Paulus.1987 komentáře u knih

Patřím ke generaci, která se se Sandokanovým kultem minula. Když ale tenkrát po velmi dlouhé době v televizi reprízovali slavný seriál, natáčel jsem si všechny díly na video a koukal se na něj pořád dokola. Když jsem potom ve škole v katalogu Klubu mladých čtenářů nakladatelství Albatros uviděl, že Sandokan vychází knižně, musel jsem ho mít. Knížku jsem přečetl jedním dechem a tak tomu bylo pokaždé, kdy jsem po ní znovu sáhl. Později jsem se dozvěděl, že jsou v ní obsaženy pouze první tři díly z pěti, takže jsem si až "na stará kolena" zakoupil poslední dva díly v sešitovém vydání. Pět hvězdiček z nostalgie.

5 27.04.2018

Skvělá kniha, moc hezky se mi četla a každý den jsem se těšil, až si k ní večer zase lehnu. Ani ne tak sci-fi jako spíše sociologická studie skupiny lidí, kteří přežili výbuch atomové bomby.

17 27.04.2018

Společně se Zelenou mílí to nejlepší z Kingovy nehororové tvorby a zároveň patrně to nejhodnotnější, co King napsal. Povídku Dýchací metoda považuji za nejslabší článek této sbírky, ale zbytek je na tak vysoké úrovni, že vůbec neváhám dát pět hvězdiček.

9 27.04.2018

Českoslovenští stíhači v RAF. Hrdinové a vlastenci, o tom není pochyb. Tato knížečka je toho jasným důkazem. Ačkoliv je útlá, obsahově je velmi bohatá. Sám velitel československé 310. stíhací perutě v ní například barvitě líčí průběh bojů nad Anglií, nenávist k okupantům své vlasti, radost letců z každého sestřeleného Němce, kterou mnohdy zastínil smutek nad kamarády, kteří se z bojů nevrátili. Kromě toho je zde popsán i mimobojový život letců - např. peripetie s angličtinou a anglickou kuchyní, oslavy 28. října, Vánoc, návštěvy prezidenta Beneše, královského páru a mnoho dalších příhod. To vše je protkáno vzpomínkami a steskem po milovaném domově.
Autor v knize rovněž mimo jiné vzdává hold československému pozemnímu personálu - mechanikům, zbrojařům, skládačům padáků a dalším, kteří svou činností přispívali k boji. Za zmínku rovněž stojí kapitola o britské legendě Douglasi Baderovi nebo kapitola o českém stíhacím esu Josefu Františkovi.
Tuto milou knížku plnou hrdosti rozhodně doporučuji k přečtení. Je v ní totiž kus naší historie. Nejen té válečné, ale především té lidské...

2 23.04.2018

Vzkaz v láhvi je první knihou od Adlera-Olsena, kterou jsem četl. Nepovažuji se za znalce detektivek, ale musím se přiznat, že v průběhu četby mi některé pasáže přišly poněkud rozpačité, např. hned na začátku, kdy se chlapec se spoutanýma rukama za zády dokáže bodnout do nohy, vlastní krví napsat dopis, vložit ho do láhve, láhev utěsnit dehtem a hodit do vody... I samotné oddělení Q mi přišlo poněkud zvláštní - Asad na mě působil jako mnohem schopnější policista než jeho šéf Carl a Rose mi pro změnu připadala jako naprosto nepoužitelná slepice (na konci dokonce zapomene svým kolegům sdělit místo, kde se vrah pravděpodobně skrývá), nemluvě o její "sestře"...Takových zvláštních, obtížně uvěřitelných momentů a náhod se dá v knize najít víc, ale při troše dobré vůle se nad tím dá přimhouřit oko.
Na druhou stranu jsem oceňoval napínavost a spád, vyprávění formou střídání pohledů policie a vraha, absenci brutálních vražd ve formě všelijak zohavených a naaranžovaných mrtvol, jak bývá v současných detektivkách často zvykem.
Sečteno a podtrženo se jedná o čtivou a napínavou detektivku, kterou přečtete za pár dní, ale která rozhodně není dokonalá, jak by se mohlo podle zdejšího hodnocení zdát.

5 18.04.2018

Předem musím opět poděkovat Levným knihám a nakladatelství Československý spisovatel za znovuvydání Nebeských jezdců po dlouhých 14 letech! Myslím, že v případě tohoto slavného díla je to nehorázně dlouhá doba!
Na román jsem se velmi těšil a moje očekávání byla naplněna. Ze začátku jsem si musel zvyknout na neobvyklý sloh (krátké, úsečné věty), ale obsahová stránka všechno vynahradila. Příběh popisuje snad všechny aspekty války, dobré i špatné - přátelství vojáků na život a na smrt, lásku, hrdost, odhodlání, odvahu, ale i strach, utrpení a smrt. Musím souhlasit, i já jsem z knihy neuvěřitelně cítil E. M. Remarquea, nejvíce snad na konci příběhu. Rovněž mě velmi zaujala postava Prcka, kterou si dovolím označit za jednu z nejkouzelnějších literárních postav (pominu-li možný reálný předobraz). Knihu samotnou považuji za klenot.

"...Mimochodem, tu pásku s nápisem ,Czechoslovakia' na rukávu musíte s Řeřichou nosit? Nebylo by lepší ji odpárat? Víte, je mi to nemilé, až teď jsem si uvědomil vaše riziko. Bez pásky by snad byla větší šance, mluvíte už slušně anglicky a ostatní by vás jistě kryli. Neříkám, samozřejmě, že vás hned na příštím náletu sestřelí, víte ale sám dobře, jak to s námi je."
"Ne, pane, děkuji, my už jsme se o tom s Pavlem dohodli, pásku si necháme. Já zůstanu Čech a Pavel zase Slovák, pane, před vámi i před jiným, i před gestapem."

11 11.04.2018

Nečekal jsem, že tuto knížečku zvládnu přečíst za jeden večer, ale stalo se. Dost dobře jsem nevěděl, co od ní očekávat, ale o to větší dojmy z ní mám. Myslím, že to je jedna z těch knih, které člověk může číst celý život a pokaždé v ní něco najde - moudrost, útěchu, povzbuzení, cokoliv.
Podle mě je tato kniha především o víře - o víře v sebe sama, o víře, která dokáže bourat předsudky, omezenost, všední rituály, prostor, čas... Možná je to pouze můj dojem, ale v knize jsem spatřoval hodně náboženských motivů. Rozhodně jsem ji nečetl naposledy, protože číst ji pouze jednou nestačí.

7 03.04.2018

Jako muži se mi to těžko přiznává, ale osud Josefa Toufara mě při čtení této knihy dojal k slzám. Konkrétně popis zrůdných a otřesných událostí posledního měsíce jeho života je opravdu silnou kávou. Po dočtení knihy jsem se chvíli díval na ušlechtilou Toufarovu tvář na obálce a cítil se mizerně...
Pan Doležal odvedl skvělou, vyloženě mravenčí práci, které zasvětil de facto většinu svého života. Je jedině dobře, že tyto knihy vycházejí, protože ať už se komunistické zrůdy a mlátičky nacházejí spokojené v domovech důchodců nebo ve vysokých ústavních funkcích, je nutné si jejich oběti připomínat.

21 02.04.2018

U mě maximální spokojenost. Plně se ztotožňuji s názory ostatních čtenářů, že k vybudování temné atmosféry strachu není potřeba desítek brutálních vražd. Samozřejmě pokud má čtenář v oblibě severské detektivky, pak tuhle klasiku nejspíš neocení. Na druhou stranu je příběh Jekylla/Hydea natolik zakotven ve všeobecném povědomí, že považuji za vhodné si knížku přečíst už jen z důvodu doplnění čtenářského vzdělání, i když je pointa prakticky všeobecně známá. Rovněž mě zaujal závěr, ve kterém se příběh přehoupl z thrilleru/hororu/detektivky do sféry psychologie v podobě popisu toho, jak se člověk může skládat z několika osobností a jak jedna lidská osobnost může získávat převahu nad tou druhou. Opravdu zajímavé, doporučuji k přečtení. Rovněž mě zaujalo neobvyklé grafické zpracování vydání nakladatelství Dokořán z roku 2008.

8 23.03.2018

Na české poměry nevídaná kniha, takové nadšení z české knihy jsem naposledy cítil při Šulcových Dvou proti říši. Ačkoliv bylo těžké od knihy odcházet, nejedná se o žádné veselé čtení. Na pozadí historie jedné rodiny a jejího blízkého okolí se dočítáme o nevýslovném utrpení, odevzdanosti, lítosti, ale také o důvodech k dalšímu životu. O to více jsem rád, že moderní česká literatura není pouze o románech Michala Viewegha.

34 18.03.2018

Názorná ukázka toho, že Komenský svými myšlenkami předběhl nejen svoji dobu, ale i tu naši. Základ všeho spatřuje ve zbožnosti, čemuž odpovídají velmi časté citace z Bible. V rozvoji vzdělanosti a moudrosti pak vidí nejen šíření slávy Boží, ale především spásu pro celé lidstvo. Z dnešního pohledu nám mohou tyto Komenského představy připadat naivní, idealistické, možná až utopické. Když se ale rozhlédneme a zamyslíme se nad stavem věcí kolem nás, začne na nás Komenského přesvědčení působit o něco více jako oprávněné. Nezbývá tedy než doufat ve vítězství světla nad temnotou, neboť temnota je tvořena pouze nedostatkem světla...
Z pohledu současného čtenáře bych na knize ocenil novější překlady pro 21. století, jako tomu je např. v případě Labyrintu světa a ráje srdce. Použité překlady jsou sice poetické, ale na čtivosti a srozumitelnosti velmi ubírají. Do výběru mi rovněž moc nezapadala Věječka moudrosti, ve které se Komenský zpětně vyjadřuje ke svým didaktickým spisům, které opravuje a doplňuje. Kromě samotné autorovy chvályhodné sebekritiky má Věječka prakticky nulovou vypovídající hodnotu pro toho, kdo Komenského didaktická díla nečetl.

4 11.03.2018

Ani ne tak pohádky jako spíše pohádkové příběhy s nádechem filozofie (některé s křesťanskými motivy), ve kterých má i samotná smrt svůj význam. V příbězích se vypráví o věcech, které jsou v životě nejdůležitější - upřímná láska, přátelství, laskavost a soucit, to vše i za cenu sebeobětování. Moudré čtení, ke kterému je dobré se občas vrátit.

8 15.02.2018

Naprostá spokojenost, kniha splnila mé očekávání. Když jsem naposledy četl Petiškovy Staré řecké báje a pověsti, ke kterým mám citový vztah, musel jsem chtě nechtě uznat, že se přece jen jedná o zestručněné zpracování pro děti, ve kterém toho spoustu chybí. Proto jsem hledal alternativu a sáhl po Mertlíkových Starověkých bájích a pověstech. Tyto jsou mnohem obsáhlejší a podrobnější, vyskytuje se v nich mnohem víc postav (až by se v těch jménech jeden ztratil), děj bájí je košatější a vše je psáno krásnou češtinou. Kniha mi rozšířila obzory, objasnila mi původ některých symbolů (např. Asklépiova hůl - znak lékařství) a slov (např. arachnofobie). Ostatním ji mohu s přehledem doporučit.

10 04.02.2018

Londonova nemilosrdná kritika povrchnosti a pokrytectví "lepší" společnosti. Podle mého názoru spočívá odkaz tohoto románu v tom, že když se člověk chce někomu zalíbit a snaží se být někým jiným, přestává být sám sebou. Prozření a pocit marnosti se dostavují v okamžiku, kdy již není cesty zpět... Osud Martina Edena mě velmi zasáhl a hluboce jsem s ním soucítil. Moudrá kniha pro lidi hledající své místo v životě.

9 09.01.2018

Výjimečná kniha o tom, že i v uvězněném, spoutaném a mučeném těle může žít svobodná duše a že smrt nemusí znamenat konec, nýbrž nový začátek.

22 09.01.2018

Překrásný dobrodružný román o pirátech, kteří místo dredů nosí pásku přes oko, mají dřevěnou nohu a papouška na rameni. Pokud mám něco vytknout, tak snad jen překlad s počeštěnými jmény - uznejte, Dlouhý Honza Silver, to prostě nezní. Z filmových zpracování je mé nejoblíbenější to s Charletonem Hestonem s nezapomenutelnou hláškou "Jestli tomu klukovi něco uděláte, tak vytáhnu svůj křivák a podívám se na vaše střeva!".

10 09.01.2018

Myšlenka knihy je geniální a v obrazu vzájemného rozeštvávání obyvatel městečka proti sobě se podle mě dá najít hodně psychologie. Jediné, co knihu krapet sráží, je poněkud přepálený konec.

5 09.01.2018

Kingova trefa do černého. V době, kdy se v televizi vysílaly tehdy populární a už svým způsobem do jisté míry zvrácené reality show, pokaždé jsem si vzpomněl na tuto knihu.

5 09.01.2018

Dracula bývá označován za klasiku brakové literatury, ale když se podívám na některé v současnosti vydávané knihy, musím jej označit za časem prověřené mistrovské dílo. Čtenář samozřejmě musí brát v potaz, v které době byla kniha napsána. Já jsem si román velice užil a svojí atmosférou se mu nejvíce přibližuje (neoficiální) filmové zpracování Nosferatu z roku 1922.

18 09.01.2018

Knize neubírám literární ani historické kvality, ale celkově se mi nečetla zrovna lehce, což se patrně dá u ruských autorů předpokládat...

4 09.01.2018