OsolenéKnihy
komentáře u knih
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Mám ráda příběhy o rodinných tajnostech a kostlivcích ve skříni. Ty, které jsou v našem českém literárním světě nejvíc vidět, jsou ale proti Zahradě... Oddechovky. Když vloni vyšla Poupátka a otevřela u nás tématiku zneužívání dětí, věděla jsem, že žádnou další takovou knihu už nechci vidět. No, a tady jsme. Optikou dospělých osob, které nepatří zrovna mezi veselé kopy, retrospektivně sledujeme jedno velké neštěstí. Začíná to smrtí, ale garantuji vám, že to skončí hůř. Ono to totiž nejdřív vypadá, že neukotvený Marek prostě neví, co se sebou, jenže brzy začne dostávat nápovědy, že to není jeho největší problém. Autor čtivě kombinuje několik stylů, pro různé postavy vyhrazuje různé typy mluvy, a právě ten nejvíce květnatý se dostane snadno pod kůži, zavrtá se, a manipuluje, ale vy do posledních stran nevíte s kým. Kniha graduje do temnot a moje stupňující se zděšení vedlo k zadrženému dechu a rychlému otáčení stran. Což je přesně postup, který nedoporučuji, pokud se knihou nechcete nechat totálně semlet. Byla to fakt síla, ale zároveň čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenete.
O dracích a Sedmi
Tereza Kadečková
Velká poklona. Četla jsem autorčinu předchozí knihu O dracích a lidech, a ačkoliv to bylo fajn, pořád to bylo spíš takové roztomilé fantasy do kapsy. Tady se autorka vyšvihla o několik úrovní výš, text byl mnohem sebevědomější, stejně tak postavy mi připadaly mnohem lépe vykreslené. Zatímco u první knihy pocitově převládal jeden povahový rys, tady už jsou charaktery komplexní, úskočné a rozhodně o dost živější. Nečekala jsem takové zlepšení a jsem absolutně nadšená z Rudého zázraku, vzniklé krize i její eskalace. Všechny ty popisované potíže byly hrozně skutečné (a to koneckonců celá kniha), Sestry a jejich "péče" o situaci mě štvaly, aby si mě nakonec taky získaly. Miluju, že Vik není prvoplánový hrdina, že jsou tam vlastně všichni jenom lidi s vlastními zájmy a snahou přežít co nejdéle. Zároveň tady byla mnohem lépe rozvinutá otázka bestií a lidí, jejich nesoužití. Fakt mnohem lepší, než jsem čekala, a to jsem se na tu knihu už tak dost těšila. :) Očekávání zvládla předčit dalece.
Alespoň prozatím
Amélie Salingerová
Alespoň prozatím je hrozně milá romantika, ve které jsou postavy jenom lidi, a přesto mě o jejich příběhu bavilo číst. Taky jsem se trochu bála, zda mě téma koronaviru nebude spíš otravovat, ale s odstupem byly ty jeho počátky vlastně ještě dost v pohodě. :D U knížky jsem se smála a ke svému vlastnímu překvapení jsem také dost prožívala romantickou linku. Marina podle mě prošla dobrým vývojem, stejně tak její protějšek. Mladí lidé se chovali podle svého věku, rodiče se chovali jako rodiče, uvěřitelnost a autentičnost to krásně podtrhly. Autorka píše skvěle čtivě, držím jí palce, aby mohla vydat další příběhy a snad jich napíše co nejvíc. O zpracování knihy ani nemluvím, to je prostě bezkonkurenční a v Česku jen těžko najde konkurenci.
Queenie
Candice Carty-Williams
Nečekala jsem, že mě Queenie až tak chytne. Jsem vážně moc ráda, že jsem se k ní dostala, protože obsahuje nejen mnoho současných témat, ale taky to je prostě další příběh ze života, kde se trauma nenapraví lusknutím prstů a láska neřeší všechny problémy. Kniha krásně ukazuje, že můžeme mít v životě jen to nejlepší a plnit si své sny, ale stačí málo a už nepomůže, že je to naše vysněné zaměstnání nebo že nás dříve naplňovalo. Jo, a taky bych brala víc knih o toxických vztazích. Protože potom jsou snáze prokouknutelní manipulátoři a také sebedestruktivní chování, kterými to často vyrovnávají ti, jež si jimi prošli. Zajímavým faktorem pro mne bylo i sledovat rozdíl mezi současnou generací a starší, konzervativnější. Tahle kniha zvládne probrat vše, přístupným stylem se přiblíží velkému množství čtenářů, a zároveň se to mezi sebou netluče, supr záležitost.
Za poskytnutí recenzního výtisku v rámci spolupráce děkuji Megaknihám.
Ptačí sněm
Ransom Riggs
Díl čtvrtý jsem četla před dvěma roky a za tu dobu se můj čtecí vkus docela formoval. Proto jsem se k této sérii vracela s obavami, abych si ji úplně nezkazila. Naštěstí zbytečně. Ransom Riggs si mě získal i zde, i po tolika letech, co jsem se sérií začínala. Vlastně je trochu děsivé, že se kniha odehrávala v pár dnech a utekla v pár hodinách. Podivné děti jako by ožily - připadala jsem si být součástí příběhu, i z pohodlí křesla. Čtení ve mně zároveň probudilo starou lásku k podobným příběhům, takže jsem nejen překvapená, ale i dojatá. A závěru se už neobávám proto, že by se mi nemusel líbit, ale proto, že se bojím, co přinese.
Zelená krev 5
Masasumi Kakizaki
Skvělé zakončení série, ale zároveň... Skutečně už musí být konec? :D Tohle sourozenecké duo a skvělá temnota a drsnost nepřikrášleného westernu mi strašně sedlo hlavně díky kresbě, která je v manze téměř bezkonkurenční. Neomezuje se jen na okénka a linie, celý příběh je důkladně vystínovaný a provedený do detailu, což ještě napomáhá akční a dramatické atmosféře.
Mango nepadá daleko od stromu
Kereen Getten
Příjemná čtivá middle grade kniha, která není ničím originální, ale přináší i ve své jednoduchosti krásnou letní atmosféru. Bude bavit fakt spíš mladší osůbky, tak od deseti let? Já si ji užila, ale asi se k ní nevrátím, z knih pro tuhle věkovou kategorii jsem četla i lepší.
Imagisté
Ezra Pound
Hned je ten podzim méně sychravý. Tahle sbírka je jako ojedinělé paprsky slunce v pochmurném počasí. :)
Věci, které ztrácíme
Petr Borkovec
Nenapadlo by mě, že se zamiluji do leporela. :) Ale jak to tak bývá, Borkovce nemilovat nelze a platí to i u této dětské knihy. Navzdory tématu je to kniha veselá a po jejím přečtení mám chuť ztracené věci hledat a zjišťovat, jaký je jejich příběh. Za leporelo děkuji Meandru, který mi knihu poskytl k recenzi.
Místa ve tmě
Lidmila Kábrtová
Vůbec to nebylo špatné, styl autorky se mi líbil a postavy mě dovedly zaujmout. Jenže jsem nevěděla, zda čtu sbírku povídek nebo příběh, který se má propojovat a to mě trochu rozhodilo, trochu zklamalo, protože když se mezi sebou příběhy žen začaly propojovat, doufala jsem v trochu uzavřenější konec. Takhle mi připadá, že to "není hotové", což je strašně pitomý, když to sem tak píšu, ale je to pocit, který ve mně zůstal docela silně. Jinak na mě v průběhu čtení působily dost i postavy, jen mi prostě neutkvěly v paměti na delší dobu. Takže něco, co nebylo vyloženě špatné, ale cestu jsem si k tomu nenašla.
Oba na konci zemřou
Adam Silvera
Nedočteno. Tady jsem se dostala do poloviny a osud postav, který je vlastně stejné jasný už z názvu, mě vůbec nezajímá. Asi to má stavět na nějakém obřím dojáku, ale mně jsou oba hrdinové velice nesympatičtí, protože jsou definováni tak jednou vlastností. Hodina smrti tu není nijak vysvětlena (nepopírám, že to nemohlo nastat později v knize, ale na to, že už je polovina knihy za mnou, tady nebylo zmíněno, jak to vlastně funguje, jak to vzniklo, proč to vzniklo, a vzhledem k tomu, že se kolem toho všechno točí, bych asi chtěla tyhle informace dřív). Upřímně sledovat to, jak se jeden kluk strašně bojí vylézt ven a druhý ho přesvědčuje, aby to udělal, mě nebaví a na to, že prožívají posledních 24 hodin života, je to fakt nudná náplň posledních hodin. Navíc je jasné, jak to dopadne, a nepotřebuji k tomu dalších 150 stran.
Místa, kde jsem plakala
Holly Bourne
Hlavní hrdinka se potýká s tím, že brečí. Brečí kvůli klukovi, který s ní manipuloval, brečí kvůli tomu, že svaluje vinu na sebe. Holly Bourne ale neničí jen své postavy, v průběhu knihy na vás dokáže zapůsobit tak, že čím víc se Amelie se svým traumatem vyrovnává, tím víc je čtenář dojatý. A role se vymění. Posledních 100 stran jsem přečetla za hodinu a to je šílené, nejsem rychločtenář a jsem v šoku. Z toho, jak autorka dokázala vtisknout tak věrohodný obrázek vztahu do knihy pro mladistvé. Z toho, jak popisuje první terapii a vůbec terapii, čímž dává jasně najevo, že je pro každého a nikdo vás během ní nebude odsuzovat, že můžete přijít s čímkoliv. Také je to cesta fakt velkého sebeuvědomění, je to pecka, je to boží, a v rozporu s poslední větou knihy brečím já. Tohle miluju.
Knihu mi poskytlo v rámci spolupráce nakladatelství Booklab.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Mne připadal tento pohled na pohraničí skvělý, přece jen, kolik knih o válce bylo sepsáno z první linie a z koncentračních táborů? Proto jsem to vnímala jako změnu a už od prvních stran rozebírání složitějších rodinných vztahů mě to chytlo. Fascinovalo mě, jak autorka využila vždy snad všechny postavy, které zmínila, pro každou z nich měla připravený osud a nic nepřišlo nazmar. Také mě tyto linky bavilo sledovat, po čase mi ale přestala být tak sympatická Klára a vzhledem k tomu, že je hlavní postavou knihy, to pro mě bylo ke konci trochu táhlé. Nenechte se odradit, tahle kniha si nezaslouží, abych řekla "v závěru mě to nudilo", jen jsem čekala trochu výraznější, dynamičtější uzavření celého příběhu. Ale většina mě stejně bavila moc a jsem ráda, že jsem autorku objevila, už mám ke čtení připravené Doupě. :)
Ubulená hromádka štěstí
Sarah Andersen
Vlastně dost podobné, jako předchozí "díl", škoda, že to nenačrtlo něco trochu jiného, téma totiž zůstává a některé ze stripů mi přišly podobné, ale pořád mi to připadá jako hezké čtení.
Dospelosť je mýtus
Sarah Andersen
Stripy, které neurazí, nenadchnou, ale sednou jako zadek na hrnec, protože je to fakt výstižný obrázek ze života mladých. (Nejen jich, ale primárně.)
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
Slíbila jsem si, že budu konstruktivní a nebudu do toho tahat pocity, kterých z této knihy bylo fakt hodně. Ale... Ono to nejde. Neil Gaiman je mistr fantasie a možností, které obdivuji už samotné. Ovšem je to taky geniální vypravěč, takže když spojíte fantaskní jedinečnost a čtivost, která vám nedovolí se od knihy během jejího čtení odtrhnout, vyjde vám z toho mistrovský kousek. Pak je tu způsob, jakým to celé dokáže zapůsobit na vaše emoce. Kniha startuje u scény s pohřbem otce hlavního hrdiny, ale příběh jeho samotného začíná v jeho dětství. Urputná melancholie čiší z jeho popisů rodiny a prostředí ve kterém vyrůstal. A tak je pro čtenáře záchrannou kotvou dívka, která chlapci začne ukazovat to lepší ze světa. Myslíte, že idylka vydrží? Možná tak na dvou stranách. Gaiman se vyžívá v týrání a proto postaví dvěma dětem do cesty záporáka tak děsivého, že by vyděsil i otrlého dospělého. Výhoda tohoto emočního ždímání? Atmosféra. Během celého dění cítite statickou elektřinu bouřkových mračen, ze kterých ale ani neprší a neblýská, prostě nad vámi těžce visí a dávají najevo, že tuhle knihu nedočtete ve zdraví, protože vám ukáže, co všechno se ještě může pokazit. I když víte, že vás šťastný konec za takových podmínek čekat nemůže, doufáte v něj, jako by to byla poslední věc, na které záleží, a upínáte se k němu. Nakonec vás to ale stejně rozloží a nebudete schopni ničeho dalšího. A pokud si říkáte, že na vás text nemůže zapůsobit natolik, dojedete na ilustracích. Nikdy jsem nečetla knihu, kde by styl, obsah i tahy jednotlivých kreseb tolik seděly k příběhu. Překlad Viktora Janiše? Ano. Takže není nad čím váhat, moji milí. Tahle kniha nezničí jen vás a zjistíte, že nejste jediná oběť nehezké manipulace, která vám způsobí takové reakce, že vás zvraty budou děsit i ve snech. V tom je to kouzlo. Vy se jí vlastně chcete nechat zničit. A věřte mi, že se vyplatí podlehnout a unášet se na vlnách v moři kočičích ocásků. Upřímně jsem si myslela, že už na mě kniha nemá vliv, ale teď mám problém pokračovat v existenci, takže jsem se šeredně spletla a jdu ji číst znovu.
Za knihu patří mé veliké díky Nakladatelství Argo, které mi zaslalo knihu jako recenzní výtisk v rámci spolupráce.
Stropopodní žuchbuchy
Tereza Verecká
Velice milá a nápaditá kniha pro děti, které klasické příběhy už trochu nudí. Tohle je přesně taková ta kniha, která zabaví i starší čtenáře, líbilo se mi hraní si s textem a zapojení určité interaktivity. Příběh byl originální a vtipný, moc super. :))
Knihu jsem obdržela a četla ve spolupráci s Kosmasem, za což moc děkuji!
Odvaha je volba
Marek Steininger
Strašně krásné zpracování, super nápad, líbilo se mi, že příběhy byly napříč dějinami a opravdu provedly celou historií skautu. Výběr autorů super, nutno dodat, že zastoupení ženských autorek mě překvapilo, vnímám jako posun, že jich tu bylo tolik a doufám, že se to brzy stane samozřejmostí. Kresby všech příběhů se mi strašně líbily, i přechodná okénka s pejskem, to bylo příjemné, jde vidět, že je to vymazlené. Problém jsem měla jen s jedním příběhem (kresba super, náplň horší) a to byl ten, kde se jako hrdinství ukazovalo jednání ženy, která nabídla své tělo, pokud jsem to dobře pochopila, upřímně to pro mě byla zmatečná část, protože si mužské postavy byly dost podobné a kvůli černobílému provedení jsem je moc nerozlišila. Nevadilo mi ani tak to, že žena jednala tímto způsobem, ale spíš její znázornění, které bylo až přehnaně groteskní. Zbytek povídek se mi líbil, byl rozmanitý a každé hrdinství spočívalo v něčem jiném.
Knihu jsem obdržela a četla ve spolupráci s Kosmasem, za což moc děkuji!
Borne
Jeff VanderMeer
U VanderMeerových knih nejde nemyslet na Anihilaci, která v krátkém formátu skvěle popisuje fantaskní příběh plný podivností, tajemství a tak, a také na to, že možná právě ty delší knihy nejsou až tak silnou stránkou autora... Borne má super nápad, svět je zde rozpadnutý a ačkoliv si člověk myslel, že je jeho pánem, teď se stal sám kořistí. Na to, že je kniha standalone, bych určitě ocenila větší vysvětlení toho, co se to vlastně stalo, že jsou lidé schovaní, hladoví a umírají. Společnosti jsou očividně autorovým oblíbeným prvkem, obzvlášť, když páchají nějaké nechutnosti. A podle mě je škoda, že kniha nebyla víc věnována právě činnosti Společnosti, kde by mohl být Borne klidně taky zahrnut, ale netočila by se kolem něj celá kniha. Z téhle knihy mi bylo úzko, chtěla jsem zavírat oči před některými scénami a zároveň je hltat. Ale ne tak, jak mě donutila právě zmíněná Anihilace. VanderMeerův styl psaní je příliš hutný na to, aby se v něm nic nedělo, a na to to tady trochu dojelo, přilišné plácání se kecech, které vás v příběhu neposunou a akorát se s nimi trápíte. Je to škoda, protože námět se mi moc líbil, i ten svět, jen jsem u toho většinu času usínala. Možná, že stále příliš toužím po nalezení další Anihilace a jinak pro mě autorova díla nejsou, ale mám takový neodbytný pocit, že to nepřestanu pokoušet.