NymphMaeve komentáře u knih

Dlouho mi odolával příběh Meg, Jo, Beth a Amy Marschových a celé jejich rodiny a přátel. Ale dostala jsem se k němu a dala si pěkně na čas s vychutnáním příběhu. Chtěla jsem si knihu přečíst dřív, než se podívám na film s Emmou Watson, abych mohla porovnávat. Musím říct, že mi trvalo se chvilku zabrat do příběhu, ale jak se mi to povedlo, začala jsem si vyprávění užívat. Je nádherné sledovat, jak slečny vyrůstají, jak je maminka vychovává, jak prožívají odchod otce do války a vlastně nám tím poskytují celý obraz té doby. Co jedli, pili, jak se k sobě chovali, jak fungovala doprava, nákupy, prostě cokoliv. Je to nádherné a neuvěřitelně povedené dílo. Ano je malinko obsáhlejší a rozvleklejší, ale stojí za to se jím prokousat až do konce. Doufám, že z filmu budu stejně nadšená jako z knihy. Nikdo nečekejte knihu, ze které budete vzdychat a chytat se za hlavu nebo si nervózně kousat nehty. Je to klidný, příjemně plynoucí příběh, kterým se rádi necháte unášet dějem spolu se sestrami a jejich blízkými.

6 21.03.2024

Krásný anonymní vhled do života ženy, do jejího minisvěta víceméně bez kontextu a pravidel. Povídky jsou opravdu mikro, protože některá není ani na celou stránku, o to víc donutí k zamyšlení. Podobnou literaturu úplně nevyhledávám, ale zde mi povídky a střípky života druhého pomohly pochopit můj příběh. Nejvíce určitě povídka Na ulici o manželském páru a jejich komunikaci. Přijde mi, že vůbec není myšlená jako neporozumění muže a ženy, ale přesně vypovídá o dnešní době - neschopnosti komunikace mezi lidmi, partnery, spolupracovníky a kolegy. Celá kniha působí tísnivě, melancholicky a možná i trochu depresivně, pro mrazivé zimní večery jako stvořená.

2 12.01.2024

Styl autorky mi chvilku trvalo pobrat, zvládla jsem to u série Do tmy, která mne moc bavila a líbila se mi. Vypravěč mne zaujal hlavně svým originálním a neotřelým tématem - vypravěč a červ, který žádá oběť pravé lásky. Opět zde najdeme mnoho úrovní, mnoho vrstev a mnoho možností pochopení a to dle fantazie čtenáře. Odhaluje lidské duše (nejen lidské) a to až na svou vlastní podstatu, jenže co to vlastně je? Konec, rozřešení, závěr moc nečekejte. Příběh bratrů Vítka a Jáchyma je smutný, propletený s usedlostí Běstviny, Vítek s nimi sroste ještě o velký kus více a to díky dědečkovi, za kterým tam jezdí. Jejich životem s nimi putují ještě Baruška z knihovny a její bratranec Ríša. Vyprávění se odehrává střídavě v minulosti, v dobách totality a omezenějších možností a v přítomnosti, kde jsou hlavní hrdinové dospělí a bojují s hladovým červem. Ale jak moc Vypravěč dokáže zasáhnout do jejich života, ovlivňovat ho nebo dokonce ovládat. Mysteriózní psycho-fiktivní román, který vás ale pohltí a cokoliv v životě prožíváte, donutí zastavit a zamyslet se, zda i my nemáme nějakého vlastního Vypravěče, kterého je třeba porazit.

3 21.12.2023

Už mám za sebou pana Mareše - kriminalistu a moc jsem se těšila na lékařské prostředí. Velmi příjemně mne překvapilo, s jakou lehkostí je opět rozhovor veden a přitom zcela uhlazeně a smysluplně. Předního neurochirurga Beneše jsem do té chvíle neznala a celkově neurochirurgie mi byla velmi vzdálená. Panu doktorovi se povedlo čtenáře do jeho profese nejen perfektně zasvětit, ale přidal i mnoho úžasných informací z lékařského prostředí a života lékařů. Líbí se mi posloupnost kladení otázek, takže vlastně máte pocit, že čtete jednolité vyprávění. Celé je to čtivé, poutavé a nakonec opět doplněné fotografiemi. Z mnoha stran jsem slyšela, že je doktor Beneš arogantní člověk, ale já si myslím, že to tak není. On je opravdu kapacitou v tak důležitém a věhlasném oboru a tudíž má být na co hrdý. Jeho zkušenosti ho dělají mistrem a tudíž si může dovolit své názory prezentovat jako fakta. To se odráží i v knize , kde mluví o svých operačních statistikách a "šarlatánech". V celém vyprávění nikoho nepomluvil, o nikom nemluvil vyloženě špatně, ačkoliv si myslím, že mohl. Je to vážený člověk a pokud bych někdy (nedej bože) měla problémy v této oblasti, byla bych velmi šťastná, pokud by on byl mým lékařem. Knihu jsem si užila, je čtivá, poutavá a neuvěřitelně zajímavá.

3 13.12.2023

Po dlouhé době thriller a od autorky mé oblíbené knihy Za zavřenými dveřmi. Po Terapii jsem si myslela, že se do další knihy nepustím, ale Vězenkyně mne hodně zaujala. Od prvních stránek jsem se začetla a příběh Amélie plynul střídavě v její minulosti (s otcem a po jeho smrti) a přítomnosti (uvězněné v temném pokoji). Bohužel už kolem první třetiny až poloviny jsem přesně věděla, co se děje a jak to bude pokračovat. A když pominu pár detailů, tak jsem se skoro trefila. Nevím jestli už mám po tom množství přečtených detektivek a thrillerů vyvinutý nějaký šestý smysl? Možná, každopádně i tak mne čtení moc bavilo a těšila jsem se jak to skončí. Trochu mi přišlo, jako kdyby si autorka vzala něco z hodnocení knih V pasti lží a Terapie, protože tady závěr naprosto famózně vysvětlen prakticky krok po kroku, co se jak dělo ze všech možných úhlů, jen to nebylo tak obsáhlé, jak by se dalo čekat. Amélií jsem prožívala její uvěznění, její život předtím i potom a upřímně mi padla do noty. Její naivita se dala čekat, po smrti otce vlastně s úplně andělsky zlými lidmi ani bohatým pozlátkem nesetkala. Naštěstí byla dost chytrá a rychle si vše domyslela a nebyla na to všechno nikdy úplně sama. Je to první kniha týkající se únosu, kde je moc pěkně popsaný Stockholmský syndrom, i když ani tady to nebylo úplně až tak opravdové. Kniha se mi líbila, jsem ráda, že autorka nemá sestupnou tendenci kvality jejích děl a proto se jim asi bránit nebudu. Je to takový lehce předvídatelný a odpočinkově napínavý příběh.

3 01.12.2023

Kniha Kaziměsti se mi docela zalíbila a když jsem v knihovně narazila na Hvězdopravce, neodolala jsem. Hned jsem se pustila do čtení a docela mne zarazilo, jak si knihy nejsou skoro vůbec podobné. Kdybych nevěděla, neřekla bych, že jsou od stejného autora. Každopádně jsem se rychle začetla a přes malinko zmatený začátek se prokousala do příběhu Mikuláše Koperníka, jeho rodiny a přátel. Už před polovinou knihy mi bylo jasné, o co tady jde a že to není klasické fantasy. Neuvěřitelné věci, které autor vymyslel, mne moc bavily - organické balóny, bojovníci dle souhvězdí, laspisová galéra, velká a malá stvoření z hvězd. Bylo moc příjemné se nechat tím světem a příběhem ukolébat. Mikulášovo nitro mne dokázalo pohltit a vývoj příběhu byl moc zajímavý, včetně jeho konce a celkově zjištění. I když to pro mne nebylo úplně překvapení, užila jsem to. Autor umí neuvěřitelně zaujmout tím, co a jak vymyslí i podá na papír. Kaziměsti se mi líbili víc, ale Hvězdopravec je v těsném závěsu. Přečteno jednou, vracet se k ní asi nebudu, ale byl to příjemný zážitek.

1 28.11.2023

Po Nesnesitelné lehkosti bytí byl tohle trochu větší oříšek, mnoho postav, mnoho vyprávění, mnoho úhlů pohledu. Milan Kundera byl mistrem v popisu a zaujmout čtenáře mu nedělá problém, zde jsem měla malinko problém v orientaci, čí pohled nám autor zrovna předkládá. Přeci jen je vyprávění zezačátku zmatečné a není jasné, kdo zrovna vypráví svůj příběh. Ludvík, který je kvůli nemístnému žertu a žárlivosti na tehdejší přítelkyni vyloučen z Komunistické strany, vyloučen ze studií a tím začíná jeho celoživotní zklamání, které nedokáže překročit. Vyprávění se odehrává v hluboké totalitě a připojují se k němu další postavy - Pavel, doktor Kostka, Helena, Vlasta, Jaroslav a tak dále. Každý si musí ten svůj život a místo na světě vybojovat. V celku je to smutné, tragikomedické, hluboké i veselé. Moc se mi toto dílo líbilo a čím dál víc mne to ke knihám Milana Kundery táhne. Mají mnoho úrovní, úhlů pohledu i vrstev, postavy se vyvíjí a ačkoliv je to z dob dávno minulých, určitá podobnost s dnešní dobou se nedá zapřít.

7 21.11.2023

Na Je to i můj život jsem koukala už pár let. Nechtěla jsem si jí kupovat, ale čekala až na ní narazím v knihovně a díky za to, že jsem se výprodeji nenechala nalákat. Téma s obrovským potenciálem na srdcervoucí příběh, avšak je provedený tak nešikovně, že mě kniha víceméně místy nudila. Jsem už zvyklá na ledajaké zpracování textu a vyprávění, ale tady ty odstavce a strany vyprávěné v jedné kapitole z pohledu 5 různých osob v různých časových liniích života (rozděleno dle dnů v týdnu) + tolik pravopisných chyb a chyb ve skloňování, špatná osobní zájmena, prostě to bilo do očí. Ani tam nenajdete žádné velké zvraty nebo nějaký silnější záchvěv v příběhu. Postavy jsou ploché, nevyvíjejí se a to že občas odhalíte nějaké to jejich tajemství není až tak velké překvapení. Anna je tam podávaná jako hrdinka, Kate jako bojovnice, Jesse jako nenapravitelný zanedbaný kluk, Sara jako hodně špatná matka pro své zdravé děti, Brian jako otec přeskakující mezi dětmi a manželkou, právník Campbell jako bezcitný prospěchář a Julia jako ufňukaná nevyrovnaná puberťačka. Kniha se mi sice četla dobře, rychle (velké okraje a velká písmena). ale neměla jsem z příběhu potěšení, nelíbilo se mi zpracování a dočetla jsem to jen proto, abych věděla, jak to dopadne, napínavé to vlastně ani nebylo. Samotný závěr je sice velmi silný, ale tak rychlý až bleskový. Nevím jestli to byla kombinace špatného překladu, korektur a velkých čekávání, ale za mě to byl průměr. Kniha má dosti vysoké hodnocení - 90% - ale já vlastně vůbec nechápu proč. Téma je opravdu originální a kontroverzní, ale tak špatně zpracované, že nemám vůbec chuť se pouštět do dalších autorčiných knih, přestože jsem si je z knihovny už půjčila. Tak uvidíme. Znovu bych si tuto knihu už nepřečetla.

4 09.11.2023

Mám Viktorii Hanišovou moc ráda, akorát jsem si bohužel při koupi knihy nevšimla, že jde o povídkovou knihu. Navíc s dost depresivním tématem sebevražd, úzkostí a celkově smyslu života. Docela pasovala k počasí, které ty dny panovalo venku - pršelo, bylo zataženo a foukal vítr. Jinak si ale myslím, že tato sbírka nepatří k tomu nejlepšímu, co autorka napsala, přestože je stejně jako jiné její knihy velmi čtivá a úžasně napsaná. Neříkám, že se mi to nelíbilo, ale třeba právě závěr prvního příběhu je absolutně mlhavý a nejasný. Chápu, že toto téma není o nalinkování a přesných popisech, ale pro lidi, kteří podobné problémy nemají, nebo neprožili, je ten prostor moc volný. Pár příběhů mne opravdu chytlo za srdce (Vrátíš se?, Díra, Zbytečný člověk), ale spíš jsem knihou proběhla, vzala v potaz a sem tam tedy něco zanechala, moc toho ale nebylo, přestože to není úplně lehké a oddechové čtivo. Nejspíš knihu věnuji někomu, pro koho by mohla znamenat více a nebo mu něco navíc i dát.

5 06.11.2023

Ihned po dočtení Kronik prachu jsem vzala do ruky Pár stránek navíc a dozvěděla jsem se všechno, co mi ještě k příběhu chybělo. Kdo jsou rodiče Animant, její rodina, kde se vzala Elisa i příběh seznámení Rachel a Henryho. Nejvíc se mi líbila závěrečná část odehrávající se v domu Reedových a vývoj vztahů v jeho rodině. Jen je útlá kniha, která jen ukojí čtenářovu zvědavost a vlastně jen tak lehce doplňuje svět Animant, ale zároveň i pozadí tvoření knihy z pohledu autorky, stejně jako vznik názvu knihy. Jsem moc ráda, že jsem si tuto doplňkovou knihu mohla přečíst bezprostředně po dočtení Kronik prachu. Je úžasná a rozhodně doporučuji přečíst každému, komu se Kroniky prachu aspoň trochu líbily.

3 02.11.2023

Jak já dlouho otálela se čtením, proč sakra? Neměla jsem chuť na nic s takovým rozsahem, ale jak jsem přečetla prvních pár stránek, nemohla jsem se odtrhnout a za 3 dny jsem dočetla. Animant je mi tak moc blízká, jako kdybychom byly sestry. Od začátku jsem si jí zamilovala a upřímně i Thomase. Jejich příběh je plný dobrodružství, kniha sama o sobě nemá nudné pasáže, je to velmi čtivý příběh odehrávající se ve viktoriánské Anglii. Líbil se mi i popis oblečení, života a nejvíc určitě prostředí knihovny. Zamilovala jsem si to a nejradši bych se tam přestěhovala a chodila Animant pomáhat do práce. Vše bylo jak má, vývoj příběhu i závěr. Postavy nejsou ploché, vyvíjejí se, žijí si svůj život a jejich životy se prolínají s příběhem hlavních postav. Hned jsem se pustila i do Pár stránek navíc. Je to za letošní rok další kniha, která si našla cestu do mého srdce a těším se, až si ji po nějaké době přečtu znovu. Je to nádherný román, neskutečně povedený a pro milovníky knih prostředím srdcová záležitost.

8 31.10.2023

Práci pana Mareše sleduji již několik let a to nejen v televizi a knižních dílech, ale i na Youtube. Mám jeho vyprávění i styl podávání informací moc ráda, avšak této knihy jsem se trochu bála. Měla jsem malinko předsudky o tom, aby to bylo čtivé, zajímavé a aby mě to nenudilo. A bála jsem se zbytečně. Ihned jsem se začetla, byly tam příběhy, o kterých jsem už slyšela, něco viděla a nebo četla, ale i příběhy, které pro mne byly úplně nové. Například vědců Hudcových nebo Tersiána. Moc se mi líbí, jak se některé případy vzájemně prolínají. Styl psaní i vývoj případů se zde opravdu povedl - vždy se začíná krátkou informací o čem případ je, pak začínají rozhovory se svědky, využitá pátrání, další vývoj a informace a nakonec jakési shrnutí, vše doplněno větším množstvím fotografií. Byl to skvělý knižní zážitek, i přesto že se nejedná o žádný obrovský průlom v případech, autor vždy nastiňuje pár možných variant a nechává čtenáře se nad vším zamyslet. A teď když vím, že vyjde další díl, jakési pokračování této knihy, nebudu váhat a pustím se i do ní. Doufám, že pan Mareš opět překvapí a těším se.

4 23.10.2023

Opět nádherná kniha z pera paní spisovatelky Javořické. Mám její knihy moc ráda a když čtu něco náročnějšího, těším se, jak si u jejích knih odpočinu. Většinou se jedná o takové "jednohubky", ale tato kniha má naštěstí mnohem větší rozsah. Příběh chudé Táničky, která se učí šít v Praze, kam si ji k sobě vzala její teta, se částečně prolíná s životem mladého muže, na kterého padne rodinná odpovědnost za Romu i celou rodinu, když otec zemře. Jde o krásný obraz doby, sňatky domluvené, pro peníze i z lásky. Dá se tam najít mnoho poučení, například z Tončiny kamarádky Božky. Dnes chceme s druhým žít jen z lásky, proto nám k obrazu sňatku pro peníze nepasuje, že by žena mohla být spokojená a aspoň trochu šťastná, ale Antonie ukazuje, že to tak mohlo být a určitě ve spoustě případů opravdu bylo. Co mi tam nepasuje a docela mi zkazilo zážitek z knihy je konec. Jako opravdu inzerát a ještě tak špatně napsaný? Osudové setkání? A byla s ním nakonec opravdu šťastná? Dočkali se dětí, které jediné ji v manželství s Richardem chyběly? Mnoho otázek a žádné odpovědi, tohle se nepovedlo. I tak se mi ale kniha moc líbila a těším se na další.

1 16.10.2023

Colleen klasicky nezklamala. Pro jistotu jsem si nečetla ani anotaci a jen se těšila. Do příběhu Beyi se čtenář vžije naprosto okamžitě, však hned první stránky knihy jsou tak moc smutné. Hned jsem si jí oblíbila za její statečnost a bojovnost. Postupně se však dozvídáme jak zatím prožila svůj mladý život a nezbývá nic jiného než jí ve všem držet palce. A pak se objevuje Samson, kterého jsem si sice taky hned oblíbila, ale ta jeho tajemná aura mne malinko znepokojovala. Nejprve klasicky obří zamotání děje a pak jeho rozuzlování, které mi ale přišlo malinko odfláknuté, určitě by mohlo být trochu obsáhlejší. Ale i tak mne to opravdu pohltilo, musela jsem to prostě dočíst a dozvědět se konec. Autorka píše jednu dechberoucí knihu za druhou a já je naprosto zbožňuju. Tato mezi ně patří samozřejmě také. Některé mi změnily život, hlavně v hlavě a já se nemůžu dočkat až se mi do ruky dostane další.

6 06.10.2023

Vůbec jsem nevěděla do čeho se pouštím, knihu dostal muž, ale k přečtení se zatím neměl, tak jsem po ní sáhla já. O panu Marešovi jsem už něco slyšela, ale vůbec jsem netušila, jaké jméno v oblasti kriminalistiky a vražd má. Jeho vyprávění mě úplně uchvátilo a i když vím, že pan Moravec umí klást otázky, zaujmout a má i super styl. Pan Mareš umí zase skvěle odpovídat, rozvést odpověď tak, že nenudí i když je delší a vždy doplní nějaký příklad či vtípek. Celá kniha je vlastně retrospektivní pohled do života pana Mareše od dětství, přes studium, vojnu, začátky u policie, jeho kariérní růst až k jeho odchodu. Jako člověk mne pan Mareš opravdu zaujal, člověk s tak pevnými hodnotami a zásadami se hledá hůř a hůř. Jeho vyprávění je opravdu zajímavé, místy mi běhal mráz po zádech, místy jsem se musela smát. Kniha mne překvapila, dostala a jsem moc ráda, že jsem měla díky ní možnost nahlédnout do světa zločinu, pachatelů, obětí, vyšetřovatelů i procesů, které provází zločin od jeho spáchání, až po propuštění pachatele z vězení. A hlavně jsem se ujistila v tom, jak se svět televizních kriminálek liší od opravdového 1. oddělení.

10 04.10.2023

Docela jsem se těšila na Paměti manželky autora Malého prince, ale vlastně jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Zezačátku jsem měla problém se zorientovat v textu a pochopit, jak je kniha napsaná. Chvíli mi trvalo si zvyknout na styl, jakým je kniha napsaná, ale vyprávění Consuelo je dost zajímavé. Je tam dost informací o životě v době mezi světovými válkami - o cestování a stylu života vyšší vrstvy. Místy je to docela zmatené a je těžké pochopit, co tím bylo myšleno. Ještě dvoření Antoina byla ta hezčí část a první roky manželství. Poté přichází fáze, kdy se jejich vztah zhorší až tak, že jdou od sebe, i když se nikdy nerozvedou. Musím říct, že způsob, jakým s ní slavný autor zacházel, mi byl silně proti srsti, místy mi z toho bylo opravdu špatně. Především v době, kdy onemocněla a pak také v prvních letech války. V dnešní době by takové chování bylo totálně nepřípustné a myslím, že i v té době bylo špatné. Bylo mi Consuelo líto, ale je pravda, že se nejspíš do smrti nějakým zvláštním způsobem milovali. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, i že jsem se donutila ji dočíst. Ale znovu bych do ní nešla, zase tolik důležitých informací mi to nedalo a ani jsem neměla ze čtení úplně dobrý pocit.

1 25.09.2023

(SPOILER) Miluju Darcy Coates, miluju, miluju a tady se překonala!

POZOR SPOILER!

Prvních pár kapitol bylo docela zmatených, moc jsem nechápala, co se děje, ztrácel se mi smysl a ani o Leigh se tam nedá nic moc dozvědět. Strach jsem ani moc neměla, spíš jsem jen kroutila hlavou. Velký zlom nastal v okamžiku, kdy se v příběhu objevuje Sára - nová obyvatelka domu Leigh, co se přistěhovala mnoho měsíců po zmizení Leigh. Tím ona zjišťuje, že je po smrti a Sára je medium, které ji vidí a může s ní mluvit. Společně se snaží přijít na to, co se Leigh stalo, protože ona si na to nepamatuje. I když jsem tušila, co se tam přihodilo (a nespletla se), stejně jsem knihu dočítala s napětím. Škoda, že je na konci tolik nezodpovězených otázek, ale celkově je tato kniha v sérii výjimečná a opravdu moc se mi líbila.

3 13.09.2023

S ohledem na soukromou situace, ve které jsem se ocitla, mi byla tato kniha doporučena k nalezení řešení. A od začátku mne pohltila, tolik myšlenek a potvrzení mých domněnek jsem nečekala. Sice jsem knihu nečetla jedním dechem, ale spíš tak na etapy kdy se mi zrovna chtělo, ale vždy jsem se k ní ráda vracela. Měla jsem strach a pochybnosti o tom, jak bude kniha čtivá nebo poutavá, ale zbytečně. Příběh Terezy a Tomáše mi hlavně v začátcích pomáhal pochopit mne samotnou, stejně tak Sabinin příběh, který se pak prolíná s Franzovým. Na začátku mi chvilku dělalo problém plně pochopit filozofický přístup věčného návratu a celkově Nietzscheho pohled, ale povedlo se. Stejně tak mne stále mnoho myšlenek z knihy nutí přemýšlet nad životem jako takovým. Chtěla jsem se podívat na film, ale po doslovu autora, kde právě díky tomuto filmu už nikdy nepostoupí práva ke zfilmování svých příběhů, mě chuť film vidět přešla. Zatím mám knihu z knihovny, ale ráda bych si jí koupila a bude to asi první z knih, do kterých budu psát, zvýrazňovat, štítkovat a podobně.

7 07.09.2023

Kniha mi byla doporučena slečnou v knihkupectví (šla jsem vyměnit knihu, která se mi o Vánocích sešla dvakrát) a docela jsem se na ní dle anotace i doporučení těšila. Jenže po asi 150 stranách jsem měla chuť ji odložit. Však to má rozsah skoro 500 stran a ono se tam nic nedělo. Samé očividné náznaky, jako pěst na oko, šikana a teror bylo to jediné, co se odehrávalo. Pár "nevysvětlitelných" úmrtí, ale jinak nic zajímavého. Odolala jsem pokušení knihu zahodit a jako chronický dočítač jsem ji s nechutí dorazila. Je pravda, že Barry i Maureen mi byli docela sympatičtí, ale to jejich nepochopitelné chování a natvrdlost mi k nim nesedělo, hlavně k Barrymu jako k autorovi hororů. Však všude byly odkazy na to, jak by to řešil v jeho knize, ale jestli byly takové jako jeho myšlenky, nechápu jak to někdo mohl číst. Zápletka docela zajímavá, ale neoriginální a navíc tak strašně nedomyšlená, že nechápu jak to autor zvládnul natáhnout na takový ohromný rozsah. Rozuzlení na posledních 10 stranách vlastně nic nevysvětluje, jen ukončí příběh. Z knihy jsem docela zklamaná a proto dávám hodnocení průměrné. Jsem asi už zhýčkaná perem Stevena Kinga, Darcy Coates nebo Josefa Kariky. Tohle mi nesedlo a myslím, že by to nebylo lepší ani v jiném rozpoložení. Kniha je lehce zapomenutelná a poputuje k někomu dalšímu, já se k ní určitě nevrátím.

4 26.04.2023

Colleen Hoover je kouzelnice se slovy i s dějem a já její knihy miluju. Zamilovala jsem se do jejího stylu psaní i schopnosti vše tak zamotat a rozmotat, že mám v očích buď slzy nebo mi padá brada k zemi. Do Nelituji ničeho jsem se pustila s chutí a očekáváním standartu, na který jsem od Colleen zvyklá. Je pravda, že příběh je od začátku silný, plný emocí a bolesti. Na druhou stranu se mi nepodařilo do života Morgan a Clary úplně proniknout. Nevím zda je to tím, že i když jsem stejně stará jako Morgan, nemám zatím děti. A doba, kdy mi bylo sedmnáct je už sakra daleko. Každopádně mi velmi brzy došlo, že ty dvě mají až nereálné štěstí a najednou jsem viděla celý příběh tak moc přeslazený a vlastně jednostranný. Nevěřím, že by existoval druhý Jonah a ejhle, je tu Miller. Ano, je tam mnoho bolesti a komplikací vztahu matka - dcera, ale i bez katastrofických událostí v rodině si podobnými situacemi prochází většina rodin s dospívajícími dětmi. Oproti jiným jejím knihám, které mi změnili život a donutili si uvědomit mnoho věcí, tady jsem se ztratila i ve zdánlivé nepropojitelnosti s opravdovostí. Mrzí mě to, protože pár myšlenek mne samozřejmě zaujalo, jenže se to ve výsledku ztratilo v těch "velkých gestech" hlavních mužských postav. Nesedlo mi to a je mi to opravdu líto. Přečetla jsem jí sice rychle a chtěla vědět, jak to dopadne, silný pocit po dočtení se ale nezastavil a mám pocit, že brzy zapomenu o čem tato kniha byla. Ale sáhnu po nějaké jiné autorčině knize a věřím, že bude opět dokonalá. Pokud by to šlo, dala bych 3,5 hvězdičky, ale nejde to, tak dávám 4.

3 19.04.2023