
Příspěvky

Knížku jsem přečetla po shlédnutí představení National Theatre z roku 2011. Miller byl perfektní jako Frankenstein a Cumberbatch zase jako monstrum. Kniha je napsaná zvláštním poetickým stylem, který nejlépe vynikne v originále. Horší už jsou sáhodlouhé a nudné popisy a korespondence. Ale dialogy postav nemají chybu.


Nádherný příběh přerodu domestikovaného psa ve vlka. Pěkný byl také vztah psa a jeho posledního majitele.

Zajímavý pohled na život člověka bez prostředků v první třetině minulého století. O to víc, protože autor čerpal z vlastních zkušeností. Jemnějším povahám nedoporučuju při čtení jíst. Bozo byl sympaťák.


Jeden z mála románů, kde se mi protivily snad všechny postavy, jejich jednání a pohnutky. Takže mi bylo celkem jedno, jak to s nimi dopadne. Nehledě na ústrky a neradostné dětství by Heathcliff potřeboval občas nakopat a jeho Kateřina studenou sprchu. Přesto nemůžu na knihu zanevřít kvůli popisům krásné přírody blat a čtivému slohu autorky.


Neustálé opakování předem řečeného. Nejen pravidel cestování v čase, které jsou v úvodu a pro jistotu ještě v každém příběhu zvlášť, ale i stejné popisy místnosti a postav.
Nemyslím si, že by měl autor čtenáře za blbce, spíš měl strach, aby pochopil podstatu a souvislosti příběhu, v případě, že si přečte jen jednu povídku souboru. Ale byla to otrava. Jména, s těma jsem měla problém. Například v jedné povídce jsou 4 ženské od K, některé taky jmenuje jen příjmením a pak zas jménem, takže zmatek. Proč taky do puntíku popisovat, co má která postava na sobě včetně obutí? Koho zajímá, jestli rukávy byly polodlouhé a blůza měla zrovna limetkovou barvu? Mě teda fakt ne. Nevím, ale působí to rušivě. Autor hraje čtenáři na city, snaží se z něj vymáčknout slzu, nejvíc to bylo znát v poslední povídce. Přijde mi, že japonští umělci si v tomhle obzvlášť libují. Přesto má tahle kniha pozitivní poselství: změň úhel pohledu a změníš cokoli.


Typický příklad sebezlepšující literatury. Připomínalo mi to čtyři dohody, zde ovšem hrdinovi dělá duchovního guru tetička. Přišlo mi to zvláštní, protože když se řekne tetička, představím si Jirotkovu tetu Kateřinu. Četlo se to pěkně, žádné převratné myšlenky ale nečekejte. Rozhodně nic, na co by hlavní hrdina nedošel normálním selským rozumem i bez tetičky. Dávám hvězdu navíc, občas jsem se zasmála.


Stálice v mojí knihovně. Přečteno několikrát. Musela jsem si koupit všechny tři knihy, protože mi přišlo blbý, dokola si to půjčovat. Tenhle román bych si vzala na opuštěný ostrov.


(+ SPOILER) Romantický výplach mozku. Až na pár vtipných reakcí hlavních postav jsem měla co dělat, abych dočetla. Zajímavá akorát paralela s Větrnou hůrkou: adoptované dítě žijící v nenavávistných rodinných poměrech. Jana je přirovnávaná k bludičce, čarodějnici a posedlé ďáblem jako byl Heathcliff. Na rozdíl od něj má ale šťastnou povahu a ráda lidi. Rochester se zase nápadně Heatclifovi podobá fyzicky a částečně i povahově, ale láska k Janě a víra ho zachrání, aby neskončil jako on. Při čtení Hůrky jsem byla často naštvaná. Jana Eyrová mě nudila a zkrátila bych román na polovinu.


Holčička Anna mi byla zpočátku nesympatická. Později jak rostla přestala být takové třeštidlo a vytvořila si vlastní názor na život. V každé kapitole byly skoro básnické popisy okolní přírody a Annina bujná představivost tomu jen přidávala. Oblíbila jsem si nakonec ji i její dva pěstouny hlavně Mariin sarkasmus a Matějovu tichou povahu. Na konci jsem si i pobrečela.


Ze začátku jsem z toho měla srandu, popisy posmrtného života jak z Hollywoodu a zářící andělé, panebože. Ale četla jsem dál a najednou jsem si uvědomila, že nemůžu přestat, tak mě to vtáhlo do děje. Ano, je to romantika s duchařským ústředním motivem, ale pěkně napsaná. Co jsem si z toho odnesla:
1. Važ si okamžiků ve společnosti svých blízkých
2. Nesuď lidi podle prvního dojmu
3. Všechna hudba je Boží
4. Některé věci nezměníš
5. Nebuď zlá na cizí lidi
6. A před smrtí si užij


Pěkně se to četlo, ale děj byl dost předvídatelný. Román by klidně mohl ztratit 200 stran a nic by se nestalo. Už jsem viděla horší překlady, ale je fakt, že některé věty tahaly za oči. Ty její sny byly docela prča.


Kniha byla napsaná před fotbalovým šampionátem a je to znát. Neustále zmínky o fotbalu i na místech, kde byste to nečekali. Jako nefanouškovi mi to po nějakém čase začalo vadit. Jinak spousta gurmánských tipů ale i sem tam něco zajímavého z historie.


Detektivka měla hodně rozvláčný děj, místy až nudný. Konečné rozuzlení centrální vraždy románu bylo předvídatelné a mírně trapné. Vždycky jsem měla autora ráda, asi se mi změnil vkus, nebo mi kniha
jednoduše nesedla.


Sympatická knížka na háčkované blbůstky. Pěkné fotografie a detailní nákresy vzorů plus podrobné popisy. Takže pro začátečníky ideální.


Slaďárna pro ženy, kdysi jsem viděla film natočený dle knihy s Hughem Grantem a ten mi utkvěl v paměti. Krásně se to četlo. Volba slov při popisu milostných scén mě často rozesmála.


Na knížku pro děcka to není vůbec špatný. Přelousknuto za jedno odpoledne. Ale z té Marion bych udělala jenom vedlejší postavu.


Romantika se sci-fi tématem, emzáci lepší než vampýři, že? Předvídatelný děj a dobrá vykrádačka filmů s podobným tématem. Ale zároveň pěkně zpracováno a rychle se to četlo. Mírně utopistická společnost mírumilovných emzáků a samozřejmě happy end, ten k tomu patří.


Román o lásce, ale také o tom, jak si ničíme život lží a vlastní vinou. Je to vztahovka, zajímavě psaná hlavně z pohledu imaginace. Ale té erotiky tam bylo trochu moc, když přihlídnu k tomu, že hrdinům je něco málo přes třináct. Taky citáty a různá moudra, která vám Google najde mraky, mě časem štvaly. S korekturou překladu se opět nikdo nepředřel, chybí písmena, interpunkce a občas i celé slovo. Jinak dobrý, ale znova to číst nebudu.


Nalezeno náhodou v nabídce eknih z knihovny. Když jsem ve třetí kapitole našla čtvrtou hrubku, knihu jsem znechuceně zavřela. Dějově taky slabota, přišlo mi to psané jako amatérská povídka z nějakého webu a ještě dost špatně.