nicolettkaa komentáře u knih
Tohle se mi nečetlo vůbec dobře. Čekala jsem více životopisu, méně rozborů jednotlivých filmů. Bohužel nemohu doporučit.
Kdybych mohla, dám této knize hvězdiček více. Tato se bude řadit mezi ty nejlepší, které ve své knihovně mám. Jsem nesmírně ráda za tuto impulzivní koupi. Fotografie jsou skvělé a působivě dokreslují jednotlivé příběhy a osudy lidí. Jako velké plus považuji i to, že se vše odehrává v mém rodném kraji.
Při čtení tohoto historického románu jsem si uvědomila, jaké mám v historii mezery. Pro mě tohle byla těžká četba, protože historických postav na mě bylo moc a ztrácela jsem se v tom, kdy s kým byl za dobře, kdo se chtěl koho zbavit, čí byla jaká politika. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale znovu bych ji už nečetla a ani bych ji dále nedoporučovala.
Pana Lustiga si jako autora literatury o holokaustu nesmírně vážím, přesto mi jeho styl psaní úplně nesedí. Podle mě je nutné číst jeho knihy vícekrát, aby člověk dokázal vše vstřebat.
Přestože vám je jasné, jak příběh skončí, cítite pocit naděje stejně jako hlavní postavy a to až do nevyhnutelného prozření.
Pohádky, které se táhnou napříč generacemi a přesto nezestárnou. Příběhy pana Erbena mám ráda a řadím je mezi to nejlepší, co u nás v 19. století bylo napsáno.
Taková pohádka pro dospělé. Záhadu lze rozlousknout už ze začátku a nemusíte být zrovna Sherlock Holmes. Čte se dobře, ale není to nic, co by bylo třeba opakovat. Jako odpočinková literatura určitě obstojí.
Musím říct, že tohle mě teda vůbec nabavilo. Příběh tak zapletený, že se z něj dalo jen těžko vymotat. Děj takový všelijaký a nijaký zároveň. Mám dojem, že po pár dnech si už nevzpomenu, o čem to vlastně bylo. Bohužel za mě zklamání.
Povídky Boženy Němcové jsou takové pohlazení po duši. Mám ráda tento styl psaní i starou mluvu. Povídání o tradicích a osudech obyčejných lidí. Za mě top české tvorby 19. století.
Tvorbu pana Thomspona prostě nechápu. Jestli to mělo mít nějakou hlubší myšlenku, nepodařilo se mi ji odhalit. Přestože není na počet stránek moc obsáhlá, četla jsem ji docela dlouho. Za mě stejně jako Rumový deník - už nikdy víc.
Kniha to není špatná. Děj rychle ubíhá, hluchých míst je naprosté minimum. Co mi ale vadilo byl charakter postav, ani jednu jsem si neoblíbila. Samotná inspektorka mi byla strašně protivná a osobně bych ji znát asi nechtěla. Na další díly se prozatím nechystám. Motiv vražd dost zarážející, ale nechci spoilerovat.
Musím říct, že se to vůbec nečte špatně, přestože upíří tematika jde úplně mimo mě. Znovu bych to už nečetla, ale jako úvod (pro mě) do Kingovy tvorby to byla docela dobrá volba.
Stejnojmenný film jsem viděla před lety a byla jsem z něj nadšená. Teď se mi dostala do rukou kniha, na kterou jsem se chystala opravdu dlouho. Bohužel se u mě stejné nadšení nekonalo. Špatně se mi to četlo, přestože jazyk "týnů" nebyl na porozumění složitý. Ale mě vadí v knize i klasická nespisovná čeština.
Dějově je to masakr, ale nemyslím si, že v dnešní době může ještě někoho šokovat. Za zamyšlení určitě stojí pasáž přeměny Alexe a možnost svobodné volby. Když se to vezme kolem a kolem i v současnosti spousta našich "svobodných" rozhodnutí jsou ovlivněna tím, do čeho nás tlačí společnost.
Knihu nezatracuji, ale ani nedoporučuji a znovu ji číst také nehodlám.
První kniha, kterou jsem od Grishama četla a mám pocit že i poslední. Téma není špatné - zlé korporace, které ničí životy lidí i planety versus chudý lid, který nemá nikde zastání. Přišlo mi to ale nedotažené, najednou byl konec a vlastně o ničem jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo (až na jeden případ). No a za thriller bych to rozhodně nepovažovala.
Nejsem cílová skupina. Nečetla jsem všechny díly.
U tohoto dílu jsem se už tolik nenasmála, už mi to přišlo takové natahované a o ničem. Uvidím, co na ni řekne synovec, kterému je především určena.
Edit: Synovec byl nadšený, takže u cílovky kniha určitě obstojí.
Musím přiznat, že jsem vůbec nepochopila smysl této knihy. Četlo se to celkem dobře, ale....nic mi to nedalo. Kdysi jsem viděla filmovou verzi a z té jsem měla naprosto stejné pocity.
Tohle není nic pro mě, asi jsem čekala něco jiného.
Vůbec se nedivím, že tato hra byla oceněna Pulitzerovou cenou. Je skvělá. Ráda bych se na ni podívala i v divadle. Snad k tomu bude někdy příležitost. Nemá smysl o ní mluvit, prostě si ji přečtěte.
Ač nerada, musím říct, že tato kniha si cestu k mému srdci nenašla. Sice je o mém oblíbeném období francouzské historie, má zajímavé myšlenky, ale tak strašně se to táhne. S nedočkavostí jsem vyhlížela konec knihy a bylo mi už i jedno, jak to dopadne s hlavními hrdiny. Ten nejhlavnější se tam stejně už od poloviny knihy nevyskytoval, jen jeho odkaz, který si stejné každý vykládal po svém.
Pochopit Dostojevského je asi nad mé síly. V první části se střídala jedna myšlenka za druhou, až jsem z toho měla v hlavě jeden velký nerozpletitelný chumel. Druhá část už aslespoň dával smysl, přestože to byl naprostý hnůj.
Musím říct, že tohle mě tedy vůbec nebavilo. Čte se to dobře, ale dějově mi to nic neříkalo. Dannyho bych nejradši proliskala, divím se, že se s nimi holky ještě vůbec bavily. Snad další díly budou lepší.
Toto dílko pro mě nebylo to pravé ořechové. Hlavní hrdina hlupák a naiva, hlavní hrdinka vypočítává cuchta (mírně řečeno). Oba mi byli tak protivní, že jsem s jejich osudem (kterému šli oba naproti mílovými kroky) nemohla soucítit.
Do tohoto už bych se znovu nepustila.