Pavlina50 komentáře u knih

Zrovna psychothrillerem, jak je uvedeno na obalu knihy, bych sice asi tuto knihu nenazvala - působilo to na mě jako klasická současná česká detektivka s několika mrtvými a spoustou podezřelých s možnými motivy, což ale samozřejmě samotnou knihu vůbec nijak neznehodnocuje.

Celá zápletka je docela dobře vymyšlená, na začátku žádné dlouhé rozpaky a zbytečná omáčka na začátku a hup do akce…

Kniha je čtivá, krátké kapitoly fajn, má jednoduchý, srozumitelný jazyk, navíc hodně zajímavých a aktuálních motivů – sekta, vymývání mozků, nevyjasněná sexuální orientace, rozpolcenost mezi touhou po „čisté“ lásce a ryze pudovou sexualitou…., překvapivý pachatel.

Děj se opravdu nezpronevěřuje názvu knihy, má svůj smysl, protože i pointa této detektivky dokazuje, že všechno může souviset se vším. Ve finále je totiž všechno opravdu dokonale propojeno, a to bez ohledu na to, kdo byl tím pravým pachatelem vražd.

Trochu mě akorát mrzelo, že ne u všech činů byl vyjasněn motiv.

Ale bavilo mě to, i když nějaké mouchy bych tu zcela jistě našla…občas nějaká nelogika, občas trochu přitažené za vlasy, ale nebudu se v tom zbytečně a hnidopišsky pitvat.

V hlavě mi asi sice nijak zvlášt neutkví, ale celkově – slibná a docela zdařilá prvotina.

6 08.02.2023

Zajímavý a dobře vypointovaný silný příběh křížený s velkým množstvím chutí a vůní, a to nejen pomerančů, i když právě pomeranče hrají v tomto příběhu dost důležitou roli…
Je to příběh zasazený do období druhé světové války, kde sice nebojuje, ani neplní transporty do koncentračních táborů, ale kde i tak válka zasáhla všechny obyvatele jednoho francouzského maloměsta naplno svou samotnou podstatou.
Na knize se mi líbil ten kontrast složité a těžké doby německé okupace, a proti tomu lehce klidná a ospalá atmosféra malého městečka. Primární roli nehrají snad ani tak válečné události, které zamávaly životem členů jedné rodiny, ale spíš psychologie lidských vztahů – nepochopení, dětská naivita, obětavost, láska i nenávist…
Kniha nepostrádá ani moment napětí – hned v úvodu knihy v nás autorka vyvolá zvědavost, co klíčová postava vlastně v minulosti provedla, že má na sobě nejen ona, ale i všichni členové její rodiny takový cejch.
A tak se ze stránek starého deníku receptů mezi chutěmi a vůněmi francouzských specialit snažíme vyluštit a pochopit, co se za války v tomto odlehlém městečku vlastně stalo a kdo je vlastně pravým a hlavním viníkem tragických událostí.
Mimochodem …. popisy různých pokrmů jsou v knize tak barvité, že při čtení u mě Pavlovův reflex fungoval dokonale.
Kniha má navzdory těžkému období okupace díky skvěle vykreslené atmosféře takovou zvláštní poetiku, hodně tomu napomáhal i krásný literární jazyk.
Líbil se mi také prvek „velké matky“, která plní přání…to, co se nakonec vlastně stalo, bylo velmi symbolické a emotivní.
Myslím, že se nejedná o knihu odpočinkovou, myšlenek nutících k přemýšlení je tam až až (zejména zvláštní a dost nepochopitelná povaha matky).
Přesto jsem jednu hvězdu ušetřila, něco málo mi tam prostě chybělo - občas mi to přišlo nepatrně nepřehledné a trošku jsem se ztrácela.
Možná jsem také díky síle celého příběhu čekala konec tak nějak … taky silnější. Ale to je opravdu jen nepatrná drobnost ve srovnání s celkovou kvalitou této knihy.
Za mě spokojenost.

3 08.02.2023

Tak nevím…příběh bezpochyby svou podstatou velmi silný, ale absolutně mě nesedl styl psaní. Do děje jsem se nedokázala ponořit tak, jak jsem zvyklá. Tím pádem se u mě z toho silného příběhu stal jen průměrný zážitek....A to i navzdory velké úctě ke všem těm skutečným lidem, které tato děsivá událost postihla.

4 07.02.2023

Vlastně jsem to - vzhledem k tomu, že jsem už četla Útočiště – mohla čekat. Ale přesto….
Když se spojí originální a nevšední nápad s čtivým literárním stylem, vznikne něco, jako například tato kniha, kde to na začátku vypadalo jen na dobrou detektivku s výbornou atmosférou, kdy jsem si pořád jen říkala, co za tím může vězet a když na konci došlo k rozuzlení, opět jsem nevěřila vlastním očím. A vůbec mi nevadilo, že mě autor celu dobu vodil za nos - mám ráda takové knihy.
Byla to správně naložená směs napětí, strachu a zvědavosti završená výraznou pointou, která úplně změní pohled na celý příběh. Přesně takhle si představuju, když se o něčem řekne, že je to mysteriózní….
V obou případech – v Útočišti i v Krvavých stínech - jsem se sice na konci v té realitě trochu ztrácela, ale přesto mě to celé prostě fascinovalo. Doufám, že Loubry bude dostatečně plodný autor.

6 07.02.2023

Na knihu jsem se vrhla bez hlubší znalosti anotace – pouze jsem věděla, že se tam objeví nějaký tajemný dopis z minulosti, což ve mně evokovalo spíš představu velkého a osudového milostného příběhu. A jaké pro mě překvapení…ono se z toho vyklubala docela příjemně se čtoucí ryze česká detektivka, kde se sice žádný detektiv ani nemihl, a kde tuto jeho funkci dokonale převzala hlavní hrdinka – obyčejná žena hledající po svém životním karambolu nový začátek a nový smysl života. Děj příběhu vyvolává a udržuje zvědavost, v postavách se dá dobře orientovat, konec bez jakýchkoliv nejasností – prostě prima lehké a odpočinkové čtení. A ten závěr – bez ohledu na charakter „vyřešeného“ případu je celý příběh moc pěkně a lidsky uzavřen.
Spokojenost.

2 20.01.2023

Perfektní psychologický thriller - psychologický v pravém slova smyslu…především proto, že tu navzdory žánru neteče až tak moc krve a totožnost hlavní zrůdy je jednoznačně známá už v brzkém úvodu knihy.
Ale ani tyto skutečnosti neubírají knize na napětí a kupodivu ani na překvapení.
Autorka stvořila perfektně promyšlený příběh, kde čtenář je pozorovatelem myšlenkových pochodů ať už pachatele, vyšetřujících nebo i těch, kteří se do tohoto příběhu jen nějakým způsobem okrajově zapletli. A je to široká škála charakterů, lidských postojů a rozhodnutí. Hlavně postava „řezníka“ a jeho zrůdných myšlenkových pochodů je vykreslena opravdu skvěle.
Znalostí pachatele jsem měla oproti „kladným“ postavám v knize náskok, a o to víc jsem často zuřila u jejich postupů a rozhodnutí, které často situaci jen víc a víc zkomplikovaly a zapříčinily další tragédie. Strašně mě štvalo, jak pachateli všechno nahrává do karet.
Oni prostě nevěděli, co autorka prozradila nám - čtenářům.
Na škodu nebyla ani téměř úplná absence popisu krvavých scén a vražd, čtenářská představivost si s tím i tak umí hravě poradit.
Milovníkům thrillerů, které sice obsahují velkou brutalitu, ale která tu přesto zas až tu úplně hlavní roli nehraje, tuto knihu velice doporučuju.

8 16.01.2023

Po přečtení několika prvních knih této autorky jsem byla nadšená a vyjadřovala k její tvorbě samé superlativy. Ovšem, jak mi její přečtené knihy postupně přibývají, moje počáteční nadšení postupně už trochu slábne. Sice pořád oceňuju skvělou čtivost i nápady na zápletky, ale už to nečtu se zatajeným dechem, jako ty první (např. Mlčení, Krutá volba).
Docela vlažně na mě působila i tato kniha – sice emočně přitažlivé téma, styl psaní bez zbytečných omáček, spád…ale něco tomu prostě chybělo. Nebo přebývalo?
Celé to na mě tentokrát působilo nějak až moc přehnaně idealisticky a nereálně - hlavně, co se mezilidských vztahů týká…taková průměrná kniha, na kterou si asi brzy ani nevzpomenu.

1 16.01.2023

Tak mě toto bohužel nějak nechytlo.
Možná jsem čekala spíš přehršel nějakých bláznivých historek této mladé dvojice, jak se mi jevilo v prvních kapitolách.
Po svatbě a odjezdu na svatební cestu mi to bohužel už připomínalo spíš jen nějaký zábavný cestopis po evropských zemích, což možná v době, kdy kniha vznikla a kdy se opravdu málokdo do zemí jako Itálie, Francie, západní Německo měl možnost podívat, bylo určitě velice zajímavé a nové.
Ovšem dnes, kdy naopak málokdo už tyto země nenavštívil a zmíněná místa, způsob života a zvyky v nich jsou už notoricky známé, nijak nešokují a nedokážou překvapit, mě to spíš nudilo. Sem tam, hlavně když se určitý úsek kapitol věnoval nějakým eskapádám páru, jsem se sice pousmála, ale to bylo opravdu jen velmi sporadické.
Bohužel si myslím, že dnes už má tato kniha trochu za svým zenitem.

1 16.01.2023

Zdánlivě až skoro poetický název knihy, který evokuje spíš nějaký romantický příběh, značně klame.
Čtení této knihy procházkou růžovou anglickou zahradou ani zdaleka není, je to naopak mrazivý a smutný příběh dvou ztracených malých chlapců, o to tragičtější, že je inspirovaný skutečnou událostí, byť ne z naší domoviny.

Celý příběh vypráví jeden ze zmizelých chlapců jakoby nějakému imaginárnímu kamarádovi a tento styl dětským, nechápajícím pohledem je sice z jedné strany velice nápaditý a neotřelý, zejména proto, že, byť jsou to jeho myšlenky, popisuje všechny události jakoby úplně zvenčí, z pohledu někoho, kdo se na celý děj dívá jako na film v kině (víc kvůli možnému spoileru prozrazovat nechci).
Ovšem na druhé straně bylo právě toto pro mě také základním kamenem úrazu.
Nevím, do jaké míry autorka zná děti a jejich vyjadřovací schopnosti, ale toto fakt nesedělo. Použité výrazy a celkové vyjadřování vůbec neodpovídalo jedenáctiletému klukovi. Neskutečně mě až iritoval ten přehršel zdrobnělin typu „penízky, postýlka, léčivé kapičky, bráška spinká, prší mi do vlásků, na oběd bylo masíčko…“brrr…i když jsem se snažila od takové nepřirozené mluvy oprostit a vnímat jen ten příběh, bylo to těžké. Na kluka téměř pubertálního věku díky takovému vyjadřování působil spíš až retardovaně a to asi autorčiným záměrem nebylo. Kdyby měl chlapec třeba šest let, asi by mi to tak nevadilo, ale takto…
Celé čtení mi to tak nepříjemně narušovalo, že jsem téměř až do konce knihy byla přesvědčená, že víc jak tři hvězdičky - a to jen za sílu příběhu - nemůžu dát.
Ale…
O co v příběhu jde a kdo v tom má prsty, lze autorka nijak neskrývá a lze si to odvodit už brzy na začátku knihy.
Přesto mě konec a celé rozuzlení, které je na konci přehledně v kostce prozrazeno a doplněno o všechny podrobnosti, tak zasáhlo, že jsem tu jednu hvězdu přece jenom musela přihodit.
Navíc jsem si bohužel masochisticky vygooglovala i ten příběh skutečný včetně fotografií obou chlapců, který autorku inspiroval, a to byla ta pomyslná poslední emocionální tečka, která zapříčinila, že tato kniha mi zas tak brzy z hlavy určitě nezmizí.

5 13.01.2023

Tohle mi docela sedlo.
Psáno úsporným literárním jazykem, který ale vůbec nesnižoval pocitový zážitek jednotlivých příběhů.
Společným jmenovatelem všech povídek je Hlučínsko a velmi podobné osudy žen bilancujících na sklonku svého života (s výjimkou té poslední).
Kniha přibližuje složitý a těžký, předválečný, válečný i poválečný život žen z generace, které byly od malička paradoxně zase především ženami – matkami, babičkami - vštěpovány dnes již dost nepřijatelná pravidla a zásady typu (citace z knihy): „Roba je enem na robotu“ nebo „Trápení má každá, některou muž bije, jiný všechno propije, další se zas musí vdát tak, jak chtějí rodiče. Ty máš lásku a budeš mít děti. Víc žena od života chtít nemůže…“.
No…ještě, že doba někam pokročila. Tehdejší pravdy a zásady působí dnes již opravdu nepatřičně.

Nejvíc mě zaujala určitě ta první část – Agnes, snad i proto, že i přes svoji útlost, byla přece jenom i tak nejrozpracovanější ze všech. Když jsem knihu otevřela, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, tak mě nejdříve ta druhá část, kde se najednou objevila naprosto neznámá jména a postavy, docela překvapila a hledala jsem návaznost a souvislosti. Nicméně, o co jde, mi pak docvaklo, ale přiznám se, že tyto krátké povídky o různých ženách mi trochu natrhly nit, a proto jsem byla moc ráda, že se v závěru autorka vrátila k původním postavám a navázala na příběh Agnes.
Ale jinak mě kniha bavila, určitě neuškodí občas se takto zamyslet nad tím, jestli máme právo si na spoustu věcí vůbec stěžovat.

6 10.01.2023

Jdu asi proti proudu, protože bohužel vůbec nesdílím pocity, které tady v hodnocení výrazně převažují.
Docela pěkně vymyšlená zápletka - příběh má určitě potenciál - ale za mě úplně ztroskotává na stylu psaní, který působil spíš dojmem tvorby pro mládež – všechno jen tak klouzalo po povrchu, nepropracovanost postav, žádná hloubka, tudíž mě absolutně nijak nezasáhla ani atmosféra doby… a vlastně ani samotný příběh, a to navzdory emočně silné válečné tématice.
Možná to tak cítím i díky bezprostřednímu srovnání s předchozí dočtenou knihou s dokonale vytříbeným a vypsaným literárním jazykem – ten kontrast je pro mě prostě propastný.
A tak raději do toho nebudu více zabředávat, protože je jasné, že všechno je otázka vkusu, ale toto mě neoslovilo.
Jedna hvězdička za nápad na příběh, ta druhá za tuto hezkou motivační a inspirující větu, která mě v knize zaujala:

„Dny se skládají z maličkostí a jakákoliv maličkost, která ti zpříjemní život, se počítá. Nikdo neví, co ho druhý den čeká…“

8 09.01.2023

Po knize jsem sáhla především díky nadšení z knihy Tisíce planoucích sluncí, v očekávání neméně strhující a kvalitní četby. A zklamána jsem nebyla.
Zatímco „planoucí slunce“ je příběhem o ženách, Lovec draků se naopak věnuje téměř výhradně mužům. Děj se odehrává opět v Afghanistánu, ale líbilo se mi, že příběh není primárně postaven na politice a popisu pro většinu z nás tohoto nepochopitelného světa, ale tato jiná kultura, zvrácené prostředí a hybné dějinné události tohoto státu tvoří jen okrajovou, i když velmi důležitou a neodmyslitelnou kulisu, která posunuje děj dál a dál. Životní a náboženské poměry v Afghanistánu představují strhující pozadí tohoto lidského a silného příběhu o vině, svědomí, oddanosti, odpuštění, přátelství, lásce k člověku a vlastnímu vykoupení.
Líbilo se mi také, že příběh je psaný velice realisticky, bez patosu, a ukazuje, že ne všichni muslimové jsou jen teroristé, jak jsou dnes veskrze vnímáni (a neříkám, že k tomu nezadávají svými činy důvod), ale i docela obyčejní lidé s touhami a vlastnostmi ne nepodobnými těm našim. I přesto, že bez ohledu, ve které zemi žijí, jsou pořád sešněrováni spoustou pravidel, které jsou v nich hluboce zakořeněny a které na nás „z jiného světa“ působí pořád zkostnatěle a nepochopitelně.
Krásný příběh.

Kniha Tisíce planoucích sluncí se mi sice líbíla ještě o chlup více, ale i tento mistrný příběh bohatě na pět hvězdiček stačí.

"Je jen jediný hřích a to krádež. Každý jiný je z něj odvozen. Když zabiješ člověka, ukradneš mu život, jeho ženě ukradneš právo na manžela a jeho dětem právo na otce. Když lžeš, ukradneš někomu právo znát pravdu…"

9 09.01.2023

Toto bylo opravdu kruté, snad proto, že jedna z nejhorších věcí je, když se stanou obětmi lidské nenávisti malé děti…
Vykresluje poválečnou dobu v Pobaltí, která pro některé lidi nebyla o nic lepší a jednodušší, než ta válečná.
Doba, která popisuje tentokrát něco jiného než kvetoucí šeříky, oslavy, tanec a smích v ulicích…ale hlad, bídu, denodenní boj o přežití, kdy nebyl výjimkou ani zoufalý prodej vlastních dětí jako námezdních sil, aby bylo možno uživit ty ostatní.
I takové byly někde poválečné roky.
O fenoménu „vlčích dětí“ jsem neslyšela, o dětech, které musely až moc předčasně dospět. Jejich život byl omezený jen na hledání jídla (což se kolikrát ani jídlem snad nazvat nedalo) k přežití.
Je to opravdu emočně velice silný příběh, kdy se pořád nabízí otázka: Proboha, jak to ty děti vůbec mohly přežít???
Celá kniha působí velice pochmurně a tíživě, z velké části i díky zimnímu období, kdy se odehrává, ale nejsmutnější je, že je to opět kniha inspirovaná skutečnými událostmi, a tento šílený příběh bohužel nevznikl jen ve fantazii autora.

6 05.01.2023

Tato kniha mi zas až nesedla.
Odhalování různých tajemství a kostlivců ve skříni ráda mám, ale toto na mě působilo dost nevěrohodně, dost předvídatelně, dost málo uvěřitelné bylo i chování a jednání postav…Ty tři hvězdy dávám pouze za výbornou čtivost.

3 05.01.2023

„Považovali nás prostě za obyčejné děti, i když po pravdě jsme se spíš podobali zvířatům. Věděli jsme pouze to, jak zůstat naživu…“


Knih, které zobrazují utrpení židů za druhé světové války je hodně, a možná jsme jimi někdy už trochu přesyceni, ale tento příběh je přece jenom zase trochu jiný. Není zasazen do prostředí koncentračních táborů, ale i tak se děj odehrává v naprosto nelidských podmínkách, v prostředí, kde by se většina současné populace obávala vůbec vkročit. Popis událostí v tomto ponurém prostředí plného strachu, nejistoty i šílenství je neskutečně depresivní, a kdybych nevěděla, že se jedná o skutečně prožitý a reálný příběh, nikdy bych nevěřila, že je možné v takových podmínkách a po takovou dobu přežít.
Kniha je psaná z pohledu malé holčičky, která svoje prožitky, které ve svém věku byla schopna vnímat, doplňuje převyprávěnými zápisky z deníku svého otce a předkládá tak ucelený příběh přežití malé skupiny polských Židů po dobu 14 měsíců v městské kanalizaci. V knize je velká spousta silných momentů – za všechny snad jen jeden, který mě opravdu zasáhl – rozhodnutí Genie ohledně svého dítěte, které je sice na jedné straně absolutně nepřijatelné, ale z jiného pohledu vlastně i pochopitelné. Této polarity je v knize spousta, autorka a přímá svědkyně tohoto příběhu popisuje objektivně i jednotlivé charaktery postav tak, že všichni Židé nejsou jen ti „hodní“ a naopak i mezi Němci se našel někdo, kdo nebyl ten „zlý“.
Postava Leopolda Sochy byla výjimečná – vlastně takový polský Schindler, který sice zachránil podstatně méně životů, což ale vůbec nesnižuje hodnotu tohoto jeho neskutečné hrdinského činu.

„Kdo zachrání jeden život, jako by zachránil celý svět.“

Při čtení knihy a s vědomím, že je to skutečný příběh, mě neustále napadala otázka: kolik utrpení dokáže člověk snést? Kde má hranice? A taky si nejde nepřiznat, jak jsme v dnešní době vlastně zhýčkaní, jak často lpíme na zbytečných věcech a už mírné nepohodlí nebo narušení životních standardů nás dokáže vykolejit a vyvolat mezilidskou nenávist…
Je to kniha, kterou asi tak brzy z hlavy nedostanu – na jedné straně je z ní psychicky neskutečně špatně, ale na druhé straně vyvolává obdiv nad lidskou vůlí a nezdolnou sílou přežít.

Myslím, že je pořád ještě nutné si připomínat minulost a rozhodně bychom se z ní měli aspoň nějak poučit….je škoda, že to pořád neumíme.


„Všichni jsme byli z pomyšlení, co se Ince s babičkou stalo nebo co se jim může dít teď, zoufalí, ale smutku jsme se mohli věnovat jen omezený čas, a tak jsme jej pustili z hlavy. Ne protože bychom je snad nemilovali nebo si nechtěli uchovat vzpomínku v srdci. Ne jako projev neúcty či lhostejnosti. Ne, jedině proto, že pro pláč už nezbyl prostor…Všichni jsme se dívali, jak naše přátele či členy rodiny odvádějí jako na porážku. V jakékoliv době bychom se zhroutili žalem, ale v této nám nezbývalo, než doufat, že příště nebudeme na řadě my…“

7 04.01.2023

Bohužel - jeden velký přehmat.
Nalákala mě zajímavá anotace a také docela vysoké zdejší hodnocení, ale tohle sem snad nějakým omylem zabloudilo ze sekce literatury pro mládež.
Mizení lidí, podivná vesnice, tajemné a neidentifikovatelné „stíny“ – atributy hororu sice splněny, ale ta forma, postavy ???
Tohle se ani s nadhledem, že se jedná o horor, brát vážně opravdu nedalo.
Nesmyslné a naprosto nedůvěryhodné chování téměř všech postav ve mně vyvolávalo spíš smích, než abych cítila nějaké napětí, či dokonce strach, k tomu spousta neuvěřitelně hloupých dialogů (za všechny aspoň jeden…často se opakující: „Čí to byla krev?..Možná Lucyina. Podobala se té u auta.“)…prostě z éry akčních superhrdinek jsem už asi opravdu vyrostla.
Hvězdičkami raději nehodnotím, protože jen velmi nerada dávám odpady (a docela nedávno jsem se jednomu žánrově i dějově podobnému nevyhnula) a i jedna hvězda je za mě v tomto případě asi hodně. Ale chápu, že je to asi věc vkusu (a možná i věku). Anebo jsem četla úplně jinou knihu…

Vážně tato kniha vznikla už v roce 2006??
Paní Procházková je tedy naprosto skvělá vizionářka – až příliš moc detailních podobností s tím, co se dělo v minulých dvou letech – teda naštěstí až na číslo „R“ a procento smrtnosti, které se v knize rovná 100.
Kniha má spád, hlavní hrdina je sympaťák, hezky jsou zpracované pohledy do nitra jeho hlavy, do pocitů a vůbec – jeho celkové vnímání okolního světa….
Bavily mě vcelku všechny postavy, byla to taková směs různorodých charakterů, každá z nich se vyrovnávala s nastalou situací jinak, i když pochopitelně cíl měly všichni úplně stejný – přežít.
Ačkoliv je kniha možná cílená spíš na mladší čtenáře (třeba i díky formě literárního jazyka, který je hovorový, sem tam i trochu vulgární – prostě přesně odpovídá osobnosti mladého člověka aktuální doby), vůbec mě to nevadilo a přečetla ji jedním dechem. Do příběhu jsem se dokázala bez problémů vžít a uvědomit si mrazivý fakt, že v reálu jsme tentokrát díkybohu prostě měli ještě štěstí…

„Když můžeš někomu splnit přání, měl bys to udělat – ať seš člověk, nebo hvězda. Jde o to, že čím víc našich přání se splní, tím rychlejc nám dojde, že vlastně není o co stát. Kdyby člověk dostal všechno, o čem je přesvědčenej, že to chce, za chvilku už by nic nechtěl. Pochopil by, že to, co má, je na jedný straně dobrý a na druhý straně stejně zbytečný jako to, co nemá, a tím pádem by byl šťastnej. Čím víc splněných přání, tím víc šťastnejch lidí. To je moje filozofie…“

1 03.01.2023

Perfektní, čtivé, strhující i přes velký objem knihy co do počtu stránek. Nenudilo…popsány všechny parametry partnerského násilí – nejdřív občasná hrubost, pak stupňující se i čím dál intezivnější násilí, střídavé omluvy a sebelítost, snaha o izolaci atd…a najednou je pozdě a vlastně už jde o holý život. Hlavní hrdinka se svým zvláštním psychotickým chováním je vykreslena zajímavě a uvěřitelně.

Bude nebo nebude happy end?

Prostě parádní, napínavé a strhující čtení. V záplavě knih s podobnou tématikou jeden z nejlepších příběhů.

3 22.12.2022

V téhle hře jde prostě o život….

Kniha nabízí přesně to, co slibuje v názvu i v anotaci. Má přesné schéma, které se nijak nezpronevěřuje žádným pravidlům extémních (a pevně doufám, že jen fantazijních) únikovek.
Námět je slušně využitý, je tam dokonce i pár docela překvapivých momentů, i když celkově má pochopitelně vzhledem k žánru očekávaný vývoj – jen se čeká, kdo zemře a jak.
Není to sice žádné veledílo, ale má dobré tempo, správnou dávku napětí, zvědavost také umí navodit…prostě když v tom nehledám nic logického, nechci moc přemýšlet a jen si vyčistit hlavu, funguje to.

5 22.12.2022

Tak tohle bylo o dost lepší, než jsem podle zdejšího hodnocení očekávala.

Při čtení jsem často cítíla naštvanost a znechucení, ale rozhodně ne z důvodu, že by mě štvala samotná kniha, výhradně jen kvůli obsahu a tématu knihy.
Chování, jednání a rozhodnutí hlavní hrdinky lze totiž z pohledu nezúčastněného člověka jen velice těžko chápat, většinou bych s ní nejraději pořádně zatřásla, aby se vzpamatovala.
Kniha měla jasnou kostru - názorně ukazovala, jak se normální, inteligentní člověk s vlastním rozumem dostane do situace, ze které pak téměř není úniku.
Děsivá je na tom prostě ta realita, kdy bohužel i v dnešní době určitě velké množství lidí dokáže těmto samozvaným kazatelům a různým nesmyslům o „lepším světě“, za kterými je stejně vždy jen touha po moci a ovládání lidí, podlehnout na úkor své svobody, vlastních rozhodnutí a vlastní hrdosti.

Líbilo se mi, jak autorka vykreslila hlavní nebezpečí propadu k sektám - zpočátku dokážou lidi strhnout a nadchnout svými líbivými slovy, „vyššími cíly – pro dobro a záchranu světa“, ale je to je nebezpečný balast (ne nepodobný populismu v politice), který postupně a nenápadně „pro obecné dobro a ochranu lidí“ osekává jejich svobodu tak, že si ani neuvědomují, že je něco zatraceně špatně a věci, které se nám „těm zvenčí“ jeví jako nepochopitelné, jsou pro ně najednou samozřejmé a normální.
Všechno vlastně tkví v té nenápadné plíživosti, až najednou klec definitivně zaklapne a na všechno už je pozdě.

Fajn bylo i střídání vyprávění Sofie a kapitol psaných kurzívou neidentifikovatelnou osobou - na začátku jsem sice těžko hledala souvislost, ovšem brzy to všechno do sebe začalo parádně zapadat a měla jsem jasno.
Těm, koho tato témata zajímají, určitě knihu doporučuju.

6 22.12.2022