Pazúzu96 komentáře u knih
Tak jsem ten klenot českého básnictví konečně přečetl. Ani v nejmenším nepochybují o Máchově umu, ale zřejmě nejsem básnicky vyzrálý :-). Nic moc to ve mně nezanechalo.
Viděl jsem i film, ale kniha je kniha. Skvělé a dnes už legendární hlášky :-).
Plány revanšistů zhatí, naši vepři boubelatí :D.
Erga kai hemérai. Hésiodos dopodrobna dává rady pro všechny možné situace. Převážně tedy do zemědělství. Nicméně Hésiodos se částečně dotýká i morálky. Občas se tu objeví až takové podobnosti jako je doporučení, jak správně močit :-).
Kniha pro mě byla velkým překvapením. Především z hlediska formy. Nikdy jsem se nesetkal, že by bylo jakoby více vypravěčů. Vzhledem k tomu, že každý z nich popisuje události v ich-formě, lépe se všem dostaneme do hlavy a pochopíme jejich pocity a pohnutky.
Jedná se opět o fantasy, která se mi líbí. Nikoli boj dobro vs. zlo, ale příběhy jednotlivců, kteří se musí probíjet fiktivním světem. Velmi se mi líbí i způsob umírání postav. Mnohé smrti nejsou nijak vznešené či heroické - prostě přiběhne obřisko a rozbije mu hlavu na kaši :D. Žádný epický boj a premortální filozofické dialogy. Jedna rána ze zálohy a je po něm.
Zatím jsem nečetl další díly, takže nemohu Letopisy hodnotit jako celek, ale tento první díl se mi velmi líbil. Například i originální humor.
Váhal jsem, zda dát 4 nebo 5 bodů. 4 jsem dal nakonec proto, že ta forma je taková netradiční a nejsem na ní zvyklý a celkově i styl je takový... jiný. Možná po přečtení dalších dílů svůj názor přehodnotím :-).
Takhle by podle mě měla správná fantasy vypadat. Ne boj dobra proti zlu, ale ukázat život a konání jednotlivců ve fiktivním světě, který není hlavnímu hrdinovi vždy nakloněn. Nix musela překonávat celou řadu překážek - od předsudků vůči ní až po její vlastní povahu :-).
Svět je podle mě vymyšlen dobře a skvěle funguje.
Nejvíc mě však zaujala postava minotaura Toghara. Nevím, jestli je to jen tím, že jsem moc fantasy zatím nečetl, ale přijde mi, že když už se ve fantasy objevují příšery (nebo jiní rasy), jedná se vesměs o tvory ze severské mytologie - trollové, obři, případně archetypní zástupci - draci a jim podobní. Kromě Noční labutě neznám žádné jiné dílo, kde by se vyskytovali minotauři a tvorové řecké mytologie (např. kyklópové).
Severské mýty miluji kvůli tomu, že bohové v nich vystupující, nejsou ani zdaleka tak všemocní, vševědoucí a vševidoucí jako jejich kolegové na Olympu. Tyto mýty jsou takové "přízemní", blízké nám, obyčejným smrtelníkům. Ze všech různých světových mýtů, co jsem zatím četl, se mi ty severské líbí nejvíce.
Musím říct, že první polovina knihy byla naprosto úžasná. O tom, jak se Oliver protloukal ulicemi, jak živořil a co dělal. Ovšem druhá půlka už mi tak zajímavá nepřišla. Vesměs už byl v bezpečí, do jistý míry zaopatřen. Už to postrádalo napětí a podle mě i emoce. První část 5/5, druhá tak 3/5, takže dávám 4/5.
Pěkné čtení, člověk se dozví více věcí o kouzelných tvorech, vyskytujících se ve světě Harryho Pottera. Místy s vtipnými pasážemi a hlavně skvělými poznámkami bradavických studentů ;-).
Většinu doporučení by dal asi každý, kdo alespoň občas píše povídky. Není však na škodu mít to hezky sesumírované a především se mi líbilo velké množství příkladů z literatury.
Jedna z nejznámější klasických tragédií. Ano, přečetl jsem, pochopil, ale to je asi tak všechno.
Zaklínač... no zkrátka výborná fantasy zasazená do drsného středověkého prostředí, plná všemožných tvorů, nestvůr a bestií, jejichž život většinou ukončí bělovlasý zaklínač Geralt z Rivie :-).
Ač velmi úzká knížečka, dlouho jsem se k ní nemohl dostat. Nakonec jsem ji přečetl a rozhodně nelituji vynaložené půlhodiny :-). Už ze školy jsem dobře věděl, co budu číst, ale jsem rád, že jsem se dozvěděl spoustu nových slov.
božský Petiška :-). Jeho zpracování řeckých mýtů pro děti je úžasné a i dospělí v něm jistě najdou zalíbení. Dodnes ještě ve starém vydání často rád listuji :-).
Však to byla také moje první knížka, díky které jsem se s řeckou mytologií a jejími hrdiny a příběhy seznámil.
Kdo viděl film, zjistí, že se ve většině shoduje s originální Vrchlického veselohrou. Někomu by možná vadilo, že se jedná o drama a tak je to také psáno, ale dílko je to krátké a stojí za přečtení :-).
Nevím, "pokračování" od jiného autora už se mi tolik nelíbilo. I ti trifidi už byli takoví... "překombinovaní". Jako by autor chtěl za každou cenu trifidy posunout na další level.
Ano, samozřejmě, že i Noc trifidů se četla dobře, ale s prvním dílem od Wyndhama se to nedá srovnávat.
Váhal jsem, zda dát 4 nebo 5 hvězdiček. 4 proto, že je to psané ve verších a přeci jen trochu archaickým jazykem, nicméně nakonec jsem se rozhodl pro 5, poněvadž ten obsah je jedním slovem úchvatný. Nádherné seznámení se severskými mýty, které jsou mé nejoblíbenější.
A třešnička na dortu - díky Eddě jsem se dozvěděl, kde se Tolkien inspiroval při vymýšlení Gandalfova jména :-).
Vtipná knížečka o životě s kočkou :-). Místy se jedná samozřejmě o nadsázku, ale člověk, který někdy žil s kočkou, tyto pasáže bezpečně pozná a hlavně pochopí (možná skryté) vtipy ;-). Zkrátka - kočka není pes. Zatímco pes je závislý na páníčkovi, kočka žije vlastním životem a pro páníčka (nebo spíše spolubydlícího) jen tak něco neudělá ;-).
Brilantní knížka o gladiátorech a tomto "sportu" vůbec. Je rozdělena na několik kapitol. V jedné se seznamujeme s různými typy gladiátorů, jejich výzbrojí, způsobem boje. V jiné se zase popisují arény a podrobně je vylíčeno Koloseum - včetně jeho košatého podzemí. A pak se ponoříme přímo do historie, když nám autor popíše typický den při hrách. Ty nezahrnovaly pouze souboje gladiátorů, ale také boje zvířat, cirkusová představení, kulturní vložky, ukázky exotické fauny a flóry, popravy odsouzenců a mnoho dalšího. Dozvíme se jména nejen slavných bojovníků, ale i šelem, které měli na kontě mnoho zabitých lidí. No zkrátka - vřele doporučuji,
Přidávám se k ostatním komentářům - kniha je psána dost odborně. Nicméně komu nevadí tento poněkud složitý jazyk a umí se orientovat ve světě Pána prstenů, určitě se dozví mnoho zajímavostí o tom, kde Tolkien bral inspiraci pro svůj spletitý svět - od jmen, přes čarovné předměty až po všechny možné tvory.
Asi nejlepší kniha o římské armádě, jakou jsem kdy četl. Postupně procházíme vývojem od dob královských, kdy se armáda podobala té řecké, a nakonec se dostaneme až do pozdní antiky. Během postupu se seznamujeme podrobně s výzbrojí legionářů, jejich taktikou a strategií. Kromě toho se dozvíme mnoho zajímavostí z každodenního života vojáků, výši jejich žoldu, jak to bylo s rodinou, lékařskou péči a mnoho dalšího.
Myslím si, že každý, kdo se alespoň trochu zajímá o římské legie, by si tuto knihu měl přečíst. Stojí to za to :-).