Silmarillion

Tak tohle byla totální pecka!
Nádherný!
U některých příběhů mi i slza ukápla..
K této knize se chci jednou vrátit, vím, že v ní najdu věci, které mi teď unikly..
Tolkien vytvořil naprosto geniální svět!

Bože....bože...zvládla jsem to :) Byl to boj všech bojů, hlava mě bolela z těch všech jmen tolikrát...ale mám toooo :) tohle je pro mě bible a prostě jsem to musela zvládnout :) Absolutně nechápu (a skláním se až k zemi) jak mohl pan Tolkien tohle vymyslet...celé...ze své hlavy....ta jména (bože pořád to nedávám), geografie, časová posloupnost.....prostě úplně všechno se zrodilo v jedné hlavě...i když je to opravdu ale opravdu obtížné čtení tak tady dávám 5 hvězd už jen pro to všechno co a jak Tolkien napsal. Myslím, že tohle by měla být povinnost pro každého kdo tvrdí, že je Tolkienův fanda ;)

Knihu jsem si kdysi pořídila, samozřejmě s úmyslem si ji přečíst. Než jsem se k tomu dostala, dostala jsem do befelem - kvůli hospodskému kvízu na téma Pán prstenů - takže je jasné, že se mi do toho vůbec nechtělo. Prvních asi 50 stran nebylo tak zlých, Eru a Ainur, dobře. Ale pak se najednou začalo psát o Valar! Jo, vzadu jsou vysvětlivky, takže jsem zjistila, že Ainur a Valar je jedno a totéž, ale proč nemohla být poznámka přímo v textu?! Nepopírám, že mě to trochu rozladilo. No dobře, trochu dost.
A dál to nebylo lepší. Už jenom rozdělení elfů bylo dost na palici. Každá bytost nebo hora měla několik různých názvů, takhle jí říkali jedni elfové, takhle druzí elfové a trpaslíci ještě takto... A aby v tom nebyly moc velké zmatky, občas si ty bytosti dávaly jiná jména samy. Brzo mě přestalo bavit pořád listovat dozadu, abych si ověřila, jestli pořád ještě čtu o tom samém jako před deseti stranami, nebo jestli je to někdo jiný. Nechala jsem to prostě být. Stejně tak - protože se to čtení táhlo - jsem zapomínala, co se událo v minulosti, a když se pak k nějaké takové události odkazovalo aktuální dění, byla jsem trochu mimo.

Je to prostě bible, povídání o stvoření Středozemě. Svým způsobem zajímavé, ale hutné a náročné čtení. Víc pozornosti jsem věnovala části o pádu Gondolinu a Númenoru, protože to mám doma jako samostatné knihy, a povídání o Berenovi a Lúthien, protože to jsem si chtěla taky pořídit (i když zrovna tahle část je dost vyplněná odbočkami). Samozřejmě nejvíc mě bavily části s Melkorem, boj dobra a zla má vždycky (no dobře, většinou) jiskru.

Je nutné dodávat, že jsem knihu dočetla čtrnáct dní PO hospodském kvízu?

Souhlasím, že na čtení trochu náročnější kniha (zejména díky mnoha jménům v ní zmíněných), ale pro opravdové milovníky Středozemě je Silmarillion nutností, díky kterému se dá ještě více ocenit krása tohoto propracovaného světa.

Tolkienův literární svět je něco, co nemá v literatuře 20. století až vlastně dodnes obdoby. Je to svět plný fantazie a příběhů, který i v minulosti by na poli fikční literatury neměl příliš konkurentů (napadá mě třeba Balzacova Lidská komedie, nebo svět Dickenosovy Anglie). Vypravěčské mistrovství pana Tolkiena i kronikovou povahu Silmarillionu, která může některé čtenáře odrazovat, přetváří v čtivý klenot nejen v oblasti fantazijní literatury. Je nutno podotknout, že Silmarillion je zřejmě pro chápání událostí v Pánu Prstenů a Hobitovi vcelku dost důležitý, ale není asi nezbytný, aby si čtenář užil čtení i jednotlivých příběhů. Přesto ochotnému čtenáři přinese mnohem komplexnější a ucelenější pohled na celé dějiny Středozemě a co víc, i na vlastní Tolkienova východiska, která jsou nejen dle mého názoru zásadně katolická.

Můžu hrdě prohlásit, že jsem dočetla Silmarillion. Byla to opravdu náročná, ale zároveň neuvěřitelně obohacující četba. Pokud se z něj člověk chce skutečně něco odnést, nejde ho přečíst jen povrchně. Často jsem se musela vracet, zapisovat si poznámky a znovu číst celé pasáže, abych plně pochopila vazby mezi postavami a ději, které v Tolkienově mytologii sahají hluboko v čase.

Přestože nejde o čtení pro každého, právě v té hloubce a složitosti spočívá jeho síla. Tolkienův svět je promyšlený do posledního detailu, a to od kosmogonie přes jazyky až po kulturu jednotlivých národů. Jeho schopnost vytvořit tak rozsáhlé a koherentní univerzum, které působí jako skutečná historie, mě naprosto fascinuje.

Smekám před genialitou autora, který dokázal nejen vymyslet příběhy, ale i celý svět, v němž tyto příběhy přirozeně dýchají. Silmarillion je náročná četba, ale pro milovníka fantasy představuje opravdový klenot.

Dnes jsem narazil na přirovnání " rozvláčný a srozumitelný jak prvních tři sta padesát dva stran Silmarillionu", a myslím že je naprosto výstižné.

Čekal jsem trochu víc děje. Takto mi to nejvíce připomnělo Starý zákon. Dlouhé rodokmeny, střídání vzestupu a pádu. Ale vlastně je to stejné, jako skutečná historie. Vzestupy a pády.

Obdivuhodný soupis mytologie/historie Středozemě, který sice může být v některých částech hůře čtivý, ale celkově poskytuje zájemci o svět Pána prstenů odpovědi na většinu otázek o původu ras a příčinách jednání jednotlivých frakcí (a mnohem víc). Pochopitelně není snadné se ve všech jménech zorientovat, obzvlášť když jsou v různých jazycích různá, postavy disponují rozvitým příbuzenstvem a u některých jmen váháte, jestli patří hrdinově meči nebo koni, ale když knihu čtete podruhé nebo potřetí, jen oceňujete její kvality, protože to vše krásně zapadá a dává smysl. Neuvěřitelné dílo.

Věčnost šepotá pradávné tajemství jako čajník, co nikdy nepřestane syčet, a duše marně hádá, jestli pláče nebo se směje věčným příběhům.

Jako závěr čtení knih Hobit - Pán Prstenů - Silmarillion byla tahle kniha jednoznačně nejslabší část. Asi dokážu pochopit, že pro badatele a snílky je tenhle rychlo-náhled do Tolkienova světa úžasný studijní materiál, ale literárně je to chatrné a povrchní. Krásná byla myšlenka hned první kapitoly Hudba Ainur o harmonii a o tom, co se stane, když se poruší. Ale to, co se dělo dál, nebyla kniha, ale jen takový rychlokurz.

Ano, to moje hodnocení není objektivní, ale co už. Oproti do detailů propracovanému Pánu prstenů je Silmarillion v podstatě kronikou dějů. Ostatně celý příběh Pána prstenů je zde podán na necelých dvaceti stranách.
Ale to neznamená, že je Silmarillion méně promyšlený a propracovaný. Jen jde pouze po hlavních dějových linkách a odbočky nechává stranou.
Ale jaké to jsou mýty. Úvodní Hudba Ainur je snad nejpoetičtější mýtus o stvoření světa, s jakým jsem se setkal. A taky ten, který mě nejvíc zasáhl.
A samotný příběh silmarilů, se všemi zápletkami a hrdiny je tak úchvatný, že snadno prominete obrovskou spoustu jmen a místních názvů, cestujete s hrdiny po vložené mapě a jste plně v příběhu. A při každém dalším čtení jste unešeni znovu a víc.
Letošní reread v rámci ČV 18.

rereading (>3x):
Silmarillion jsem četla už počtvrté a po každém jednom přečtení můj obdiv k Mistrovi stoupá. Ano, kniha není pro každého. Ano, hodnocení lehce nadsazuji a logický hlásek mi našeptává, že není zcela objektivní, ale Tolkienův geniální fiktivní svět mě provází celý život - a Silmarillion je jeho základním kamenem.
Miluju tu nadčasovost, zajímavé a silné postavy, osudové příběhy, různorodé a obsáhlé prostředí, čerpání z mýtů i náboženství a neskutečné množství nádherných nových slov (obzvláště libozvučný mi připadá Eärendil, ale užívám si vskutku každý jeden název), která jsou bezpochyby jedním z hlavních důvodů, proč se stal svět Středozemě tak uvěřitelným.
Některé příběhy a osudy jsou tak poetické, že i když obvykle mám tendence přečtené knihy zapomínat, budu si je pamatovat celý život - třeba stvoření Ardy, Fëanorovu lásku k silmarilům, záchranu Maedhrose z Thangorodrim, Fingolfinův pád, statečnost Berena i Lúthien, osud Thingola a Doriathu, mrazivý příběh temného elfa Eöla a pád Gondolinu, tragédii Túrinovu a v neposlední řadě i skutky vychytralého Saurona. To vše (a ještě mnohem více) se vecpalo do jediné, průměrně silné knížky.
Kdybych si mohla vzít jednu knihu na pustý ostrov, byl by to právě Silmarillion, který v kombinaci s porcí fantazie uvádí v život propracovaný celý svět a je zdrojem ne jednoho, ale desítek menších či větších příběhů, do kterých se mohu ztratit.
Děkuji za vše, Mistře.
P.S. Maximálně souzním s nádherným komentářem od Elvenka.

Konečně jsem se k tomu dostala – Silmarillion! A nejspíš za to může podcast Tam a zase zpátky, který mě nadchnul. Jenže už při poslechu prvních epizod jsem zjistila, že s tím, že jsem četla opakovaně Hobita a Pána prstenů, si zdaleka nevystačím. Silmarillion je základ. Bez něj člověk neví, co všechno se v Tolkienově světě odehrávalo dávno před těmi známými příběhy a proč mají takovou hloubku.

Kniha je sbírkou mýtů, legend a dějin Středozemě – od stvoření světa přes vzpouru Melkora, tragické osudy elfských rodů až po epické boje o Silmarily. Je to jako číst bibli, plnou krásného jazyka, velkých emocí a osudových rozhodnutí. Styl vyprávění opravdu připomíná Bibli – vznešený, archaický, s důrazem na řád, genealogie a osudovost. Není to snadné čtení – jména se pletou, genealogie je spletitá a děj se často neodvíjí lineárně. Ale když se člověk naladí na tuhle mytickou vlnu, je to zážitek.

Nejvíc mě fascinovalo, jak moc to všechno dává smysl. Tolkien měl svět promyšlený do posledního detailu – a Silmarillion je ten kořen, ze kterého vyrůstají všechny jeho další příběhy. Najednou chápu, proč elfové v Pánu prstenů působí tak starobyle, proč je Sauron tak děsivý, ale zároveň že jeho šéf byl mnohem děsivější, a proč je Středozem tak plná ztracené krásy. Úžasná kniha.

Pokud jste dosud nečetli Hobita a Pána prstenů, tak se o četbu této knihy ani nepokoušejte. Silmarillion, jako vrcholné Tolkienovo dílo, je určen pro čtenáře poučeného, který už ví, zač je toho v Ardě loket. Pokud jste se ale rozhodli studovat Tolkienovo Legendárium chronologicky, jdete na to správně. Silmarillion, jak jej z otcovy pozůstalosti k vydání připravil Christopher Tolkien, by se také mohl klidně nazývat Dějinami Ardy. A už tento vymyšlený název dává na vědomí, proč si nepoučený, ale inteligentní čtenář nejprve přečte Hobita. Protože na základě jednoduchého příběhu o hobitovi a trpaslících se čtenář vpije do kouzelného světa Ardy a zatouží poznat i věci minulé, předcházející Válce o prsten. A zjistí, že kniha Silmarillion, je vlastně kompilací několika textů, které vskutku chronologicky popisují dějiny světa Ardy. Tyto dějiny můžeme dělit na menší celky dle zavedené historiografie, kdy byly nejprve Hvězdné věky a po vzniku Slunce a Měsíce, přišly Věky sluneční, které ovšem číslujeme a Tolkien zmiňuje věky čtyři. Dějiny ale můžeme také rozdělit podle hlavních protagonistů. Nejprve to byli božští Ainur, pak se děj na dlouho věnuje elfům, aby po příchodu lidí soustředil svou pozornost na ně. Trpaslíci jsou zmiňováni spíše okrajově a hobiti jsou možná někde v poznámce pod čarou. Dějiny Ardy můžeme dále dělit podle antagonistů a to na dobu, kdy byl Temným pánem Melkor, později přezvaný na Morgotha, což je období Hvězdných věků a Prvního věku, který končí právě Morgothovou porážkou a na dobu, kdy titul Temný pán nosil Morgothův sluha Sauron, což odpovídá Druhému a Třetímu věku, který opět končí porážkou Temného pána. Čtvrtý věk je už Tolkienem jen ve stručnosti zmiňován, aby zejména dovyprávěl osudy některých význačných postav z Pána prstenů. Silmarillion není jednoduchá kniha, ale pokud si Tolkienovo Legendárium zamilujete, budete se k této knize vracet jako k primárnímu textu, kterým ostatně je. A navíc určitě chcete zjistit, co jsou to ty silmarily a co všechno způsobily.

Jak vznikla středozem? Jak žili elfové před nástupem věku lidí? Kdo jsou Valar?

Silmarillion jsem ohodnotil níže než trilogii, protože hodně skákal v čase. A vlastně ty malé příběhy byly super, ale moc krátké.

Svět Tolkiena vždy nabízí úžasné dějové linky a jako by mě mrzelo, že tady to nebylo hluboce rozpracované.

Trilogie Silmarillion by byla určitě lepší. Ale pořád to je Tolkien jak ho mám rád.

Jako bonus pochopíte pozadí Středozemě.

Silmarillion je prvním dílem ze Středozemě, které Tolkienovi vyšlo posmrtně a k vydání ho připravil jeho syn Christopher. Oproti předchozím knihám se vymyká, jelikož se nejedná o příběhové vyprávění, ale spíše o encyklopedickou sbírku mýtů a legend Středozemě od stvoření světa přes První, Druhý a Třetí věk až do počátku Čtvrtého věku. Skládá se z několika částí - Aindulindalë (Hudba Ainur a stvoření Ardy), Valaquenta (Zpráva o Valar), hlavní a nejobsáhlejší Quenta Silmarillion (Historie silmarilů, která zabírá největší plochu i časově), Akallabêth (Pád Númenoru) a vyprávění O prstenech moci a Třetím věku, které už částečně známe z hlavní trilogie.
Jelikož jde převážně o encyklopedické dílo, materiál je trochu hůře stravitelný. Nečekejte žádné plynulé a poutavé vyprávění, ale spíše sušší a metodický výčet historických událostí. Styl psaní mi také někdy trochu připomínal biblické příběhy. Počítejte rovněž s tím, že se budete ztrácet ve spoustě postav s velice podobnými jmény, ale k lepší orientaci naštěstí pomáhají dodatky s rodokmeny nebo opravdu podrobně zpracovaný rejstřík. Přesto však musím smeknout před Tolkienovou představivostí, že dokázal vytvořit takto bohatou a detailně propracovanou historii fiktivní říše. V tomto ilustrovaném vydání od Mladé fronty, které tentokrát ilustroval Ted Nasmith, najdete pouze mapu Beleriandu, což nezkušené čtenáře může trochu zmást - při prvním čtení jsem se v mapě snažila najít místa z hlavní trilogie a zorientovat se ve světě, ale vysvětlení rozdílů se vlastně dozvíme až po pádu Númenoru a v úvodu vyprávění O prstenech moci. Při četbě o Třetím věku jsem naopak trochu postrádala hlavní mapu Středozemě.
Doporučuji jako rozšíření pro všechny zaryté fanoušky Pána prstenů, kteří se zajímají o historie a legendy tohoto bohatého fantaskního světa!
Hodnocení: 3,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Silmarillion nebyl úplně snadný přečíst. Spousta jmen, názvů míst, věcí a všeho možného byla pro mě velmi zmatená. Myslím, že je důležité přečíst knihu několikrát. S tím nemám žádný problém! :D
Moc se mi líbilo, že se kniha nesla (aspoň ze začátku) v duchu jakési Tolkienovské Bible od úplného počátku toho světa.
Kniha mě celkově moc bavila, četla se dobře a dozvěděla jsem se spoustu věcí, které v sérii Pán prstenů ani v knize Hobit nebyly vysvětleny.

Něco jako "Bible" Středozemě.

Epos plný mytologie a hrdinství, spojený s odvěkým bojem mezi dobrem a zlem. Čtenář díky knize pochopí historické souvislosti odvěké nenávisti, zloby, ale také důvěry a hrdosti, která panuje mezi jednotlivými rasami a rody. Náročné, ale pro milovníky Tolkiena povinná četba.

Přiznám se, že občas na mě těch jmen a válek bylo už moc.