Nikusha komentáře u knih
Za mně, perfektní kniha. Na rozdíl od klasických biografií je hodně bohatá na fotografie, které jsou jedinečné tím, že jsou pořízeny blízkým přítelem GnR. Kniha byla pro mně skvělým odreagováním. Prohlížení skvělých fotografií je obohaceno komentáři členy kapely a všemi možnými lidmi, kteří se podíleli na cestě k úspěchu. Jediné co nemůžu rozdýchat je, že tam nazvali Paula Stanleyho basákem KISS :D
Je mi líto, ale tato kniha je jedno velké zklamání. Pouze sesbírané informace a někdy ani to ne. U některých "kapitol" je pouze uvedeno, že nebyly nalezeny žádné záznamy. Stále se opakující playlisty jsem po několika opakováních ani nečetla. Kniha je krásná, ale pouze na pohled.
Jasně jsem cítila ten přechod Jimiho vnímání světa. Dokázal skvělé věci a zůstal při tom vždy svůj. S pocitem, že je ovládán, ho opustila chuť dělat to co je mu vlastní. Kniha se krásně četla, hlavně s tím, že je v podstatě psaná jeho rukou. RIP.
Některé myšlenky fajn, ale nic moc forma. Tolik zdrojů knih a filmů jsem po pohromadě v životě neviděla.
Hezká romantika s historickým nádechem. Četlo se to moc dobře, udržovalo mě to vzhůru při noční. A popis intimního okamžiku mě pobavilo Byl tvrdý! :D
Četlo se to dobře. I když tam bylo více postav člověk se v nich neztrácel. Nicméně trochu sentimentální a přehnané.
Líbilo se mi, že tam byl i poutavý ucelený příběh s různými postavami. Velice, velice smutná kniha.
Obdoba strašidelných domů akorát pod vodou. Ale příjemná změna a dobrý nápad, ale nic světoborného.
Rozhodně zajímavé čtení v tom, že je to čistě autentická věc. Já jsem kdysi hodně sledovala takové ty dokumenty o lidech co převáželi drogy a chytli je. Teď nevím na jakém to bylo programu, ale dávali to tam furt :D To mi tahle knížka hodně připomněla. Žádný normální člověk se prostě nerozhodne přivydělat si takhle. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale může si za to sama.
Musím vyzdvihnout přednes a ztvárnění role pana Kopfrkingla v podání pana Hrušínského. Jen jsem to četla a slyšela ten jeho děsivě klidný monotonní hlas. Možná že nebýt toho, že jsem první viděla film, kniha by mě vůbec nebavila. A teda slovo růžolící už mi lezlo krkem.
Červencový příběh je krásný. A vůbec, všechny jsou svým způsobem geniální. Vás by něco takového napadlo?
Určitě lepší než předchozí díl. Zase je to hezky svižné, zábavné. Nové postavy doplňují ty staré známé. Tahle série je fajn, zábavná, člověk se jakoby dozví nové věci. I když je to fikce a fantasy, je příjemné mít pocit, že se dozvíte něco nového a ne jen číst předvídatelné zápletky.
Věrohodně popsané situace teenagera, který je přesvědčený, že jeho pocity a potíže jsou ty nejhorší věci na světě. Všichni jsme to zažili a je fajn si na to vzpomenout. Teď, když máme opravdové problémy.
"Ještě se to moc neuchytilo. Ičet znamená vydávat vysoký zvuk ííí, lidi to dělají ze samého nadšení, když potkají celebritu, kterou uctívají"
Leif to chvíli vstřebával a pak se na mně podíval a nadzvedl jedno obočí. "Řekni mi, Attiku, už jsi někdy, no, ičel? Časuji to správně?"
"Jo, časuješ. A ano, už jsem si íkl."
"Pokračuj."
"Před pár lety jsem si zajel do San Diega na ComicCon, potkal jsem tam jednoho ze svých oblíbených autorů a mimoděk zaičel. Taky jsem si u toho trochu zakřepčil, a když jsme si podali ruce, asi jsem si trochu ucvrnknul. Většina lidí nevnímá spisovatele jako celebrity, ale já si dobrého a dobře odvyprávěného příběhu cením. Krom toho si myslím, že tenhle člověk možná vládne nadpřirozenými silami. Lidí kvůli němu ztrácejí i vládu nad močových měchýřem."
"Chápu. A kdo to je?"
"Neil kurva Gaiman."
Kdo zmiňuje a má rád Gaimana, toho mám ráda i já.
"To se snažíš bejt hustej zrovna teď, Leife? Fakt?"
"To si kuř, jsem totiž krutopřísnej borec."
Jee tak tenhle druhý díl je fakt super. Jak už někdo zmiňoval, co není v prvním díle, je zde dohnáno. Už jsme seznámení s postavami, máme je rádi a přidávají se pomalu další. A ty hlášky jsou fakt boží. Tohle mě baví. Ale teda nevím, proč Attik na přebalu vypadá jak Samvěd Křepelka :D
Ale joo dobrý.. autorka si úspěšně hraje s čtenářovými úsudky, protože ten konec je fakt, ale fakt nečekaný a vlastně i dost nepravděpodobný v tom smyslu, že by musel mít dotyčný nějaký měnič hlasu, aby ho Věra po telefonu nepoznala. Ale tak jsou i filmy, kde je žena převlečená za muže, je to očividné, že je to žena a stejně to "nikdo nepozná" :D
Nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Zajímavé téma, od začátku to odesejpá, člověka to přiková a čte pořád dál. Ale pak se to začne trochu omílat, konec kapku překombinovaný. Každopádně do poslední chvíle si nejste jistí kdo je ten padouch.
Taková odnož Daisy Jones & The Six = hej tak existují ti lidi nebo ne?!?! Napsané je to zase opravdu skvěle, ty postavy si dokážete reálně představit až máte pocit, že jste je někde viděla. Příběh jako takový upoutá, ale není to zase kdoví jaká pecka. Ale opravdu to dorovná styl vyprávění a umění vykreslení postav.