Jménem mojí sestry

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ve válce a v lásce je vše dovoleno. Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče. Dvojčata Ester a Soňa dospívají v protektorátní Praze. Zatímco Ester sní o tom, že se stane slavnou primabalerínou, Soňa vidí své poslání jako zdravotní sestra. Krátce před válkou jejich vřelý vztah ochladne. Ester i přes nesouhlas rodiny přijímá angažmá v plzeňském divadle a Soňa prožívá první lásky. Ovšem ta osudová nosí německou uniformu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480465/big_jmenem-moji-sestry-mAT-480465.jpg 4.3122
Nahrávám...

Komentáře (54)

Kniha Jménem mojí sestry

vivalamuff
16. ledna

Naprosto úžasný příběh a skvělý styl psaní. Předchozí komentáře nechápu. Já jsem byla napnutá jak kšandy od začátku až do konce. Jo a ten závěr knihy mě úplně rozsekal.
PS: nejdřív jsem četla Srdcem mojí babičky (taky doporučuji všemi deseti)

Mlsnákočka
13. ledna

Zprvu jsem chtěla knihu odložit, jelikož ten styl psaní…. No, nevím, jak to napsat kulantně. Jako kdyby to psal žák šesté třídy. A těch zdrobnělin! :-( Nejsem zásadně proti jejich užívání, ale co je moc, to je moc. Nicméně příběh je vystavěn zajímavě a nemá nouzi o překvapení. Hrozně mi ovšem vadilo, že autorka neumí pracovat s gradací děje a všechno to tam práská bez přímé řeči a jiných mluvnických funkcí jen tak, hlava nehlava.


Pavlina50
09. ledna

Jdu asi proti proudu, protože bohužel vůbec nesdílím pocity, které tady v hodnocení výrazně převažují.
Docela pěkně vymyšlená zápletka - příběh má určitě potenciál - ale za mě úplně ztroskotává na stylu psaní, který působil spíš dojmem tvorby pro mládež – všechno jen tak klouzalo po povrchu, nepropracovanost postav, žádná hloubka, tudíž mě absolutně nijak nezasáhla ani atmosféra doby… a vlastně ani samotný příběh, a to navzdory emočně silné válečné tématice.
Možná to tak cítím i díky bezprostřednímu srovnání s předchozí dočtenou knihou s dokonale vytříbeným a vypsaným literárním jazykem – ten kontrast je pro mě prostě propastný.
A tak raději do toho nebudu více zabředávat, protože je jasné, že všechno je otázka vkusu, ale toto mě neoslovilo.
Jedna hvězdička za nápad na příběh, ta druhá za tuto hezkou motivační a inspirující větu, která mě v knize zaujala:

„Dny se skládají z maličkostí a jakákoliv maličkost, která ti zpříjemní život, se počítá. Nikdo neví, co ho druhý den čeká…“

Mojepočteníčko
16.12.2022

• Jednou za čas se mi stane, že si v edičním plánu vyberu knížku, která potom proletí Instagramem jako vítr. Jménem mojí sestry je příběhem, který jsem si pod loňským stromečkem rozbalila jako poslední. A rozhodně to byla trefa do černého!

• Ester a Soňa jsou dvojčata. Žijí v Praze s rodiči, prarodiči a starším bratrem Jirkou. Jsou napohled stejné, ale přece každá jiná. Soňa má proříznutou pusu, miluje společnost, s láskami si nedělá velkou hlavu a pracuje jako zdravotní sestra. Ester je zdrženlivější, duší umělkyně. Jejím největším snem je stát se primabalerínou. Tohle všechno se Kamila dozví až v okamžiku, kdy při úklidu babiččina bytu objeví starou fotografii. A právě díky ní začne rozplétat rodinné tajemství.

• Vyprávěno pohledem Soni, kterou jsem si okamžitě zamilovala. A to tak moc, že se kniha po dočtení okamžitě přestěhovala do poličky s mými nejmilovanějšími příběhy. Přečetla jsem ji za dva dny – to už přece musí o něčem svědčit. A co víc, tuhle knížku si můžou přečíst i ti, kteří třeba příběhům, odehrávajícím se na pozadí druhé světové války úplně neholdují. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že jsem se díky pasážím ze současnosti občas zbytečně dozvěděla dopředu víc, než bych musela.

veruptackova
02.12.2022

Upřímně jsem očekávala, že tato kniha bude klasický historický román, ve kterém se budou střídat dvě časové linky. Střídání linek je tu však zcela minimální a většina děje se odehrává v minulosti, ve které sledujeme vztah dvojčat Ester a Soni, jejichž dospívání v době Protektorátu rozhodně nebylo jednoduché. Právě toto časově období je pro mě vítaným osvěžením, protože moc čtivých příběhů z protektorátní Prahy jsem zatím nečetla a autorka se do děje snažila přidat spoustu detailů, díky kterým jsem měla pocit, že čtu skutečný příběh. Na druhou stranu musím přiznat, že na můj vkus bylo v příběhu až moc zajímavých linek, které nebyly více rozvinuty. Možná se však dočkáme několika volných pokračování? To ví jen autorka. Asi v polovině knihy jsem začala mít strach, že dle mě ten největší potenciál originální zápletky autorka nevyužije. Naštěstí byly mé obavy zbytečné a poslední třetina mě naprosto dostala.

knihomolkadorfa
19.11.2022

Tak tato kniha mě, bohužel, vůbec nezaujala.

bábuška
04.11.2022

Román je výsekem čtyřicátých let minulého století, další roky jsou zhuštěné do vyprávění babičky vnučkám o létech okupace. Líbil by se mi víc, kdyby byl obsažnější. Málo bylo popsáno o osudu sestry dvojčete Ester, druhá ze sester Soňa zvládla porodit dva synky jako neprovdaná. A přestože mezi předky se údajně vyskytl i židovský předek, oproti jiným knihám nebyla ani zmínka, byla-li rodina nějak pronásledována, či ne. Byla jsem touto knihou dost zklamaná.

jarmila4728
25.10.2022

Tahle kniha byla docela jiná, než jsem očekávala, přestože si vlastně nejsem jistá, co přesně jsem od příběhu čekala. Když slyším, že nějaký spisovatel napsal o druhé světové válce, zježí se mi chlupy na těle a ztrácím zájem. Kdysi jsem zkusila přečíst Hanu od Mornštajnové a nebyla jsem schopná dočíst, jak mě to nebavilo, děj byl zmatečný a já se neustále ztrácela v tom, o kom se zrovna hovoří. Od té doby jsem další podobně laděnou literaturu nechtěla znovu zkusit… a pak přijde Barbora Linke se svou knihou a já zatínám zuby a zkouším tématiku nanovo.
A co mohu o její knize Jménem mojí sestry říct? Opravdu mě totálně dostala a po dlouhé době jsem si vzpomněla, jak moc jsem vždycky čtení milovala. Četlo se to samo a příběh mě pohltil, nechtěla jsem knížku odkládat a četla kdykoli to bylo možné. Měla jsem hotovo za tři dny a to jsem máma dvou dětí! Maminky určitě vědí svoje. :-D
Jménem mojí sestry je historický, částečně i romantický román pro ženy z období druhé světové války. Líbilo se mi, jak snadno se mi do období vstupovalo, krásně jsem se orientovala a s překvapením zjišťovala, že to jak lidé přemýšleli, co dělali, nebylo o moc jiné než v současnosti. Samozřejmě jsem viděla i rozdíly např. slušnost s jakou se mluvilo s rodiči a celková zdrženlivost (alespoň na veřejnosti) v chování jeden vůči druhému. V některých situacích jsem se s hlavní postavou Soňou ztotožnila natolik, že jsem nestačila zírat a v průběhu čtení jsem vydala tolik překvapených výdechů a dojatých povzdechů, jako už dlouho u žádné knihy. Navzdory tomu, že jde o „obyčejný“ román pro ženy, je tam více nečekaných zvratů, jak v celém Svědectví od Kinga, které jsem také docela nedávno přelouskala, a dostalo plných pět hvězdiček. Kdybych měla k dispozici šestou, tak ji knize Jménem mojí sestry s čistým svědomím dám.
Akorát se teď bojím, že po tomhle úžasném čtenářském zážitku pokračování babiččina vyprávění už nemůže být tak výživné, napínavé a dostát kvalitě prvního dílu. Jsem skutečně zvědavá, jak se autorka s pokračováním popere a moc se na něj těším. Zdali pak nám má babička skutečně pořád co říct….

1