petr_
komentáře u knih
Caesarův trůn
Steven Saylor
Zpočátku to ani jako historická detektivka nevypadá, ale pokud čtenář dočte do konce , zjistí , že příběh má dobrou pointu. Takové příběhy mám rád i když si někdy mezi četbou říkám jestli má smysl knihu dočíst, protože někdy konec potvrzuje dojem z počátku knihy (prostě takové zblunknutí do vody a nic z toho).
Autor si trochu pohrál s charakteristikami historických postav, takže ukázal zajímavý pohled na historické události.
Tíha
Jeanette Winterson
Krátká knížečka na jeden večer s velmi zajímavým pohledem na řecké báje o Atlasovi a jeho okolí.
Alias Grace
Margaret Atwood
Kromě příběhu, který je velmi zajímavý a dramatický, nejen pro Grace, ale i pro Simona, který se zaplétá do problémů své bytné. Jsou zajímavé i dobové postřehy ze života v Irsku, odkud Grace pocházela, ale i popisy cesty migrantů na plachetnici do Kanady. Zajímavě popisuje i život služebných a jejich každodenních starostí.
Je to velmi pěkná četba a určitě se podívám po dalších dílech této autorky.
Petr Brueghel
Felix Timmermans
Když jsem četl tuto knížku, měl jsem pocit, že si prohlížím Brueghelovy obrazy v celé jejich kráse. Tlustí, tencí vše zde má své místo ve společnosti, i hrdinův odstup nad událostmi, aby je mohl zahrnout do svého díla. Po Hyeronymusovi další velký syn Brabantska.
Dům z karet
Michael Dobbs
Jestli je toto thriller, tak je celým thrillerem politika vůbec.
Je to dobrý náhled do zákulisních jednání, o etických profilech politiků a jejich vazbách na lobistické mediální skupiny.
Vůbec si nedělám iluze o duševních trpaslících, kteří se perou o moc a mají za zády státní i stranické byrokratické aparáty, takový dojem na mě dělá současný stav.
PS. Nechápu jak může někdo fandit takovému haj**ovi
Sníh
Neal Stephenson
Sníh mě zklamal, protože mi děj připadal příliš roztříštěný a dělalo mi velké problémy si udržet jeho kontinuitu. Ačkoliv se mi jiné autorovy knihy líbily, tak s touto to bylo horší. Možná je to tím, že cyberpunk není moje krevní skupina.
Flotila zatracených
J.S. Dewes
Pěkné napínavé čtení s dobře popsanými charakteristikami postav. Ani se mi nechtělo přerušovat četbu, takže jsem knihu rychle přečetl.
Možná by se mi líbilo dobré filmové zpracování.
Prach, který se snáší ze snů
Louis De Bernières
Pro mě bylo docela náročné knihu přečíst, protože příběh se ztrácí v množství postřehů a popisů.
Hlavním tématem vlastně jsou zážitky z první světové války a z období po ní. O tom co prožívali muži na frontě a ženy doma. Jak se měnily jejich priority a názory a jaký to mělo dopad na celou společnost, a to i na tak tradiční, jaká byla ve Velké Británii.
Velmi se také autorovi podařilo popsat traumata lidí v poválečné době a v závěrečné části nás příběh zavede do britských kolonií, což je také zajímavý pohled na tuto dobu.
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Tato kniha není ani fenomenální, ani mysteriózní, jak je uvedeno v komentáři, ale dobrá je. Konstrukce příběhu mi trochu připomínala podání příběhů Davida Mitchella.
Je to tím, že tři obsažené příběhy se na konci spojí v jednotlivý celek.
Je to správné se zbavovat nechtěných vzpomínek? Obzvlášť když si uvědomíme, že někteří lidé s velkými zkušenostmi jsou schopni vršit na sebe stále stejné chyby. Čehož jsou důkazem i hrdinové této knihy.
Trochu se zamýšlím nad podstatou krásné literatury, jestli její četbou nemohu někomu ublížit, když se šťourám v jeho životě.
Hlídka na konci vesmíru
J.S. Dewes
Příjemné čtení ve kterém nejsou přehnané akční scény s dobrou a zajímavou charakteristikou hlavních postav. Doufám, že pokračování bude stejně zajímavé.
Když zpívají cvrčci
Charles Martin
Jak už jsem uváděl tak mám rád jižanské příběhy, ale to není tento příběh, protože je úplně jiný. Příběh o tom, jak se mají lidé k sobě chovat, ať už jsou to přátelé, rodina a nebo i sousedé. V dnešním uspěchaném světě často zapomínáme na to, že to nejcennější co můžeme mít jsou upřímné vztahy mezi lidmi, protože pak nejsme nikdy sami, pak pro nás úspěch není nutně potřebný, ale pokud se dostaví dokáže potěšit i naše přátele, tak jako nás potěší úspěchy jejich.
Co mě na knize fascinovalo, jsou popisy kardiochirurgických zákroků, které daly celému příběhu spád.
Moudrost davů
Joe Abercrombie
To je přímo filozofické dílo. Když jsem ho četl, tak jsem si vybavoval historii francouzské revoluce a jiné podobné historické události včetně komunistického marastu u nás i s dosahem na stav našeho státu a hospodářství v současné době. Lidé jsou více či méně nepoučitelní, ale občas se něco povede aby se to zase obrátilo proti lidem. Dobré konce vlastně neexistují a ani autor o nich nepíše.
Smrt synů
Lasse Holm
Opět jedna série, kterou nečtu od začátku. Ale kniha se mi líbila, a určitě se podívám po ostatních částech s vědomím, že znám konec.
Co se mi na knize líbilo, je propojení myšlení seveřanů propojené s jejich bájemi a mytologií. V podstatě hrdinové jednají v souladu s těmito představami, nebo události poměřují s nimi.
V ději je hodně zvratů, akorát mi trochu nesedl zeměpis jejich cesty, protože si myslím, že cesta od Zlatého rohu do ústí Dněpru je po Černém moři trochu složitěšjší, než jak byla popsána.
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
Je to vlastně třetí knížka od tohoto autora, kterou jsem četl (Zpěv drozda, Kroky slunce) a všechny tyto knihy mají mnoho společného. I když autor popisuje tragické události, jakoby stál trochu mimo a vnímal je s určitým smutným sentimentem. Podobný sentiment cítím také například nad knihami Kurtha Vonneguta, ale o tom bych se momentálně nechtěl rozšiřovat.
Další zajímavou charakteristikou jsou hrdinové těchto knih. Jsou osamělí, ale schopní a vidí svět úplně jinak než jejich okolí a proto jsou schopni věcí, které jejich okolí nedokáže.
Trochu mám pocit, že tato knížka je takovým protipólem Zpěvu drozda. Protože hrdina této knihy Thomas se vypraví na Zem s velkým úkolem, ale skončí jako důchodce, aby žil život alkoholika s vědomím, že nejen jeho rodná planeta, ale i Země se řítí do zkázy, která je nevyhnutelná.
Zatímco Zpěv drozda popisuje katastrofický svět, kde lidé ztratili veškerou motivaci něco dělat, nebo měnit, ale na konci jim vysvitne naděje na obnovení civilizace.
Věk supernovy
Liou Cch'-sin
Problém je, že nevím co si mám o této knize myslet, protože si těžko představuji realitu, kterou autor popisuje. Nejdříve se mládež učí dospělácké profese aby udržela civilizaci v chodu a pak když převezme opratě, tak dělá jednu vylomeninu za druhou.
Jako čtenář bych předpokládal, že zapracuje pud sebezáchovy a nová civilizace dětí bude mít úplně jiné starosti, než ty které jsou nastíněny v příběhu.
Ale jako zázrakem, po odchodu dospělých funguje celá infrastruktura jako by se nic nestalo. Žádné poruchy (kromě těch na začátku), spojení funguje, žádné problémy s energií, vodou, potravinami.
Skoro bych to považoval za naivní představy autora, který určitě napsal lepší díla.
Válka vlků
Anna Bauerová
Kniha má zajímavé prostředí v zajímavé době, ale příběh se někam ztratil. Hlavním motivem je nezajímavé vyprávění a proto mě kniha zklamala.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Mám pocit, že autor přeceňuje význam geografie. Kdyby vše bylo jak popisuje autor v knize bylo by jednoduché rozumět politice a diplomacii.
Ano geografické začlenění státu je důležité pro jeho politiku, ale nevysvětluje proč se státy chovají tak jak se chovají, proč porušují mezinárodní smlouvy a konvence i když jsou důležité pro přežití celé civilizace. Když stát povedou lumpi, tak geografie může být jenom zdůvodněním (nikoliv důvodem), proč dělají to co dělají.
Viděli jsme to v Německu za světových válek a vidíme to i v současném Rusku.
Polovina tebe
Brit Bennett
Zjišťuji, že se mi líbí knihy z prostředí jižanských států, protože jsou to knihy se zajímavým dějem, jehož součástí jsou také rasové problémy. Nikdy mě nenapadlo, že rasovými problémy mohou (nebo mohli) trpět afroameričané mezi sebou a to jenom proto, že jsou někteří světlejší a někteří tmavší. Ale líbilo se mi, jak potomci (Judy, Kennedy) těchto lidí nastavili svým předkům zrcadlo a chopili se těchto problémů s vlastní invencí a přetvořili je k něčemu lepšímu.
Piranesi
Susanna Clarke
Konečně se mi dostala do ruky knížka která se dala číst. Poslední dobou se mi do ruky dostávaly knížky, které jsem nebyl schopen dočíst, nebo byla jejich čtenářská kvalita pofidérní.
Tento příběh pro mě byl jako pohlazení, a když jsem jej večer dočetl, tak se mi ve snu zdálo o příbojích v místnostech a o zvláštních sochách.
Anatomie rodu
Simon Mawer
Autorův příběh mě opět nezklamal. Co mě fascinovalo na této knížce je, že hrdinové procházejí různými tragédiemi a těžkými situacemi v životě, ale nebere jim to chuť žít dál. Vždy si vědí rady, ať už jsou to chlapi na moři, nebo na vojně, nebo ženské, které na ně čekají doma a starají se o děti. Osobní tragédie, jako smrt nebo ztrátu blízkých berou jako danou věc, ale musí se s ní nějak vyrovnat.
Pravda je, že slavná viktoriánská doba jim to vůbec neulehčila, protože každé odbočení od tehdejšího normálu, mohla mít nedozírné následky. Společnost nestála o to aby se lidé v krizi zvedli a postarali se o sebe a raději je poslala do chudobince, ze kterého nebylo úniku.
To by si měli uvědomit dnešní nespokojenci, kteří čekají že se o ně někdo postará a nadávají, když tomu tak není.