Král Oidipús

kniha od:


Koupit

Král Oidipus se z věštírny dozví, že mor, který sužuje Théby, má konkrétní příčinu. Žije tu totiž vrah předchozího krále Laia. Oidipus se rozhodne, že vraha vypátrá, ale věštec označí za vraha jeho. Oidipus nevěří, ale po dalším pátrání zjistí krutou pravdu. Po narození měl být Oidipus usmrcen, protože věštba určila, že v dospělosti zabije svého otce a za manželku si vezme svou matku. Pastýř, který měl Oidipa zabít, ho přenechal pastýři korinstkého krále. V dospělosti se Oidipus dozvěděl o své věštbě a v domnění, že žije u vlastních rodičů, je raději opustil, aby se věštba nenaplnila. Na své cestě se dostal do sporu s cizincem, kterého v hněvu zabil, aniž by tušil, že zabil svého vlastního otce. Poté osvobodil Théby od Sfingy, jejíž hádanku uhodl, a za odměnu získal thébský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasty. Aniž by to tušil, oženil se tak se svou vlastní matkou. Poznání pravdy všechny zdrtí a Iokasta spáchá sebevraždu. Oidipus se oslepí, aby neviděl svou vlastní bídu, a jako slepý žebrák s holí opouští Théby. Nové vydání vychází v klasickém překladu Ferdinanda Stiebitze jako 65. svazek edice D....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5503/big_kral-oidipus-4Kl-5503.jpeg 3.8521
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Artur
Originální název:

King Oedipus


více info...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Král Oidipús

Set123
23. června

Owww, toto je dobré. Moc dobré. Všichni známe slavného Oidipa, v tom má pravdu! Jen někteří z nás však četli tuto slavnou, přeslavnou hru. Několik let trvalo, než jsem se přesvědčil, že bych si mohl některá řecká dramata přečíst. Ještě delší dobu před tím jsem na to ani nepomyslel. Ale teď konečně!

A je to opravdu mistrné drama. A to kupodivu jak z pohledu pravidel řeckého dramatu, tak z pohledu moderního čtenáře. Mezi postavami existují vztahy, nejedná se o strnulou aischylovinu. Ne, je to dynamická hra, ve které se neustále něco děje, třebas na jednom místě. Navíc je ta hra strašně… napínavá? A to i když člověk moc dobře zná konec toho strašného příběhu. Když se Oidipus postupně dozvídá, že ač my ano, on sám sebe zkrátka nezná, člověk s ním zažívá dost napjaté, nepříjemné chvilky. Opravdu, jsem upřímně překvapen. Když jsem četl například takového Hamleta, měl jsem chuť umlátit se hlavou o stůl, zde ne. Hra je opravdu svěží, skvělá.

Jak už to u řeckých dramat bývá, nejslavnější čin Oidipův je již minulostí, je nám pouze slovně připomenut, blížíme se spíše ke konci Oidipova života. Konci, který je předurčen dávným proroctvím, respektive dvěma. A proroctví vyřknutému v Delfách nelze se vyhnout, není možné, aby se nenaplnilo. Jedině právě uvědomění si této nevyhnutelnosti by mohlo jeho naplnění zabránit – to by se člověk totiž musel zabít.

Co si sem dovolím připsat jako zajímavost, dál už to tu nebudu natahovat: Je hrozně zvláštní, když hned v první sloce jmenuje Oidipus zakladatele Théb, Kadma, přičemž sbor na konci svého zpěvu o pár stran dál vzývá Dionýsa. Je pěkné, jak obě tato jména zůstala s Thébami sžitá a zároveň je tragické jaký vztah mezi těmi jmény je. Dionýsos vyhnal zakladatele města Kadma z jeho vlastního města, když zakládal kult, mimoto zabil jeho vnuka a vyhnal rovněž jeho dceru. A mimochodem, Kadmus je Dionýsův dědeček, to je taky dobrý. Myslím, že tento vedlejší příběh je dost směrodatný, vzhledem ke hře Oidipus král, pokud jde o rodinné vztahy antického Řecka…

JulianaH.
02. června

Bezprostřední reakce po dočtení: Týjo, Aristotelés nekecá. Tohle je boží!
Učesanější reakce: „Oidipús“ mě jako jediná řecká truchlohra vysloveně nadchnul a (v dobrém smyslu) zničil. Je to Tragédie.

Uvědomuji si, že v mém hodnocení hraje enormní roli překlad – totiž ten od Jaroslava Pokorného. Všechny ostatní antické hry jsem četla v převodech klasických filologů, kteří dbali o přesnou adaptaci veršových schémat, ale výsledky byly jaksi toporné. Pokorný přebásnil Sofokla jako umělec umělce. Zrýmoval písně chóru a udělal z nich sugestivní, nádhernou lyriku; doplnil vykřičníky a zámlky; nechal postavy promlouvat přirozeně a lidsky. Skutečnost, že nedeklamují věty typu „Aj, běda, jsemť juž vražděn!“, výrazně napomáhá věřit jim jejich šok, strach, bol. A jelikož Sofokla si prý jeho současníci oblíbili i proto, že se přiblížil mluvené řečtině, je snad Pokorného překlad paradoxně věrnější – tedy co do účinku na diváka/čtenáře.

/mor v Thébách/
„Země je sirá. Siré jsou klíny.
Křik rodiček láme se v píseň hran.
Jak houf tažných ptáků, jak bezmezný, širý
ohnivý uragan
duše za duší letí
smrti do černých bran.“

Oidipovu tragičnost podtrhuje dobrotivost hrdiny – jeho vztah ke své ženě (byť o generaci starší) a k dcerkám je na starořecké poměry nezvykle láskyplný. I proto pak tíha osudu vysloveně drtí na prach jeho i nás. Nechybí ani gradace, jak postupně narůstá počet postav vědoucích, kdo je vrah, až konečně dochází na samého Oidipa. (Ostatně Iókastino mlčení ve chvíli, kdy pochopila, je mistrovské.) Všechno násilí se sice odehrává mimo scénu, jak káže zvyk, a dozvídáme se o něm jen prostřednictvím komentáře, ale síla a názornost popisu to vynahrazuje: „Krvavé zornice / mu tekly po tvářích.“ I Eurípidova „Médeia“ (smrt Glauky a Kreónta) nebo Sofoklova „Élektrá“ (údajná smrt Oresta na závodech vozatajů) mají taková sugestivní místa, nicméně „Oidipús“ je překonává. Zážitek.


chaera
18. ledna

Ač je to trochu morbidní, dávám přednost tragédiím před komediím - mám prostě ráda, když hlavní postavy trpí. V této knize se mi moc líbil jazyk, jakým je psaná. Děj má spád, postavy jsou propracované, a téma neodvratnosti osudu je pojaté na jedničku. Jednu hvězdu přece jen ubírám, protože mi některé jednání přišlo nelogické - na jednu stranu chtějí postavy zvrátit zlou sudbu, na druhou stranu vždy vloží svou víru v někoho jiného místo toho, aby sami jednali. 4/5

stepankoby1
07.12.2021

Knihu samotnou nejde považovat za nic jiného než zajímavý výchozí materiál, jehož myšlenky a témata s námi souzní dodnes. Prostě není dost strhující ani zábavná. Čte se ale mnohem líp než Shakespeare a určitě bych se rád podíval na divadelní/filmové zpracování.

Zorka
05.12.2021

Pro Oidipa mám slabost. Už jen proto, že se přežil tolik století a stále stojí za to ho "oprašovat" v nových formách. Kdo by si pomyslel, že po něm sáhnou i autoři rockových a metalových oper v pražské Rockopeře? Velice krátké dílo, do něhož se vešlo vše, co od antické tragédie můžete očekávat.

Bettybook
30.10.2021

Tahle divadelní hra by se dala nazvat dvěma slovy: Zmatené hádání, nic jiného v tom nehledejte. Přesto dávám dvě hvězdičky za svižnost a za Kreona.

LussyP
13.09.2021

Upřímně musím říct, že jsem nečekala, že by mě něco takového mohlo zaujmout... Ale stalo se. Krásně a svižně se to čte, ráda zajdu do divadla.

Na mé cestě čtení klasické/maturitní četby je toto dílo velice vysoko, přesto, že je ze všech nejstarší.

ArkAngel
24.08.2021

Král Oidipus byl v minulých časech považován za dokonalou tragédii a mě je hned jasné proč. Jedné rodině bylo věštbou předurčeno, jaké "zlo" na ni čeká, ale jak už to v řecké mytologii bývá, osudu nelze uniknout. Oidipus tak skutečně spáchá všechno, k čemu byl předurčen a formou dialogů se postupně dozvídá pravdu, což vede až k jeho oslepení. Svým způsobem je tak dílo jakousi detektivkou, kdy my jakožto čtenáři/diváci víme, kdo je pachatelem, ale on sám k tomu musí teprve dojít. "Králi Oidipe, byl jsi usvědčen z vraždy!"

1