opic 12 komentáře u knih

No lidi za čím se pořád honí vždyt je přeci všechno stejný tak jako to bylo vloni.
Proč jako vše děláme a jaký to význam má.Říkali když vyklouznul z lůna.Jdi tam a dělej tohle a dávej si pozor na tohle a na tohohle.Hledat a chtít tomu nějakej smysl dát.Instituce otec.Soudružka Matička.Vítej mezi námi.
Prožrat prosouložit prosrat prožvanit.Hlavně nesmí být trapný ticho.
Pátráme hledáme a nikdy na to nepřijdeme.Nezbyde nic o všechno přijdeme.
Přicházíme.Nazí.Nahatý.Negližé.Odcházíme.
Potom umřeme.
Jéžíš tys to věděl od začátku.
Člověk se na to musí dívat z té lepší stránky.
Byla to tady prdel co.Co se naděláš volovin.Miluju vás.Sbohem a šáteček.

Než se tak stane.
Taky vybrat nějakej směr by to chtělo.At už vlevo nebo vpravo tak už se probud ty střevo.
Nahoru dolů to je změna jsem neřízená střela.Středeční rozmnožovací den.Pak ráno zahraj mi na hřeben.Co já bych za to dal být spisovatelem.
Kdo chtěl by jámu kopat sobě a padat do ní sám.Tak se radši kochat krajinou v zimním hávu.Tři oříšky ne a ne přiletět.To ten život uletěl pes ani neštěkne.A Jéžíšek tuká na okno.
Poruč psu.Pes ocasu.Pes si lehne.Ocas se nehne.
Tak tu káru táhnem dál.Zasadit strom.Postavit dům.Založit si profil na Facebooku.
Co kdybych Tě moje milá oběsil ? To nedělej můj drahý asi by mě to škrtilo.
Marnost nad marnost.
Zavaž si tkaničku.Zavaž mi ji ty.Proč bych to dělal ? Od Tebe to bude lepší.Ty sám si ji zavaž budeš mít dobrej pocit že sis ji zavázal.Když mi ji zavážeš ty tak budeš mít ještě lepší pocit než já.Co by si ale jinak dělal kdyby si si tu tkaničku neuvázal sám ? Koukal bych na Tebe jak my ji zavazuješ.Kdo ji bude zavazovat mě když budu zavazovat tkaničku tobě.Rozhodně si ji zavazovat budeš sám patří Tobě.Když ji budu zavazovat tobě ty musíš na oplátku zavázat mě.To by nebylo ono.Dyt to bude dobrej pocit potom.Jenže ten dobrej pocit budu mít já a ty ne.To není fajn pocit když budeš mí jen ten tvůj pocit.Proč ? Nemůžem mít oba dva stejný pocity.Jak to.Když máš tkaničky jako já tak budeš mít pocity jako já.Jenže tkaničky nejsou pocity.Tkanička je tkanička a pocit je pocit.Jakej rozdíl je mezi pocitem a tkaničkou ? Pocit máš jenom jako.Tkaničky máš doopravdy.A pocit nemám doopravdy ? Co když tkaničky jsou jenom jako ?
A ten pocit je doopravdy ?
Tkaničky jsou iluze nemyslíš ?
Ale ty máš hezčí tkaničky.Proč ? Jsou stejný ne.Ted zrovna na ně dopadá stín v jiným úhlu než na moje tak musej bejt hezčí než ty moje.Tak jo.
Zavážeš je teda.A proč bych to dělal.Pro ten pocit.Od Tebe to bude lepší.Protože ho máš menšího než já.Možná ho mám menšího ale ty máš sice stejný tkaničky ale delší.Nechceš aby ti je zavázal někdo jinej ? Ne chci to od Tebe.Umíš krásně zavazovat.Potom je zavážeš ty mě.A proč bych to dělal.
Pro ten pocit...................................Pro ten krásnej pocit.
A tak to bude do konce časů.
PS: Vydržel si až sem ? Potom máš obdiv.Potlesk ve stoje.
Jako bonus obdržíš čtenářský deník.
Žádnej deník nic nebude.To je podstata absurdity.

Už nějakou dobu tu žijeme vedle ní.To tenkrát když to žuchlo z nebe na Zem.Samozřejmě.Na všechno se zvykne.Prostě to tak mušíte brát.
Stalker ten těžký život má.
Tak on ráno vstane.Někdy ty zuby když je čas.Hygiena na to on nikdy moc nebyl.Sem tam někoho potká.Prohodí něco slov.Zmizí v nalejvárně místní knajpě.
Pak si jako odskočí za čáru pro nějaký ty emzácký pohozený krámy.Dá si bacha na močály a ty zrádnější magnetický díry.Vobčas to někdo vodsere to dá rozum.Návrat domů.Hlídka vobcující v dáli.Ono se totiž nic tahat ven nesmí.Samozřejmě se to dělá.Prospěch pro vobě strany.Co se nemá tak se vždycky bude dělat.Ted ještě udávit nasbírané součástky a dostat za to tučnou odměnu plus nějakej bakšiš.
Jak ten se vám někdy zleje.Zpátky do díry.Děvky ty to znaj.Manželka už vyhlíží s válečkem...ne jen vyhlíží.Zatím.Chce mu oznámit tu novinu plus jen tak mezi dveřmi.Máš mě ještě vůbec rád ?
A fůůůůůůůůrt dál.Dokud se něco neposere.A vono ho to tam furt táhne.Nejdřív love a pak věda.Nejlepší místo na Zemi.Zaplivanej bar a fylosofííííííííje u škopku.Jo pod vobraz.Mlha.Zatmění.A co děti ? Mají si kde hrát ?
Čas tu však běží a každému jinak.Mimo oblast i v ní a ten lidskej čas vo tom žádná.
Mimoděk se tu zastavili.Něco z nich vypadlo a ted z toho bude lidstvo těžit.Nojo ale bude to za to stát.Bude to k dobru a nebo si zadělává na problémy ?
A co na to Zona ? Co na to dobří Stalkeři skrývající se v bludištích nástrah ? Co na to srdce ? Vnitřní zony lidských zákoutí a tělesných schránek ve kterých je skrytá duše ? Nojo ale co to vlastně je ??
Každá návštěva uvnitř něco zanechá.Jednoduše skrytě z ní cosi vyzařuje.Jen tam snad můžeme být jaksi svobodní.Plnější vyrovnanější naplnující.Jakási posedlost.Jedinná snad jistota v tomto chaosu kterému jsme nastolili jakýsi řád.On snad někdy byl nějaký potřeba nastolit ?
................
Piknik ve vyleštěné podobě.Strugačtí bez cenzury.
Tohle je z jiného soudku žánru.Jde tu o něco jiného a klasické klišé s E.T. nečekejte.Pozadí a kulisa s přesahem jak to tak bývá u těchto bratrů.
Žádné odpovědi.Jen naznačují.Mezi řádky.Arkadij a Boris o pomíjivých věcech a ještě dál.
Postavy a charaktery sice jen načrtnuté ale o to živější.Nedokonalý pochybující plni vlastních nedokonalých skrytých oblastí bez hranic.Dýcháte chlastáte plkáte přežíváte jako oni.Žít se musí.
Východní dílo nepopiratelných kvalit.
I spisovatel LEM žasnul.Ted mohou i další generace fanoušků.

Snová instituce.Snové autority.Snový řád.
Labyrint příkazů zákazů.Spletité chodby.Množství místností.Místnosti neznámých lidí s úlisnými názvy.Selekce,písárna atd.
Totální kontrola a dohled.
Kam jsem se to dostal.Úřad něčeho.Pro co a pro koho ? Panovník ?
Kadareho trýznivá Tirana.Odmítání být součástí.Vlastně se stát jednou z položek tohoto absurdního organismu.Záplétat a přijmout.Tolerovat.
V podstatě je jedno co se vám zdálo.Je lhostejné jestli si to vůbec pamatujete.Najít to sémě to hnízdo.To je úkolem tohoto prapodivného monstrozního soukolí.Až na špici stoupat.Můžeš to někam dotáhnout.Je třeba si to užít.
Všudeobjímající strach z moci.Ouzko kamkoliv a kdekoliv se nacházíte.I na ulicích vládne neutěšující haluze špiclování a dohledu.
A to jste si mysleli že vám do hlavy nikdo nevleze.
Alegorie z časů kdy člověk se bál něco vyslovit.Ba co více domyslet či pouze začít snít.
O tom jaké to bylo a mohlo být,ale spíše bylo.
Mohlo se stát kdekoliv a zase může.Palác snů Tenkrát v Albánii.

4 30.11.2021

Mějme v každé době kousek světla v sobě.
Dobrý sluha,ale zlý pán.
Největší objev lidstva.
............
Človíček vynalezl ohen ehm dejme tomu spíše si ho ochočil.Napíchnul si nějakej ten buřtík.Teda nějakýho toho mamuta když byl zrovna k mání.A ted světe div se.Opečeným masem se údajně zvětšila kapacita a míra přemýšlení.Až takhle vděčíme za mnoho ohni.
Uběhnul nějaký ten čas a na pozadí války která je tu jakousi kulisou.Není podstatné kdo a proti komu.Tak v této blízké době se ohně užívá spíše k utlumení myšlenek a ne k obohacení ducha.
............
Pochoden však neuhasla.Plamen sálá a nikdy nezhasne.Jiskřičky vzdoru se derou na povrch.A nemusíte zrovna pobíhat po žhavích uhlících abyste pochopili...kdo je blízko ohně ten se spálí.
Bradbury básník poeta i klasický romantik vypráví velmi osobitým svébytným způsobem pojednání.
Nemusí věty pálit to rozhodně ne.Jen umně slovy dokáže rozehřát srdce čtenářovo.
Celé je to dá se říci význáním lásky knihám kinihovnám a čtení jako takovému.
Pro zamilované do čtení.Oda na otáčení stránek.Radost při čtení.Duch autora i všech spisovatelů žije napříč staletími.Myšlenky ty nevyhasnou.Knihy jsou věčné a musíme je chránit (jako malej jsem si stříhal v encyklopedii,kaju já se kaju) i když budou digitální z paměti nevymizí jen změnila se jen forma.
...........
Jestli je někdo požárník nebo hasič.Záleží na době.Na nás.
Ač někdy se v okolí potkáte s označením knihomol nebo vás považují snad i za výstředního.Nebudeme plameny používat k vzájemnému ničení.Ten ohen v metafoře poneseme dál.
My bysme to nikdy těm lidem (knihám) neudělali,vid tati ?
Ne za žádnejch okolností.
Protože jsme ti hodní,ano.A neseme ohen.
Neseme ohen,přesně tak.Musíme dál.
Tak jo.
Úryvek převzat (s laskavým nesvolením) od Cormac McCarthy.

19 19.11.2021

Byly přesně tři hodiny.
Na této otáčející se planetě jsou i okamžiky,které nelze posuzovat běžnými měřítky času:
fragmenty věčnosti,které nebudou nikdy souviset s kalendářem nebo s hodinami.
Albertu Crundallovi se-během jeho poměrně dlouhého života-tento krátký hovor u jezera ve vzpomínkách nevyhnutelně natáhne tak,že vyplní celé letní odpoledne.
Co řekla Irma a co on odpověděl,nebylo důležité.
Pohled na oslnivou bytost ho téměř zbavil schopnosti mluvit.
Nyní o deset minut později v opoceném soukromí keřů klesl na prázdný trakař a stíral si pot z rukou a z obličeje.
Měl dost času,aby nastolil zpět svou duševní a fyzickou rovnováhu a také s absolutní jistotou věděl,že se s Irmou Leopoldovou už nikdy mluvit nebude.
..........................
V dobách pikniků pod rozpáleným Australským sluncem,kde i náhodně upadlý dámský kapesníček rozehraje v chlapeckých očích smyslnou fantasii.
Cudně zahalená těla studentek se skrytými myšlenkami.Touhy alespon na chvíli se vymanit ze zaběhnutého řádu společnosti.
Sešněrované korzety dobovými předsudky způsoby chování mluvy těla.
Na kameni se vyhřívá ještěrka.Snad tak jako kdysi se zde na stejném místě vyhříval nějaký původní obyvatel.Jistě i on chtěl porozumět řádům přírody a plynutí času.
Nedořečené mlhavé matoucí kalící smysly porozumět.
..........................
Vznášející se tikání hodin.Okamžik rozhovoru s neznámou dívkou.Cosi potlačovaného nevyřčeného.Tělo o tom ví své.
Něco jako komunikace s vaší oblíbenou kočkou či kocourem.Co takhle se jich zeptat ?
Vnímání všednodennosti zdánlivě neměnného unikajícího.Čehosi.Skrytého.Okolo nás.
Jěštěrka vyhřívající na kameni o tom ví své.Skála tu byla před a bude tu i po nás.
Piknik na Hanging Rock.Kniha která konec nepotřebuje.

3 19.11.2021

Typické Čechovské :)
Oblíbená témata Pavla Čecha.Prodchnuté nostalgickou melancholií klukovských her a vzpomínek.
Takové naše.Nedovedu si představit podobnou poetiku třeba v Austrálii.Určitě tam mají samozřejmě stejné věci.Dětství,sny,fantazii.Ale určitě vyprávěné jinou optikou.Ty domečky s uličkami a skryté zahrady zaváté lonským spadaným listím.Rád bych se mýlil.
Ta poezie Čechovská je originál.Podobně jako třeba Ladovské obrázky i Rychlé šípy.
Na to nedáme dopustit a je to jen dobře.Takové poklady.
Pavel Čech ví své a má to rád.
Stejně jako my.Ty vzpomínky ted už spíše převažují :)
Marvel sice vítězí - ale my se nedáme.

10 10.11.2021

Já už to umím.Už mím dobře zabíjet.Vy pacifisti !!!
Nejsem blb co říká.Všichni jsou bratři.Na tyhle ideje vám z vysoka seru.
A taky se mě chce blejt.Z toho že je člověk zvíře.Že to zvíře v něm vítězí.
Tohle je válka.Ale umím.Já už to to umím.
A miluju to.
Já jsem ten pacifista.
....................................
Satirické ? Válečný dril.Sbírání frček.Vobčan by si měl volební právo zasloužit ? Military ? Samozřejmě.Jenže žádné bezduché a k pobavení.
Nezaměnovat s nacismem a tak.Aha to máte z toho filmu :)
Rozhodně ryzí Henlein.Který rozhodně nenechá nikoho lhostejným.
Jen prosím nesrovnávat s filmem.To je zcela mimo.Společné má pouze jen ten název.Verhoeven se za břicho musel popadat.Aneb jak znásilnit hollywood :)
Tady jde o věci dnes téměř vymizelé.Je to více sci-fi než se na první pohled zdá :) Zapomínáme.Ve jménu cti atd.
Ohánění právy-jsou přeci zadarmo.To je na delší a jinší debaty.
Gumujeme.Přepisujeme.Strháváme.Dovoláváme se.
Svoboda je přeci tak něco samozřejmého.Tak to ale dříve nebylo.
Ve Starship Troopers je toho hodně a ještě mnohem víc.Nutí přemýšlet.
Nejenom pro pacifisty a odmítače.Něco na tom bude.
Pěchota je stále aktuální a možná ještě více než kdy jindy.

9 31.10.2021

Až nadejde ten správný čas a vykouknu z okna a pohlédnu na noční nebe.
Tak jsme to přeci dokázali.Jsou tam.A čekají.Nové poznatky a přehršel objevů.
Pohled na Mars překopaný od základů.
Zapínám monitor.V novinách píšou: Uběhlo spousty solů.Populace martanů na vzestupu.Skleníková vegetace dělá pokroky.Aj.
....................
Rovery brázdí v Marsovských pláních.Ještě nějakou dobu potrvá než než se nějaká lidská šlápota otiskne na povrchu.
Pro ty případy si zatím dáme písky od A.C.C.
Je v tom něco staromilského.Jakési vzpomínky na budoucnost.
Velmi ranný Clark.To vůbec není na škody.Romantika zlatých časů.Plné naděje a optimismu.Vesmírné zítřky na dosah.Tenkrát na Marsu.
Rudá planeta už je celkem zalidněna.První kolonie vzkvétají.Teda ne že by žádnej problém.Tohle nikdy nebude nějaká rutina.
V roli turisty pisálka se tak vrháme přímo do toho.Cestou si sem tam pokecáme.Nějaký ty fakta a deset...devět...osm...sedm.Přistání.Ukončete výstup a nástup.
Martanské problémy na vaši hlavu.Je něco nekalého v údolích Marinerů.
U Clarka dost překvapivě rozepsané vztahové ba dokonce rodinné vsuvky.A to je jen dobře.Takové to pitvání co se doma uvaří to se taky sní.
Zdramatizování na téma: Není radno se vydávat na dlouhé cesty.Navíc pokud jste na jiné planetě.A co se týče vačnatce ? Ehm.Jednoduše se dozvíte až si to přečtete.
...................
Phobos a Deimos tu putují se mnou tmou.Nemusím myslet vůbec na nic.Může jen s nima odeplout.
Zkrátka poctivej rudej počin (nemá nic společného s levicí) ani jinou frakcí.
Viva Port Lowell.

4 28.10.2021

O klíči který otevírá spousty věcí v nás.
Pokochat se.Dotknout.Přičichnout.Otevřít.
Dojmout.Poklad pro duši pro který nemusíme ani plout na vzdálený ostrov.
Bezbřehá fantazie nesmírných dálek představivosti.
Uměli jsme to.Zapomínáme.Je to v nás.
Fascinace obrazů minimalistických vět.
Pozvání důvěrně příjemné.
Takové odemykám děsně rád.

12 20.10.2021

Muž který spadl do našich luhů a hájů.Konečně !
Bez okolků se vřítil do našich domovů.Dovolte abych se představil.Nějakej Thomas Newton.
Netvrdím že jsem tu jenom na skok.Občas mě přepadává smutek a někdy bych nejradši utek.Melancholicky pro věc s citem jako vždycky.Jak už to tak bývá s druhým domovem.Zvyknete si.
Ne ne žádné přivítání v jasu světel a nějaké to epické ach.Blízká setkání třetího druhu i jiných druhů at již bezpohlavních a jiných hcínvalhopzeb.
Já Thomas Newton.
Přicházím přímočaře a bez zbytečných průtahů.Nostalgicky melancholicky ale o to více příjemně a udělám velký dojem.Vždyt jsem tu už od třiašedesátýho.
Nic mi neubralo na vášni a naléhavosti.Jo asi mám hodně co říct i za Waltera Tevise.Jeho otisk je tady více než patrný.Taky to neměl jednoduchý.Ale kdo zase má...
Já člověk.Já z jiného světa.Mám vás rád.Někdy vás prostě jenom nechápu.
Otevřete nějakou sympatickou láhvinku.Vezměte sklenku.Pustě te si Majora Toma Ziggyho a nebo proslulé Low.Zážitek se jistě dostaví.
E.T. volat domů.
Emzákům zdar !

8 20.10.2021

Dance,dance,dance,dance,dance to the radio !!!
Taková dlouhá léta jsem tvým věrným čtenářem.Ta tvoje lambada ta mě dala.
Přeci jenom tvůj šestset stránkový maraton je dlouhý i na jeden víkend a moc dobře víš že-Koně se také střílejí.
Do tanečních to my jsme nechodili.A při draní peří se toho namluvilo až hanba.
Paradox s tancuj je.U nás vyšel až po mnoho letech a patří v Tvé tvorbě spíše ranným dílům.Přeci jenom mám kapánek pocit jakéhosi deja vu.Toho fnukání přehrabávání je někdy až privela.
Není to tím že už jsem ted zase někde jinde ? Vyklidněnej :) Je fakt hříšné tance jsou za duhou a pogování na zábavách vyvolávají úsměv na tváři.Chceš snad říct milý Japonský autore že mám tzv odstup ? Když to říkáš ty ...
Když jsem tě čítal na lůžku dělal si mi společnost a ve chvílích temné Černé labutě uklidnoval.Přijde ovčí mužik a zase bude líp.
Horečka sobotní noci a po ní strach.Pachut v puse a závrat.V raních novinách píšou že se nic nestalo.Jen zbyl ten pocit motání se v kruhu.
A nebo snad jako když se zasekne přeskakování jehly na gramci.
Čteš se dobře i bez hudby.Jen přeci jenom...Kafka Cukuru Sputnik Dřevo Ptáček přitancovali k nám dřív :)

2 20.10.2021

Rezavá branka.Vydá své tajemství ?
Fantazie dětství uložená někde kdesi v podvědomí.
Toulání v uličkách.Osvětlených strohým podvečerním svitem luceren.Oprýskané zdi.Dlažba posypaná listím hrajícím barvami.
Labyrint vzpomínek chodící městem.
Hradby komínů.Vlnolamy střech.Šumění větru v okapech.
Vzdálený příboj přilehlé silnice.Lavičky bez plachet.V dáli za vrcholy stožárů.Neznatelný obrys věže ?
Ne ne.Je to maják.
Ty poblikávající signály našeho dětství.Našich vzpomínek.Ztracených klíčů.
Tak málo textu - tak hodně pohlcující.Ponořený.V polovině takřka nedýchající.Nevěřicně pokyvuju.Otáčející stránkamy.Velmi pomalu.Pravidelné dávkování.
Kdo má rád takové oprýskané vyprávění.Zamiluje se.
Vzhůru za obzor.Tam čekají dálky.Skryté snění.

9 14.10.2021

O počítači který vtipkoval.A to bez ironie pravda pravdoucí.
Začínám se s Robertem nějak míjet.Rozhodně se nenechám odradit.Protože jde samosebou o nápaditou literaturu s puncem klasika.
V milence jsem neměl ten pocit.Pohlcení čtenářské se nekonalo.Málo se mě stává že by mě něco nechalo tak chladným.Těšil jsem se moc,to nemohu říct :)
Od začátku to působí jako nějaký manuál.Brožurka s návodem.Zaděláno na revoluci ! Strojené.Chladné.Nedovedu si udělat vztah k postavám.Jsou mě šumák.S tím mám problém ostatně vždy.
Tentokrát si neobleču rudý trenýrky a nehodlám lidi na ulici oslovat drahými soudruhy.
A to jsem měl myslím dost výbojné mladí :)
Té politiky je až příliš.A kdo dělá revolty ten to s náma dobře myslí.O lidi jde vždy.Samozřejmě jsou také vždy na prvním místě.
Měsíc byl opravdu drsnou milenkou.

9 14.10.2021

Dobrý večer.Po setmění.
Snáší se na zem.Dolů na zem sníh.Setmělý mezi zdmi domů prochází se ON.
Sníh se na mě valí.Mám ho těžký,mokrý v pokoji.
Tohle pozvání se neodmítá.
Toulám se městem.
Pošmourné uličky s lucenamy.Lemují cestu kde lidé jsou jen šmouhy.
Duchovní atmosférická pout Pavla Čecha.
Čtenář si neužije.Jde tu o prožitek.Dotek.A to se myslím povedlo.Ze stránek to poselství sálá.
Jen tiše našlapovat.Pomalu přemítat.Stopy tu zůstanou.Do chvíle než je pokryje čerstvý sníh.
Vzpomínky zůstanou.A trocha toho světla taky.

8 24.09.2021

Čas nehraje roli.Cesta výtahem se může protáhnout na půl hodiny.Podzim se může změnit během dne na jaro.A neznamená že je večer tak si za pár minut přijde snídaně.Vzpomínky se prolínají se snem a naopak.
Vítejte ve světě Neutěšenců.Prolínání je tu dosaženo k dokonalosti.Ne každý si užije.
Neutěšené odpoledne na sklonku léta.
Co si představit kromě respektu z obsáhlého románu.Zaujme po celou dobu ? Obavy nejsou na místě.Ishiguro nezklamal ani na chvíli.
Košatý nicméně velmi čtivý text.Tisková esence určená pro podivné bytosti z rodu homo knihus.
To tajemství z odhalování když se prodíráte osaháváte očicháváte stránky.Ubíhající vzletné odstavce černobílého spadaného listí vám nedají vydechnout.Šustí při otáčení s typickou obálkou od Arga.Pod tíhou stránek láme se hřbet a lupe vazba.
No prostě to vyžaduje určitou výdrž a odhodlání.
To není jako práce s buzolou děti !
.......................................................................................
V příběhu kde si nemůže být ničím jistá ani hlavní postava natož čtenář.Neustálý neuspořádaný tlak všem a vždy vyhovět každému.No vždyt to znáte třeba z práce a VY neřeknete NE : Někdo po vás něco chce...někde máte v určitou dobu být...po tom co potkáte toho co po vás něco chce potkáte někoho dalšího kdo po vás něco TAKY něco chce...a pořád máte být už v tu chvíli na jiném místě...a tu si vzpomenete že jste včera někomu něco slíbili !
A do toho vám vždycky někdo něco co po vás chce sáhodlouze vysvětluje.Vyhovíte s největší ohleduplností slíbíte.No prostě na palici.Rozkočhlava.
To jsem přeci zažil a jistě ne jednou řeknete si.
Děj se odehrává sice v jakési nedefinované moderní době ale ne přímo současnosti.Ale co to znamená.Nojo ale nebyl by to Kazuo.Po celou dobu mám neodvratný pocit že čas je minulejší než se zdá být.
Všechno je stejně Matrix.
Pšššt ani muk.
Pardonus a soráč.To byl jenom spoiler :-D
........................................................................................
Sním či bdím ? Je to sen ? Totéž ráno tentýž den ? Ale ted už jinde jsme je to jiná vesnice !
Silná pasáž v kapitole v hospodě s portýrama a hlavní hvězda večera Gustav.
Bezútěšné neutěšené stále pokračuje.Ovšem z důrazem na grotesknost a zesměšnění stereotypů kdejakých snobů s předsudky.
Zmatenost flustrace a chaos jak příznačně komické.No jak se to vezme.
Neustálé výlevy se stupnují.Téměř k neudržení leckdy k neusnesení.Ti všichni po nás něco chtějí.Důvěřivý.Loajální.Empatický.Laskavý.Je opravdu za každou cenu život právě takový ?
A právě ted...hmm nebo to bylo včera ne asi vloni ? Bylo to ehm.Pardon zeptám se a dopíšu (výhledově).Co jsem to vlastně ještě ...
V knize si memůžete být vždy jisti.Čas je relativní.Takže jestliže je večer neznamená to že se nemůže podávat snídaně.Proč tomu tak je na to si přijde vnímavý čtenář sám.Pokud si tedy chce vůbec něco takového užívat :)
Nejednoznačné pojednání.Košatě zamotané jak jen může být.Nejistota plíživá.Neuchopitelnost okamžiku.Neurčitá zahalenost.Bezprostředně čtivé ač se to nemusí zprvu zdát.
Pamět.Vzpomínky.Definitivní Kazuo Ishiguro a jeho Neutěšenci.
Silný literární zážitek jak jen může kniha být.

8 21.09.2021

Dveře do léta aneb s kocourem v zádech.
Tentokrát a překvapivě Heinleinova lyrika a poetika nezapůsobila tak jako v předešlých knížkách.
Ten tolik proklamovaný kocour se vyskytuje na pár stranách a vyloženě do děje nezasahuje.Jo mazlíček už chápu tu oblíbenost.
Půlka díla se točí okolo firmy akcií a podobných lapálijí.Ukecané až hanba.Uff.Pak konečně nasedne do mrazničky a je tu budíček v roce dalšího milénia.Pak se tam chvíli motá a něco se řeší.
Druhá půle podstatně dramatičtější a Henlein takový jakého máme rádi.Přímočaré vypravování bez nějakých až tak zamotanějších zvratů.
Ano je to už staršího data a je nutno být kapánek shovívavý.Nelze však jinak tentokrát.
Po předešlých přečtených od Roberta to tentokrát bylo působivé zatím nejmín.
Nebyl to prostě ten zásah srdcový.Sympatie si zaslouží a za přečtení určitě stojí.
At vás uhrane lépe.Mnau :-)

7 21.09.2021

Nevěřil bych jak na takové provařené téma jako je zkáza a asteroidy ohrožující Zemi dokáže zaujmout.Celkově je Kladivo boží působivé.
Nejde tak úplně o román.Jde spíše o útržky a popisky.Přeskakování má tady zelenou.Jak sám autor přiznává čerpal a půjčoval si.O to to je realističtější a autentičtější.
Typické pro Clarka je vyvrcholení na pár stranách.Když se má něco pokazit tak se něco pokazí.Takže vyvrcholení a šmitec.Autor je mist v nenatahování.
Úsporně úderné a to v tomto případě stačí.Velmi příjemné dva večery o ne příliš příjemných vizí do budoucnosti.
Největší pvdel je že už se to v minulosti stalo několikrát.
Kolik času tedy zbývá.Někde v minulosti se už rozhodlo o osudu.Malá odchylka v dráze ...

8 09.09.2021

Heinleinovo cestování časem nepředstavitelnými kosmickými dálkami.
Jak za mladých let jsme při brzkých raních hodinách vracívali se z restauračních zařízení.
Naše zraky ulpívali na hvězdnou oblohu a měsíc ten se stále více vzdaloval.Za hlasitého halekání a s veselími popěvky se leckomu zdálo jsme ve středu vesmíru.My si jen přáli už brzy zalehnout.
Tenkrát na východě koho by napadlo za kuropění vzít do ruky knížku a číst.
A právě fascinace cestování světelnými rychlostmi jež jsou u Heinleina typické.Alespon u Metuzaléma určitě.
Je to rozděleno na dva díly.Z toho ten první by se dal shrnout Cimrmanovsky:
Kolega Čepelka vás myslím seznámil dosti zevrubně že jsme se na planety dopravili raketami a že jsme po cestě brali benzín :-)
Druhý díl ten je konečně to na co vlastně tolik čekáte.Robert se s tím moc nepáře.Na to kolik je na lodi lidí vždy se popisuje osud pár vyvolených.Úsporné popisy už k autorovy jednoduše patří.
Nějaké ty kontroverze okolo dlouhověkosti a kam s nimi a co se událo na planetách s nezvanými návštěvníky.
Poctivá Heinleinovka.Ale zvláště ta druhá půle zachranuje celkový dojem.

5 09.09.2021

Paradox dvojčat.
Chutovka o cestování vesmírem s nádechem časových rozporů.
Něco ve stylu jedu o víkendu na chalupu mám nějakou práci na zahradě.Slušela by tomu škatulka-laskavé sci-fi.Taková ta poetika ne nepodobná dílu Clifford Simaka a jeho venkovských scífek se spousty ohníčků a opékáním buřtů.Jde jen o kapánek podobný nádech.Samozřejmě tohle je Heinlein.
Takže dojde k odloučení.Brácha bez bráchy a ted vás čeká izolace separace samota ústraní ? Ne nic takového nebude.Není to psycho a nikdo netrpí syndromem cestování rychlostí světelnou.Naopak si to náležitě užívá.A poněvadž čas utíká na palubě sice o to pomaleji není na místě žádné lelkování.Pro pozorovatele doma hodiny tikají jinak a proto spěcháme aby jsme zážitky z cesty ještě měli vůbec komu vypravovat.
Trošku mi bylo líto a přímo se vybízelo o trošku více rozvést osudy toho kdo zůstal na planetě Zemi.A ty hovory na dálku jsou jen jakési fragmenty do ticha.Na druhou stranu je to tam vysvětleno a možná by to právě ztratilo to nepopiratelné pohodové kouzlo.Tu krystalickou nenarušenou jednoduchost.
Stejně tu nejde ani o techniku.Hejblátka a udělátku se tu neřeší.Jak to funguje a kam choděj na záchod.Zbytečné detaily.Taková díla nestárnou.
Zde jde hlavně o příběh.Poselství.Zbytečné dramatizování a uhýbání by bylo jen na škodu.
Jednoduché a přitom silné vypravování v nejryzejší podobě.
A že videofon a komunikátor už nejsou tolik sexy a přijdou zastaralé ? Ale no tak:-)
Vše je relativní malicherně pomíjivé a vesmír je prý nekonečný ???
A nebo se na věc díváme špatně ?? Kolik je pravd...nekonečných pohledů a úhlů.
Na tom nesejde nastal čas pro hvězdy.

7 01.09.2021

Chcem tě pozvat na večeři.
Kde na to však vzít ?
Láska a peníze stále nás trápí ...
Index a čest nedá se jíst.
Trápí nás láska a hlad.
Antikvariát.
Když Láska nás trápí a neřešíte zrovna hlad,antikvariát navštívíte rád.
Pustíte si starý Elány.Dýchne na vás nostalgie.Otevřete zatuchlé stránky.Ošuntělé leckdy opečovávané a stále bílé jako sníh.
Dvojník není ošuntělý.Je poctivý jak jen může být.Zlaté časy.Krásné časy.
Poetika bez zbytečných příkras.Čtivě nabytá o změně identity.Ve druhé půli se více politikaří.Pořád to má však svou magii.Thriller s politickým nádechem v kulisách sci-fi.Žádný Cyber ani techno troller-nic takového.
Vybroušené jednoduché přímočaré.
Příjemný pocit s Lorenza Smythe alias druhořadého herce.Nelze mu držet palce.Celé to má v sobě osobitou dobrotu a optimismus.Stránky ubíhají jak datumy v kalendáři.Než se člověk naděje a už je tu ráno.
A tak prosím s upřímností urputnou ... potřebuji dvojníka který by za mě vstával do práce.Nechci ještě vstát,chci zůstat s Lorenzem někde mezi Marsem a Měsícem.
Budík je neúprosný a navíc ... láska a peníze stále nás trápí.
Antikvariát.

8 30.08.2021