Petass komentáře u knih

První kniha od Hájíčka, kterou jsem přečetla. Pro mě hodně emotivní. Hájíčka by mělo dnes číst více lidí, abychom nezapomněli, jak dobře jsme se měli, co nám udělali a jak jsme se mít mohli... Postupně jsem přečetla i ostatní jeho knihy. Tato podle mě nejpodařenější pokud jde o lehkost/snadnost čtení.

12 16.01.2018

Krásná kniha, přečtená jedním dechem, styl a prolínání s informacemi z archivu mi nevadil. Čtu podobné často. Některé části z období války mi přišli až moc "nereálné" na to, abych jim uvěřila... Nakonec mi to až tak nevadilo. "Pohádky" mám ráda a tohle splnilo naprosto moje očekávání. Autorka Vás nechá pohrávat si s tím, co je ještě fakt a co už ne. Ovšem od takto vystavěného příběhu jsem čekala silný, překvapivý závěr. Očekávala jsem "že hrdinka to nějak vyřeší". Závěr sice překvapivý byl, ale zcela jinak - velké zklamání.

13 16.01.2018

Nevěděla jsem "do čeho jdu" a na konci jsem byla plná pocitů. Po přečtení už prostě procházka Brnem nikdy nebude stejná. Skoro při každé návštěvě si vzpomenu na nějaký detail z knihy. Kniha nabízí mnoho informací a vyžaduje pozornost čtenáře. Nečte se úplně lehce, kvůli prolínání "příběhu" s chystáním výstavy, autorčinými domněnkami... V tomto je styl dost podobný jako u Žítkovských bohyň, navíc ho však komplikuje velké množství faktických informací. Až dočtete budete naštvaní, zklamaní, rozpolcení a nebudete se chtít smířit s tím, jak se to všechno mohlo stát a hlavně "proč!!". Pokud jste Brňák, nebo zde třeba studujete, určitě si knihu přečtěte.

8 16.01.2018

"Puntikatá" knížka dá Vašim dětem podle mě mnohem víc než jakákoliv sebelepší dětská obrázková knížka... Dá jim fantazii, představivost, chuť si hrát a věřit... fakt to odletí když fouknu? Fakt! Moje děti ji milují! A já mám radost, že si umí hrát a že i knížka (nejen Elza a Transformers) je dokáže zaujmout. Je pravda, že když se po třicáté ozve "ještě", tak už tak nadšeně nevypadám, ale děti pořád... Pokud někomu knížka přijde na "pět minut" tak už si zapomněl hrát a vůbec ji nepochopil... Mám děti 4 a 2roky (ano bystrý čtenář chápe, že neumí ještě číst) oba už si v ní listují sami a užívají si ji po svém. Možná tlesknou vícekrát, nebo netrefí správnou barvu puntíků, na které klepou, protože si neumí instrukce přečíst, ale o to tady přece nejde... Pro mě geniální počin. Doporučuji všem kamarádkám s dětmi, které ji neznají. Také výborně poslouží jako dárek, když nechcete nosit sladkosti... :)

6 16.01.2018

Knihu jsem darovala na základě recenzí, aniž bych věděla jaká je. Za týden už jsem ji měla zpět doma s nadšeným komentářem obdarované čtenářky. Přečetla jsem ji jedním dechem. Podobné fantasy je přesně můj šálek čaje. Po dlouhé době kniha s novým nápadem, dotažená do posledních detailů, krásný snový svět... Určitě může někomu připadat složitá a nepřehledná, nemusí Vám sednout autorčin styl. Za mě 5 hvězd, určitě se k ní někdy vrátím.

8 16.01.2018

Cizinku jsem přečetla jedním dechem. Brala jsem ji jako oddechovou četbu, což skvěle splnila. Od Vážky jsem očekávala to samé a zpočátku to i plnila. Bohužel mi přijde Vážka až moc překombinovaná, zdlouhavá... po 1/3 jsem si začala říkat, ať už to konečně vyřeší... ať už tam jsou... Dočetla jsem, ale prostě už to nebyl ten svižně plynoucí zábavný děj. Mořeplavci dám šanci, ale obávám se, že nedočtu. I když... kdo by opustil Jamieho :)

6 16.01.2018

Kniha se ke mě dostala bez jakékoliv předchozí recenze, seriál jsem neviděla a ani po tom netoužím. Nemám moc ráda knihy o "cestování v čase", i když pohádkový svět (Tolkien, Rowlingová,...) přímo miluji. Taky nečtu "červenou knihovnu"... Z počátku mě to prostě nepřesvědčilo... Příběh mě, ale tlačil dál. Kniha se velmi lehce četla. Nakonec se mi velmi líbila. Prostředí je zidealizováno "dle potřeby" a jak někdo píše níže "chlapa by tohle nikdy nebavilo". Pro mě kniha splnila účel - pohodové čtení, když si chcete vyčistit hlavu, nic víc jsem od ní ale ani nečekala.

8 16.01.2018

Backman je zvláštní autor... Jeho styl Vám musí sednout, ale i čas kdy po knize sáhnete. Kdybych Babičku četla jindy, asi by mě tolik nevzala. Některé části jsou zdlouhavé a připouštím i zmatené. Jak to všechno dopadne jsem tušila už před koncem... Mám ale čtyřletou dceru s velkou fantazií a upřímně, nevím, jak jí jednou sdělím, že babička už nepřijde... Tahle kniha mě prostě dostala do kolen, smála jsem se, brečela a přemýšlela... o sobě, dceři, životě... Jestli se chcete "jen" pobavit, Babička není ta správná volba, Backman se podle mě nečte "jen pro zábavu". Pro mě je a bude Backman srdcovkou.

16 16.01.2018

První Backmanova kniha, kterou jsem četla. Začetla jsem se hned, ale nemohla jsem se rozhodnout, zda se mi líbí, jestli chci vůbec dočíst. Ove mě hrozně rozčilovat, tím jaký je... jeho "pokusy" mi začali připadat trapné... Vydržela jsem, dočetla a na konci brečela jak želva. Backman Vám nabízí příběh, pobavení... ve výsledku ale přemýšlíte o sobě, svých dětech, rodičích, o svém životě. Pokud se Vám Ove nelíbí, nemá asi smysl zkoušet další Backmanovi knihy. Přečetla jsem i Babičku s úplně stejným scénářem :) Backmana buď milujete, nebo nenávidíte.

20 16.01.2018

Přečetla jsem ji jedním dechem (tedy nakolik mi to moje děti umožnily). Zasmála jsem se, ale neubránila jsem se ani slzám. Překvapilo mě, jak moc autor v knize odkrývá svoje soukromí, nebo to tak alespoň působí. Backman je můj nový oblíbený autor, četla jsem Muže jménem Ove a Babičku. Tuhle knihu jsem si pořídila "pro zasmání", ale našla jsem v ní spoustu pravdy o životě, citu a lásce. Taky si myslím, že kdo nemá děti, nemůže ho kniha plně oslovit...

9 16.01.2018

Nová srdcovka! Miluji pohádky... Hraničáře jsem objevila v knihovně až ve třiceti a je to prostě krásné oddechové čtení, nejen pro teenagery... Hrdinové představují "správné hodnoty" a bojují proti zlu, nic víc jsem ani neočekávala. Až budu "velká" pořídím si vlastní kolekci všech dvanácti dílů a jednou ji hrdě předám svým dvěma dětem :) Málokterou knihu si koupím až po přečtení...

9 12.01.2018