mySaints komentáře u knih

Celým příběhem se line citlivost, smutek a uvědomování si stárnutí vypravěče,otce rodiny, brilantně schovaného za hordami ironie. Ovšem velice úderné ironie. Můj vkus, stejně jako Bukowski.

4 19.03.2012

Svatej Buddho, ten Kerouac byl ale geniální blázen :-) Výborná knížka!

4 03.04.2011

I když nemám ráda kdovíjak romantické filmy a knihy (a už vůbec nad nimi nebrečím), tento příběh mě rozbrečel několikrát. Nevím, co na něm je tak zvláštního - zřejmě neskutečná oddanost Noaha, o které sní skoro každá osoba ženského pohlaví :-). A taky asi ten krásný příběh první letní lásky . Noahovy dopisy na mě působily hodně melancholickým dojmem zašlých časů - teď dostaneme maximálně rychlou smsku. Zápisník je asi jediná knížka, která se mi od Sparkse líbila (špatný nebyl ještě Vzkaz v láhvi), ostatní knížky už opakují tisíckrát omýlané příběhy.

4 30.11.-0001

Bohužel jsem čekala víc. Mám spíše ráda knihy, které jsou trošku více lyrické, a kde jde psychologie postav ještě více do hloubky. Příběhy tří kamarádek se četly dobře, neměla jsem vůbec problém se hned začíst, ale něco tomu chybělo, asi víc melancholie, hloubka. Jedná se jednoduše jen o mix životních trablů, občas až těch největších extrémů, které můžou ženy potkat - domácí násilí, dcera bere drogy, rakovina, nechtěná těhotenství v ten nejhorší čas, ženich vás nechá u oltáře atd. Spisovatelka však na konci příběhu vždy dodá nějaký pozitivní dodatek - že se nemáme zaobírat malými problémy, když máme plno těch velkých, naopak se máme radovat z nejmenších věcí. Že nakonec je život krásný. Mě to ale nějak moc nepřesvědčilo, i když knížka ubíhala rychle, chybělo mi v ní víc emocí.

3 06.10.2019

Půjdu proti davu...ale bylo to napsané jako slohovka do školy. Dostala jsem se skoro do poloviny, snažila se číst dál, ale nedalo se. Šílené postavy, divné situace, ale hlavně mi neseděl styl, jakým byla kniha napsaná. Přitom tak krásná obálka, která se k tomu, co je uvnitř, vůbec nehodí.

"Přijala jsem, že všechny temné vzpomínky jsou moje. Nikdy jsem si však neuvědomila, že i ty krásné jsou moje, i ony. Měla jsem na ně právo. A měla jsem právo se k nim přichýlit naprosto izolovaně od toho, co se stalo předtím nebo potom. Měla jsem právo na své štěstí, stejně jako na svou bolest."
Tahle kniha se těžko hodnotí, rozhodně není pro každého. Pět hvězdiček dám za jazykové zpracování a vnitřní svět hlavní hrdinky, autorka opravdu psát umí. Děj je za tři hvězdičky, ale chápu, že šlo zejména o hrdinku a její psychiku. Chvilku před závěrem je dobrý "mindfuck" :D, který jsem fakt nečekala. :D Je fajn, že Marianne nakonec znovu našla touhu žít a přestala se bát, i když z jejích životních zážitků by si pár lidí možná už dávno hodilo mašli.
P.S. Buďte k sobě laskavější. "Jak jsem však seděla u kuchyňského stolu ve svém setmělém domě, konečně jsem to jasně viděla před sebou. Panikou ochromenou malou holčičku. V témže věku jako Ika. Jak jsem na ni jen mohla naložit takovou vinu? Na tak malé dítě."

3 07.05.2019

Musím téhle sérii trochu zvýšit hodnocení, i když od doby, kdy jsem všech deset knih postupně četla už uplynulo nejméně nějakých třináct let. :) Ty čtyři holky v mé mysli pořád zůstávají, živě si vybavuju spoustu obrazů a problémy, co řešily. Postupně jsem přečetla všechny díly a bylo mi hrozně líto, že nejsou další. Tenkrát mi to prostě přišlo perfektní (nevím, jak teď, pro moji věkovou kategorii už jsou jiné knížky). Autorce děkuju za krásný kus mého dospívání.

3 13.03.2019

Tak z tohodle jsem měla depresi ještě několik dnů po přečtení. Realistický příběh, tak to prostě někdy je...ale co aspoň trochu naděje na závěr, něco malého dobrého? Takhle to přeci nemůže být vždycky. Příběh přečtený za dva dny, čte se rychle, je napsán jednoduše. Bohužel tak nějak jen klouže po povrchu, nejde do hloubky emocí a nakonec ve vás zanechá jen velkou černou depresivní díru, což se mi do momentální nálady úplně dobře nestrefilo.

3 18.02.2019

Tak toto mi opravdu sedlo. Jak moje prdel na velkej hrnec, úplně jsem se do toho zabořila. Je to hlavně tím, že už po přečtení Lososa jsem tušila, že máme s autorkou podobné problémy a náhled na svět. Cynický, vydeptaný, unavený z boje se sebou samými. A já autorce opravdu z celýho srdce děkuju, že se rozhodla takhle psát, že se rozhodla napsat tenhle příběh, za tu spoustu vět, co mi pomohly věřit, že svět je dobrý místo, i když už někdy nemůžete dál.
Skvělý příběh, uvěřitelné postavy a problémy ... plus napsáno svěžím mladým jazykem. Těším se na další knihy :)

3 13.02.2019

Tohle mi teda v české literatuře chybělo... Teď to může vyznít oběma způsoby, tím lepším i horším, ale já to myslím opravdu doslova, ironii nehledejte. Je to prostě jen úryvek ze života člověka, co se odmítá smířit se všemi zavedenými společenskými smysly i nesmysly a jen tak si žije. Což přináší spoustu věcí, o kterých lidé třeba ani nechtějí číst. Chtějí ty nabubřelé nerealistické romány, co vidí všude na sociálních sítích. Takhle jůtuberka to čte, tak já musím taky! Kam tímhle spějeme, když nedáme šanci i nekonvenčním českým autorům? K všeobecné slepotě a blbosti.
Kniha je umně napsaná, realistická (někdy až příliš, ano, ale v tom je její hlavní přednost), sprostá (:D), ale autor v ní dává průchod i svým citlivým myšlenkám, které čtenáře také nutí k zamyšlení. A o tom to je!
Doufám, že se autor nevzdá a bude psát dál, knihy v jeho stylu tu chybí. A taky - snad lidi jednou procitnou.

3 05.01.2019

Že toto vůbec někdo napíše a vydá.... to si zaslouží plný ranec hvězd. :D Pokud máte smysl pro humor, tato vskutku "divnokniha" vás rozesměje k slzám... už jen to, jak ten pan slavný detektiv vypadá, jak odhalí zločince (přímým prdem) či že má za pomocníka pana Bobka, co vypadá jak... no vy víte co. Plus interaktivní úkoly jsou super. Děti nevím, jak to uchopí, ale já doteď nechápu a stále všude hledám malé prdelky.

3 16.11.2018

Moriarty je takové moje guilty pleasure, jinak si od bestsellerových autorů snažím držet trochu odstup. Když chci číst o ženských trablech, zamotaných vztazích a rodinných tajemstvích, tak je Liane prostě moje jednička. Ze začátku téhle knížky jsem opravdu nemohla přestat číst, osudy tří sester mě hodně chytly. Na konci už jsem byla trochu unavená, něco se mohlo vynechat (babiččino přepadení), něco by se zase dalo více rozpracovat (zajímal by mě víc začátek vztahu Lyn a Michaela, proč se vlastně Frank a Maxine rozvedli apod.) Každopádně to bylo super počtení s překvapivými zvraty, spoustou smíchu, ale také s dost bolestivými momenty, ze kterých mi bylo i trochu blbě. Přečteno za tři dny, až mě bolely oči a měla jsem přeseděnej zadek. To je důkaz toho, že Tři přání je fajn kniha, hodně žen se v ní prostě někde najde, i já.

3 09.11.2018

I když autor není kdovíjak vypsaný, kniha je napsána dobře, je v ní talent, snad ho Pieper bude rozvíjet dál. Žádné dlouhé rozvětvené věty, na druhé straně ale výstižná přirovnání, člověk se tak nějakým způsobem může dobře vcítit do situace. Příběh není nikterak originální, ale je zajímavé sledovat různě se vyvíjející charaktery lidí, stejně tak jako porovnat několik různých generací, které si procházejí odlišnými problémy závislými na určité éře. Doporučuji knihu pro ty, co mají rádi kratší, výstižné knihy a nevadí jim, když zase a znovu objevují na lidech a na světě něco zkaženého a prohnilého. Tak to prostě je. ... Jen ten konec .. trochu mi to připomnělo Vypravěčku od Picoultové, vám ne?

3 17.08.2018

Toto byla tedy dost zvláštní kniha. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda byla opravdu mistrovsky napsaná (čtenář musí umět číst mezi řádky, spoustu věcí si domyslet, je těžké se zorientovat a tím pádem to není čtení pro lidi vyžadující jednoduchost) nebo v tom byla jenom touha autorky napsat rádoby velmi těžkou, šokující a uměleckou knihu, která je oproštěna všech klišé. Udělala jsem tedy rozpačitý kompromis. 2,5 *
Zaprvé - chápu, že dva lidé, i (zejména?) v manželství, před sebou můžou mít hodně tajemství, ale co nechápu je fakt, že když se tak moc milují, že ani v těch nejintimnějších chvílích nemá ani jeden potřebu se nějakým způsobem svěřit. Proto mi ani jeden z hlavních protagonistů nebyl sympatický. Nedokázala jsem se vcítit ani do sebestředného Lotta, který od manželky vyžadoval naprostou oddanost, až ji zapomněl vnímat, a samozřejmě ani do odporné Mathildy, co si taky vlastně vybrala hlavně svoji pohodlnost. Mrzí mě fakt, že jejich hezké pocity jednoho k druhému byly popsány jen povrchně (kromě sexu) a tím pádem jsem prostě nepochopila tu vzájemnou oddanost. Jejich vztah mi přišel jako jedno velké sobectví každého z nich.
Mám z tohoto čtení opravdu rozporuplné pocity, ale hvězdičky dávám alespoň za originalitu. I když se tak tato kniha tváří, opravdu to není čtení pro každého.

3 18.06.2018

Proč nejsou všechny knihy takové? Plné nejhlubších prožitků, plné skutečného života, plné živoucích postav, ve kterých poznáváte i něco ze sebe .. Paní Griet ve vás vyvolá neskutečně melancholické pocity k vlastnímu životu a naučí vás více vnímat svět a lidi kolem sebe. Žijte naplno, nic jiného nemáte.
„Stalo se to hodně týdnů poté, co jsem jí poslal tu kresbu. Připsal jsem k ní: na tom obrázku nejsi ty, je na něm láska, je to mé srdce, které jsi uzdravila víc, než jsi ho kdy mohla zlomit. Myslel jsem to vážně: někteří lidé zůstanou vždycky krásní, i když odejdou, ať to bolí jakkoliv.“

3 20.03.2018

Představte si, že jedete vlakem ze Svitav do Brna. Koukáte z okna stejně jako další cestující, někteří teda jdou ještě na záchod, hledají něco v kabelce, volají manželovi, hlídají děti .. Vidíte ubíhající krajinu, lesy, auta, silnice, lidi venku ... Tam všude se odehrává nějaký příběh. Každá knížka Helle Helle je jako jízda takovým vlakem. Ona vás vezme na projížďku jedním určitým úsekem, ale je na vás, co si z toho příběhu složíte vy. Můžete se soustředit na cokoliv chcete, pozorovat padající sníh a vzpomínat na dětství, domyslet si příběh o dvojici na nádraží, přemýšlet, kam letí hejno ptáků na nebi. A každý cestující v tom vlaku to uvidí úplně jinak. O tom Helle Helle je, nemůžete po ní přeci chtít, ať vám řekne celý příběh, nedejbože něčí pocity, bolest či radost. To už je na vás.
Pět hvězd jí nikdy nedám, jelikož mám radši košatější příběhy, ale ve své originalitě je Helle Helle opravdu geniální.

3 18.12.2017

Kniha není dokonalá. Chtělo by to ubrat pár stran, zejména ty autorčiny autobiografické (Kateřina), někdy to byla maličko nuda. A každý chlap je špatný? A kdo je zase tohle? Jo, aha, nějaká tetička tohodle a nevlastní matka téhle. No, někdy jsem opravdu chtěla dát horší hodnocení.
ALE! Ta kniha je úžasná, i když není dokonalá. Jen ten autorčin tok slov, jazyka. Jak plynule přechází z mysli jednoho člověka ke druhému, a tak si čtenář může udělat vícerozměrný obraz událostí, pocitů postav. Uvědomí si, že každý prochází určitými zkušenostmi, že rodinné tragédie dlí hluboko a špatně se jich zbavuje. Autorka zde zachytila proměny bezstarostného mládí, které je stejně nakonec sevřeno ve stejných svárech jako předci, ale vždy má naději na odpuštění, na nový začátek, na štěstí. Paní Dubská prostě napsala román o životě, který může být hodně těžký. Předkládá čtenářům svoji vizi psychologických propletenců, životních osudů (určovaných společenskými podmínkami, dobou, minulostí, druhými lidmi, kterým se snažíme zavděčit) a nadějí (konec knihy je vyloženě optimistický, i když na někoho může celá kniha působit spíše pesimisticky).
Děkuji Vám, paní Dubská, protože máte ve všem naprostou pravdu. Je třeba se otevřít, odpustit a přijmout sama sebe.

3 09.06.2017

Jeho básně mě nadchly. Možná ne všem se toto může zdát jako generační výpověď, ale moje pocity to vystihuje celkem přesně (tedy takové ty negativní). Sedět na lavičce, koukat na spěch lidí kolem a číst si básně Jana Těsnohlídka, trošku hlouběji se ponořit do vnímání světa. Jednou za čas je úžasné být naštvaná, zdrchaná konzumní společností, komerčností, pomíjivostí. Ale tak to je a mě tyto básně přijdou krásné. A v něčem mi Těsnohlídek opravdu hodně připomíná Hraběte a celou beat generation. I oni byli naštvaní na svoji dobu, ale vždycky našli na světě něco úžasného a ze své naštvanosti a smutku tvořili krásu.
Nikdy tě nesmim ztratit
slova
kterejch by se šlo najíst
žít
pro ty slova
v těch slovech
z těch slov

3 18.02.2017

Příliš nechápu to vysoké hodnocení. Nirvanu miluju, ale u téhle knihy jsem se vyloženě nudila (je velmi nečtivě a špatně napsaná) nebo taky rozčilovala. O Nirvaně a Kurtovi jsem toho přečetla již hodně a tady mi přišlo, že autor popisuje vše, zejména Kurtovu povahu, hrozně přehnaně ve snaze zaujmout a zejména šokovat čtenáře. Pokud má někdo Nirvanu fakt rád a něco o ní ví, tak se u téhle knihy některým pasážím ze srdce zasměje, protože jsou to jednoduše blbosti (samozřejmě nikdo nemůže vědět, jak to všechno přesně bylo a Kurt byl celkově velmi uzavřená a rozpolcená osobnost, ale některé pasáže byly prostě strááášně přehnané). Kurt by určitě nechtěl, aby ho fanoušci vnímali tak, jak je popsán v této knize. Pokud se opravdu zajímáte o celé to seattleské hnutí alternativního rocku, a to hlavně kvůli té úžasné hudbě, přečtěte si prosím knihu Everetta True: Pravdivý příběh, to vám dá rozhodně více než tato slátanina (skoro jako z pera paní Courtney!).

3 26.04.2016

No tedy, čekala jsem něco trochu jiného, myslela jsem, že budu číst o mladší generaci, zasměju se a možná i poučím. Kdybych věděla, že je to kniha vlastně o těhotenství, tak bych ji ani nezačala číst. Měla jsem chuť ji odložit, ale nakonec jsem ji dočetla do konce. Nevím, někdy jsem se až rozčilovala, jak byl hlavní hrdina nereálný a submisivní. A jeho přítelkyně se někdy chovala jak blbka. Prostě asi mám jiný pohled na vztahy a jelikož je tohle knížka vlastně jenom o jednom vztahu, tak mě akorát rozčilovala :D

3 26.03.2016