Pět dílků pomeranče

22.02.2021

Od začátku se mi líbila. Dobře se četla. Konec byl nečekaný.

1 16.10.2020

No,nebyla to špatná kniha,ale tak nějak jsem celou dobu čekala na rozuzlení proč byla jejich matka tak citově chladná,takže za mě trochu zklamání.Ale jinak je to opravdu moc čtivý příběh.

7 14.08.2020

(+ SPOILER) Matka hrdinky vlastní takové album, do něhož píše nejen svoje pocity, ale i hromadu receptů na mňamky, které pak hrdinka vesele tvoří.
I když je příběh jako celek fajn, nic mi tam vyloženě nevadilo, mám pocit, že kdyby se neodehrával za války, působil by nudně.
A tady se dostávám opět ke knize receptů: vezměte skupinu nácků v šedých uniformách, hrozbu návštěvou těch v černých a zasaďte to do vesnického prostředí ve Francii. Okořeňte dětskou naivitou, pár podřeknutími a tragédií z toho plynoucí. A máte dobrotu.
Bohužel nemáte. A tím nemyslím fakt, že náckové nebyli zrovna kladní hrdinové.
Celkově na mě totiž příběh působí spíš jako účelově sestavený recept.
On už to někdo sní.

4 12.08.2020

Co rozhodně musím vyzdvihnout je atmosféra a prostředí kde se kniha odehrává. Francie, malá vesnička, farma, sad, pole, řeka, malé městečko... To všechno je tady tak mistrně popsáno, že to prostě vidíte. A vidíte přesně to co autorka chce abyste viděli. Příběh má dvě časové roviny "součastnost" a období druhé světové války. Příběh vypráví Framboise nejdříve jako 9ti létá a poté jako 64 letá vdova. Postupně se odhaluje tajemství a důvod proč je taková jaká je. Příběh skáče ze součastnosti do minulosti a zpátky. Napětí by se místy dalo až krájet! Máte chuť vyskočit a zakřičet "Nedělej to" nebo něco podobného. Příběh je strhující. Nebudete moct knihu odložit, budete chtít vědět co se stalo, a budete chtít i vědět jak Framboise vyřeší situaci v součastnosti. Málo kdy se stane, že obě příběhové linie jsou stejně poutavé. Ale tady to tak je. Pokud knihu někde objevíte v antikvariátu, skočte po ní!
ALE VAROVÁNÍ:
Nikdy nečtěte knihu na lačno. Obsahuje tak neuvěřelné popisy jídla a vaření, že to může způsobit až "utrpení" v případě, že jste třeba na dietě:-)

1 05.11.2018

Moje třetí přečtená kniha od Joanny Harris. Sbírka povídek Jiné světy, jiní lidé se mi moc líbila, Ostružinové víno mě nadchlo, bylo to takové lehce mysteriózní pohlazení, ale Pět dílků pomeranče dávám v této trojici určitě na první místo. Příběh vypráví o komplikovaném vztahu dcery a matky a také o tom, jaké důsledky může mít naivita dítěte v době válečného konfliktu. Skvělá kniha

35 03.01.2018

Joanne Harris je skvělá spisovatelka a právě proto, že je kniha mistrně napsaná, propadala jsem při čtení často v depresi. Příběh je zasazen do války, točí se a vrací stále ke vztahu dcery s matkou. Je to šokující výpověď 9-ti leté dívky, je o tom, jak bolestně prožívala svůj vztah k matce, o její nenávisti a jak se nenávist měnila v touhu po objetí, projevu lásky a pak opět v nenávist. Příběh vypráví Framboise už ve stáří, kdy přeluštila knihu po matce, ve které objevila její mírně zakódovanou zpověď mezi recepty na výborná jídla. (O ty zase mají velký zájem příbuzní). Až tady se dcera dozví, že není vše tak, jak se jí - jako dítěti - zdálo a až ve stáří svou matku pochopí. Je to výborně napsaná kniha a snad proto, že mám sama dvě dcery, těžko jsem ji prožívala.
A jak píše čtenářka "broskev28", i v překladu by název "Pět čtvrtin pomeranče" byl výstižnější. Doporučuji, kniha určitě stojí za přečtení.

7 27.12.2017

Souhlasím - tuhle knihu nelze pouze číst. Musíte se nadechovat a hledat vůni. Polykat a cítit chuť popisovaných surovin i receptů. Dotýkat se a pochopit strukturu živých i neživých pletiv. Zkoušet vstřebat jména hlavních hrdinů a přemýšlet, kdo a proč zahájil tu nezvyklou přírodní posloupnost.
I když bych uvítala méně francouzských výrazů, chápu, že v češtině by ztratily své kouzlo (jak obyčejně a zřejmě i nedokonale zní palačinkárna vedle creperie).
Jedním dechem proto přidávám velké poděkování paní překladatelce; určitě je to i její zásluha, že kniha je tak živočišná, či spíše úžasně rostlinná. Kdybych měla možnost si s ní promluvit, měla bych otázku: proč změnila název? Pět dílků má přece zcela jiný význam nežli pět čtvrtin?