátek (kosatky, plejtvák a grizzly), focených z takové blízkosti, že z toho mrazí. Whaúuuuuů.