Petra566 komentáře u knih

Kniha láká nádhernou obálkou a opravdu vydařeným designem, jinak pro mě ale bohužel byla zklamáním. Nejedná se o cestopis, ale spíše deník, v němž autorka zachycuje své pocity a myšlenky, které se jí v daných chvílích na daných místech zrovna honily hlavou, přičemž ty mnohdy s návštěvou dané země vůbec nijak nesouvisí. Vše je navíc psáno poměrně specifickým stylem, spíše jako asociativní tok myšlenek a emocí bez logické, chronologické linie. Jelikož autorku a její osobní problémy ani její rodinu a přátele neznám, mnohdy jsem se ztrácela a text mi nedával smysl. Možná jsem na knihu příliš racionální a „při zemi“, a tak ke mně slova nijak nepromlouvala, pouze stékala, aniž by zanechala jakoukoli stopu. Upřímně paní Ramba její cesty, na které bych si sama nikdy netroufla, závidím a obdivuji její odvahu a dobrodružnou povahu, ale bohužel zřejmě nepatřím do cílové skupiny knihy. Věřím, že si však své čtenáře najde, poměrně vysoké hodnocení ostatních čtenářů budiž tomu důkazem.

5 31.08.2022

„Zblízka jsou Izrael a obě Palestiny mnohem barvitější a vzájemně propletenější, než se zdá z pohledu zvenčí.“
Jedna z posledních vět celé knihy, která dokonale vystihuje mé pocity z přečtení. Jelikož je problematika Blízkého východu sice nesmírně fascinující, ale zároveň leckdy taky pěkně komplikovaná a zmatečná, velmi oceňuji tento komplexní, ucelený a krásně srozumitelný pohled na Izrastinu, který mi konečně v mnohém pomohl udělat si jasno. Nejedná se o sbírku reportáží, ale spíše literaturu faktu pojednávající především (ale nejenom) o historii tohoto malého, ale celosvětově ostře sledovaného kousku země, kterou autor umně proplétá s přítomností, vlastními zkušenostmi a příběhy místních lidí. Zdaleka to nejsou jen židé a Arabové, byla jsem velmi překvapená tou neuvěřitelně pestrou směsicí obyvatelstva – ruští židé, severoafričtí arabští židé, etiopští židé (které někteří za židy ani nepovažují), izraelští Arabové (kteří se necítí být Palestinci), Jeruzalémané, palestinští muslimové, ale také křesťané, beduíni, drúzové a mnoho dalších.
Ačkoli se rozhodně netají osobními vazbami, autor se nám snaží to vše fundovaně, poctivě, objektivně, místy se špetkou ironie a humoru, ale především s láskou k zemi, v níž strávil kus života, přiblížit. Je to trochu jiný styl než jeho prvotina, to však nic nemění na tom, že se jedná o výbornou knihu jednoho z našich absolutně nejlepších zahraničních zpravodajů.

5 28.08.2022

Je pravdou, že kniha postrádá na sebe logicky navazující ucelené celky a plynulé přechody mezi nimi. Často to bohužel působilo (trochu dadaistickým) dojmem, jako by někdo naházel jednotlivé kapitoly do klobouku a pak z nich nahodile poskládal knihu. Budiž to však autorovi odpuštěno, protože jinak je kniha naprosto výborná.
Psáno formou reportáží, v nichž nás pan Karas zavede jak do těch nejodlehlejších částí Ruska, tak do těch nejvyšších pater ruské politiky, při tom neopomene pro Středoevropana nepochopitelné každodenní srážky s ruskou realitou a politickým režimem a to vše okoření například perličkami o moskevském tajném metru. Trochu překvapivě mě neméně bavily kapitoly jako vytržené z cestopisného časopisu o jeho výpravách za severní polární kruh, putování po kamčatských sopkách, lovení lososů nebo z pobytu v Petrohradu. Ačkoli tyto oblasti ani v nejmenším nepatří k mým vysněným turistickým cílům, mnohdy jsem měla chuť si rychle sbalit kufry a vyrazit na cestu. Vůbec nejcennější však byly kapitoly z Krymu a bojových linií na Donbase. Myslím, že ve světle současného dění není vůbec na škodu si připomenout, že válka na Ukrajině rozhodně nezačala 24. února 2022.
Autorova v mnoha jiných recenzích tolik kritizovaná neobjektivita a kritika ruského režimu mi přišla naprosto přirozená a zcela na místě. Vzhledem k tomu jaké hrůzy, absurdnosti a praktiky potírání lidských práv pan Karas zmiňuje, si ani nedovedu představit, že by to měl napsat nějak jinak.

4 13.08.2022

Neskutečně silný a neuvěřitelný příběh plný obdivuhodné odvahy, vnitřní síly, ale i pokory. Tohle by snad měla být povinná literatura pro všechny obyvatele západního světa, kteří si ani v náznaku neumí představit, jak žijí ti méně šťastní z nás (anebo snad ti šťastnější?). Strhující vhled do života somálských kočovníků a jejich života plného nikdy nekončící dřiny a bolesti, kteří nachodí tisíce kilometrů bosky, leckdy s chodidlem probodnutým skrz naskrz, a několik dní prázdným žaludkem a vyprahlým hrdlem, a přesto je nikdy nenapadne si na něco stěžovat. A to ani nezmiňuji samotný hrůzný akt mrzačení ženských orgánů a všech následků s tím spojených, tyto dojmy se popsat nedají, to si musí každý přečíst sám.
Jen po formální a jazykové stránce by si podle mě tak silný příběh zasloužil mnohem víc. Příběh je totiž napsán velmi jednoduše a suše, chybí zde onen ,,spisovatelský um". I když připouštím, že cílem této knihy asi primárně není můj umělecký zážitek, ale mnohem hlubší sdělení.

7 08.08.2022

Výborná kniha od výborného Reportéra s opravdu uctihodným rozhledem. Rozděleno do tří částí, z nichž nejvíce mne překvapivě zaujala ta první, pojednávající o příbězích výjimečných osobností či architektonických skvostů s českou stopou. A to i přes to že si nemyslím, že český čtenář nutně potřebuje mít v každém příběhu jakýsi ,,český element", aby jej zaujal.
Napsáno možná trochu odlišným stylem než u podobných knih ostatních kolegů, kteří svá vyprávění pojali více jako reportáže. Sice zde nechybí zajímavé osobní postřehy a silné příběhy, přesto mi text místy přišel více jako literatura faktu. Možná proto může být kniha pro někoho méně čtivá, kvalitě obsahu to však rozhodně neubírá.
V čem však alespoň podle mě Martin Řezníček jednoznačně předčil všechny své kolegy, to je jeho mistrně vytříbený jazyk, krásně široká slovní zásoba, neotřelé slovní obraty a neuvěřitelně elegantní a precizní práce se stavbou věty. To se pak čte jedním dechem.

6 08.08.2022

Odmala mi říkali, že v knihách najdu moudrost. A toto tvrzení platí právě díky takovým knihám a (ne)obyčejným lidem jako je pan Paul Rusesabagina. Kromě řady moudrých myšlenek a podnětů k zamyšlení nabízí navíc neznalému Evropanovi velmi užitečný vhled do rwandských poměrů a pokouší se vysvětlit nevysvětlitelné - okolnosti a příčiny, které vedly k osudným dnům, kdy se lidé chopili mačet a obrátili se proti vlastním sousedům. Hluboce smekám před hrdinou, který, jak sám říká, se vlastně jen celou dobu snažil dělat svou práci manažera hotelu a starat se s maximální péčí o své hosty.

2 27.02.2021

Osmý život je rozsáhlým vyprávěním o pohnutých osudech mnoha generací jedné velké gruzínské rodiny, odehrávající se na pozadí dějinných událostí sahajících až do počátku minulého století, který zavede čtenáře nejen do Gruzie, ale také Ruska, Prahy, Londýna či Berlína. Je to příběh plný neštěstí, nekonečného smutku, zklamání, zrady, ztrát, nenávisti, ale také lásky. A to vše spojuje lahodná (a snad prokletá) čokoláda.
Pět hvězdiček nedávám kvůli méně dynamičtější druhé polovině, přesto velmi oceňuji zejména podrobnou psychologii všech postav, díky níž nahlédnete hluboko do jejich nitra. Nikoho jsem si nemohla úplně oblíbit, nebo jej zcela odsoudit, protože jsem vždy znala všechny jeho myšlenky, pohnutky a impulsy, které jej k danému jednání vedly.

3 31.07.2020

Je mi líto, ale nemohu se připojit ke všem nadšeným komentářům. Myslím si, že kniha upoutá především čtenáře (a hlavně čtenářky), které k tematice holocaustu zabloudí spíše náhodou, já mezi takové ale bohužel nepatřím. Určitě by se našla i nějaká ta pozitiva, ale nedokáži se zbavit pocitu, že autorka (snad nevědomě) zneužívá vážného tématu, který je hlavní příčinou popularity knížky, protože mu sama nedává žádnou osobitou přidanou hodnotu a místy sklouzává k stylu romantické oddechovky pro ženy, což se zde vůbec nehodí.

9 26.05.2020

Přestože nejsem schopná se úplně ztotožnit se závěrem knihy (protože si nemyslím, že by za krysařovo životní zklamání mělo platit celé město cenu nejvyšší), stojí tento čtivý příběh, místy plný tajemství, rozhodně za přečtení. Už jen kvůli krásnému a poetickému autorovu jazyku s řadou krásných slovních obratů, poetických metafor a okouzlující stavbou vět.
Útlá knížečka je navíc ideální volbou pro maturanty, přečtete ji za jeden večer.

8 19.05.2020

Mnozí říkají, že Malého prince budete buď milovat, nebo vás jeho příběh nijak zvlášť nezaujme. Nepatřím ani do jednoho z těchto táborů, ale rozhodně se jedná o krásný příběh, který nepochybně stojí za přečtení. A to v každém věku, protože si z něj pokaždé vezmete něco jiného. Kniha donutí k zamyšlení, jestli se všichni jen nehoníme za úspěchem či bohatstvím, zatímco nám to opravdové štěstí, krása všedních maličkostí, které pro jejich samozřejmost přehlížíme, uniká.

A kdybych někdy cestovala africkou pouští a natrefila na krajinu z knihy, kde by ke mně přišlo smějící se dítě se zlatými vlásky, které by neodpovídalo, když bych se ptala, snadno bych uhodla, o koho se jedná:)

11 14.05.2020

Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Na pozadí lásky dvou lidí pocházejících ze zcela odlišných světů je vykreslen život zakladatele satiry Petronia, Neronovo šílenství a především počátky křesťanství v Římě s útrapami, jež museli jeho vyznavači denně snášet. Oceňuji mistrně propracované popisy, které se četly doslova jedním dechem. Díky nim se čtenáři nabízí nejen hluboký náhled do vnitřního světa hlavních aktérů, nýbrž má možnost nasát atmosféru tehdejšího Říma, města prohnilého svou bezuzdností do morku kostí, a jeho rušných ulic. A v neposlední řadě spousta moudrosti a zajímavých podnětů, které přinutí k hlubokému zamyšlení.

14 09.04.2020

Sophiina volba je kniha, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení. Není to jen otázka svědomí a viny, vzájemné postavení amerického Severu a Jihu, ale také řada úvah, ve kterých se autor zamýšlí nad důvody, jež vedly lidstvo k páchání tak hrůzného zla, příčinami existence koncentračních táborů, zkoumá vnitřní psychologii Rudolfa Hösse či podobné faktory, které ovlivňovaly nástup nacismu v Polsku a přítomnost rasismu v USA. Styron se nepokouší popsat nacismus pomocí líčení děsivých podmínek, fyzického strádání a bolesti, ale sondou do lidské psychiky, v níž se odehrávaly věci mnohdy ještě dramatičtější a hrůzostrašnější. Sophie musí ve svém životě učinit několik zásadních voleb, které tvoří vzájemně propojený řetězec a končí zřejmě jediným možným řešením.

8 09.04.2020

Kniha je nejen poučná, ale i velice čtivá, autor v ní seznamuje čtenáře s často velmi komplikovanými událostmi nejen z Blízkého východu, které doplňuje svými osobními, mnohdy i úsměvnými, zkušenostmi a postřehy přímo z centra dění, ale také pohnutými osudy místních lidí. Mimo jiné také poodkrývá, co obnáší život válečného reportéra, o kterém běžný smrtelník za obrazovkou (bohudík) nemá nejmenší tušení, a jak si přes všudypřítomné násilné konflikty dokáže ještě stále udržet naději. Velký obdiv.

6 02.01.2020

Přestože se u Tartuffa, na rozdíl od Lakomce, při čtení pravděpodobně příliš nezasmějete, tuto knihu rozhodně doporučuji. Autor v ní dokázal na jednoduchém a krátkém příběhu mistrovsky přesně a výstižně vylíčit celou řadu lidských nešvarů (falešnost, intrikářství, lhaní, pomlouvačnost, ziskuchtivost, přetvařování), které zůstávají dodnes aktuální a všudypřítomné. Tato útlá kniha se čte lehce a svižně, přesto má rozhodně co nabídnout k zamyšlení.

2 29.10.2019

Další výborné drama z pera Misantropa, jež mi tentokrát nepřišlo možná tak vtipné jako Lakomec, nabídlo zato značný prostor k zamyšlení. Od začátku jsem musela neustále přemýšlet, jestli si zaškatulkovat jednotlivé postavy jako ,,dobré", nebo ,,špatné", protože jejich charaktery opravdu nebyly černobílé. Také kritika společnosti zaznívající z úst Alcesta (se kterým se zde Molière ztotožňuje) vyznívá i v dnešní době stále velice aktuálně. Příběh se příjemně čte mimo jiné i díky jednoduchému rýmování, které mu přidává na čtivosti. Rozhodně doporučuji;)

1 14.09.2019

Očekávala jsem klasickou romantickou oddechovku na pláž, a tak mě kniha příjemně překvapila. Přestože nabízí vše zmíněné, nejde jen o jeden z tuctových a plochých příběhů z mnoha, a to zejména díky svéráznému charakteru hlavní hrdinky a jejího suchého humoru, nad kterým jsem se často pousmála. Kaktus rozhodně doporučuji jako příjemnou oddechovou knihu, která ovšem čtenáře nezklame a zlepší náladu.

7 14.09.2019