pakoshka komentáře u knih
Během ledna jsem přečetla tři knihy podobné tematiky: Těla, Mateřské mléko a Mateřství.
Tady byl pro mě nejpřínosnější pohled do komunistickýho Lotyšska a dopad režimu na tři generace žen. Ostatní pro mě bylo trochu plytké a vlastně mě moc nezajímalo.
Nejzábavnější - Nevěsta od Hejdové, nejlepší - Křídýlka od Soukupové, nejnudnější - Loučení se Šabachem od Moníka.
Kila žloutků, másla a sádla, nádherný zpracování, klasika a spousta vlastních nápadů, sarkastické poznámky a lehce pichlavý humor. Kuchařka uvařená dle mého gusta.
Já Kinga opravdu nemusím, ale stejně tak ani Austen, takže při letošní výzvě Kniha od Kinga nebo Austen jsem se hodně nasmála a vybrala to menší zlo. A z toho menšího zla jsem se pokusila vybrat dílo, kde je to zlo reálný, lidský, bez nějakých nadpřirozených pičičund a konečně, King mě bavil. Až teda na ty pasáže s královnou, to už se zas blížíme k fantasmagoriím. A na víkend si asi seženu film.
Historky, kterým víc sluší forma stand-upu nebo ig postů. Zábavné a vtipné, ale pro celou knížku už únavné a ten opakující se sloh... Dávkovat po troškách, jednu historku pro den.
Loni jsem četla Kocovinu a ta mě doběhla, je to jedna z knížek, která mi nechala otisk. Hotel ale spíš jen tak prosvištěl, dvě povídky jsem nedokončila, a celkově bych se bez téhle sbírky obešla - kor teď, kdy nejsem moc v mém čtecím módu a hledám něco, co to zlomí.
Jestli mě něco v raném mladí odrazovalo od drog, byla to právě literatura o drogově závislých. Tadyhle v Piku mě bavil ten pohled na jeho počátky v ČR, první vařiči a pikodacani.
Hodně receptů je opakujících se - jen s nějakou malinkou obměnou.
Anna se mi líbila, Josefína ne. Brala jsem ji s sebou na pláž jako příslib odpočinkovýho čtení, no spíš jsem se nervovala a nudila.
Jak mám Šabacha ráda, tak máslem dolů mi jen tak sklouzne v hlavě a za dva týdny si z něj nebudu nic pamatovat.
Doplněno o měsíc později: hooorko těžko jsem vydolovala jméno a příběh z poslední části hnihy.
Klasická sesbíraná sbírka receptů, žádná vlastní invence.
No, já nevím. Kuchařka, kde je recept na sýrovou omáčku z Veselé krávy a Knorr jíšky, to mě nepřesvědčilo. A nejsou tam fotky ke každýmu receptu - místo fotek jídla jsou na místě fotky dětí?!
Z praktických důvodů jsem potřebovala knihu, které nebudu muset věnovat pozornost vkuse a nijak zvlášť u ní přemýšlet, proto opět sbírka povídek. Tato se soustředí na rozvody, každou povídku navíc okomentuje psycholog. Z jeho komentářů jsem si sem tam vyzobla nějakou myšlenku, která mě zaujala.
Nicméně k beletristické části - velmi monotematické. Ve všech povídkách se rozvádí zajištěný pár s malým dítětem, ve většině je ta švihlá žena. Dovedu si představit, že by mě bavila povídka o rozvadějících se bezdětných nebo naopak o páru v předdůchodovém věku, s odrostlýma dětma. O lidech, co místo 3+1 v paneláku mají menší statek a zvěř, nebo řeší finanční problémy. Takhle jsem antologii louskala s mírných vzdycháním.
Úlovek z novinek z knihovny a jsem moc ráda, že jsem po téhle ač útlé, tak velmi silné intimní zpovědi sáhla! Velmi citlivé vzpomínání na otce a vyrovnání se se smutkem, ale bez jediné kapky patosu!
Vraní dívku jsem si chtěla přečíst už před lety, ale nějak k tomu nedošlo... Až teď. No, průměrnej psychothriller, plot twist odhalenej celkem rychle, ne moc sympatický postavy. Další díly nepotřebuju.
14 dní mi trvalo, než jsem se dostala do půlky téhle útlé knihy. Teď jsem si ji dovolila nedočíst a jsem nejšťastnější. Bohužel nechytlo.
Tak, jak miluju současné české autorky, si snažím vybudovat vztah i k mužským autorům, ale moc mi to nejde. Kontinuita parku je neuvěřitelně obratně napsaný román, po stylistické stránce velmi jiný. Na mě moc. Na samotné sdělení jsem se pak nemohla ani pořádně soustředit. A že mě ten návrat na maloměsto zajímal.
Popravdě, od Queenie jsem nic nečekala, nelíbil se mi název, obálka a ani anotace, ale protože Host a taky protože názory holek s dobrým knižním vkusem, tak jsem ji v knihovně čapla, jakmile jsem ji uviděla mezi novinkama. A dobrý, na začátku mě Queenie hrozně srala, pak jsem ji začala chápat a trochu litovat, nakonec jsem jí fandila. Je to trochu (dost) předvídatelný, ale čtení to vůbec není blbý. Chytrý, lehce feministický, smutný i veselý. A i bělošky nesnáší sahání na vlasy. :-)
:D :D :D Vtipný. Ne horor. Vtipný. Bez atmosféry. Beze strachu. S nelogičností. S jedním hnusným okamžikem (poník!!) a wtf momentem, že racionálně založenýho Richarda nevyvede z míry obživlej zajíc v pracovně.
Líbí se mi jazyk, předpokládám, že velkou zásluhu na tom má překladatel.
Už pár let vždycky po Vánocích doplňuju Harryho. Několikery Vánoce mi zabraly knihy v angličtině a taky mám ráda tyhle bichle plný fotek, obrázků a zajímavostí. Dávkovala jsem si ji a vydržela mi skoro měsíc.