opic 12 komentáře u knih

...jak iluzorní je lidská představa o čase - představa dlouhé cesty,na které neustále mužeme vidět,kde jsme a kde asi se octneme - místo abychom viděli čas jako místnost,která nás obklopuje a na kterou jsme zvyklí,že už ji ani nevnímáme.
Přemýšlivá trýznivá kniha Johna Fowlese,která není romantikou ani milostným příběhem v pravém smyslu Francouzovi milenky.
Kdykoli,kdekoliv během schízi všedního dne mluvíte s mnoha ruznými lidmi s kýmkoli kdekoliv málokdy mluvíte stejně a pokaždé rozehráváte dočista jinou naladěnou emoční pocitovou partii.
Odehrává se ve viktoriánské Anglii ve věku již začínajícím prumyslovém,navíc se spoustou nových poznatku v ruzných oborech vědy,takže civilizace jako taková na vzestupu,ale co samotní lidé a jejich evoluční duševní vývoj ? Je také na vzestupu ? Nikdy nemohlo být líp ! Tenkrát kdy se lidé měli rádi a štastně si lhali,sex milovali a veřejně se nad ním pohoršovali,nevěstince skoro na každém rohu a přesto každodenní nuda a rutina s pokrytectvím i předsudky tak jako rohlík namáčený do kafe falešné morálky. Konvence doby tehdejší i zároven naší,kdy se máme přeci líp a výhledově budeme štastni. Takové oplzlosti tehdejší doby,to dneska snad ani neznáme,no fuj,co vás napadá. Jaká ironie,schizofrení ironie napříč časem.
Pokud jste naladěni na psychologickou jízdu,postmoderní nezvyklé postupy v době vzniku jistě podané zpusobem přelomovým. Ze začátku pusobí vlažně,ale jen si tak jakoby testuje čtenáře kam společně až mužete zajít. Spíše než příběh knihu táhnou dialogy a chování postav leckdy nedořečené v duvodech v jejich jednání. Cožpak sami děláme vždy co sami chceme,není to spíš něco co nás popostrčí,tak se to přeci má a tak se to sluší,no řekněte VY přeci nechcete být ti divní :)
Jo je to peklo,dost nasládlejch řečiček,takže pokud jste se dostatečně naladili na sloupnutí literárně štavnatého pomeranče,jste na podobné vlně rozboru psyché člověčenství a už vás unavují ledajaké odstíny erotiky,pusinek na čelíčko,plážovosti a pohody ruzných ság,vězte že toto je dozajista něco zároven chytrého i opravdu jiného.
Podivné temné bludiště života,velká tajemství lidských setkání...

4 02.09.2016

Staří dobří Strugačtí,jejich Město zaslíbených a cože vlastně v sobě ukrývá tato kniha ? Mnoho a taky jeden podivný experiment. Čtenáře co již něco od těchto sourozencu četli jistě nepřekvapí,že tu opět nenarazíme na vyloženě jednoduchý přímočarý dobrodružný příběh,spíše mnoho dialogu,myšlenek i metafor at už na život v bývalém totalitním režimu,byrokracii,uvahy o smyslu života a člověka vubec.
Originální vidění světa,chvílemi připoutá jindy zase drtí trošku zdlouhavostí.
Poselství je uvnitř,ne na konci knihy,vyustění knihy neodpovidá na otázky kolem experimentu naopak je prohlubuje,ale o to tu vlastně tolik nejde,spíše je berličkou (kulisou) pro vyjádření hlubších uvah obou spisovatelu. Výklad je na čtenářích a nic se samozřejmě,jak už je u nich typický,hlavičkám neusnadnuje.
V tom samozřejmě pánové bodují na celé čáře.

4 24.08.2016

Něco na uvod :) Už od usvitu všeho pokolení se tvorové jako my dívali na oblohu v němém užasu žasly nad ukazy na obloze. Většinou se postupně tyto děje spojovali s mýti i ruznými božstvy. Jak by se asi zatvářili při současných poznatcích jak to vlastně vnímáme dnes. Ten užas Koperníka s Keplerem,kteří by se přesunuli do našich času a vše se jim odkrylo. Jejich představivost o vesmíru by to mnohonásebně s jistotou překonalo,ale na druhou stranu by měli také radost,že bezesporu jejich poznatky i teorie fungují dodnes. Jak by jsme asi my čtenáři fascinovaně spolu se Saganem čučeli co za pár stovek let přijde nového a dosud neobjeveného. Pokud se,ale do té doby navzájem nesmyslně nezničíme.
Milionové myšlenky milionového člověka,pesimistická realita našeho konání se line celou knihou,naštěstí autor optimisticky věří v naději,rozum i v samotné lidství. Střední cesta řešení problému vždy existuje musí být však společná. Politická,ekologická,ekonomická,náboženská,předsudková dilemata. Výzvu pro většinu náboženství napsaná Saganem i jakási deklarace za studené války o zachování míru a porozumění jsou opravdu silným mementem i dnes. Kolik miliard ještě spolkne zbrojení ? Proč stejné častky nejsou vloženy do záchrany klimatu,léčení nemocí,chudoby,objevu pro spokojenější život,odpovědět si není těžké.
Kdekoli na světě,jsme mrtví do dvaceti minut. Nikde není bezpečno,když to nějaký psychopat takzvaně zmáčkne. V jaderné válce není vítězu,přesto tyto zbraně stále existují a spousty zemí se je snaží nadále vyvíjet. Jde z toho cítit neskonalej smutek.
Závěrečná tíživá kapitola a poslední stránky jsou osobní výpovědí,závětí i poselstvím,možná pusobí o to silněji a naléhavěji s dílem jako celkem.
Dvacet let pokročilo od vydání knihy,avšak věci v ní obsažené nás většinou tíží dá. Výpovědní hodnota Saganovy knih toho má spousty říci i v současnosti a je stále více než aktuální.

1 26.07.2016

Když je léto je taky občas teplo. Když je teplo máme většinou žízen. Žízen v této knize je opravdová. Země a samotný svět opět jak jinak,dostává spolu s jeho osadníky do sedací soupravy těla. Samotné vody je nedostatek,lidé za ni platí nemalé obnosy a všelijaké korporace si mastí kapsy. Budoucnost jistě nelichotivá,leč ne zas tolik vzdálená,vemte si třeba africké země,kde tamní obyvatelé stráví denně několik hodin jen samotnou poutí za touto životadárnou tekutinou.
Samotný děj se téměř do poloviny pozvolna tvoří,musím podotknout trochu místy zdlouhavě,ale velmi zdařile atmosféricky zachycuje prostředí a hlavně tři postavy které se na přeskáčku střídají po jednotlivých kapitolách. Tyhle střídačky mám rád takže osobně pro mě velké plus. Za pulkou se příběh začíná zrychlovat a jednotlivé nitky do sebe zapadat,navíc s opravdu syrovými až drsnými momenty. Neopomenout nesmím ani na mozaikově doprovodné ilustrace,které spíše dotvářejí náladu než vyloženě podtrhují samotný příběh,fantazie pracuje a čtenář si přijde na své.
Suma sumáru tak máte před sebou thrillerovou dystopii s vtíravým ekologickým podtextem i poněkud vlažnějším uvodem,ale na druhou stranu literárně skvěle zvládnutým Bacigalpiho aktuálně varujícím počinem.
S chutí do toho,at už s nějakým mokem,drinkem,kávičkou,s brčkem či lžičkou,poněvadž ten zdánlivý pocit žízně se jistě dostaví :-) Opravdu pocit jen zdánlivý.

25.07.2016

LOADING ....... PLEASE WAIT
At už jste Šimon nebo Matouš,T.Hill nebo B. Spencer,nemusíte zrovinka ani jet na riviéru a jestli vás to bláznivý léto rozlobí a budete zlí nezapomente třeba sáhnout po RPO,ono vlastně ve skutečnosti stačí najít jenom tři klíče a otevřít tři brány :)
Oslnivé scífko,debut který se odehrává v budoucnosti,je vlastně až nábožně prošpikovanej nostalgií po 80 částečně 90 letech minulého století. Osobně inklinuju spíš k těm devadesátkám ta mě zasáhla kadencí pubertální zrovinka silou Arkanoidu :) Jestřábí ženu jsem viděl asi jednou a z tehdejšího retro popíku,které nás radiostanice denně zásobují i v současnosti mě stává ochlupení nejenom na hlavě :) Jenže to osmdesátkové dětství ve společnosti s Atárkem 800 XL a občasné návštěvy maringotkových heren při poutích v šedi totalitní,kdy jistá přes rameno nakukující menšina se vždy poblíž vehementně nabízela s klasickým rčením,že ty budeš řídit a já ti budu střílet,třeba tu raketku zleva-doprava,tak ty vzpomínky jsou nezapomenutelný ! No a podobně je to i s touhle knížkou.
Až na minimum slabších míst a popisností,jednoduše jak už nejednou je tu v komentářích napsáno prostě to je zatraceně návyková centrifugová čtivá jízda s kolotočovýma drakama a labutěma dohromady. Tak trochu jsem si přál větší prokombinovanost virtuality s realitou něco trochu paranoidních uletu,nakonec jsem musel uznat,že ve výsledku je to napsaný nejlepším možným zpusobem. Ne náhodou je tu narážka o P.K.Dickovi i o neméně duležitém Voight-Kampffovi testu,zasvěcení jistě vědí.
Sposta narážek a odkazu na filmy,muziku,hry a nejednou něco k zamyšlení nad rovinu příběhu. Neblaze proslulý fenomén Japonských Hikikomori s tím spojený jednoduše zajímavější život v ne skutečném světě,pouze v tom virtuálním. Hranice tradičních generačních hodnot upadá i zároven zcela mizí. A není to budoucnost zase tak moc vzdálená. Napadne vás možná,co takhle manipulovat s otupělým lidstvem právě v něčem takovém umělém jako Oasis hmm nakonec něco podobného vlastně už probíhá. Naděje se tomu postavit je nakonec optimisticky vyznívající.
Po nasednutí do koptitu vesmírného plavidla jménem Vonnegut na palubě s pilotem Parzivalem se budete cítit jako žrout Pac-Man,hltat stránky jednu za druhou a až si po namlsání večer vyčistíte chrup, tak si to dáte dost možná třeba znovu celé ještě jednou a to nejenom playeři s playerkama,stejně si jistě užije i mnoho dalších jiných spokojených čtenářu.

Čtěte a budte READY :-)

7 13.07.2016

str.44
35. Řidič nákladního auta plného nebezpečných výbušnin je opatrnější než řidič s nákladem cihel. A řidič,který veze nebezpečné výbušniny a nevěří v posmrtný život,je opatrnější než řidič,který v posmrtný život věří. Všichni sedíme v nákladáku plném nitroglycerinu.
Vlnky se houpou,větší vlny se lámou o utesy,nekonečno si houpá s časem v bezbřehém oceánu nekonečna věčnosti,jen nám tady dole na domovském plavidle hodně věcí již pár stovek let stále nedá spát.

ARISTOS

Dobrý revoltující svým zpusobem existencionální,vubec ne romanopisec i to je spisovatel a ještě tedy hlavně právě,člověk John Fowles.
Soubor Kafkovsky Matrixovských - Camuso Twainovských myšlenek nepodléhajícím iluzorním stavum této planety,které vytváří leckdy jen chorá mysl savcu,kteří si říkají lidé. Pro čtenáře kteří podobně smýšlejí se tam najdou lecjaká podnětná zamyšlení. Jak říká klasik,peníze nejsou duležité,jen jsou občas potřeba. Chudí bohatí,staří mladí,naštvaní štastní,nevěřící věřící atd. Jedno bez druhého nefunguje,tak to prostě chodí,ale šlo by to i o trošku lépe,někdy stačí ohleduplně nešlapat po krásném trávníku i tak lze v malém zachranovat naději na lepší společnou pout na smítku ve vesmíru v našem modrém domovském přístavu.
Trošku zamrzí,že tu není více hodnocení a přitom se zde na Databázi knih jiná autorova dílka těší velké oblibě. Taková knížka si zaslouží pozornost,ne třeba vyloženě u každého,ale možná právě pro vás se stane také srdcovkou.

2 27.06.2016

Murakamiho fanoušci si jistě zvykli už na ledacos. Ne jinak to je i u nejnovější knížky. Aj čo to tárám,ono to zas tak uplně není nejnovější dílko. Tak trochu člověk muže vycházet z toho,že vyšlo již v roce osmdesátém druhém,tedy těsně před slavným Norským dřevem. Právě již tu se objevuje jeho typický rukopis. Mystický realismus,vztahy milostné,dospívání,samota,existence,vyrovnání se s minulostí,vše je tu jako na dlani,tak jako v pozdějších románech. Popisy všednosti,kdy postavy jen tak třeba připravují večeři,posedávají či koukají z okna a při tom bud kouří nebo o samotě popíjí. On to prostě umí dosadit do správného místa,aby to ladilo s atmosférou a téměř vždy mě to u tohoto Japonce tyto momenty opět dostávají. Vyznění knihy není jednoduché k pochopení,přeci jenom pro našince neznalého jejich historie vskutku oříšek. Nakonec se dá ledacos vydedukovat ze spousty skrytých symbolu a nebo třeba z doslovu překladatele. Odmítači - puritáni otevřeného popisu sexu nebojte i tentokrát na něj dojde a jak bezejmenná postava ráda říká: jenom k tzv.pohlavnímu styku :-) Samozřejmě nechybí ani kocour a protože je dříve narozený mívá docela často větry :-) Někdy na pomezí něčeho jako sen se ne vždy vše jeví jak je ve skutečnosti,možná však je naše samotná skutečnost právě taková a pak se v tom vyznejte. Někdy stačí jen si tak existovat,cítit jak sníh studí na konečcích prstu,nechat se ovývat větrem,který vám schodí vlasy do čela,pochutnat si na pivečku v orošené skleničce ... jednoduše si plout cítit i být zároven s radostma života v každé maličkosti.
Zkrátka,Murakamovka jak má být :-)

7 17.06.2016

Kdysi dávno v jednom Metru ...

2.6.2036

Drahý ztracený Artome,kde je Ti konec,uvidím ještě někdy tvou tvář ? Snad jsi už ochutnal nějakou tu Ruskou zmrzlinu,dozajista si nepohrdnul silným čajem ze samovaru,prostě si určitě kdesi užíváš. Ale kde vlastně ? V Polis,či někde uplně jinde ?? Přečetl jsem si jak to tu kdysi bylo,jednoduše nic už není jak bývalo a navíc v Metru řádí znovu plísen na houbách. Pokavad si chmury nezapíjel pálenkou,trpěl paranoidními stavy a pídil se po podstatě skryté pravdy,nebylo to pro Tebe zrovna jednoduchý. Mrzelo Tě,když nikdo nechtěl poslouchat tvá přesvědčení o dukazech vidění tohoto světa. Není jednoduché se unášet proudem,jistě někdy musíš uznat,že je to svým zpusobem zavedeně jednoduše pohodlnější. Ty časy kdy si hleděl na kdejakou holou zadnici,ale odpověd si z ní stejně nedostal. Kdejaké výjevy kopulujících dvojic na stanicích si vstřebával pomalu,ale žit se musí i přežívat zároven kamaráde a to za každého krále. Ty si byl z těch co jim není budoucnost lhostejná.
Ten Tvuj příběh má rozhodně švih a hloubku a celému společenství Metra dává o to větší rozměr s nadějí na snad lepší zitřky. Přesně takové momenty trochu chyběly v konkurenčním silu ... ehm někdy si to přečti :-)
Dobře to Dmitry Homér o tobě pojednal a překvapivě i s celkovým vyzněním podzemního světa a jeho syrovým životem uvnitř. Zvolil dospělejší styl a nepřeháněl to s mutanty,tušil,že by se dál s nimi jen opakoval. A vubec kampak se ty čertchmanti vubec schovali ? Neschovali se vážené milé čtenářstvo - umřeli :-) Nejenom popsal nostalgii po starých časech i situaci tenkrát když ještě bylo vše ok. I tu podstatu jedince a jeho iluzorní existence,kdo tahá za šnurky,čert aby to vzal,je vubec čemu věřit ? Až ho někdy snad v BUDOUCNOSTI takhle na podzim za SOUMRAKU na povrchu potkám ...

... to už je však zase jiný příběh a ti co vstoupili do temných tunelu pod Moskvou již dvakrát si to jistě užijí i na potřetí a třeba právě tak možná tentokrát ještě o něco víc.

7 02.06.2016

Nasadte masku,otevřte Abeho knihu ... jak ... copak ... že už ji máte nasazenou ? Aha vy ji stále nosíte sebou a dokonce jich máte několik ? Že ji nemusíte nosit v batužku,nebo v kabelce,máte ji už od narození ?
Pokud vás tedy zajímá něco právě takového zkuste tuto Kafkovinu. Existencionální psycho napsané složitější formou deníkového monologu. Plno uvah a pomalu plynoucí děj. Vlastně ne ani tak děj v klasickém smyslu slova,spíše chování a pozorování reakcí na postavu vědce. Někdy zdlouhavé popisy,třeba při samotné přípravě a výrobě sundavacího obličeje i dosti opakování v samotných situacích samotné rozepsanosti autora.
Celkově však hluboká sonda do lidského psyché k zamyšlení s potencionálem o vytváření osobní reality v sobě i navenek ( já signálem ) vysílaného do okolí vlastní tváří,at už v sobeckosti i třeba přesvědčením o vlastním kultu osobnosti.

1 19.05.2016

Mlčení jehnátek,thrillery či jiné detektivní pátrání nechte spát,čeká vás čtenářský zážitek sociálně existenční psychologický Sběratel od Johna Fowlese. Budete je nenávidět,bude vám jich líto,bude se vám chtít oběma opovrhovat,bude to jako na houpačce,samé protiklady tak jako oni dva. Víra bude otřesena,nenávist a zlost přemužou přesvědčení. Najdete něco ze sebe z obouch postav,něco co vás semkne v pochybách a možná nenechá spát dokud se nedostanete do skličujícího syrového závěru. Existenční komorní psychologické,psané tak podmanivě,vyvolávající přitom pocity krásného pestrého motýla do sítky lapeného a přitom tak pomíjivě ve zlomku okamžiku navždy ztraceného. Beznaděj situace,emoční vypětí bezvýchodnosti z dvojího pohledu tak rozdílných lidí nad propastí pruměrnosti a na druhé straně touhou žít. I když jak vlastně žít ??
Spisovateluv potencionál je tu takřka na třista stránkách využit zpusobem před kterým smekám libovolnou pokrývkou hlavy včetně rádiovky.

6 28.04.2016

Občas při čtení vyvolávány jsou pocity,jak ve snu se zhmotniti. Nebo jak asi přemýšlí neživé věci nebo převtělování do opice. Vždycky však člověk je tam skrytý. Nezaměnitelně náročně,snově,připodobnování a typická souvětí na dlouhá přemýšlení.
Svým zpusobem stanete se samotným autorem. Ale vlastně,jaké by to bylo,stát se samotným Kafkou ???

1 22.04.2016

Knize nelze upřít originalitu. Ano samotný nápad - SILO. Vše záleží na uhlu pohledu. Pro čtenáře dosud nepolapeným žánrovým postapem,dystopií či samotným sci-fi vubec,bude dílko výtečným čtenářským spestřením a nelze než samozřejmě doporučit. Nemohu se však zbavit pocitu při listování bezmála pětiset stránek,že je tu všeho tak trochu pul na pul. Všeobecně ve známost a povědomí i v samotné anotaci se uvádí. Autor puvodně stvořil povídku,která byla vydána digitálně a pro velký uspěch rozšířena i s pomocí názoru fanoušku,načež vznikla samotná verze románu i pokračování. Do jaké míry to mělo konečný vliv na výsledek se neodvážím tvrdit,jen naznačuju jakousi roztříštěnost. Výskyt napětí střídavý,vlastně od poloviny mlhavý,tak jako samotné povstání zajímavě bez odezvy vyšumí i samotný čtenářuv zájem už v tak nějak předvídatelném ději. Karty tak trochu odhaleny kapánek kvapně. U takzvaného hrdě přiznávajícího bestselleru očekávám tak trochu více wow momentu. Naopak mě velmi potěšilo nepopisování interiéru,přílišná popisnost života pod zemí. Skvěle vklouznete do děje a velmi snadno pochopíte,jak to tu chodí,za to velký dík. Howey píše poutavě tomu nelze upřít,jen špetka toho něčeho navíc tu tentokrát chybělo. Nechci dělat ukvapené závěry ještě tu jsou dvě pokračování s jejich dalšími osudy z budoucnosti mnoha pater v hlubině,jistě více poodhalí a jako celek bude trilogie pusobit třeba jinak. Osobně neodolám,vydám se na pout do temnoty znovu. Silo tedy zatím,ne geniální nářez nebo výborný postapo,ale dobrý román určitě :-)

10 19.04.2016

V nevolnosti všedního dne,pěšákem spějícím k sebezničení. Není to návod,není to klíč,není v tom naděje ani chtíč. Odměnou muže být smíření s udělem. Proč žít s iluzí posmrtného ráje,když nebude odměna ? Co očekávat od života,už v nejmenším věku o povědomí vlastní konečnosti. Jaký smysl tomu dává člověk,vesmír je lhostejný a to je pravda,pravda pravdy o vlastní pravdě a ta je pravdivě nejpravpodobněji nejpravdivější,jaká je tedy pravda. Co je povaha reality,pohrdaní,hnus,naděje ...
Nahmatat,uchopit,přečíst každou větu a nepozastavit se téměř za každou. Náročnost hutného textu pro přinejmenším celého otevřeného čtenáře s odhodláním číst něčí myšlenky,jistě to poté u vás zanechá i něco hlubšího k přemýlání.
Mužeme s tím nesouhlasit,mužeme se přít,ale to je asi tak všechno co s tím mužeme dělat.

3 31.03.2016

Nechte mě být,já chci bejt svuj. Volný ve své vnitřní svobodě,nebezpečný nezdravými myšlenkami či chováním. Vinen NE za své konání v životní pouti,ale celou svou existencí,duševní pravou svobodou v pravém smyslu bytí.
Jestliže neexistuje buh - musí být vytvořen.
Doporučuju všem tuto knihu s mnoha interpretacemi,kde si jde pro sebe nalézt více vět s ??? než samotných odpovědí. Žádné vysvětlení konání,ani kulervoucí pointy se nedočkáte. Pro čtenáře,kteří žijí v hypnoze tzv. štěstí a pocitu dokonalosti,je tu zaděláno na solidní rozklad a otřesy pochybností o naší iluzorní realitě. Pro takové,je spíše právě taková realita neotřesitelná a pro ně bude postava svobodného Meursaulta neuchopitelná ba přímo obtížně nedefinovatelně odporná.
Jedno je téměř jisté,nenechá vás chladným ani lhostejným.
Ještě jsem TADY,lidská bytost - Meursault (cizinec).

6 24.03.2016

Osobně si kafíčko často nedávám,ale tahle Brazilská přišla k chuti.
Ano,nejde o přímočaré počteníčko,někdy pusobí rozvlekle a téměř bez dialogu,tak to bývá u těchto knih,že budete vtaženi do děje skoro v polovině. Nojo Ian M. to prostě tímhle stylem dává a přistoupit nato je docela výzva i když trošku nadneseně. Avšak TI co očekávají od čítání něco víc než chvilkovou kratochvíli s výbuchy a prvoplánovým příběhem,dostanou nadžánrovou saj-finu.
Skloubení více časových období není sice nic novátorského,ale ta skládanka funguje. Osobně mi vyhovuje právě tahle forma bez přehršel technických informací,unavných popisu,prostě se jde hned bez okolku na věc.
Exotično sedí spolu s džunglí jak tukan na břehu Amazonky,futebolem,telenovelama-jsme přeci v Jižní Americe s podstatou reality a míněním,že tak uplně vše není v naší moci a tolik naši vychvalováné svobodné vuli. Jo a kalhotky s kočičkou Kitty bych vážně nečekal :-)
Vzhuru napříč do všech univers,tam do Brasylu,kdysi,ted,potom a vlastně navždy.

18.03.2016

Kdo jste někdy o sobě pochyboval,klamal sám sebe a chcete se do toho ponořit ještě víc,zkuste tohoto Camuse.
Bude se vám možná trošičku dělat divně. Z čeho ? Na to si přijdte sami. Patřičně se v některých pasážích (sebe sama) přistihnete a poté vás dost možná i často zamrazí.
Až si tímhle monologem projdete ... tahle šleha stála za víc než za přečtení,něco se vám krapet změní v hlavě,vidění co si necháte stejně pro sebe.

3 09.03.2016

Největší mínus tohoto vydání je anotace na obálce,neskutečně ukecaná až hanba. Jinak slušně plynule psaná Vonnegutovka,někdy toho expresionismu na mě bylo trošku moc,ale rozhodně jako celek patří k těm nejlepším dílkum autorovým. Klído bych doporučil lidem,co chtějí něco od Kurtíka na rozjezd. A ten závěr je nezapomenutelnej :-)

04.03.2016

Byli pasivní,chamtiví a neuvěřitelně,fantasticky sobečtí.Psychologicky byli skoro všichni otroky - otroky víry,otroky sobě podobných,otroky drobných vášní,otroky ziskuchtivosti.A jestliže se z vule osudu některý z nich narodil nebo stal pánem,nevěděl,co si se svou svobodou počít.A v nejkratší možné době se znovu stával otrokem - otrokem bohatství,otrokem zvrácené nestřídmosti,otrokem zhýralých přátel,otrokem svých otroku.
Je těžké být bohem - A. a B. Strugačtí

Ty jejich uvody,člověk se octne někde a s někým a než si to dá dohromady kdo s kým a proti čemu už je skoro uprostřed. Poté se to začíná rozjíždět a dokonalé obrátky nabírá v poslední čtvrtině,na závěr už září,krystalizuje vše do klubíčka,které si kotě pomalu rozmotává,tak nějak si i s námi autoři hrají,na konci budete odměněni. Vše se,jak už je u nich zvykem nedozvíte,o to víc je to na vás a vašem zadumání.
Opovržení všemi totalitarismy,fašismy,komunismy i jinými (ismy) z textu přímo číší.
Muže se veškeré lidstvo mít někdy líp,dospěje v předsudkách i v jiných omezenostech ?
Je naděje rozmotat nitky klubka zažitých zamotaných kruhu ? Na to si čtenář muže přijít už sám.

PS: Dialog Rumaty s Budachem patří opravdu k předčasným vrcholum samotné knihy.

7 24.02.2016

Originální,satirické,mnohovrstevnaté. Kontramace,soudruzi,mágové a papoušek. Bylo toho tam tolik,někdy si některé knížky říkají o druhé přečtení hned a tahle za to vážně stojí. Příště tedy budu pozorně hledat,asi si to poté dám všechno víc do nějakých souvislostí a nebo taky ne :-) Absurdum - Ničevo.

7 18.02.2016

Dobrá zpráva od fandy pro všechny Fandy co to jejich hlavy unesou a pro ně jedny z dalších originálně vybroušených Dickových mnohovrstevnatých světu. Opět si budete užívat v oblíbených autorových tématech,tak jak už jistě sami tušíte.
Uvodní dystopická a co se stalo s tělem Louise Sarapise se dozvíte v Co říkají nebožtíci.
Dále cestovka - časovka skličující černohumorná Orfeus na hliněných nohou se skvělým nápadem neméně i samotné hrátky s pseudonymy.
Oblíbené spisovatelovo téma po bombě v Tenkrát s Parádnicí Pat,kdy lidstvo kolabuje a ujíždí ve stolní hře. S touto povídkou se pojí i dovětek v poznámkách na konci knihy,kde se dozvíte jak toto dílko vznikalo a kde. Díky manželce,která neměla tolik pochopení,to už však nebudu prozrazovat. Někdy okolnosti dají vzniknout něčemu,co by za jiných vypadalo uplně jinak,dá se vlastně spekulovat o tom ... nikdy by nevzniklo to,kdyby se nestalo osudové to,hm jak Dickovsky mrazivé. S tím se pojí i vznik zbožnovaného románu Tři stigmata Palmera Eldritche,které tak povídky obohacují o další sféry z Philipova života,jsou doopravdy neméně zajímavým počtením a dávají textu další rozměr.
A to už jsme se přiblížily k Záložníkovy o zvrácenosti jedince,posedlosti moci,politikaření a jeho volným pokračováním - Co si počneme s Raglandem Parkem ? s postavou folkařského psionika.
Závěr patří třešničce - Život s Blobem o absurditě války a jejich ironických dusledcích v podání černého humoru i beznaděje.
Když ho máte rádi nic neřešte,jednoduše pořidte,protože to není povinnost,ale pouhopouhá čirá fanouškovská nutná přirozenost :-)

4 10.02.2016