Tartuffe
Molière (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53275/bmid_tartuffe-RaW-53275.png
4
560
43
Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu V. Mikeše.
Literatura světová , Divadelní hry
Vydáno: 2006 , Artur
Originální název:
Le Tartuffe ou l'Imposteur , 1669
více info...
Přidat komentář
Moliérovi hry bývají dramaticky poměrně schématické, ale vůbec to nevadí, když děj obsahuje zábavné postavy. Takovým příkladem je třeba Lakomec, což je hamižnej dědek, kterej si myslí, že ho každej chce jenom ošidit, a tak na každého útočí. To shledávám dost humorným.
Misantrop je zas cynik, což je jaksi širší rys, intelektuálně bohatší rys než úzké a přízemní lakomství. Dialogy tam jsou nejkvalitnější a tematicky nejbohatší.
Tartuffe je však spíše otravný než zábavný. Vystupují tam postavy, které jsou svým způsobem vyj*bané, ale z té jejich vyj*banosti pramení spíše frustrace než humor. Situace je totiž taková, že pán od rodiny k sobě vezme muže, Tartuffa, kterého shledává ušlechtilým, protože má plnou hubu Boha a vznešených řečí, kterým otec fanaticky propadl, což Tartuffovi umožňuje parazitovat. Rodina se otci snaží vysvětlit, jaký je Tartuffe pokrytec, ale je to boj, k jehož rozhřešení spěje děj.
Máme zde tedy pokrytce a zaslepeného panovačného otce od rodiny, která je jeho stupiditou utiskována. Moc jsem se tedy nebavil. Naopak mě celá ta situace jen otravovala.
PERNELLOVÁ
Jedovatý jazyk
plivá bez ustání,
nikdo na tom světě
se mu neubrání.
Jakápak žaloba, když nemáš důkazy.
Měls počkat, abys všechno viděl.
Nadčasová komedie o příliš naivním měšťanu Orgonovi, který kvůli vlastní důvěřivosti přijde o všechno. Však ne náhodou tartuffe znamená ve francouzštině něco jako svatoušek. A kolik takových pokryteckých svatoušků je i dnes schopných připravit člověka o střechu nad hlavou.
Svěží drama, u kterého jsem se párkrát i lehce pousmál, samozřejmě že komično už je dnes jinde. Ne nezajímavá je však snaha (v závěru) glorifikovat krále (obecně) a jeho duchapřítomnost a moudrost. To bylo potřeba.
Další fajn povinná četba, ale u téhle byla největší výhoda čtivost a počet stránek. Bylo to vlastně celkem dobrý, ale stejně jsem byla trochu zklamaná. Před nějakou dobou jsem četla Lakomce, a ten se mi líbil, tak jsem tak nějak čekala, že se mi tohle bude líbit taky. A ono to není špatný, jenom mi to přišlo daleko hloupější. Nejen děj, postavy taky. Prostě všechno tam bylo takový hloupý. Nelituju, že jsem si to přečetla (navíc přece jen, další knížka k maturitě), ale znovu to číst rozhodně nebudu.
Kniha se krásně četla. Ač jsem do čtení vstupovala s nastavením: "Je to povinná četba, musim to přečíst. Bude to hrozný a ještě je to drama." Tak jsem si to náramně užila. Po dvou stránkách jsem zapomněla na veškeré negativní myšlenky, které jsem měla a začala jsem vesele hltat.
Můžu jenom doporučit!
Po knize jsem sáhla v rámci středoškolské povinné četby a po skvělé zkušenosti s Lakomcem musím říct, že jsem neprohloupila. Jak je možné, že někdo, kdo žil před stoletími, byl takový znalec lidí?? Je neuvěřitelné, jaké literární postavy Moliére stvořil a jak je dokážeme napasovat na dnešní dobu.
Jé, já vlastně znám i Tartuffa! Úplně jsem zapomněla, že jsme o něm mluvili, ale teď to vím jistě, jo, o tom, jak se snaží svést Elvíru, jsme se určitě bavili. Jinak - oproti Lakomci se to četlo trošku obtížněji, protože tahle hra je psaná ve verších. Což nevadí, ale je to trochu něco jiného. Vlastně docela příjemná změna. A překlad byl dle mého názoru vydařený. Jen škoda té korektury, to platí pro všechny výtisky z edice D. Spousta překlepů, které trochu kazí dojem.
Nicméně, Moliére je skvělý.
Moliera miluji. Jeho knihy mají myšlenku i úroveň. Alespoň já jeho knihy čtu jedním dechem.
Mé nejoblíbenější drama, prostě ho miluju. Vtip, ironie, romantická zápletka a šťastný konec k tomu!
Hra se mi moc líbila. Přišla mi vtipná, děj se nikde zbytečně nenatahoval a myšlenky shledávám zajímavými. Jazyk byl srozumitelný, nevadila mi ani absence rýmů.
Jediné, co mi na díle trochu vadilo, byla zejména na začátku těžká orientace mezi postavami. Ale věřím, že to bylo jen problémem psaného textu, a že na divadelních prknech už by mi to tak nepřišlo.
Dílo bych doporučila každému, kdo má divadelní hry, byť jen trochu, rád.
Mně tedy bylo v průběhu čtení spíš těžko, než abych se pouze smál. Bohužel spravedlnost je leckdy slepá a podvodníčci si tu cestu najít prostě umí, to se lidská vynalézavost a umění kličkovat dostávají na úplně jinou úroveň. A to bylo prosím toto dílo napsáno v roce 1669. Molière znovu dokázal, jak neuvěřitelně nadčasový dramatik to byl. Tady to pro Orgona naštěstí dopadlo dobře.
Nejvíce jsem nasmál u dávání rad Orgonovi a jeho bránění se -
"Vaše rady jsou nejlepší na světě. Nesmírně rozumné a cenné. Ale nechtějte po mně, abych se jimi řídil."
Přestože se u Tartuffa, na rozdíl od Lakomce, při čtení pravděpodobně příliš nezasmějete, tuto knihu rozhodně doporučuji. Autor v ní dokázal na jednoduchém a krátkém příběhu mistrovsky přesně a výstižně vylíčit celou řadu lidských nešvarů (falešnost, intrikářství, lhaní, pomlouvačnost, ziskuchtivost, přetvařování), které zůstávají dodnes aktuální a všudypřítomné. Tato útlá kniha se čte lehce a svižně, přesto má rozhodně co nabídnout k zamyšlení.
Další knížka z povinné četby. Ze začátku jsem měla trochu problémy se začíst, ale jakmile jsem si zvykla na verše, četlo se mi jedna báseň. Také musím souhlasit, že konečné řešení příběhu mě velice překvapilo. Je to skvělé útlé dílko, které se určitě bude u maturity skvěle rozebírat.
Kniha se mi četla hezky. Rýmy byly krásné. Během chvilky přečteno. Některé situace byly vážně povedené. Pobavila jsem se. Konec dopadl překvapivě. Ale proč ne?
Doporučuji přečíst.
Kniha je napsaná veršovaně, za což má u mě malé plus; četla se tak úplně sama. Příběh mě nenadchnul natolik, abych dala více než tři hvězdy, ale v budoucnu bych si knihu klidně přečetla znova :)
Skvělá hra ♥ A s překvapivým koncem... :D Vážně jsem čekala, že se z toho Orgon nakonec nedostane.
Štítky knihy
divadelní hry francouzská literatura divadlo rozhlasové zpracování dramata francouzská dramata
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lakomec |
| 2006 |  Tartuffe |
| 1952 | Zdravý nemocný |
| 1978 | Don Juan |
| 1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
Kniha Tartuffe je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 018x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 85x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 8x |
Tartuffa jsem četla jako druhou Moliérovu knihu hned po Lakomci. Musím řici, že oproti druhé zmíněné hře, tato značně zaostává. Ne snad, že by nebyla vtipná, humor jí opravdu nechybí, ale já například postrádala nějakou větší dramatičnost zápletky. Ta přišla až na posledních stranách, bohužel však skončila moc rychle.
Trochu mě také rušilo, že mnoho postav mělo stejná jména jako v Lakomci, ale vztahy mezi sebou měly jiné. Ze začátku tak bylo náročnější vyznat se, kdo je kdo.