Silmarillion
kniha od: J. R. R. Tolkien, Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286/bmid_silmarillion-VYZ-286.png
4.4
2653
Tolkienův Silmarillion popisuje První věk světa – jeho samozřejmou součástí je tedy vyprávění o vzniku Středozemě, o její mytologii, nejstarší historii a v neposlední řadě také o národech, jež ji obývaly v dobách předcházejících ději trilogie Pán prstenů. Název knihy je odvozen od jména tří vzácných klenotů, silmarilů, které zhotovil nejnadanější z elfů Fëanor. Úkolem těchto klenotů bylo uchovávat vzácné Světlo Dvou stromů blažené říše Valinoru. Všech silmarilů se však zmocnil Morgoth, první Temný pán, a v pevnosti Angband si jimi ozdobil svou železnou korunu. Fëanor a jeho druhové s ním vedli dlouhou válku, jejímž cílem bylo získat cenné klenoty zpět. Quenta Silmarillion (Historie silmarilů), ústřední část knihy odehrávající se v Prvním věku, je doplněna Ainulindalë (Hudbou Ainur), úvodním mýtem pojednávajícím o Stvoření světa v Hlubinách času, a Valaquentou (Zprávou o Valar), což je vyprávění o božských mocnostech Valar a Maiar a jejich temných protějšcích Sauronovi a Melkorovi. Součástí knihy jsou ještě další dva oddíly: Akallabeth (Pád Númenoru) a Vyprávění o Prstenech moci a Třetím věku – zde se děj ostává až k událostem, jimiž vrcholí trilogie Pán prstenů. Text Silmarillionu je beze zbytku dílem J. R. R. Tolkiena, vydání se však dočkal až po spisovatelově smrti. Největší zásluhu na jeho uveřejnění má autorův syn Christopher.... celý text
Pán prstenů 0.
Žánr:
Literatura světová , Fantasy , Mytologie
Vydáno: 2008 , Argo
Originální název:
The Silmarillion , 1977
více info...
Komentáře (304)
Komentáře 304 Recenze 5
Moc zajímavá knížka. Je v ní opravdu hodně postav. Na začátku jsem je ještě dokázala pobrat, ale pak už jsem v tom měla trochu guláš. Pokaždé, když se objevila nějaká známa postava, bylo to super, ale po chvilce, zase moje nadšení lehce opadlo. Ale chápu, že pro opravdové fanoušky, to může být snad něco jako Bible.
Co napsat k Tolkienovi, který je mou srdeční záležitostí... Mohl bych o něm psát dlouhatánské recenze, ale to není zapotřebí. Mnoho lidí opakovaně říká, že je Silmarillion nebavil, že je příliš těžký, složitý, zbytečně rozvláčný apod. Já ho naopak zbožňoval stejně, ne-li více než samotného Pána prstenů. Každý příběh je prodchnutý nezměrným Tolkienovým básnickým umem, který knize jako celku dodává život. Málokterá beletristická kniha na mě působila takto živě. Je to díky Tolkienově obrovské znalosti mytologií, kdy jsem se cítil stejně, jako bych opravdu četl příběhy o Thorovi, Amonovi nebo Diovi. Všechny ty příběhy o Íluvatarovi, Ainur, Valar, elfech, trpaslících, lidech, jejich vazbách, vztazích, válkách... jsou tak precizně promyšleny a propracovány, že nemám slov. Ukázat Silmarillion někomu, kdo o něm nic neví, bude si myslet, že je to regulérní zapsaná mytologie nějakého dávného národa. Tohle je kniha, k níž se budu vždy velmi rád vracet a znovu a znovu pronikat do kouzelného světa (doslova i metaforicky) páně Tolkiena. Co jsem na knize zbožňoval, jsou chvíle, kdy Tolkien nenapsal, jak to všechno bylo, ale že už není nikdo, kdo by to pamatoval, nikdo neví, co se s tím nebo oním hrdinou stalo... a takto ve čtenáři opravdu vzniká pocit, že čte reálné příběhy, vždyť lidé se ztrácí, zapomínají, umírají... Tolkien jednoduše ví, kdy má vymýšlet příběh i pro tu poslední větvičku doriathských lesů a kdy naopak má mlčet a jen naznačovat, aby v nás s každým jeho slovem rostla zvědavost a fantazie, jako např. bytosti žijící tak hluboko pod zemí, že jsou starší než Sauron sám a ani nemají jména... Kdo dnes tak píše. Takový autor se rodí opravdu jen jednou za jeden ardovský hvězdný věk...
Knihy od Tolkiena jsou už klasika, staly se základem fantasy knih a celé moderní fantastiky.
Když slyšíme slovo fantasy, představíme si skoro vždy spanilé elfy, udatné trpaslíky, bělovlasé čaroděje. Prostě je pro nás fantasy a Tolkien synonymem.
Většina z nás miluje Pána prstenů a Hobita, ať už díky knihám nebo filmům. Ale Silmarilionu se hodně z nás vyhýbá, jelikož má pověst složité knihy.
Je to ohromná škoda, obzvlášť pokud máte rádi mytologii, historii a Tolkiena i nezávisle na sobě pusťte se do Silmarilionu.
Je to úžasný soubor mytologie, historie, malých i velkých příběhů ze světa, ve kterém se odehrávají Tolkienovy knihy, tedy z Ardy.
Ano je to náročnější na čtení v kuse. Hodně dlouhé časové období, spoustu jmen a trochu rozdrobené příběhy. Ale dojde vám spoustu věcí jenom letmo zmíněných věcí ze známějších knih. Ponoříte se do světa plného zázraků a magie, boje dobra a zla a velkých hrdinských činů.
Stylem je nejblíže severské mytologii. A navnadí vás na hlubší ponoření do dalších autorovo příběhů.
Silmarilion je pro mě kniha, kterou bych na stupinku oblibenosti nadřadil i Pánu prstenů i Hobitovi.
Silmarillion jsem četla už několikrát, pokaždé mě baví a pokaždé bych si tak na formát A3-A2 nejradši nakreslila vlastní rodokmen elfů, protože kdo byl čí příbuzný a ze kterého kolene je prostě neudržitelné :D
Dle mého má smysl číst Pána prstenů bez Silmarillionu, ale nemá smysl číst Silmarillion bez Pána prstenů. Je to totiž kniha, která vše dovysvětluje, pak je možné odpustit ten obrovský počet postav zahrnující celé rody a zrychlený spád epického příběhu o vzniku a historii celého světa, protože celý Tolkienův svět až se Silmarillionem plně dostojí žánru hight fantasy.
(SPOILER) Četl jsem v rámci soukromé čtenářské výzvy. Bohužel v únoru. Ne, že by to nebylo zajímavé, že bych se dozvěděl málo informací nebo by to bylo nudné. Vzhledem k tomu, že Quenta Silmarillion je psána pouze jako kronika se spousty jmen a názvů, tak je čtení dost zmatené, a vlastně jsem ve spoustě případech vůbec nevěděl, o kom se vlastně zrovna píše. Paradoxně mi přišla lepší první část - Ainulindäle - kde se sice vesměs moc nedělo, ale bylo to celkem přehledné. Valaquenta ale přidala další desítky podobně znějících jmen, že už jsem z toho měl úplný zmatek. Akallabeth už je sice příběhem, ve kterém si bohužel autor dal tak moc záležet na folkloru obyvatel středozemě, že jsem měl ve jménech a názvech ještě větší zmatek, protože pro každou rasu je několik pojmenování, každý má jméno v několika jazycích odlišné a vše to zní podobně! Alespoň na závěr při čtení o Prstenech moci jsem si odpočinul a trochu se navrátil ke stylu Pána prstenů. Závěrem je to dobrá kniha, plná velmi užitečných detailů, které vysvětlí spoustu věcí z Pána prstenů (Hobita jsem ještě nečetl). Ale je to peklo!
Hodně postav s podobnými jmény až by si u toho člověk zamotal jazyk číst to nahlas, ale je to velice poutavá a zajímavá kniha. Řadím mezi oblíbené knihy a určitě si ji přečtu znovu.
Poprvé jsem četla před lety a to jsem nedala. Množství jmen a popisu bylo nad me sily. Nyní uz bez problémů. Castym opakovanim jmen si je člověk v hlavě zapamatoval, ale vyjmenovat bych nedokázala. Co mi chybělo tak rozsáhlejší popis udalosti s vytvorenim prstenu moci.
Asi je to divný, ale Silmarillion mě bavil víc, než Hobit a celá trilogie Pána prstenů. Možná je to tím, že mě nedávno bavila i podobným stylem psaná kniha Oheň a Krev. Anebo mi celkově postavy i události přišly o dost zajímavější než ve zmíněné trilogii, a i když jsem to původně neměla v plánu, chci si pořídit Húrinovy děti a Pád Gondolinu. Spousta těch jmen a dat je trochu mínus, zvlášť, když člověk poslouchá audioknihu a nemůže si hned prolistovat k těm rodokmenům na konci, pokud s sebou zrovna nemá i tištěnou verzi. Přehled jmen, rodokmenů atd. na konci je skvěle zpracovaný - pro takovou knihu je to ovšem nutnost. Vytkla bych asi jenom pasáže s dlouhým popisem geografie, kdy jsem přestávala dávat pozor a těšila se, až se zase začnou řešit vztahy postav, politika elfů apod. 8/10
Naprosto fantastická kniha! Ano, událostí a jmen je tam neskutečně mnoho. Občas mi chvíli trvalo, než jsem se v některé části zorientoval. Ale i tak jsem celou knihu doslova hltal.
Určitě záleží kdo knihu čte. Jestli je to zapálený fanoušek tohoto světa, nebo jen zvědavý čtenář. Druhá skupina bude mít s touto knihou problém.
Věřím, že po dalším a dalším přečtení kniha vyjeví svoje skrytá kouzla a moje soukromé ohodnocení (6z5), se ukáže jako právoplatné.
Poprvé jsem četl Silmarillion někdy kolem roku 2016, či 2017. Tehdy jsem jej nedočetl, nebudu vám lhát. Příliš mnoho Finwȅů, Fȅanorů, Fingolfinů a Finarfinů, Fingonů a Finrodů. A kde se u všech čertů najednou vzal Thingol tam, kde před chvílí stál Elwȅ?
Později jsem se ke knize vrátil a zamiloval jsem se do ní. Byla obtížná, ale její dočtení bylo díky tomu o to větší odměnou. Na třetí čtení, druhé dočtení byla kniha již snadnou. Pochopil jsem možná ten svět. Ten svět s historií mnoha tisíců let, svět, vzestupů, vrcholů, kolísání a pádů. Člověk si vždy zapamatuje pády, že? A přes to je to nejspíše Ainulindalȅ, které světu dává všudypřítomného génia. Je to začátek světa, na kterém není Bůh tvořící slovem, ale Eru tvořící písní, tvořící hudbou. Hudba je magií a ta si může dovolit co chce. Proto si svou tragédií dovoluje překonat tragédie Shakespearovy (žádná z jeho tragédií totiž nemůže v posledku překonat tragédii Túrina Turambara, a tím pak spíše ani tragédii Berena a Lúthien Tinúviel, magie jim dává mnohem více toho, čeho se lze vzdát) a proto pády bývají velkolepé, famózní. Smutné a strašlivé, nikoliv proto však méně velkolepé. A na konci je vždy další začátek.
Knize lze vytknout některé redakční chyby napáchané nakladatelstvím (klasicky rozmístění ilustrací, některé nedokonalosti ve formátu, jinak však Argo odvádí na Tolkienově díle neocenitelnou práci!), jiné Christopherem Tolkienem (rámování je dobré, nikoliv pak dokonalé, na konci měl stát Dagor Dagorath), to však nakonec pro krásu díla mnoho neznamená. Pro bravuru, se kterou Tolkien namíchal (až kacířsky) svou vlastní víru se skandinávskou mytologií, ale zdá se jakoby do jeho díla zabloudily i prvky té slovanské, rozhodně zde máme například zcela otevřené odkazy na Atlantidu, Artušovské legendy
Prim však hraje křesťanství a skandinávské mýty. Na začátku je první, na konci druhé. A jedno i druhé se postupně mísí a vzájemně se zdokonalují. Oboje však předznamenává mnohé pády, které již byly zmíněny. Dovolte mi tedy zakončit jednou kratičkou citací. Dovolte mi zakončit Kainovým znamením.
Zdálo se jí to totiž u něho něčím divným a pokřiveným, a tak to od té doby vidí Eldar stále: jako zlé ovoce zabíjení rodných, jímž padl stín Mandosovy kletby na poslední naději Noldor.
P.s. Mimochodem netvrdím nezbytně, že má Tolkien větší literární kvality než Shakespeare, píšu-li, že jeho tragédie jsou větší (Ačkoliv pro někoho jistě větší literární kvality mít může, ostatně, co je to ta literární kvalita?), jen srovnávám množství bolesti, které je jeden autor sto na bedra svých výtvorů položit.
Poprvé jsem to zkoušela číst někdy v době, kdy PP, tedy zhruba před patnácti lety. Možná více. A vzdala jsem to. Je to sice pěkná, ale rozhodně strašně náročná kniha, protože je to přesně jak hodina dějepisu - spousta zajímavých událostí předaných nezáživným způsobem. Ne omlouvám se, je to zajímavější než hodina dějepisu, Minimálně je to příjemněji podáno. Ovšem přiznávám, že kdybych si to nesehnala jako audioknihu, tak toto dílo nikdy nepřečtu.
Silmarillion je v podstatě bible Středozemě. Je napsaná jiným stylem než Pán prstenů či Hobit - přirovnal bych ho ke kronikám/knihám pověstí. I kvůli tomu, a spoustě událostí/postav/názvů, se kniha trochu hůře čte. I přesto jsem se při čtení hodně bavil a knihu mám přečtenou minimálně třikrát. Nejlepší části jsou závěr se Třetím věkem dokreslující Pána Prstenů, a příběhy Túrina, Maeglina a Berena s Lúthien.
Silmarillion rozhodně není jednoduché čtení, jelikož si Tolkien vzal do mysli, že vytvoří mýtus o stvoření Středozemě a jejím následném vývoji, čímž sepsal svou vlastní Bibli, která je spolu s dalšími mytickými příběhy pretextem pro toto fascinující dílo. V celé řadě jmen a míst se čtenář těžko orientuje, ještě když jednotlivé kapitoly skáčou i v řadách stovek let, ale na druhou stranu musí člověk ocenit práci, kterou si s tím Tolkien dal. Už jen kvůli stylu vyprávění mě to příliš nebavilo, ale rád jsem se o minulosti Středozemě něco dozvěděl.
Nerada bych působila nevděčně k fantasy klenotu jakým Tolkien a jeho dílo je.
Ale. Číst tohle není lehké. Obnáší to extrémně pozornosti a znalostí. A to opravdu podrobných znalostí lóru, světa a postav. Kéž bych byla větší fanoušek, abych to mohla plnohodnotně ocenit.
Bylo těžké to místy číst. Přiznám se, že jsem místy přestala dávat pozor, protože tolik jmen a předků. Což je super na prohloubení, ale vyžaduje to od čtenáře hodně.
Některé příběhy (například Prsteny moci jsou za mě 5 z 5ti!). Nicméně tohle jako celek neumím plně docenit. Snad při druhém čtení to budde lepší.
Závěrem - ať se do toho pustí jen ten, kdo má hodně času a chuti dávat dohromady postavy, místa a události. Pak to může být 5 z 5.
Opravdu těžké čtení, které vyžaduje poznámkový blok, dobrou paměť nebo listování knihou tam a zpět. Pokud člověk chce získat ucelený přehled a dozvědět se, jak to celé začalo, tak taky ho (po troše času a úsilí než se tím vším probere) nalezne. Hodně zdaru při čtení fanouškům Tolkiena i běžným čtenářům.
Pozor! Toto není oddechové počteníčko k nedělnímu leháru s kávičkou. Zde má i mravenec pět křestních jmen a svůj vlastní, hlobokosáhlý rodokmen. Jste-li skalní fanoušek LOTR, pak čtení vyžaduje mapu, poznámkový aparát a znalost rodokmenu zpaměti. Ale teď vážně, člověk by se v té změti názvů, jmen a pohnuté historie mohl snadno ztratit a přesto je to kniha konzistentní a naprosto výjimečná tím, že podává komplexní náhled do prastarých časů celého tolkienovkého vesmíru od počátků všeho. Uf, to byla ale dlouhá věta. Velmi obdivuju Tolkienovo biblické pojetí, silné legendární příběhy kterým nic nechybí i tu nesmírnou složitost všeho. A nakonec i úžasné názvy a pojmenování, které se nedají označit jinak, než eufonicky. Valinor. Lothlórien. Menegroth... filolog se zkrátka nezapře. Pokud chcete hlouběji pochopit Hobita a Pána prstenů, tohle si prostě musíte přečíst. A doporučuji číst pomalu a nahlas. Je to pastva pro uši.
Skvělé. Ačkoliv si zcela určitě už nepamatuju všechny detaily a sledy událostí, kniha mě moc bavila, bylo to jako číst si v historické knížce, zajímal mě "lore" a z nějakého důvodu jsem chtěla umět, jak se kdo jmenoval, kdy byl, kde byl, co dělal tehdy a tehdy, jak to vypadalo tam a tam tehdy a tehdy. Určitě si ji musím přečíst znovu. Krásně vykreslený svět, všechno na sebe pěkně navazuje. Smekám panu Tolkienovi i jeho synovi, už jen proto, jak precizně je tento svět vymyšlený.
Mimochodem, nepřišlo mi to jako tak těžké čtení, jak se dozvídám v komentářích. Zkrátka je třeba si zvyknout na to, že je to v podstatě kronika vyprávějící o historii světa, není to souvislý příběh jako třeba v trilogii. Jména šla docela od ruky, dokud nedošlo na tři nejhlavnější lidské rody (Barahir, Bregor, Belegund, Baragund atd. už na mě byli trochu moc), a místa, pokud se v ději opakovala (a často se opakovala), už šla taky docela dobře, přinejhorším pomohl rejstřík. Ale možná se mi to nezdálo tak strašné, protože jsem kdysi četla Hry o trůny.
strašný guľáš mám z tej knihy)) ale teraz to ešte po kúskoch počúvam, sú tam mapy, rodokmene, tuto :) https://www.youtube.com/watch?v=qBnpcsazlFE&list=PL8VIJ52-Py4iVlEMjiWgCMtcJn6ntqxiI&index=29
pri čítaní mi v ušiach znel hlas galadriel, ale aj tento pán to načítal pekne)
dnes som si pozrela aj ten ošmraný film o tolkienovi, mne sa páčil
beren a lúthien, vďaka)
Keby som mal z toho spraviť referát, z 90% si nepamätám ani mená. Ale obdivujem to. Premakaná svätá kniha.
Tohle bylo těžké, velmi těžké. Silmarillion jsem vzala do ruky mnohokrát a pak ho vždy odložila. Celý jsem ho dokázala přečíst až teď - přiznám se, že mě motivoval nový seriál, protože jsem si chtěla prvně přečíst knihu. V průběhu čtení bych mohla knize vyčítat mnohé, ale po dočtení můžu jen konstatovat, že to měl pan Tolkien vymyšlené dokonale.
Povinnost každého skalního fanouška Pána Prstenů a Středozemě, i když docela náročná. Čtení probíhalo současně se psaním poznámek, koukáním do rodokmenů a vyhledávání různých pojmů a jmen. Druhá polovina knihy se četla jednodušeji. I tak jsem si ji náramně užila a může dostat jen to nejvyšší hodnocení. Určitě si ji někdy přečtu znovu. Za Tolkiena!
Hodně těžké čtení. Člověk se ve všech těch jménech a názvech ztrácí a musí se vracet, poprvé v životě jsem měla i strach, že knížku nedočtu. Tolkiena miluju, ale tohle mě teda vůbec nechytlo :(
Takhle… Totalne me to dostalo! Porad jsem se Silmarillionu vyhybal, zkousel jsem to cist pred 30 lety jako kluk a nic - pochopitelne:)
Ale ted, no jak rikam, parada. Uzivam si ilustrovanou verzi a tesim se na Gondolin a Hurina. A Argu strasne moc fandim at klapne ten Beren a Luthien.
Náročné na pozornost, člověk se začne velice rychle ztrácet v tom, kdo je kdo, kde je co apod., ale vzhledem k tomu, že se k Tolkienově tvorbě hodlám vracet zas a znovu, mi to nevadilo a věřím, že při dalším čtení už budu mít v postavách a místech jasno.
Silmarillion je první kniha, kterou jsem v dospělosti přečetla skoro celou nahlas. Bylo to nutné... jinak bych si nebyla schopná pamatovat, co čtu a zorientovat se v ději. Čtení tak sice zabralo mnohem více času, ale stálo to za to:) Jako mi knihy Pána prstenů pomohly lépe pochopit filmy, tak mi Silmarillion moc hezky dokreslil svět Pána prstenů a Hobita... a ten svět je pro mě hodně zajímavý, drsný a krásný zároveň.
zdarec lidi, prosim vas, nevite někdo, jaký je rozdíl mezi jednotlivými vydáními, když každý má jiný počet stran ?? Třeba Argo má podle obalu stejné knížky 2008 a 2012 a každá má jiný počet stran, jako, co je tam navíc, nebo co chybí v te druhé ?? A ilustrované vydání ma uplně jiný počet stran také, jako wtf??
Těžké ctivo, hlavně začátek který vás zaplatí jmény a pojmy. I tak pro faunska naprostá povinnost. Nečekejte pána prstenů. Tolik příběhu zasazené do jedné knihy že by to člověk mohl studovat do smrti. Moje nejoblíbenější postava je Melko který je takový loki a poté jeho nejbližší sauron. Fandil jsem i noldor a trpaslíkům z morie jen neměli tak hluboko kopat :)
Jména. Jména? Jména! Tohle dílo jich bylo opravdu plné. Můj největší nepřítel. Naštěstí v dnešní době už existuje internet takže u čtení rozhodně nechyběly otevřené záložky s rodokmeny a mapami. Chvíli jsme měla pocit, že si to čtení nebudu mít šanci užít, ale naštěstí se to nestalo a po několika "kapitolách" jsem se víc zorientovala a pak už jen četla další a další příběhy z dávných časů. Není to tak velkolepé jako pp už jen kvůli struktuře psaní, ale chápu že jedno epické dílo za život je opravdu ažaž. Díky za seskládaní a publikování. Bylo by škoda kdyby tyhle příběhy nebyly zveřejněny;-)
Velká krása - ale co jiného od Tolkienova světa taky čekat. Jistě, je zde mnoho nových jmen postav i míst, některá z nichž se poměrně lehce zamění. Příběhy jsou zde ale krásné, napínavé i smutné a zamiluje si je jistě každý, kdo má pro (nejen) Středozem slabost.
Podle prologu bylo pro Christophera náročné dát toto dílo z otcových poznámek dohromady. Myslím, že se mu to povedlo skvěle, a Silmarillion je od jiných Tolkienových děl - svým stylem a neuvěřitelnou a nádhernou fantazií - nerozeznatelný.
Úžasně výjimečná kniha, kterou jsem při prvním pokusu ve svých šestnácti letech neměl šanci dočíst nebo docenit. Určitě ji budu číst znovu a mohu Silmarillion s čistým svědomím označit za absolutní vrchol žánru, i kdyby jen z pohledu budování světa. Jistě, dělat si poznámky na několik stránek není pro každého, ale pro mě ano. Je to náročné počtem názvů a postav, ale odměna je v souvislosti s komplexností díla neskutečná. To, jak se vše potká u třetího věku s pánem prstenů, to je neuvěřitelné.
Považuji za důležité zmínit a popřít častou kritiku "nedějovosti". Děje tu je dostatek! Copak osud Númeronu není důsledkem činů, které započali ještě s Noldor ve Valinoru? Neměl Finwëho a Fëanorův rod vliv na celou Středozemi? Tak bych mohl pokračovat dlouho, ale nechci spoilerovat.
Jo, a skrytě největší frajer je Manwë! Já být na jeho místě, tolik trpělivosti bych (Ilúvatare, odpusť), neměl...
Tak tohle bylo něco. Ještě nikdy jsem nečetla něco tak komplexního v jedné knize. Protože již od dětství jsem fanouškem Pána prstenů, měla jsem tuhle knihu na seznamu už dlouho, ale myslím, že k ní musí každý dozrát a nutit se do toho nelze. A jsem ráda, že už jsem dozrála, protože to byl zážitek.
Dílo je plné složitých jmen postav (ve kterých jsem se k vlastnímu překvapení poměrně dobře orientovala) a míst (ve kterých jsem se absolutně vůbec neorientovala). Ale jakmile jsem do toho trochu pronikla, vyprávění mě tak bavilo, že nešlo přestat. A teď mám chuť si znovu přečíst Hobita a Pána prstenů. Všechna ta mytologie byla tak dobře a nenásilně napsána do jednoho skvělého eposu. Zdá se mi až neuvěřitelné, že jedna lidská mysl zvládla vytvořit tak obsáhlé a komplexní dílo bez nějakých viditelných chyb a mezer v příběhu. To není jen příběh. Je to celá historie jednoho světa. Přestože kniha může působit skoro jako učebnice historie, za přečtení rozhodně stojí. Dává celému známému příběhu Pána prstenů jiný rozměr a detailní pozadí.
Doporučuji všem fanouškům, ale nenuťte se do toho. Až dozrajete, přijdete tomu na chuť sami.
Hezky ucelený pohled na celou Středozemi. Tak nějak se to vše propojilo dohromady a hned je mi vše mnohem víc jasnější.
Tato Tolkienova kniha nebo spíš Kronika byla ukrutně těžkých soustem i když věřím, že mnohým zarytým obdivovatelům splnila tajné sny. Spusta roztodivných jmen, na příběh se důraz neklade, od úvodu do světa Tolkienových příběhů, kde vypráví o počátcích světa a původu bytostí, které jej obývají až po poslední část Silmarillionu, kde jsou popsány události Druhého a Třetího věku ve Středozemi, samotné prsteny moci a pomalu se časově přiblížuje k osudům starým známým z Hobita a Pána prstenů, dávám čistý střed, co by byl Tolkien bez Petera Jacksona ? - 50 %
Pro mě v podstatě nehodnotitelná kniha, nikdy jsem ji nedokázala přečíst. Ale hluboce smekám před panem Tolkienem, že něco tak neuvěřitelně složitého dokázal vymyslet. A taky před každým, kdo to celé dokázal přečíst a pochopit kdo je kdo.
Pokud jste velkým fanouškem Pána prstenu, pak je pro vás tato kniha nutností. Já jsem sice knihy četla, ale za velkého fanouška se nepovažuji. Možná právě proto jsem často ztratila pozornost a musela jsem se v příběhu několikrát vracet, abych pochopila, co a jak. Ale i tak se mi kniha moc líbila. Plný počet hvězdiček jí však dát nemůžu.
Silmarillion je knihou,do které musí Tolkienův čtenář vyspět.Sama jsem knihu nejprve odložila a vrátila se k ní až za několik let.Nelituji toho.Byla to jedním slovem nádhera.Ano,je to ze začátku složité,mnoho jmen a velmi popisné (asi tak tisíckrát víc než Pán prstenů),ale to je prostě Tolkien.Dějiny světa elfů a celé Středozemě,jednotlivé příběhy hrdinů a růst Saurona, sloužícího ještě temnějšímu pánu jsou vrcholnou prací.I když je tato kniha vlastně počátek všeho,doporučuji začít pohádkově od Hobita a Pána prstenů a k Silmarillionu se propracovat.
Myslím, že přirozená cesta k této knize vede od prvotní frustrace (kvůli obtížné orientaci v genealogických vztazích a geografických údajích), přes rostoucí okouzlení, které člověka povzbuzuje číst dál a dál, až k naprostému úžasu, který dává chuť se ke knize vracet a žít z ní. Je obdivuhodné, jak dokázal Tolkien mytologické motivy nejrůznějších tradic přetavit do tak uceleného a hlubokého literárního eposu, aniž by tyto motivy vyloženě kopíroval nebo sklouzával k časově podmíněné nebo významově ploché alegorii. Jeho dílo je autentické a nesmrtelné v tom, jak silně rezonuje s nejhlubšími, archetypálními vrstvami naší mysli. Pro zmírnění počátečních obtíží doporučuji genealogickou tabulku všech postav, která krásně ukazuje, jak se pramínky jednotlivých postav a jejich dílčích příběhů slévají do velkolepého finále (vkládám do Zajímavostí). Naprosto souhlasím, že pět hvězdiček je u Silmarillionu tak nějak nepřípadných. Je to zkrátka úplně jiná třída, jako by z jiného světa (snad dokonce z "přímé cesty" na Západ?), takže dejme tomu třeba 200%.
Štítky knihy
elfové mýty a legendy Středozem, Středozemě (Tolkien) fantasy
Kniha Silmarillion je v
| Právě čtených | 124x |
| Přečtených | 4 162x |
| Čtenářské výzvě | 182x |
| Doporučených | 335x |
| Knihotéce | 1 985x |
| Chystám se číst | 836x |
| Chci si koupit | 189x |
| dalších seznamech | 22x |