PAVEL z BRNA komentáře u knih
Tenhle příběh mě okouzlil - thriller, viděný očima šestnáctileté dívky na pozadí hospodářské krize. Hrůzostrašných prvků je tu dost a k tomu černý humor. Co víc si můžu přát, přečteno do tří dnů.
Druhý díl se mi líbil stejně jak první, akorát jsem ho četl s jistým smutkem, že se nedovím jak celý příběh skončí, neboť vydání třetího dílu je nedohlednu.
Kniha se mi velmi líbila neboť informace, které jsem potřeboval, jsem v ní našel. Je fakt, že mohla být obsáhlejší, tedy místo 172 stran mohla mít 400-500 stran, aby závislosti probrala důkladněji, zvláště ty nelátkové.
Ze začátku knihy jsem též měl pocit, že jsem v seriálu Ztraceni ale pak jsem se začetl a došel k závěru, že autor mě opět, už po čtvrté, nezklamal. Kniha je dobrodružná, poučná a vedoucí k zamyšlení a taky ukazuje něco se života autora, což se týká konce knihy.
Knihu jsem četl už podruhé neboť mě fascinovali tito super světci, kteří opovrhli světskou slávou světců a proto se chovali bláznivě a často i hříšně, aby se křestané polepšili a jurodiví zůstali ve svaté pokoře . Je docela zajímavé, že autor v závěru píše, že posledním jurodivým byl možná i Rasputin.
Velké dobrodružství mladé šlechtičny, která jde za svou láskou, aby poznala, že láska má mnoho podob, jsem přečetl za dva dny a jistá tragika mě vůbec nevadila, právě naopak- hluboká láska zahrnuje vše a nic ji nechybí a právě k ni hrdinka dospěla.
Dobře napsaný dobrodružný krvák, bez nároků na to držet se řečiště historie, se mi líbil a zvládl jsem ho za jeden den. Upoutal mě samozřejmě kvůli extrémní husitské sektě Adamitů a možnosti prožít si s nimi jejich příběh. Erotické scény se nezvrhávají do nudy porna, takže jsem u nich nespal a jen jednou jsem stránku přeskočil, to když se autor trochu zapomněl.
Další klasická wallaceho detektivka s překvapujícím závěrem. Skvěle napsaný román.
Tak tohle byl skutečné děsivý katastrofický román, který se mi hned tak rychle z hlavy nevykouří. Hrůza a komika si tu podávají dveře a když kniha asi kolem 200 strany končí člověk lituje, že ten závěr je příliš rychlý. Dílo je to však nadčasové a varovné.
Perfektní psychologický thriller, který jsem četl jedním dechem a konec velmi překvapil.
Velmi napínavá akční kniha ve dvou rovinách byla přečtena jedním dechem. Hrdina byl samotář, což stačilo na to, abych si ho zamiloval a s nadšením se ponořil do tohoto dobrodružství, které stojí za to, i když samozřejmě je to oddechovka, na kterou brzy zapomenu.
Má první kniha od tohoto autora a byl jsem z ní nadšen. Mysteriozní námět, akční děj, sympatičtí hrdinové i pochopitelní padouši, ekologický podtext a myšlenky k zamyšlení. Super. Těším se na další jeho knihy.
Skvělá kniha ale nutno říci, že je jen pro velmi pokročilé duchovní aspiranty, kteří jsou těsně pod vrcholkem hory. Pro nás ostatní, kteří jsme na začátku či v polovině cesty by mohla být poněkud zavádějící se svou výzvou všeho se vzdát včetně učení či učitelů. Přesto ji však doporučím každému neboť je to výhled do budoucna a zároveň text voní osvícením. Nezapomenutelné dílo.
Opravdu se kniha dobře čte ale též rychle zapomene. Zkrátka nic zvláštního.
I já jsem byl z knihy nadšen neboť je to nejen napínavá kniha, ale též příběh lidského hrdinství tváří smrti. Je v ní však i humor a zesměšnění náboženského fanatismu a nevědomosti.
Ačkoli jsem román přečetl jedním dechem, přesto jsem byl poněkud zklamaný neboť autor popsal skvěle jen jednu tvář Eduarda Kelleyho a jeho další tváře hermetického filosofa, rosekruciána a média
zústaly v pozadí nebo byly odbyty několika řádky. Autor prostě zpracoval vnější část Kelleyho života a dal románovou podobu naivnímu mýtu Kellyho jako podvodníka a to byl důvod, proč kniha mohla vyjít za komunistů.
Kniha mě zcela uchvátila svým nadšením a zájmem o fantaskní prozu 19. a 20. století. Takový typ knihy je celkem vzácný v českém jazyku a já znám jen tři knihy podobného ražení. Jsem rád, že knihu vlastním neboť se k ní ještě mnohokrát vrátím.
Z knihy jsem byl nadšen neboť nic šílenějšího jsem nečetl. Pokud je toto nejhorší dílo, pak jsem velmi zvědav na ty lepší. O knize mohu říci, že hned tak na ni nezapomenu, přímo se mi svou děsivostí vpálila do mozku.
Mám rád nadpřirozené horory, ale tenhle byl opravdu příliš průhledný, takže jsem věděl jak dopadne. Koontz je ale čaroděj a opravdu píše pěkně napínavě a vtáhne vás do děje, i když víte jak to dopadne.
Toto je velmi rafinovaný zasvěcovací příběh čtyř dospívajících dětí a jedné mladé ženy do kruté tváře světa. Je pravda, že na mnoha set stránkách se toho moc neděje kromě předtuch a podezření, ale konec vše obrátí naruby a hrůza je o to děsivější. V každém případě budu číst knihu ještě jednou, Laymon je vskutku Mistr hrůzy ale zároveň chápu lidi, kteří budou otráveni, protože to jako horor není psáno a pokud nemilujete Laymonův styl psaní, můžete se dost nudit.