narcisonanis komentáře u knih

Každý region v naší krásné a rozmanité zemi by měl mít takového lokálně patriotického spisovatele, jakým je Čeněk Kramoliš. Jako Valach a folklorista tělem i duší jsem mu vděčný, že se zajímal o své rodné Valašsko s takovou láskou a zaujetím, že přetavil své celoživotní úsilí v nádherné knihy. Konkrétně jeho novela Babička, ve které vzpomíná nejen na svou rodinu, ale také na tradiční zvyky a život lidí na Rožnovsku, mě leckdy zatáhla do nostalgického i radostného rozjímání, jak máme na Valašsku krásně :)

1 22.03.2015

Milostný román dvou přátel, jedné femme fatale a nespočet dalších ženských „jedna-noc-jedna-láska“ protagonistek mě... spíše zklamal. Nechal jsem si v hlavě verdikt uzrát, jelikož nesmyslné jednání hlavních postav mě neskutečně rozčilovalo, což by sráželo mé hodnocení knihy, nicméně nemají v nás knihy právě vzbuzovat emoce? Otázka je, jestli až takto záporné. Julesova oddanost Jimovi, Jimova neschopnost až na výjimku reagovat na podvádění své vysněné ženy, Kattyina role plná dětského a arogantního chování „já si mohu dělat cokoli“ ...

Kromě vlastností a jednání hlavních postav mi občas také vadily zbytečné popisy prostředí, které se mi jinak do veskrze romantického žánru nehodily. Proto jen tři hvězdy.

1 25.02.2015

V podobě grafické novely tři výborné příběhy ze světa Westeros. Přesně taková dávka fantazie, která dokáže ukojit touhu nedočkavých fanoušků po další knize Písně ledu a ohně. Hlavní hrdina Duncan je typ šlechetného rytíře a člověka, kterého se v celé sérii setsakra málo dostávalo, což je příjemná změna od všech těch podvodníčků a intrikářů. Příběhy nejsou nijak extrémně dějově bohaté, ale dokáží upoutat a nachází se v nich plno maličkostí, které nám fanouškům opět trochu poodkrývají svět Písně ledu a ohně (například proč jsou dvě linie „jablečného rodu“).

Malý bonbonek – všechny ženské hrdinky, které se motaly okolo Duncana, mi přišly zvláštním způsobem přitažlivé a hrozně jsem vysokému rytíři fandil, ať s nimi zaskóruje. Ať už s černovlasou dornskou loutkářkou nebo s rudovlasou maličkou šlechtičnou. Ale to by se asi zvrtlo v jiný žánr knihy :D

1 21.02.2015

Realistická novela překvapí svou krátkostí a syrovou jednoduchostí, s jakou nám přibližuje svět plukovníka a jeho ženy. Márquez překvapuje, jak lehce dokáže vybarvit ztrátu důstojnosti a smutný osud stárnoucího páru. Maličko by z toho i mrazilo, rozhodně to není knížka pro každého. K charismatickému kolumbijskému autorovi se zkrátka musíte pročíst, abyste jeho díla dokázali ocenit. Na první čtení to asi není. Nechci tady dávat spoilery, protože je to na HOVNO... aneb konec knihy mě rozsekal :D

1 01.02.2015

Já naopak Nonstop knihkupectví nečetl – a musím říct, že krátká novela Ajax Penumbra 1969, jakýsi prequel k prve zmiňované knize, mě dostatečně zaujala a navnadila, abych si přečetl i Nonstop knihkupectví. Rychle odsýpající příběh, poodkryté tajemné společenství, které ve vás zažehne jiskřičku zvědavosti... doporučuji. Navíc za den to sfouknete, takže času určitě litovat nebudete :)

1 28.01.2015

Parádní fantasy nejen pro dětské čtenáře. Poutavý a originální příběh mě donutil se těšit se na další a další kapitoly a často mi vyvstala na mysli otázka "co bude dál?". Ačkoli mi někdy přišla překombinovanost celé knihy zbytečná, autorka z ní dokázala vytěžit maximum. Do konce celé pohádky jsem vlastně nevěděl, o co přesně tam jde. A nevím to možná ani po jejím dočtení. A to je přece kouzelné...

1 16.11.2014

Byl jsem stržen humbukem kolem PC hry, která z knihy vycházela, tak jsem si knihu hned koupil s příslibem dobrého sci-fi. No a neprohloupil jsem, i když... k tomu se dostanu posléze, prvně pozitiva :)

Děj má spád. Pro mně skutečně graduje a odsýpá, nejprve to vychází z čistého popisu literárního světa, nového prostředí, v kterém se čtenář musí zorientovat. A to mě neskutečně vtáhlo. Popis metra, jeho systém, jak v něm fungoval život, vytvářely se nové podmínky pro společnost atd. Nemohl jsem si to vynachválit. Přišel spád, hlavní hrdina se vydal na cestu a zažíval úžasné, pro něj nepředstavitelné dobrodružství. A ty hororové scény... některé pasáže jsem hltal očima a měl jsem skutečné obavy, jak se to dál vyvrbí. To už jsem u knihy dlouho nezažil. Tleskám dobrému nápadu a příběhu. Navíc ruské prostředí bylo neodolatelně exotické :)

Je tu však i ale. Když jsem knihu četl podruhé, zjistil jsem, že si vůbec nepamatuji detaily z knihy. Jen hrubý nástřel děje. A že to bylo fajn. Což mi však u parádní knihy, za jakou jsem Metro 2033 považoval, trochu nestačí. Vím, že potřetí ji do ruky už nevezmu.
A co mě neskutečně vytáčelo – chyby v textu. Korektorovi bych za jeho práci pěkně vyčinil, tohle se nedělá. Některým grammar nazi, jako jsem třeba já, to vyloženě zkazí požitek z četby, když vás do očí praští chyba v podobě špatné interpunkce či třeba překlepů.

1 20.09.2014

Dítě Boží je výborně napsaná kniha, čte se prakticky jedním dechem. Temný a mrazivý román vyžaduje od čtenáře maximální pozornost a i jistou otrlost, přeci jen nekrofilie a pedofilie... to už trochu těch nervů z oceli chce :D Jasně, vraždění nevinných a bezbranných (nejen) dětí, mrzačení a kanibalismus, to už všechno známe z ostatních McCarthyho knih, tohle je však přeci jen silnější kafe. Trochu zamrazí, když si přečtete, že je kniha inspirována skutečnými událostmi spjatými se skutečnou osobou. S dítětem božím, pro které společnost (určitě ani Bůh) nemá pochopení. Snad aspoň čtenáři...

1 04.09.2014

Již po pár stránkách mě autobiografické vyprávění osudů rodiny Benjamina Mee příjemně překvapilo. Čtivé, dynamické, dojemné, člověk si říká, že přesně něco podobného by chtěl zažít. Koupit zoo park, přestěhovat se do něj a starat se o exotická zvířata. Zdánlivě sen mnoha milovníků zvířat. Co však k tomu potřebujete? Bláznivou rodinu stojící za vámi, obrovské finance a chuť obětovat se pro dobrou věc a právě pro ten svůj sen. Ne každý by měl asi koule udělat to, co lenivý žurnalista dokázal v řádu jednoho roku (či tak nějak). Jistě jej k tomu motivovala – jak sám píše – i nelehká situace s těžce nemocnou manželkou, kdy potřeboval pro klid své duše i pro svou rodinu udělat něco velkého, něco nového a nečekaného.

Měl jsem zajímavou cestu k tomuto dojemnému příběhu rodinky, co si koupila zoologický park. Nejdříve jsem slyšel v radiu filmových melodií nádherný soundtrack k filmu Koupili jsme ZOO. Byl jsem jím učarován a hledal jsem film a následně knižní zpracování. Pokud mohu doporučit, POSLECHNĚTE si při četbě zmíněný soundtrack, zde odkaz na kouzelnou ústřední melodii: http://www.youtube.com/watch?v=pw1ahI_o388

1 16.07.2014

Gaiman je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, a proto když chci sáhnout po kvalitní fantasy knize, jdu vždycky po něm. Proto mne spíše negativně překvapil jeho společný počin v podobě díla Mezisvět. Nechápejte mne špatně, kdyby to nebyl Gaiman, královsky se bavím a přejdu knihu s benevolentním "a tak jo, bylo to fajn". Od něj jsem však přeci jen čekal něco více. Možná je to spoluautorem, kterého bohužel neznám, tudíž nemohu soudit.

K samotné knize... příběh je svižný, rychle odsýpá a my jako čtenáři dostáváme fantasy příběh naservírovaný tak jednoduše a bezostyšně přímočaře, že jsem hltal každou vymyšlenost a fantastičnost jeho knihy, kterou fanoušci Neila Gaimana tak milují. Co mi však vadilo bylo to, že některé pasáže nebyly dostatečně rozvinuty, zkrátka taková ta omáčka kolem. Hlavní hrdina Joey Harker je sympaťák, s kterým se čtenář dokáže lehce ztotožnit, nicméně během děje mi chyběl jistý vývoj jeho postavy.

Co můžu vypíchnout je konec knihy. Gaiman ukončil děj v tom nejlepším, co mohl. Měl jsem dojem, že mi chybí ještě nějaké další dobrodružství hlavní postavy a jeho kamarádů, co bych si mohl přečíst. Beru to tedy tak, že mi bylo líto, že příběh končí. Což není zas tak špatná známka kvality, no ne? :)

1 09.03.2014

Jsem trochu rozpolcen. Na jednu stranu mám Svěráka rád, jeho filmy jsou ozdobou české kinematografie a je to pan autor. Nicméně jeho vysněné Povídky mi zrovna nesedly. Vnímal jsem značný rozdíl mezi jednotlivými příběhy, některé mne bavily a pousmál jsem se nad nimi, většina mne však neoslovila a doslova jsem čekal, až mi oči přeletí slova a bude tomu konec. Trochu mě to odradilo od četby dalších autorových povídkových děl, snad se ve mně něco zlomí a dám mu ještě šanci.

1 16.12.2013

G.R.R. Martina znám především jako autora povedené fantasy ságy Píseň ohně a ledu. Byl jsem překvapený, když jsem se dozvěděl o jeho další tvorbě, kór to, že píše i pro děti, respektive že je například kniha Ledový drak určena menším čtenářům. Martinův styl mi zkrátka s dětskou četbou nešel dohromady. A skutečně - nemůžu se ztotožnit s těmi názory, že je to "jen" pohádka pro děti. Je to sice fantasy pohádkový příběh, ale má rozhodně co nabídnout dospělým. Možná i více než dětem :) Závěrem jednou větou... je to krásný a dojemný příběh o přátelství a sebeobětování.

1 03.12.2013

Vian nahlíží na všední svět nevšedním okem. Obyčejným situacím dodává absurdní příběh a vyústění, běžným věcem dodává neskutečné vlastnosti a vymýšlí jim nový účel použití. Leknín na plících? Kouzelná představa, a přitom v knize tak ďábelsky smrtonosné. Postmodernu mám rád. Nejsem si jist, jestli by se takto dal Vian charakterizovat, minimálně k ní má však velmi blízko. Pěna dní mne velmi překvapila, jestli mile, nevím...

1 24.11.2013

No, tak tedy fakt nevím, Martine...
Předpokládám, že podobně jako mnozí jiní jsem i já jako fanoušek Písně ledu a ohně s dychtivostí sáhl po knihkupectvími silně proklamované knížce fantasy a sci-fi mága Martina. Trochu mě mělo varovat, že na Divokých kartách se podílí především jako editor, jako autor si připsal pouze jeden literární zářez. A jde to sakra znát! Ned Stark se obrací v hrobě a Daenerys raději znovu skáče do ohně z celého vyznění Divokých karet. Dokážu ocenit výborný námět (proto aspoň tři hvězdy) a i některé povídky, ale právě propastný rozdíl mezi jednotlivými příběhy je to, co první svazek zamýšlené antalogie hrozně shazuje. Pro mě spíše zklamání...

Ještěže jsem to nekoupil, uf! :D

15.07.2015

Dokonalé pokračování příběhů o zdánlivě nešikovném vikingském hrdinovi Škyťákovi. Pokud se chcete zasmát jednoduchému vtipu a potřebujete oddechovou knihu na odpolední čtení, rozhodně sáhněte po tomto pokračování dobrodružství Jak vycvičit draka!

Přidávám se ke kolegyni, výkřik „Škyťáku, ty jsi levák!“ mě absolutně odrovnal! :D

21.02.2015

Asi budu za arcikacíře, ale najde se tu někdo, komu nejsou literární pokusy o beletrii jinak výborného scénáristy a dramatika Svěráka po chuti? Nemůžu si pomoct, já jej mám rád, hry má geniálně napsané, jeho filmy jsou zlatým fondem české kinematografie (jak vidíte, v přirovnáních nemám moc fantazii).

ALE – jeho povídky (staro či nové)? Jsou nezáživné, uměle napsané (ačkoli třeba podle skutečných událostí), týden po přečtení jsem si nepamatoval, o čem která je, co v nich vlastně bylo. A když ve vás kniha zanechá takový (spíše ne-)dojem, asi je něco špatně. A to jsem se vnitřně přemlouval, je to Svěrák, toho máš přece rád, měj rád i jeho povídky. Ale nešlo to. Snad je to jen můj dojem, byl bych dokonce rád. Snad se jeho beletrie nevelebí jen proto, že mu jdou jiné věci a čtenář si to s tím spojí – a třeba zapomene na tu skutečnou úroveň povídek. Která mi tam chyběla.

28.01.2015

O povolání kata jako takovém se toho moc neví, moc jsem o něm nikdy neuvažoval jako o kdysi běžné (nadsázka) práci, člověk jej zná spíše z pohádek či historických filmů a podobně. Paměti kata Mydláře vás však donutí přemýšlet o tomto netradičním řemeslu v trochu jiném světle. Mohl to být člověk slušný, studovaný, přesto kat ve společenském žebříčku zastával výjimečnou pozici "stranou" od všech lidí. Mydlář nám však ve svých příbězích ukazuje, že i přes mučení a popravování lidí může být člověk šťastný ve svém životě. Zvláštní, když se nad tím zamyslíte, co?

P.S. – Poslouchal jsem také audioknihu čtenou Miroslavem Táborským, který z některých historek udělal svým hrobovým hlasem doslova hororovou záležitost. Zkuste si jít temným lesem domů v noci s výkřiky děsu a bolesti v uších. Už nikdy víc :D

05.10.2014

Miďankův styl a jazyk je ne vždy lehce pochopitelný nejen v rodné ukrajinštině, natožpak v českém překladu (tomu však tleskám!). V básník se vzpomíná po starých časech, které jsou v nenávratnu ztraceny. Srdíčko československé rodáka může poskočit, že je v některých verších lehký stesk po bývalém spojení s ČSR. Tematicky jsou Užhorodské kavárny zaměřeny na melancholickou krásu Zakarpatí, které je mi osobně velmi sympatické a připomíná mi rodné Beskydy. Ukrajině zdar.

05.09.2014

Patrick Süskind mě čím dál více překvapuje. Vynikající krátkou novelou Holub dokázal věrohodně popsat, jak moc se dokážou věci zvrhnout, když se lidé bojí vylézt ze své komfortní zóny (samozřejmě je to vše vyhnané do extrémních situací). U hlavní postavy postaršího hlídače banky Jonathana Noela vidíme, jak se to může všechno pokazit, i když chceme od života jen (až příliš) málo a hrajeme to celou dobu jen "na jistotu". Celý svět se mu dokázal převrátit vzhůru nohama pouze kvůli jednomu obyčejnému holubovi! Absurdní myšlenky vás ženou do stále bláznivějších představ a vy si říkáte STOP, kdy to už skončí, proč se ten člověk neuklidní a v pořádku to nevyřeší? Jednou větou – být sociálně zaostalý se nevyplácí.

03.09.2014

Skvělá novela. S citem uchopený příběh první nesmělé lásky mezi mladým účetním (ne, není to takové klišé, jak by se mohlo zdát) a dívkou ze sklárny-hospody na pozadí protektorátní okupace. S lehkostí nám autor servíruje milostné prožitky hlavního hrdiny, který hltavě touží po krásné Viole. Nevím, jestli to bylo mým momentálním rozpoložením, ale dokázal jsem se plně vcítit do pocitů, které protagonista zažíval. Chválím také vyvrcholení knihy, která nekončí happyendem, ale srdcervoucím (dobře, to už možná přeháním, ale fakt mě to štvalo :D) tragickým koncem, kdy jsem si říkal, že by to přeci jen Kadlec mohl ukončit jinak. Pro dobro čtenáře...

Je zvláštní, že někdy člověk od knihy nepotřebuje moc... a dostane mnohem víc! Knihu jsem zakoupil při výprodeji skladu mé domovské knihovny za pět korun. Jen tak, abych neodešel s prázdnou. A dostalo se mi zasloužené odměny kvalitního čtiva :)

12.08.2014