pet-kyval komentáře u knih

[038/10] Jako malá jsem tuto knihu naprosto milovala. Černý Ďábel, který si prošel peklem a pozvolna získává důvěru k chlapci, který je na ježdění naprostý antitalent. Dnes mi to ovšem připadá až příliš krátké a strohé. Dětská fantasie pracovala daleko více a příběh si rozšířila do monstrózních a neexistujících mezí, ale ta dospělá už na to nejspíše nemá energii a nebo se stala až příliš skeptickou.

(019) ,,Kdyby byla maminka umřela, tak bych věděla, že s ní už nikdy nemůžu počítat. Ale to, že žije a jenom už o mně nechce vědět, je mnohem horší."

Nechybí tu samo sebou dobrodružná dějová linie, která ovšem nemá na to být detektivkou. Vše je až příliš jasné a až příliš zřetelné, bez větší nutnosti čtenáře dokopat k tomu, aby sám myslel a uvažoval. Vyvíjí se i pozvolna vztahové úrovně mezi jednotlivými dětmi a tam kde byla dříve nevšímavost se najednou vyklube přátelství na (nejspíše) celý život.

Pro mladé dívky je to ideální snový svět. Stáj plná koní, vyjížďky do terénu, nejlepší přítelkyně po boku a chlapci na horských kolech kdykoliv si jen vzpomenou. Při řešení případu se zde projevují i typické dětské vlastnosti a i když to občas je trošku naivní, stále si to v úseku tohoto žánru drží patřičnou úroveň.

(054) ,,Četl jsem, že zvířata mají stejně jako lidi v mozku centrum bolesti."
,,To je pravda. Trpí bolestí tak jako lidé. I zvířata mají cit a svou důstojnost. Měli bychom k nim mít úctu."

Jistým plusem je určitě i ten fakt, že kniha byla napsána mužskou rukou, takže se příliš nevěnuje těm holčičím věcem, ale příjemně vše mixuje dohromady a každému dává jistý prostor pro vnější vyjádření se.

1 28.11.2010

[037/10] Zprvu jsem si myslela, že New York Times se zbláznily, ale nejspíš na té autorce opravdu něco bude.

Její slohový styl neskomírá ani v případě dialogů, dokáže opravdu zkombinovat několik dějových linek a s noblesou se vyhýbá trapným sexuálním scénkám, kdy zpod gumy spodního mužského prádla "vystřelí zduřelý úd planoucí neutuchající touhou".

(119) Jenomže nejsou muži jako muži.

Hlavní hrdina je dokonce i sympaťák, což se u většiny zardělé literatury nedá jen tak jednoznačně říct. Celá dějová kostra se vyhýbá klišé, kdy je muž jeden velký hajzl a žena třesoucí se ratlík a nebo bojovná veverka, která se buď mstí a nebo se vsadí... a po dlouhém vzdychání a ocicmávání se za každým rohem se usmíří a žijí spolu šťastně, až do smrti.

(081) ,,Víte, já dávám přednost snášenlivosti. Lidé nemusí se vším souhlasit. To vůbec ne. To by podle mého názoru ani snášenlivost nebyla. Vy máte rád svoje město, já zase hory. To neznamená, že New York je smradlavá díra a hory jsou... co já vím."
,,Taky smradlavá díra."
Zavrtěla hlavou a bylo vidět, že potlačuje úšklebek. ,,Nikdo by neřekl, že hory jsou smradlavá díra."

27.11.2010

[036/10] Najdete tam skoro vše... vraždy, vydírání, násilné napadení, závislost na valiu,..

(072) V hotelovém baru jsem poobědval další Kitino valium, ředěný bourbon a pár burských oříšků.

... nevěru, rozvod, pomstu...

Proč tedy dávám o jednu hvězdu méně? Protože jsem někdy tvrdý šerif a v případě, že na obálce je uvedeno slovo "humoristická" a ono není v ději pranic humoristického, pouze ironického a nebo komického (z úhlu pohledu na danou situaci), neznám slitování. Na víc byl děj i na takovou brožurku až příliš vláčný a rozvleklý a i když je zajímavé celou příčinu a následek sledovat z pohledu škodné, celkově to nesplnilo původní zadání.

(088) Bylo to poprvé, co jsem obcoval se ženou v ložnici, kde visela ve skříni mrtvola, dokonce má vlastní oběť, a musím říct, že jsem necítil vůbec žádný rozdíl.

Od Westlakea už automaticky očekávám humor, ale i tak se předem ujišťuji, jestli tam humor vůbec má být. Tak či onak, napsal spoustu vynikajících knih a proto mi naprosto uniká pointa, proč jeho díla nejsou u nás vydávána rovnou na běžícím pásu. Každopádně v sobě stále schovávám alespoň pramalou naději, že se vydavatelé rozhoupají a učiní ten (pro mě) velmi důležitý krok.

4 26.11.2010

[032/10] Přiznávám. Četla jsem to už nejméně 15x a dokonce si vzpomínám i na případ, kdy jsem na horách onemocněla a celou knihu zvládla během pár hodin abych se zabavila. Celé to bude nejspíše mlžit můj úsudek, ale jednoduše se nedokáži zbavit pocitu, že se jedná o jednu z těch opravdu lepších knih s koňskou tématikou, která se mi kdy dostala do ruky.

Zezačátku to může působit po slohové stránce až naivně, ale dobře se to čte a nedá se tomu upřít bod za styl klasického dívčího deníčku z 13-15 let, čímž to získává - zvláště pro něžnější pohlaví – jakousi sentimentální jiskřičku, při které si člověk ještě s chutí zavzpomíná na ty staré, dobré časy, plné snů o koňských očích a výhledu ze zvířecího hřbetu.

(168) ,,Vždyť na tom v životě neseděla," vynesla nakonec svůj největší trumf.
,,Ale seděla," ozval se správce klidně. ,,Včera a předevčírem. A možná i předtím. A i kdyby neseděla, co na tom? Všechno dělá člověk jednou poprvé. Nevím o nikom, kdo by se v sedle narodil."

Další plus je i vývoj hlavní postavy, která se z pitomé městské husičky přeměňuje na inteligentní objektivní labuť a dokonce se tu setkáváme i s prvními láskami, které děvčata pozorovávají zpoza křoví a při ústním kontaktu si rády z rozpačitosti otevřou prořezané dr(š)tičky. Je to tak nějak ze života a není vyloučeno, že by se to nemohlo někomu doopravdy stát.

(267) ,,Nebude ti tu samotnému smutno?"
,,Se žádnou holkou mi není nikdy veselo," prohlásil Karel ponuře.

Příběh je provázen i menší dávkou akce a dobrodružství, které dozajista spoustu děvčat pobaví, ale u mužů by se spíše jednalo o uspání po pár řádcích. Každopádně si kniha udržuje jakýsi distanc od klasických knih "s koníčkama“ a jedná se spíše o výchovu charakteru a rozvíjení se v inteligentní slečnu. Možná by se to dalo považovat za jakousi morální nápravu všech lhářek, žhářek a udavaček s tím, že o hlavní hrdince platí pouze lhářka a udavačka jen v rámci každodennosti.

7 24.11.2010

[035/10] Problém těchto sešitů je ten, že se jedná o jedno v dlouhé řadě jiných, souvisejících čísel a tak se může leckdy stát, že člověk vržený do středu dění si není jistý jak hodnotit. Ani já nejsem, protože tohle je jediný díl, který jsem četla a tak nemohu posoudit vývoj postav a zde uvedených charakterů. Jako samostatně stojící povídka je to ale myslím celkem zábavné.

Rychlý spád bez zbytečných řeči. Charaktery, které jsou na tak malý prostor naprosto dostačující. Tak to mám ráda a tak se mi to i líbí. Člověk si sedne na hodinku do křesla a není ani šokován, ale hlavně ani zhnusen a ještě z toho všeho má dobrý pocit. Dynamické, chladné, no prostě nadupané. Žádné vzdechy a slastné cucání lalůčků zubatou tlamičkou, když nepočítám jednu sklepní romanci.

Docela si i myslím, že by mě ta série dokázala delší dobu bavit a kdo ví, třeba se k ní ještě někdy dostanu a tentokrát opravdu chronologicky. Prozatím to ale uzavřu, jelikož tohle je opravdu jen na oddech a přednost mají daleko populárnější knihy, než je tato sexy pýřící se upířice s parazitem na nahém těle.

1 21.11.2010

[024/10] Tak jsem zjistila, že nemám ráda moderní pohádky. Je fakt, že Kočičí pohádka, Pošťácká pohádka a Druhá loupežnická, jsou prostě klasiky, na které se jen tak vykašlat nedá, ale například pohádka ptačí a nebo o hospodě nacpané loupežníky? Vím, že jako dítě jsem to ani nevnímala, ale jako relativně dospělý člověk, to celé vidím jinak a pohádky tohoto ražení mi prostě nějak nesedí.

Co se týče čtivosti, postupně mi začalo lézt na nervy vyjmenovávání vlastností do nekonečných odstavců. Člověk si řekne, že to je přeci pohádka a z audio-nahrávek slyší skvělé herce, ale i tak se nemohu ubránit průměrné známce, která prostě nejde ani nahoru, ale ani dolů.

5 20.11.2010

[033/10] Nejspíše se teď před někým shodím (no a co), ale 'Věčný instinkt' není až zase takový brak. Odmysleme si lechtivé scénky, místy skomírající dialog a klasické líbání už při prvním shledání… Mám takový pocit, že autorka má/měla na víc. Zdá se mi dokonce, že u psaní i přemýšlela a narazila jsem dokonce i na hlášku(!).

(022) ,,To snad ne," zasténal Donald. ,,Ona je feministka! Pálí podprsenky a nenávidí vaření."

Možná mě oslepuje fakt, že jsem to četla v deseti/jedenácti letech a dokonce se i přiznám k opakovanému čtení, ale jak bych to jen řekla… autorka není čistokrevný omastek a marmeláda nebyla v té době ještě úplně vypatlána…

(055) ,,Hezký krk. Ale je hrozně vyzáblá."
,,Říká se štíhlá," opravila ho Jordanna povýšeně, ,,a kdybych byla o pět kilo těžší, zas bych se vám zdála otylá."

Zdají se čtyři horší hvězdičky moc? No, dalo by se říct, že na sešitky Harlequin - podobající se sobě jako Olsenovic dvojčata - je to hotový skvost. Na druhou stranu si to ale stále drží klišé kostru "red“ sady, což nevím dodnes jak hodnotit. Každopádně se zde nachází sexy(?) hl. hrdinka, sexy(?) hlavní hrdina, prvotní rozlícení, vášnivé usmíření a sjednocení, sem tam konflikt a pak co? No děti… to je přeci Happy end!

2 19.11.2010

[031/10] Dortmunder je nespíše můj nejoblíbenější mužský charakter. Dalo by se samo sebou polemizovat i nad postavami pana Lukjaněnka, ale Dortmunder je stoprocentně na první příčce humoristických knih. Hodně s ním sympatizuji nejspíše z jeho nepochopení k pokroku a technickým vymoženostem, nad leností lidí dělat věci klasicky rukama a místo toho si zjednodušovat život. V 'Zatracené smůle' to je pohrdání záznamníky, v 'Jak neuloupit smaragd' reklamy pro odnaučení kuřáků jejich zlozvyku.

(030) Dortmunder vytáhl kamelky a strčil si jednu do pusy. Nabídl balíček Kelpovi, ale Kelp zavrtěl hlavou: ,,Těch jsem nechal. Zabraly na mě reklamy proti rakovině."
Dortmunderovi uvízla ruka s cigaretami ve vzduchu: ,,Reklamy proti rakovině?"
,,No. V televizi."
,,Televizi jsem neviděl čtyři roky," dal se slyšet Dortmunder.
,,Tos o něco přišel," podotkl Kelp.
,,Zřejmě že jo," kývl Dortmunder. ,,O reklamy proti rakovině."
,,Přesně tak. Ty člověku naženou! Počkej, až nějakou uvidíš."
,,Hm," řekl Dortmunder. Zastrčil krabičku a zapálil si cigaretu v ústech.

Každopádně pan D. E. Westlake svou práci umí a ještě jsem se nesetkala s jedinou jeho knihou, kde by mě vůbec nepobavil. Se slovíčky se musí umět pracovat, aby dokázaly člověka rozesmát, což se o vytváření například hrůzy říci nedá. Ano, je určitě zajímavé někoho postrašit, že se bojí jít na WC bez paličky na maso, ale podle mě je daleko horší propracovat věty tak, aby vyvolaly smích. Proto u mě humor v knihách je daleko před ostatními žánry a do cíle dobíhá za bujaré radosti a mexických vln.

(118) Všichni vystoupili z chladných útrob lincolnu do rozpáleného světa a Murch se zadíval na stroj před sebou a zamnul si ruce: ,,No ta je, ta bude válet."
Dortmundera se náhle zmocnilo podezření. ,,Ale užs přece někdy s nějakou letěl, ne?"
,,Copak jsem ti neříkal," prohlásil Murch, ,,že já uřídím všecko?"
,,Jo," kývl Dortmunder, ,,tos mi říkal, teď si vzpomínám."
,,Přesně tak," pravil Murch a pořád se na helikoptéru křenil.
,,Uřídit dovedeš všecko, to jo," řekl Dortmunder, ,,ale otázka zněla, jestli jsi už někdy řídil nějakou helikoptéru."
,,Neodpovídej mu," zarazil Murche Kelp. ,,Já nechci slyšet odpověď, a on taky ne, aspoň teď ne. Pojďte, naložíme."
,,Fajn," kývl Murch, zatímco Dortmunder pomalu vrtěl hlavou.

Jako vždy, i 'Jak neuloupit smaragd' má svůj styl. Humor, zápletku, katastrofu a černé zoufalství, kuriózní situace a vůbec vše, co je pro knihy D. E. W. charakteristické.

2 16.11.2010

[030/10] Dokud na tomto světě bude existovat určitá distanc od erotiky a literární pornografie, nikdy žádná brožura z edice Harlequin nezíská Nobelovku. To všichni víme. Může ji získat braková literatura s nezranitelným agentem, ale ne popiska čisté zvířecí přitažlivosti. Možná to je hlavně tím, že si každý z nás udržuje pod kůží určitou část maličkého puritána a to, že se jedná o podřadný druh beletrie nikoho až tak moc nebere. No jo, je to prostě romantika jako prase a to dnes není cool. Ale i když to je žánr ve kterém se moc originality hledat nedá, alespoň si to udržuje určitou laťku, což se například o fantasy – plné "bichíků“ – říci skoro nedá. Takže nevím, jestli za tu jednotvárnost nemám být vlastně ráda. Mám alespoň jistotu, že už nemohu spadnout nikam hlouběji a tak se za vyhledávání tohoto žánru nedá ani stydět.

Konkrétně kniha 'Kdo s koho', která se drží klasického vzorce: odměřený, trochu sprostý parťák + sexy kolegyně + hnusný násilník + velký případ = jeden z mnoha ženských snů o opravdovém muži(?), nemůže zklamat. Drží se to ve své ohrádce a nesnaží se to bořit mantinely. Takže si nejsem jistá, jestli mám být zklamána a nebo nadšena. Každopádně to bylo takové to velké: ,,UF!!!", které se občas hodí na vypnutí mysli a příjemnou dobrou noc.

1 15.11.2010

[027/10] I když to ze začátku vypadalo nadějně a celkové pojetí je opravdu originální, ne každá povídka mě dokázala nadchnout natolik, aby to bylo stoprocentně kladné hodnocení.

(071) Bylo třeba, aby statisíce pokolení různých rodů prožily své životy, než se ve velkolepém vývojovém řetězu zrodil dnešní náš ušlechtilý kůň.

Zápas praještěrů, hon na jelena a snad i putování pravěkého člověka byly příběhy z těch, které mě zaujaly asi nejvíce. Ale je fakt, že popisy prvohorní krajiny mě zrovna moc nefascinovaly.

(031) Nebylo dosud na světě ptáčka, který by kraji zpíval své písně. Nebylo dosud ani savců, jejichž vítězný řev nebo táhlé bučení by se nesly močálovitou plání a ztrácely se v tichých lesích starobylé nádhery. V celém tehdejším světě panovala čistá a neposkvrněná krása. Byla to však krása němá, pozorovaná jen strnulýma očima obludných ještěrů.

Kdybych to četla v letech, kdy mi bylo osm až deset let, byla bych nadšena i z těch popisů, protože tenkrát jsem to prostě žrala. Ale dnes, když už mě ten zájem opustil, to pro mě nebylo tak vzrušující a originální, jak bych si přála. Každopádně je to ale myslím velmi dobrá kniha a stojí za alespoň letmé přečtení.

2 15.11.2010

[028/10] Začala jsem číst na autobusové zastávce a se smíchem otáčela jednu stránku za druhou – v periferním vidění jsem spatřila ne zrovna málo vyděšených obličejů. Chápu. Člověk, který má na uších sluchátka, perou do něj Clawfinger, v rukou svírá malou knížečku připomínající diář a vyloženě se řehtá na celé kolo… to se snad vidí jen v epizodách Mr. Beena.

Každopádně smích byl zasloužený, protože kapitolka se strýčkem řezajícím na cirkulárce a schovávání milence ve skříni… to je něco, na co se hned tak nezapomíná.

Když jsem knížečkou listovala před koupí od jedné z lektorek s tím, že se jedná o svazek jedné její přítelkyně (a nebo přítelkyně té přítelkyně) a že to jde z části na charitu, jedná se o limitované vydání (kdo ví co je na tom pravdy) a stojí pouze 50,-, nemohla jsem si nepovšimnout humoru, který mi je toliko blízký ze stránek 'Saturnina'. Odchylka je ale v tom, že tato kniha je narozdíl od 'Saturnina' výpovědí života.

Je fakt, že ne každá kapitolka je vtipná do té míry, aby se vám roztřásla bránice a začal se vám smíchy svírat žaludek, ale ani ty oddechové(?) pasáže rozhodně nezamrzí.

3 12.11.2010

[026/10] Ano, je to Harlequin. Ano, je to určeno ženám a mužům by to připadalo nejspíše směšné, ale nemůžu se ubránit pocitu, že to má velmi zajímavý nápad. Jazyk je chudý, neustále se v kapitolkách setkáváme se sexuálním harašením a jiskřením dvou navzájem se svlékajících/splétajících těl, ale nedá se tomu upřít jistá dějová kostra, ze které by se dal vystavět vcelku napínavý thriller.

A co je hlavní, neodehrává se to na povrchních anglických ostrovech, kde hrdinky běhají v rozevlátých bílých šatečkách, jsou chudé jako kdejaké kázání a vzdychají nad každým filmem pro ženy s lobotomií.

A o tom to je…

Je ovšem pravda, že punc čistokrevné – možná chladnokrevné – červené knihovny to neztratí nikdy. Vždy to bude naivní čtivo, které pro "sexy“ chlupaté hrudníky a neustálé vyvrcholení v extázi při každém doteku, nikdy nepochopím. O to strašnější je, že to píší ženy o ženách. Sodoma… a zlý pryč.

1 11.11.2010

[023/10] První i druhá kniha mají něco do sebe, ale nemohu se ubránit tomu, že druhý díl je daleko více temný, odehrávají se v něm daleko pochmurnější a vážnější události v jednotlivých dějstvích a jde v něm doslova o životy.

Zatímco v knize první se smrt bere jen jako doprovod, který se hlavních hrdinů přímo nedotýká a člověk si nad tím příliš hlavu neláme, zde se už palce zavírají do pěstí a až do posledních řádků porůznu dramatických scén se doufá, že se to nejhorší stát nemůže a nestane. Pohybujeme se na bojišti kde kulky hvízdají a bajonety bodají, koně padají na své jezdce a dělostřelecká salva rozmetává falangy na cáry masa a hadrů… Dělám si legraci. Tak dramatické to doopravdy není. To by totiž nebyl Dumas. Je vidět, že se ale jedná pouze o vedlejší frontovou linii.

Daleko více se čtenář seznámí s úlisnou postavou kardinála v červeném hábitu, jeho překrásnou vražedkyní a další zlovolnou čeládkou. Intriky tu fungují opět geniálně, že to leckdy i žluč nadzvedne a ten na koho prsty pomsty mohou dosáhnout, ten zaplatí, někdy krvavěji a jindy méně. Není tu tolik vedlejších postav, což jen dokazuje, že se jedná o závěr příběhu a na nová seznamování většinou není čas, pokud ten dotyčný/ná nejsou odsouzeni vbrzku pod sekeru mistra popravčího.

Jako sladká závěrečná tečka je to kniha opravdu hodnotná.

3 08.11.2010

[025/10] Nemyslím si, že se jedná o nějak nadčasové dílo, ale na druhou stranu to možná leckomu občerství pohádkovou sekci vyhrazenou v domácí knihovničce. Samotné "bajky" jsou vcelku slušně napsány, i když nepřekračují čistokrevnou průměrnou a cena je opravdu nehorázná bez ohledu na to, jestli se jedná o charitu a nebo nikoliv. Je to čistokrevné vyděračství, které jen těží ze jména Harry Potter, které je podle mého názoru docela přeceňované.

Hodinku času jsem se tomu ale nebála věnovat. Pouze mám výtky k poznámkám "velemága", které jsou naprosto zbytečné a informativně chudé a proto mě dodatek autorky, že to milovníkům HP rozšíří dosavadní znalosti, spíše rozčílil, protože i takový Potterovský ignorant jako já má nejspíš o světě kouzelníků větší potuchy, než kdejaký náruživý čtenář. Jinak si nemohu vysvětlit proč ty dodatky vznikly. Být nahrazeny dalšími bajkami, třeba by to dopadlo lépe a dalo by se i mluvit o ceně odpovídající obsahu, ale takhle mi spíše připadá, že autorka vyhořela a nedokázala to dotáhnout do konce.

Navíc se mi potvrdilo tušení, že se tato dáma na psaní velkých věcí nehodí. Pro jednoduchého čtenáře a nebo začátečníka ano, ale pro někoho, kdo hledá více rozhodně, ne.

1 30.11.-0001

[022/10] Problém je v tom, že to co nejspíše oceňují vousatí kmeti v komisi pro volbu nejlepších knih se nedá považovat mnohdy za skvělou literaturu. Alespoň pro mne to neplatí. Možná, že to má ten jejich vybroušený jazyk, správný slovosled a spoustu zajímavých situací, ale dejme si ruku na srdce a řekněme si pravdu z očí do očí…

… ta kniha není nic excelentního. Ano, má to hodně zajímavý námět, skvělé prostředí a Nero se opravdu prezentuje tak jak ho známe z historické literatury, ale je to jeden z opravdu málo svazků, kde jsem přála skoro všem postavám (jedno jestli kladným a nebo záporným) už od prvních stran tu nejkrutější smrt. Zbytečné, stále se opakující popisy průvodů, domů, míst, síní,… na povrch zemský vystoupilo peklo. A ty myšlenkové "pochody“, které vůbec nikam nepochodují a člověk zjišťuje, že postavy se plácají v mrtvém bodě?

A co potom to postupné vymývání mozku hlavního mužského charakteru? Na zde prezentovanou "lásku“ prostě nevěřím a tím, že to autor spojil s "nedosažitelným“ a naprosto "geniálním božským a nechybujícím“ Kristem, u mě udělal definitivní křížek a přes to prostě vlak nejede a basta. Ovšem, krásně na druhou stranu vystihl, jak další generace kazatelů dokázala Kristova slova překroutit v pokání za to, že si člověk dovolil cítit k opačnému pohlaví něco podobného, jako k Beránkovi.

Bu bu buuu, budete se smažit ve vlastí šťávě!!! Ať si člověk věří v co chce, ale ať se neschovává za tak laciná srocení, jako jsou církve všeobecně.

6 30.11.-0001

[021/10] Dumas byl pro mne jedna velká záhada. Neúmyslně jsem se mu vyhýbala jako čert kříži a teď je mi to docela i líto, protože jsem si k němu stejně nakonec našla cestu, takže jsem utíkala zbytečně a připravila jsem se tak v dětství o skvělé imaginární(?) světy. Dokonce si získal moji náklonnost a přízeň, protože jeho styl je natolik lehoučký, že člověka vyloženě baví jeho texty číst. No a co, že jako člověk to nebyl zrovna vzor všech ctností.

Rozložení pasáží bylo velmi vyrovnané. Střídá se zde popisné vyprávění s plynulou akcí, to vše lehce okořeněno naivností a papírovou chrabrostí. Jednotlivé charaktery jsou vybroušeny do patřičných mezí a zajímavých detailů a i když se na samotném hlavním hrdinovy dá najít pár morálních chyb, dodává to jeho jménu jen většího lesku a realistické lidskosti.

Ke všemu původní ilustrace, které se opakují i ve vydání z roku 1958 (jiná nemohu posoudit), tomu dodávají neuvěřitelný půvab a pro člověka je úžasný požitek otáčet každou další stránku a bedlivě zkoumat výjevy z příběhu. Je tu vidět, jak moc si dali francouzští filmaři záležet po výtvarné stránce, protože kostýmy z populárního snímku povětšinou odpovídají původním uměleckým ilustracím z knih. Myslím si, že dnešní ilustrátoři by si z podobných kreseb starých mistrů měli brát příklad, protože to co je dnes k vidění a považováno za umění je, ve velké většině, neuvěřitelný kýč.

'Tři mušketýři' jsou dílem pro každý věk. Možná, že mladý člověk si z toho dokáže vzít daleko více dobrodružství, ale dospělý pro změnu může ocenit tu uměleckou formu. Vyjadřovací schopnosti, ladnost, plynulost a i trocha té charakterové psychologie.

3 30.11.-0001

[020/10] Já vám nevím, ale že bych se u toho řezala smíchy?... Ano, pousmála jsem se, uchechtla, ale že by mě to dostávalo do kolen? Ne. I když je mi to trochu líto a Saturnin je skutečně charakter, neumím tomu dát více než tři hvězdičky. Prostě to nejde. Kouzlu této knihy jsem nepodlehla a nedokázalo mě to patřičně vtáhnout do děje a atmosféry.

Možná, že kdybych to někoho slyšela vyprávět dobře vybraným souborem herců, doopravdy by mě to sklátilo, ale ta suchost slov, která na mě zírala ze stránek, příliš dlouho nepůsobila. Vřele tu knihu doporučuji z čistě literárních hodnot a čtivosti, ale mě to ani v nejmenším neuspokojilo a nesplnilo ani většinové procento očekávání.

(071) Prosil mne, abych si pro případ, že by se nevrátil, pamatoval, že zemřel v mých službách.

Každopádně, tato poměrně krátká oddechová knížečka se dá číst i v MHD a dokonale se při ní vypne mysl a odbourá okolní pochmurný svět. Pro maturitní zkoušku je to čtení naprosto ideální, protože to člověk přečte v relativně krátkém čase a nejspíše si z toho i mnohé odnese. Saturnin je charakter a k ostatním postavám si čtenář udělá většinou pozitivní názor a to i v případě, že se jedná o postavy negativního rázu. Osobně jsem čekala ale mnohem víc.

(182) ,,Prožijete šťastné manželství a ve stáří budete postižen chorobou jater," praví jasnovidec a netuší, že za hodinu bude sám přejet autobusem.

(347) Autoři často tvrdí věci, které člověk se zdravým rozumem nemůže považovat za pravděpodobné, ale v knize je to, jak se říká, černé na bílém a konec.

8 30.11.-0001

[019/10] Pan B. Hrabal mi byl vždy předestírán, jako velmi originální autor s velkým A, který psal tak poeticky, až to v člověku vzbuzovalo klid a mír v duši, pousmání se nad životem a vůbec vše krásné. Já to ovšem ne a nemohu nalézt. Proč? Kdo ví...

(054) Na Kolčavce povídá harmonikář - pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.

Postřižiny a Slavnosti sněženek byly pro mne dlouholetým lákadlem, a tak, když se mi naskytla příležitost si přečíst konečně z čeho filmy vychází (a i jiné povídky), jsem byla nadšena. Nadšení ovšem netrvalo příliš dlouho, ale to tak většinou bývá, když jste předtím spatřili vizuální podobu.

(061) ,,Pane Haňťa, včera jsme k vám dali složenky."
,,Ano, ale co má být?"
,,Co? My jsme se domnívali, že ty složenky, co jsme k vám dali, jsou propadlý. Ale zatím ty propadlý jsme si nechali v kanceláři."
Pokladník ukázal na pojišťovnu: ,,A ty složenky, co platějí, ty jsme dali do sběru."
,,To nám nevadí... papír jako papír!" utěšoval Haňťa.

Problém je v tom, že mě to nebavilo. Toliko zmiňovaná poetičnost mi unikala. Kvalita povídek kolísala z braku do průměru a z průměru do braku. Jen občas se mihlo nadějné a jasné světlo úsměvu. Proč to? Asi nejsem příznivcem jedné věty na dvě stránky (ani jsem si nemyslela, že je to možné) a kompletní povídka zahrnutá do málem jediného odstavce (asi nejsem příznivcem volného toku myšlenek) mě opravdu netěší.

(275) Všecko se bude zkracovat a konce tomu zatím není.

Možná, že je jen z mé strany poetičnost B. Hrabala nepochopena. Možná že patřím právě k těm lidem, kterým něco z jeho myšlenek uniká. Ano, byly tam i zajímavé pasáže, ale jen tak poskrovnu, že jsem dočítala s obtíží. Asi svoji maminku nikdy nepochopím a nebo jen nejsem stejně naladěná duše, jako příznivci pana Há.

1 30.11.-0001

[016/10] V dnešní fantasy literatuře se opravdu velmi těžko hledá kvalitní dílo, ale Mark Chadbourn nám dokazuje, že i ve světě oblbnutém dětskými žvásty se dá vyprodukovat skvělé počtení pro dospělé. Žádné cukrbliky a veselé barvičky, ale pěkná dark atmosféra, rajská bez knedlíků kam se podíváte a špína i tam, kde jste ji na sobě ještě neviděli a snad ani neuvidíte. Zkrátka, zapomeňte na vodovod a hygienické prostředky, protože tohle je spíš svět pro morovou epidemii než líbánky za západu slunce. Ovšem i tak to není žádný horor a i tu všudypřítomnou temnotu občas prosvětlí hvězdičky.

(223) ,,Dělal jsem všechno proto, aby mi to nezanechalo jizvu i na duši, ale bylo to těžké. Snažím si říkat, že na světě je už tak dost nenávisti, abych k ní ještě přidával."

Je sice fakt, že poprvé jsem 'Věk rozvratu' četla někdy... no, vlastně v roce prvního/posledního vydání, což už je nějaký ten pátek (i když ne zrovna pro pamětníky), ale i tak jsem si příběh užila skvěle. Rozpomenula jsem se na to, co už jsem zapoměla a uvtrdila se v tom, co jsem si ještě pamatovala. Některé pasáže jsem četla s opětovným úžasem a jiné prožívala s pocitem důvěrné známosti. Byl to takový můj malý návrat do dob škol v přírodě a nočního čtení s baterkou pod peřinou.

(146) ,,Myslíte, že lidé umírají pro nějaký důvod?"
Pokrčil rameny. ,,Já nevím..."
,,Ano, ale co si myslíte?"
,,Rád bych si to myslel, ale pochopit to není vždycky snadné." Dospělá úroveň jejich rozhovoru ho překvapila a trochu ho znepokojovala. ,,Tohle je těžké téma pro někoho ve tvém věku."
,,To, že je někdo mladý, neznamená, že si musí plnit hlavu pitominami," odpověděla ostře. ,,I když se mi líbí i hodně pitomin. Ale ráda myslím i na jiné věci."

Nejsem ten druh čtenáře, který je ochoten knihy číst i několikrát, ale 'Věk rozvratu' je opravdu sérií jedinečnou a bez debat by si měla zasloužit umístění ve výšinách tohoto žánru. Už jen kvůli té originalitě, skvělým a velmi proměnlivým charakterům, scénám určeným pouze pro dospělé a vůbec světu který si vlastně nehraje na dětské čáry-máry, ale na opravdu krutou "realitu". Mám sice ráda i ty fiktivní světy bez reálného podkladu, ale z čistě psychologického hlediska to nemůže mít nikdy takový efekt jako děj, který by se mohl odehrávat v sousední obci a nebo domě.

(231) ,,Víte, náboženství je nebezpečná věc. Pro silné lidi je to jenom učení, vodítko, pár zásad, které vás udrží na dobré cestě. Ale slabí lide se jím nechávají pohltit. V jejich nitru je tak málo toho, čemu by důvěřovali, a tak mu dovolují, aby je řídilo jako nějaký ďábel, co jim sedí na zádech, poslušně dělají, co jim našeptává, dokonce i když je to očividně špatné. Což je vážně ironie. Je to pro ně prvotřídní droga a mělo by se s nimi zacházet jako se závisláky, podrobit je léčbě nějakým náboženským matadorem."

4 30.11.-0001

[018/10] Hlavní hrdina je typický americký knedlík s kolty proklatě nízko a holka jako lusk (pro kterou to vlastně všechno ve skutečnosti dělá) je pravou květinou drsného zápaďáckého kraje. Nebojí se rozstřelovat sůl všude kolem sebe a její vzrušené "wijéé" zní jako hrom. Že by do toho měla co mluvit její "děsivá a amorální černá" minulost? Uvidíte sami.

Složitá jména na tak krátký příběh vyvolávala pouze zmatek. Co víc, není na celé dějové lince pranic originálního a ani zajímavého. Je to taková německá verze amerických scénářů těch vlasteneckých westernů, kdy bílí jsou bílí jako okvětní lístky oleandru, až na pár banditů, kteří jsou většinou vedeni bohatým chlápkem v dobře padnoucím obleku. Kdy největší hrozbou jsou Mexičané a Indiáni a každému druhému kolonizátorovi svítí nad hlavou svatozář cherubínů.

Celkově to hodnotím jako relativní zbytečnost, hodící se do vlaku a později na zátop. Pro člověk, který nic neviděl a nečetl to bude pětihvězdičková záležitost, ale pro ostatní jen něco co se motá kolem hranice průměrnosti. Kdyby si to autor před tím promyslel, udělal by dobře. Kdyby se na to autor vykašlal, udělal by ještě lépe. Jenže "kdyby" nemá žádnou hmotnou existenci, tak se na to vykašleme a omlaťme mu to o hlavu.

2 30.11.-0001