Pavluška33 komentáře u knih

Tak tohle byla největší fuška mého čtenářského života.....tolik informací snad ani lidský mozek nemůže zpracovat. Eco mi nepřestane dokazovat, jakou brilantní technikou jeho mysl disponovala

Nehodnotím jen tuto knihu, ale celou sérii. Nadchla mě. Byla fantasticky zpracovaná. Pro mě se jí ve světě fantasy může rovnat snad jen Pán prstenů a Jméno větru.

Skvělá, skvělá, skvělá. Saint Malo jsem navštívila před několika lety, jen krátce, ale při popisech jeho zákoutí se mi okamžitě vybavila jeho zvláštně magická atmosféra. Těžko uvěřit, že autor, který může svět vnímat očima, dokáže tak brilantně popsat to, co "vidí" člověk, který tuto schopnost nemá.

Velké zklamání. Čím dál častěji mám pocit, že literárními bestsellery se stávají čím dál horší a všednější knihy.

Další důkaz toho, že Itálie světu nedala pouze jednoho génia (Da Vinciho), ale hned dva. Umberto Eco, bohužel známý především svými beletristickými počiny, byl především lingvistický a filosofický génius. Budiž mu lehká zem

Náročné....kniha, která se nedá ani tak číst, jako spíš studovat. Mockrát jsem se vracela o několik stránek dál, abych si utřídila všechny postavy a události. Neskutečné, kam fantazie některých osobností (nelze říct jinak) sahá.

Pro mě jednoznačně horší než Analfabetka, možná proto, že Staříka jsem četla až jako druhého. Nějak mi přišlo, že až s druhou knihou autor svůj typický sarkastický a zcela absurdní smysl pro humor dotáhl k dokonalosti. Nicméně i přesto velmi zajímavý počin

Typický příklad pro "nesuď knihu podle obalu". Obal se mi líbil, název také, čekala jsem lehké čtení, ovšem na nějaké úrovni. To, čeho se mi dostalo, lze klasifikovat zcela jistě jako lehké čtení, ale úroveň pokulhává....dost. Začátek byl skvělý, rychlý spád a nastínění událostí mě zaskočilo a přitáhlo. Ovšem to, co následovalo, byl příšerný propadák. Když jsem dospěla k pasáži "jeho oči se setkaly s mými" zauvažovala jsem, jestli má smysl číst dál. Laciný románek pro puberťačky, lacině a stereotypně vylíčený kamarád homosexuál, nepříjemná hlavní hrdinka, zcela nefunkčně popsaný její pan osudový...nejprve drsňák, potom podpantoflák. Ne. Tohle se opravdu nepovedlo

Pro mě ještě o kapku lepší než "Školka". Co mě nejvíce zaujalo, byla mateřská rada od otce: Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují...
No není to ta nejpravdivější věc na světě???

4 30.03.2016

Kubo, Káčo, Cípku, Máčku, volá na ně: Snídaně!! A pejsci se olizují....kniha mého dětství

Knížka, kterou jsem jako dítě nedala z ruky a moji rodiče ji nenáviděli...přesto ji dodnes dokážou odříkat od začátku až do konce :)

Ano...skutečně takový středověký Forrest. Milé, Ecovsky složitě napsané, plné zápletek a příběhů.

Takový ten milý, dědečkovsky přívětivý humor, který stejně jako u Fulghuma nacházím u Zdeňka Svěráka. Pohlazení po duši

Začátek knihy super, zajímavá myšlenka i styl psaní. Ale od chvíle, kdy se objevila milostná vysoce romantická linka s Adamem, je to nuda, nuda, nuda.... Dokonce jsem zvažovala, že ani nezačnu číst druhý díl. Ovšem závěr mě opět přesvědčil, abych ve čtení pokračovala.

Přestože mě kniha nijak neoslnila (možná přílišná očekávání), neskutečně mě zaujala postava Wilbura Larche. Člověk, který ač nemorální na svou dobu, morálnější než kdokoliv jiný. Přesto je mu Irvingem přiřčen i nějaký ten malý neduh, aby zůstal veskrze lidským.

Jedna z knih, kterou můžete číst jako dítě i jako dospělý a přesto nikdy neomrzí. Sladší slovo než Kvítečkov aby pohledal...
Na Neználkovi je krásné, že on je tím řečeným "blbem", ale často se ukazuje, že ostatní malíčkové jsou na tom velmi podobně, ne-li hůř....taková malinká, malilinkatá analogie se Švejkem :D

Jestli budeš někdy potřebovat můj život, tak přijď a vezmi si ho...
Na Čechovovi je zvláštní a svým způsobem krásné to, že se vše podstatné děje mimo scénu. Vždycky mi je tak trochu líto Arkadiny, že zůstala sama, Trepleva, že se z nešťastné lásky zabil, Niny, že prošla peklem a Trigorina, že musí žít s tím, že tohle všechno způsobil

Jejich humor přímo nutí člověka milovat tu naši krásnou řeč. Čtu, čtu a tetelím se smíchy. A když si pustím tu namluvenou verzi, už to není jen tetelení. Ke skvěle napsanému textu ještě Šimkova neodmyslitelná dikce. Oblíbené pasáže zde neexistují....jedna povídka lepší než druhá

Tak trochu jiné pohádky. Jak ale popsat něco, co je tak krásné, že se vám z toho chce plakat i smát najednou?

To podstatné je očím neviditelné...a tahle knížka je toho obrovským důkazem. Nese v sobě tolik pravdy, a životní moudrosti, že se ani nechce věřit, že jí nenapsal nějaký stoletý stařík, který už všechno viděl a prožil. Dokonalostí se tady dá označit úplně cokoliv...růže, která předstírala, že je nemocná, svět slz, který je tak záhadný, businessman, který chce vlastnit hvězdy, aby je měl, liška, která chce být ochočena...
Jsi navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal

7 06.01.2016