Morbidus komentáře u knih

Osvícení v temnotě se netají tím, že jde v prvé řadě o nadšenecký projekt. Velkým lákadlem je zde pro mnohé jméno Stephena Kinga (už jen na přední části obálky je jeho jméno třikrát) spojené s raritní povídkou Modrý kompresor. Jde ovšem o prudce experimentální materiál, který v důsledku jako příběh příliš nefunguje a měl by (jak mi vyplynulo mezi řádky) sloužit jako inspirace pro další autory.
Jakkoli nerad srovnávám, připomíná mi tato antologie čímsi Knihu hrůzy, kde má podle mě (stejně jako zde) zdaleka nejlepší zářez A.J. Lindqvist. Mimo Strážcova průvodce mě zaujalo nepříjemné Vábení plamenů a pobavila Mateřská láska. Dovolím si zmínit i Román o holocaustu, což považuji za povídku hodně relevantní zejména pro čtenáře-autory. Zbytek knihy osciluje kolem průměru.
Poněkud zvláštní ovšem bylo řazení povídek, ve kterém jsem nenašel žádný systém ani záměr. Naopak jsem si všiml, že minimálně ve dvou případech po sobě následují příběhy podobného ladění či prostředí. Není to sice závažná chyba, ale přesto se hodí rozprostřít díla trochu rafinovaněji. Na druhou stranu, jsem rád za každou sbírku hororových povídek. Navíc se mi zamlouvá na první pohled hororová obálka, kterou kazí jen přemíra textu.
Kniha vhodná pro milovníky horrorových antologií a sběratele kuriozit.

2 26.08.2023

Až tolik mě to v zásadě nenakoplo. Přitom to má nápad, některé scény jsou dost nepříjemné a fantazie teče plnými proudy. V jádru je to neklasický příběh o magické knize, přičemž nejde o prastarý grimoár, ale svazek plný stereogramů. Čtenáři dlouhodobě věrní nakladatelství Golden Dog si při této příležitosti možná vybaví autorčinu povídku Stereogram z knihy Vostrá krása. Minimálně jsem si ji musel u určité kapitoly vyhledat (...a našel jsem, co jsem si myslel).
Ovšem i přes dobře rozjetý začátek a odpíchnutí se od zmíněné povídky děj trochu přešlapuje na místě. Ano, nádherně psychedelická krajina a její obyvatelé se mění a cizorodá pravidla světa rozhodně zaujmou. Nicméně samotná hrdinka knihy skoro po celou dobu spíše jen pasivně pozoruje a aktivní je vůči ní zejména okolní prostředí. Navíc je v pozadí rozjeto několik linek, které se tváří důležitě, ale nakonec nehrají významnější roli. Závěr i přesto uspokojí. Jít v hodnocení výš mě nakonec přiměly ilustrace (kontrast je skvělá věc) a celková vymazlenost knihy, snad jen... proč jsem v ní nenašel žádný stereogram?
Kniha V rozkvětu rozhodně potěší všechny milovníky literárních experimentů.

6 17.08.2023

Ty brďo, tak to byla síla! Tato kniha útlá rozměry a silná obsahem se jednoznačně zařadila mezi knihy, na které jen tak nezapomenu. Ale konec dojmologie; hned na začátku knihy najdete varování ohledně citlivého tématu, které kniha zpracovává. A jak je avizováno, činí tak velmi citlivě a většinu těch zvěrstev ponechává na čtenářově fantazii. Není to přehánění. Citlivým lidem, jejichž fantazie je oceán, při tomto smutném a krutém příběhu zřejmě nezůstane oko suché.
Hodně se mi líbí realističnost děje; pokud si čtenář nějakou formou týrání v dětství prošel (což není nepravděpodobné, a nemusí jít ani zdaleka o tak extrémní formu), může se pro něj příběh stát určitou katarzí. Silnou stránkou je rozhodně i psychologie hlavního hrdiny, jehož mysl zůstává plná tichého vzteku, paranoie a smutku. Jedinou skvrnou na této knize je tak její obálka, která mě nezaujala a až během čtení jsem získal představu, nač koukám.
Horror jak řemen, který zůstává v realistické rovině. Doporučuju!

3 06.08.2023

Lovecraftovo dílo mám (víceméně) načtené a toto je rozhodně reprezentativní výběr povídek. Stejně jako u předchozí sbírky Zjevení Cthulhu vydané nakladatelstvím Carcosa je zde znát skvělý překlad Milana Žáčka - pokud tuhle knihu z nějakého důvodu čtete až po autorových sebraných spisech (i když pak se nabízí otázka proč), menších odlišností si zajisté všimnete. Jak už to bývá, některé věci mi při možnosti podobného porovnání sedí více a jiné méně, celkově jsem ovšem spokojen. Navíc jsem tentokrát nenarazil na žádné gramatické úlety (nebo si je nevybavuju), což je rozhodně také plus.
Jako vždy se sluší dodat, že Lovecraftův vypravěčský styl není jednoduchý a vyžaduje vaši plnou pozornost, aby mohl pracovat s tím, co vám naznačí a poté pomalu potvrzuje. Tento výběr je skvělý v tom, že neobsahuje žádné nadměrně těžkopádné kousky a i průměrný čtenář bude spokojen (byť sečtělost se hodí). Tento chronologicky řazený výběr je navíc poměrně pestrý ve svých tématech a ačkoli nemám příliš v lásce, když se sbírka jmenuje po jedné z povídek, zde mi to výjimečně nevadí. Jedinou věcí, která mi trochu způsobila vrásky, je ediční poznámka k jednotlivým povídkám, která nováčkům mnoho zásadního nepoví a sečtělejším nutně přijde nedostatečná; v jedné věci mě dokonce zmátla a v jiné zase příjemně překvapila. Co se týká obálky knihy - zdá se být poněkud generická, ovšem na druhou stranu nějakým zvláštním způsobem zvládá zachytit ducha všech devíti povídek současně.
Vhodná vstupní brána do temného universa lovecraftovského horroru.

4 01.08.2023

Kouzlo novely Vzácný druh spočívá v tom, že karty vykládá na stůl s takřka psychopatickým klidem a čtenář je více než polovinu knihy napjatý, o jaký druh horroru vlastně půjde. To mi vyhovuje, protože dostávám tolik zdánlivě nesourodých nitek (které by třeba i spojit šly, ale cosi tam prostě nesedí!), že predikce příběhu je zhola nemožná. Kniha tudíž nepadne do vkusu pohodlným čtenářům, jejichž nebohé mozky autor nutí uvažovat. Nicméně za mě tento krátký - a úderně strohý - formát dokázal vyvolat silný pocit nepokoje.
Silné stránky této novely se však prolínají i s negativy; nemluvím o zkratkovitosti (která zde není na škodu), nýbrž o občasné nelogičnosti děje. Nejvíce mě v tomto ohledu překvapilo jednání matky v kapitole třináct, kde bych nějaký kontakt s policií alespoň letmo očekával. Během četby to nevadí, ale jakmile nastane konec a příběh se přelévá v hlavě... prostě to vidíte. Tuhle jízdu je radno si užít a uzavřít ji tím, že jde o parádní béčko. Ale než skončím - kniha má ilustrace (ve stylu obálky), které sice nebudou sedět každému, ale spadají do kategorie imaginativního abstraktna, podporujícího čtenářský zážitek.
Vzácný druh rozhodně potěší každého horrorového fajnšmekra.

3 27.07.2023

Lovecraftovo dílo není jednoduché čtivo, na což dojíždí řada čtenářů, kteří se do krajiny jeho zásadních děl vydají vyzbrojeni pouze povrchním doporučením z útrob mainstreamu. Ten bohužel pro filozofický přesah HPL příběhů naprosto nepostačuje a v kombinaci s obstarožním vypravěčským stylem nejednoduchého jazyka mohou někteří slabší čtenáři snadno ztrácet hlubší pojem o ději. Zejména ke kouskům jako V horách šílenství či Stín z hlubin času je radno přistupovat se zcela svěží myslí. Zbylé příběhy této knihy jsou čtenářsky přístupnější; zde už dost záleží na čtenářské preferenci. Za sebe ale musím ocenit chronologické řazení příběhů dle roku vzniku.
Co však ocenit nemohu, jsou chyby v textu, zejména pak v delších kusech. Pokud by něco chybělo jen sem tam, mávnu nad tím rukou, ale opakovaný výskyt 'plážích lidí' nebo 'brouci rasa' mě děsil více než pohled do očí Azathotha. Taktéž je znát mírně odlišný překlad, než na jaký jsem si pamatoval z dávnějších četeb textů - zejména pak u povídky Dagon. Každopádně je zajímavý i sám výběr příběhů, vytvářející v podstatě jakési jádro Mýtu Cthulhu (už mi zde chyběl jen Šepot ve tmě a bylo by to dokonalé). Plusové body za obálku, jednoznačně lepší volba než u předchozích dvou vydání.
Zaujme sečtělejší čtenáře, kteří se chtějí blíže seznámit s jádrem Mýtu Cthulhu.

4 25.07.2023

Ale jo, dalo se to číst i po letech - opět jinýma očima. A stejně jako ve věku školáka navštěvujícího městskou knihovnu (Děsivé dějiny a Děsivou vědu jsem tehdy žral) si z toho zřejmě většinu informací neodnesu. Ale svůj účel - zabavit a pobavit - to plní dokonale.
Je mi však trochu záhadou, proč autor a ilustrátor mají jiná jména na obálce a jiná jména v knize; jako kluk jsem si tohoto nevšímal, ale jako propálení pseudonymů to nemá chybu. Stejně tak musím podotknout, že tato kniha nemá žádný větší edukativní účel - jde jí o to zábavným způsobem přiblížit určitý rámec vědění, který však z povahy věci nejde nijak do hloubky. Tento návrat do dětství byl milý.
A ten tapiokový koláč tentokrát vyzkouším. :)

24.07.2023

Tento kus pro mne má nepopiratelné oldschoolové kouzlo. Přijde mi, že jsem zde po delší době objevil přesně ten druh fantasy, který mne naplňuje. Snad je to tím, že jsem zde nenašel zbytečný patos, děj místy nádherně potemní a autorův humor mi sedí. Příběhy u mne svým laděním vyvolaly vzpomínky na staré gamebooky a Rodokapsy; je fajn, že se v tomto literárním okruhu stále najdou kousky, které mě dovedou potěšit.
Ve zkratce - jde o chronologický soubor volně navazujících povídek o titulním hrdinovi a jeho mluvícím koni Blackovi, kteří jsou na cestě za pomstou. Něco od hlavní linky odbíhá více, něco méně; každopádně někde od šesté povídky už se děj začne ubírat konkrétnějším směrem. Vrcholem knihy je jednoznačně Ledová věž, která je příběhově nejucelenější a jde rovnou k jádru věci. Naneštěstí se tento nadějný příběhový uzel začne brzy zase rozplétat. Ačkoli jsem se tedy s koncem poslední povídky musel zasmát, musím někde splašit pokračování, abych se dočkal kýženého rozuzlení ústřední zápletky.
Vhodné pro milovníky temnějšího a údernějšího fantasy.

4 15.07.2023

Pohádky H.Ch. Andersena patří mezi ty, které lze číst v každém věku a pokaždé čtenáři přinesou něco nového. Jdou totiž opravdu do hloubky (aby ne, když autor prožil tak tvrdý život). Je pravda, že příběhy jsou místy poměrně znepokojivé až temné, ale to je v principu každá opravdu dobrá pohádka. Dá se snadno pochopit, že příběhy této knihy nejsou pro každého; její vnitřní krása spočívá v upřímnosti, pochopení a smíření.
Sám jsem svého času fascinovaně četl titulní Sněhovou královnu, brečel nad osudem Holčičky se sirkami a byl nešťastný z příběhu Vytrvalého cínového vojáčka. Musím ale zdůraznit, že trauma z nich nemám; naopak, jsem za ně rád a pomohly mi vidět v životě to dobré i zlé. Čas od času si je připomínám (jako třeba teď) a všímám si už i pohádek, které mě dřív tolik neoslovily. Přitom všechny zůstávají v jádru nadčasové a řeší v podstatě moderní problémy (v tomto ohledu mě tentokrát nejvíc zaujal Slavík). Ale hlemýžďů a růžových keřů je plný internet, takže každému dle gusta.
Něco mi říká, že tuto knihu si neužijí lidé beze smyslu pro horor.

4 06.07.2023

Velkou silou i slabinou Rovnováhy jsou popisy. Ty jsou zvládnuté natolik skvěle, že čtení ubíhá téměř samo a napětí se zvyšuje, jak si kniha pohrává se čtenářovými očekáváními. Ty sice trochu drží při zemi anotace knihy (vyzrazuje příliš mnoho) a dokonce i samotný její název (kterýžto nápad mi zde přijde až tristně nevyužitý), nicméně přihrané návnady příběh efektivně zužitkuje. Mnohé z děsivých scén jsou natolik mrazivě surreálné, že se mi vyryly v paměti do oněch nejistých míst mezi realitou a nočními můrami.
Současně se však popisnost podepisuje na emocích postav či na samotných dialozích; pokud má postava proslov o své minulosti na několik stran, vytrácí se uvěřitelnost. Zejména pak v okamžicích, kdy má děj gradovat a přejít do akce - na takových místech moc prostoru na vysvětlování není a rozjetému příběhu to dost sáhlo na brzdu. Ale i když jsou věci, které mi v tomto svazku chybí či přebývají, mám tento neakční typ děje s důrazem na houstnoucí temnou atmosféru rád. Ostatně, celý román náladou souzní se svou výstražně zbarvenou obálkou...
Milovníci horrorově duchařské literatury si Rovnováhu jistě užijí.

3 05.07.2023

Tato kniha pro mě zpočátku byla něco úžasného. Jenže jak kapitoly přibývaly, kouzlo se pro mě částečně vytratilo. Nevadí mi, když je hlavní příběh tvořen krátkodobými zápletkami a místy vede do nikam; naopak tyhle inteligentní hádanky vyhledávám. Jenže v tomto případě to není až tak chytré jak to zprvu vypadá - a tam uvnitř to drží pohromadě jen vývoj postav. Tedy nejen samotného pošťáka (který je sice důležitou postavou, ale ne nutně hybatelem děje), ale i spousty dalších charakterů (které se někdy objeví a jindy jen zmizí navždy). Takže nakonec je to spíše příběh samotného Edenu a několika lidí, kteří ovlivňují jeho (ne)existenci. A taky o dracích. ;)
Naštěstí se našly i věci, které pro mě posunuly příběh do nadprůměru. Hodně mě potěšil fakt, že některé neřešené či potenciální dějové linky dostaly prostor v bonusových příbězích na konci knihy (kde dostaly tradičně prostor i další zajímavé materiály). Nejvíce mi k srdci přirostli (mimo pošťáka Marka) tajemný Náčelník, nevyzpytatelná Molly a skvěle vykreslená Maggie. A nakonec - velice se mi zde líbila kresba. Sedla mi dokonce natolik, že grafice odpustím pár chyb, kterých jsem si všiml (je fakt divné, když popravovanému zničehonic zmizí pouta).
Pokud se pohybujete na temnějších vlnách, Pošťák by vás mohl zaujmout.

4 02.07.2023

Svěží komiksová jednohubka. Možná by některá místa zasloužila více rozvést, ovšem na druhou stranu si takto příběh zachovává potřebné tempo a napětí. Samozřejmě, kdybych se nimral v detailech, pár nelogičností najdu - ale tohle nemá být hluboké. Je to ten typ detektivního příběhu, kde mě ani nenapadlo hledat vraha a spíš jsem si užíval temnou jízdu zkorumpovaným techno-světem.
Nevím proč, ale hodně se mi líbilo, jakým způsobem jsou zde kresleny postavy; dobře se mi v nich pak orientovalo. Plusem je také to, že se děj nesnaží být krutopřísně vážný, ale našel se tu prostor i na humor. Už jen tím, že si můžeme přečíst ulhané noviny vydávané roboty (ta sociální kritika moderního světa je prostě skvělá) nebo že je jednou z postav robo-králíček.
Sice se z této knihy neposadíte na zadek, ale určitě stojí za to si ji přečíst.

4 24.06.2023

(zvuky tlumeného smíchu)
Jeden by neřekl, co se může vyklubat ze svobodomyslného tripu do Mexika. Leckdo si může z blíže nespecifikovaných důvodů pomyslet, že půjde o horror. Oh, wait! Ta kniha je plná humoru až po strop. Můžeme se tedy spokojit s tím, že jde o hláškami nadupaný multižánrový román značky road trip. Mimo veškeré srandy se čtenář pochopitelně dočká i pestrého koktejlu mnoha dalších emocí. Hlavní hrdinka je pro autora typická - výrazně zemitá a má (skoro) všechno na háku, protože věčně neví, která bije.
Abych příběh nepřechválil, tak ano, některé věci jsou trochu zkratkovité (nechci házet spoilery, pomlčím). Převládají však hlavně dobré nápady. Co mě na knize bavilo opravdu hodně, je splétání zpola zapomenutých detailů, které se náhle odněkud vynoří - a přesto neztrácíte nit. Zejména závěr knihy mě vyloženě dojal. Zapomenout nemohu ani na netradiční ilustrace doplněné o další pekelné hlášky (jako pohledy z dovolené by nepochybně uspěly).
Příznivcům humoru se doporučuje zjistit, proč Není nebe nad Mexikem.

4 22.06.2023

Tajemná anotace mě zprvu nezvládala navnadit na četbu. Když jsem svazek prubnul, ukázalo se, že je to tak schválně. Už od začátku je příběh úmyslně zmatečný a nedává v detailech smysl. Jakékoli vyzrazení logiky děje by bylo současně i vyzrazením vnitřního mechanismu příběhu, který by se hned zhroutil. Čtenář tak tápe k něčemu, co působí zajímavě... ale přesto cosi mezi řádky chybí. Jsou to odpovědi.
Na rovinu, příběh pro mě neměl díky informační nepřehlednosti zpočátku drajv. Ke konci se začalo konečně začalo na otázky odpovídat a nastalo vyvrcholení příběhu; nic na co by dokázal čtenář přijít sám od sebe. To mi trochu vadí, protože pak si příběh spíš „hraje na to, že si hraje se čtenářem“. Snad bych to byl schopný odpustit na kratším rozsahu; zde však cesta k odpovědím trvá příliš dlouho a byť děj na konci vykreslil komplexitu s nečekanými detaily, bylo příliš pozdě.
Má reakce je tedy spíše negativní, byť mě mnohé dílčí věci zaujaly. Mám rád komplikované příběhy, avšak navzdory tomu bych po týdnu dvou už nedokázal říct, o čem Tulák vlastně byl - a to je prostě špatně. Zajímavým (a zapamatovatelným) prvkem ovšem bylo ladění barev dle pocitů dané scény, což pro mě fungovalo. Když už jsem u kresby, byla až překvapivě dobrá; jedna z těch, která příliš snadno vtáhne na místo, kde se děj odehrává. V tomhle to bylo super.
Máte-li rádi komplexní přemýšlivé příběhy a máte trpělivost, do toho.

4 18.06.2023

Když jsem v jedné fantasy knize měl k věnování od autorky přikreslenou runu Kénaz, uvědomil jsem si, že mám na levé ruce jizvu stejného tvaru. A jelikož se mi povalovala doma i tento svazek, prubnul jsem to. U mé maličkosti v průběhu let převážila racionální složka, takže věštění a nadpřirozeno pravděpodobně vnímám jinak (ne nutně popřením, pouze logicky) než spousta lidí, kteří po ní sáhnou.
První část věnovaná Futharku a teorii jednotlivých run mě zaujala asi nejvíce. Pokud čtenář věří v magickou sílu run, najde zde několik způsobů, jak je používat a jak z nich věštit. U uvedených případů jsem mnohdy dospěl k jiným závěrům, než je prezentováno, ale výklad je individuální záležitost. Poslední část knihy je sice hezká, ale čtenář si ji spíš jen prolistuje, aniž by si něco hlouběji zapamatoval.
Pro zájemce o tematiku run jde o užitečnou příručku.

1 13.06.2023

Příjemné překvapení! V románu jsem nalezl právě tu směsici temnoty, humoru a napětí, která mě baví. Kniha nekráčí cestou generického fantasy, i když si vyzobává (ne)známé mytologické prvky; díky tomu nemusí čtenáři příliš vysvětlovat, a může se vrhnout přímo na děj. Příběh si užije každý, kdo má alespoň povšechný přehled o severské mytologii. Za textem jde znát slušná příprava, psychologie postav funguje a nemůžu říct, že bych měl málo lore.
Samozřejmě, pár věcí mi neladilo; většinou ale šlo o detaily nebo se potenciální výtka nenaplnila. Vyprávění se nebojí jít do hloubky a pokládat zásadní otázky. Docela chápu, že mnoha čtenářům se hlavní hrdinka může na čas jevit nesympaticky (můj případ to není, odhadl jsem ji správně), což samozřejmě s pozdním vysvětlením a pochopením přejde. Agátin příběh na mě silně zapůsobil a jeho poselství je zásadní.
Bonusová povídka pak na tváři musí nutně vykouzlit úsměv a společně s doslovem osvětlujícím vznik této knihy vše krásně uzavře. Ale musím závěrem zmínit ještě jednu věc, a to nádhernou obálku - přesně kvůli tomuto mám papírové knihy tak rád...
Přesvědčit se můžete sami Ve větvích Yggdrasilu!

5 12.06.2023

Nemůžu si pomoct, ale tohle je asi první komiks od MB, který mě příliš neoslovil. Příběh, dětští hrdinové i zvraty jsou super... ale kdovíjak originální mi to nepřišlo. Snad kdyby bylo hlouběji vykresleno pozadí probíhajícího konfliktu, chytal bych se víc - ale to by potom přestal být příběh o vztahu Matky a dětí. Obecně jsem měl problém s uvěřitelností, kdy mi místy nesedělo jednání dětských protagonistů. Když k tomu připočtu, že mi příliš neladila ani kresba (byť je srozumitelná), vysoko v hodnocení jít nemohu.
To ale neznamená, že nejde o dobrý komiks! Pokud milujete vesmírné sci-fi, máte rádi příběhy s dětskými hrdiny nebo jen nehledíte na detaily, tahle kniha pro vás bude velice vděčný materiál. Navíc má na mnoha místech vhodně temnou atmosféru, která byla pohlazením pro mou černou duši. A nemohu opomenout ani fakt, že celý příběh má neskutečný drajv, takže i přes své námitky jsem ho zhltnul nečekaně rychle.
Odpočinkové sci-fi s přesahem, které má srdíčko.

1 04.06.2023

Jáj! Zdolal jsem Ďáblův hřbet a přežil to! Teď o kozlí chlup racionálněji - na tento román jsem čekal už delší čas. Zklamaný rozhodně nejsem; kniha je na svou délku velmi čtivá, nebál bych se říct až dechberoucí.
Přesto se našlo několik drobných negativ. Už v druhé čtvrtině knihy se našla místa pro budoucí děj nepříliš nosná, byť skvěle napsaná (shrnul bych je pod heslo Medvědi nevědí, že turisti mají zbraně), což by bylo ještě v pohodě. Víc mě štvalo, že počáteční hutně-děsivá atmosféra tím byla částečně ubita, protože ze skrytých příšer vytvořila převážně kulisu. Nakonec se věci pohnuly dlouho očekávaným směrem a já zadoufal, že se konečně dozvím nějaké hlubší lore... a na místo toho nastala etapa zběsilého akčního řádění (což Morbidus nemá rád). Neříkám, že vyústění románu nebylo logické a že bych si kozel-gore čtenářsky neužil; ovšem výrazná změna ladění způsobila, že kouzlo knihy přestalo působit.
Nicméně i přesto je tento svazek kvalita sama. Postavy jsou velmi živě napsané a díky srozumitelně vykresleným motivacím je práce s nimi na velmi dobré úrovni (byť jsem rychle odhadl, kam děj směřuje, ale to je můj zlozvyk a problém). Atmosféra příběhu je poměrně dlouho hutná tak, že by se dala krájet. Pokud dojde na explicitnější či drsnější scény, nejde o materiál vhodný pro úplné horrorové vegetariány (což míním jako pochvalu). Zmínku si rozhodně zaslouží i knižní obálka, která je v papírové verzi pojata vtipným způsobem.
Pro horrorové gurmány vybraná lahůdka s jemnou příchutí kozího sýra.

6 04.06.2023

Tahle solidní bichle, se kterou umlátíte mamuta snadno a rychle, má několik zásadních negativ. Příběhu totiž paradoxně ubližuje jeho komplexnost; přesněji snaha propojit dění v kosmu s děním na Zemi. Ano, na těch zásadních místech je to fajn... ale dovedl bych si to nakrásně představit i bez té pozemské části. Je to i tak zajímavé čtení, jenže dění ve vesmíru ovlivňuje pouze dění na Zemi; obráceně je tomu zřídka a v detailech. Ale ok, třeba se mýlím a nakonec, tohle mi duši příliš nedrásá. To, co mi zážitek výrazně narušilo, je poslední kapitola - ta předposlední totiž vše dokonale spojí a dodá knize nádhernou finální pointu... inu není to první příběh, kde mi ve finále čtenářský zážitek zhořkl (dalšími příklady jsou Hrůza od Arthura Machena či Svědectví od Stephena Kinga).
Kresba je fajn, ale má zde své limity (což dost zamrzelo hlavně u lechtivějších částí); dá se na ni snadno zvyknout a bez problémů se v ní orientovat. Především je ale celý komiks po celou dobu čtivý, což je u takto mohutné knihy skvělá věc. Motorem, který tohle umožňuje, je řada nečekaných zvratů a z nich plynoucí napětí; především je mi sympatické, že autor nemá absolutně žádný problém své postavy zabíjet, trápit či nechávat řešit neřešitelná dilemata. Druhá věcí, která je mi sympatická, je pestrý žánrový mix; není to jenom sci-fi, ale taky alternativní historie, politický thriller, survival horor, filozofie a svým způsobem i postapo.
Dopis 44 je čtení pro milovníky sci-fi, ať už vesmírného či pozemského.

6 05.05.2023

Chtěl bych se připojit k nadšení ostatních hodnotitelů, ale bohužel tak v tomto případě učinit nemohu. Ne proto, že by tato kniha byla špatná, jen... ve mně nezanechala příliš výrazné pocity. U mnohých povídek jsem po načrtnutí situace prakticky ihned odhadnul, jak celá záležitost skončí. Technicky jsou povídky vystavěny zdatně, nicméně občas zapomínají čtenáře konfrontovat více do hloubky. Najdou se čestné výjimky, některé příběhy jsou velice fajn; jen by to chtělo nebát se přitvrdit.
Vzhledem k různorodým autorským stylům mi nepřipadá fér porovnávat autory mezi sebou; byť mi pochopitelně někteří z tvůrců seděli více a jiní méně. Z tohoto důvodu nemohu jmenovat ani oblíbené povídky (můj favorit či favoriti by z toho jasně vyplynuli), jen dodám, že všichni autoři odvedli slušný kus práce. Jen tak dál! Velkým plusem této sbírky jsou jednoznačně skvělé ilustrace od Jiřího Dvorského, které povídky vhodně doplňují; snad jen na závěr kacířsky zmíním, že jsem evidentně jeden z mála čtenářů, kterého nezaujala obálka.
Prima sbírka nadějných autorů, která potěší čtenáře klasičtějšího hororu.

6 28.04.2023