Mooneylan komentáře u knih
Když jsem o Rybách slyšela (poprvé cca před třemi lety), říkala jsem si, že to bude pěkná blbost. Chodící ryby? Cože? Ale jak už to u hororových mang bývá, tak z původního tématu, které může být tak trochu cringe s přitaženým culíkem, se vyklubal luxusní příběh. V dnešní době by mi vlastně nepřišel ani až tak nesmyslný (ha, ha....ehm). Skvělé jsou i trešničky na dortu v podobě dvou krátkých horůrků na konci titulu. Zcela doporučuji k odpolední kávě, která přerazí ten odporný hnilobný puch...
Abych se přiznala, některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát. A to hned ze dvou důvodů. Ten první, horší z nich, byl zamotanost celé situace. Někdy se nedalo na první dobrou odhadnout kdo je kdo a k čemu směřuje. Druhý, ten lepší, byl naprostá dokonalost kreseb. Obzvláště těch, které se odehrávaly v pralese.
Černá orchidej je zásadní komiks, který, dalo by se říct, formoval Gaimana k sepsání série Sandman. Snovost, absurdnost a éteričnost celého příběhu jen volá po pánu snů! A Batman je jen třešinka na dortu ;)
Zcela unikátní jednohubka, prvotina nakladatelství Medusa. Jedná se o vydání vskutku kapesní, takže si můžete těchto 152 stran Trávy v klidu "ubalit" cestou v metru nebo při čekání na další lahůdku z tohoto weirdového nakladatelství.
Musím ocenit, jak autorka dokázala propojit jemné prvky hororu se sci-fi ve skvěle fungujícím příběhu, který, a to se podržte, čerpá z osobních zkušeností blízkých autorčiných bytostí. Já vím, sci-fi a horor v kombinaci s titulkem "napsáno podle skutečné události" zní trochu fórově, ale nenechte se odradit! Celý příběh je opravdu "smyšlený", ale zkušenosti s toxickým vztahem, rozporuplnými emocemi, pocity povinnosti a zadostiučinění jsou skutečné.
Co bylo třešničkou na dortu? Určitě seznam hudby. Já, jakožto člověk přežívající na hudbě, jsem tyto stránky ocenila nejvíce. Kombinace hudby s knihou je něco tak silného, že vás příběh opravdu vtáhne a nepustí. Víc takových vychytávek!
Poprvé jsem viděla film. Nadchnul mě, protože koho by nenadchla Eva Green v modrých šatech a s dýmkou? Ale musím říct, že oproti knize se jedná o slabý odvar celého světa, který autor vymyslel. Na druhý díl jsem přeskočila plynulým pohybem a jsem zvědavá, co se v podivném světě s těmi podivnými lidmi ještě odehraje.
Miluju Mýty! A přesně u takových komiksů mě mrzí, že nejsou delší, robustnější, detailnější. Tereza v Zemi hraček by jistě snesla o pár stovek stránek víc!
Rychle ubíhající zvrácené a hororové příběhy. Byť už jsme jako moderní lidstvo otrkaní a jen tak se ničeho nezalekneme, je Zvrácená vyvedená v klasických hororových prvcích, které fanouška děsivých záležitostí nijak nepřekvapí, ale rozhodně neurazí svým grafickým zpracováním. Hororová jednohubka? Ano prosím!
(SPOILER) Závěr postapokalyptické trilogie Metro dává rozuzlení, na které tak dlouho čekáme. I když jsem po doposlouchání audio knihy zůstala zírat do prázdna (a prázdno jsem měla i v hlavě), postupně to pusto nahradil zmar, opuštěnost ale taky naděje na lepší zítřky. Celá kniha byla skvěle namluvená, příběh byl přesně to, co jsem od Metra a jejích obyvatel čekala. Ale teď nutně potřebuju vědět, co se stalo s Arťomem a jak to dopadlo s lidmi v Metru. Chci pokračování, chci vědět víc! Chci zpátky do Metra!
Jste milovníci hororů, ale také se občas rádi zasmějete? Drákulův švagr vás nezklame. Krátké povídky s trochou tajemna, trochou humoru a pořádnou dávkou nadsázky vám zpříjemní nejedno líné odpoledne.
Celá myšlenka příběhu mě oslovila - post apokaliptické téma spojené s biblickým příběhem, proč ne? První čtvrtinu jsem přečetla velice rychle, druhá čtvrtina už šla ztuha... V polovině jsem si řekla, že život je příliš krátký na to dočítat tak rozvleklé knihy bez děje. Škoda. Možná, že kdybych byla trpělivější a nestárla s každou stranou, došla bych k epickému konci. Žel všem bohům toto není můj případ a přesunu se k jiné knize. Nová planeta je druhou knihou, kterou jsem od autora nedočetla. Myslím, že jsem prostě jen nenatrefila na tu správnou kávovou směs, kterou bych naplnila ten pověstný hrnek...
Seriál jsem neviděla, ale sáhla jsem po knize. Miluju post apocalyptickou tématiku a tahle kniha byla jasná volba. I když je vyprávění takové rozvleklé a chybí mi vykreslení vícera detailů fungování společnosti, líbí se mi vnitřní pochody hrdinky a přemýšlení o vlastní existenci v režimu, který natolik omezuje svobodu.
Odpočinkové nadsazené veledílo, které nešetří sexem, jídlem a mrtvolami! Doporučuji k dekadentní náladě a sklence vychlazeného, no, čehokoliv :D
Gerda na comiconu? Gerda se snaží být klaďas? Gerda JE klaďas???? Cože???
Tahle jízda vypadá, že bude mít šťastný konec, ale nebyla by to série Nesnáším Pohádkov, kdyby se něčo ošklivě nevymrkalo. Takže si držte klobouky, protože do čtvrtého dílu je daleko!
Usagi v barvě! To chceš!
K Ušákovi jsem se dostala před pár lety a četla jsem první černobílé příběhy. Říkala jsem si - to bude taková Kung-fu Panda s králíkem... no, měla jsem pravdu, až na to, že Usagi je mnohem drsnější a v lépe propracovaném světě. Bunraku je pak dokonalá souhra klasických příběhů tohoto králičího Ronina a barevného světa. Tím vzniká zbrusu nový zážitek, který si milovníci samurajského fantasy světa nesmí nechat ujít :)
(SPOILER) Čtu mnoho recenzí, jaký je tento díl odpad, jak tam není akce, jak je to všechno filosofické atd.. Dovolte mi, abych přispěla taky svou troškou do mlýna. Podle mě rozhodně o odpad nejde. Ano, není to tam samý tunel, neútočí na vás mutanti každých pět minut, ale o to právě jde! Tento díl vás provede osudy několika postav a dá vám nahlédnout do jejich vnitřního světa. Jak se lidé v metru vůbec cítí? Jaké jsou jejich naděje a ideály? Dá se v metru vůbec přežít se zdravým rozumem? Jak se lidstvo změní pod zemí, když nahoře je jen nukleární wasteland? A do toho Damoklův meč v podobě hrozící epidemie... Ne, Metro není odpad. 2034 je jiný ročník, než jste zažili před rokem, ale neubírá ani trochu z té dusivé a tíživé atmosféry tunelů, z jejichž tmy jsou nesví i ti nejsilnější vojáci a Lovci.
----
Jediné, co bych tomuto dílu (v audioknize) mohla vytknout, je přednes paní Josefíkové, když mluví mužské role. Dle toho přednesu mi připadá, že je každý muž v Metru šovinista a hrozně to tahá za uši.
O Metru vím už dlouho, ale dostala jsem se k němu až v roce 2021, kdy jsem se měla chystat na LARP vybudovaný na základě této knihy. Metro jsem slyšela jako audioknihu (díky bohům za tu technologii!) a byla dokonalá od začátku do konce. Nejvíc mě oslovil detailní popis Arťomových "nočních můr". Autor je popisuje tak přesně, jak je cítím i já, když se v noci budím nevysvětlitelným strachem a pak jsem znovu a znovu pohlcena do toho samého snu, ze kterého není úniku. A konec? Ach ten konec jsem nečekala! I když autor dává velice silné signály během celého příběhu, kdo mohl tušit... kdo by se odvážil tušit? Mrazí mě, když si na to vzpomenu. Těším se, až si pustím další díl. Protože už teď se chci vrátit do těch temných tunelů.
Před dávnými časy jsem je četla, právě teď jsem je i doposlouchala v podání skvělé paní Slavíkové. A musím říct, že scéna s kloboukem stařenky Oggové se prostě neomrzí!
Když chcete uzavřít příběh, který se jako tenká vedlejší linka vine celou sérii Sandmana, stáhněte po Smrti. Dá vám odpovědi na vaše otázky. A možná i rozhřešení pro vaše soukromé záležitosti.
Jen jednou za sto let se Smrt objeví jako jedna z nás. Tudíž smrtelná. A jedině tehdy si může dát jablko, párek v rohlíku a taky zažít to, co obyčejný smrtelník. Jen jeden den stačí, aby se mohla vrátit ke své práci.
Nepřestane mě fascinovat rozměr Snění. Když se Příběh odehrává v Japonsku tak je nadmíru jasné, že Sen bude mít hedvábné kimono a jeho palác bude vypadat jako ta nejkrásnější pagoda.
Ponořte se do vyprávění o Jezevci, Lišce a Mnichovi a nechte se vtáhnout na cestu, na jejímž konci najdete....
Na tryznu za Pána Snů se nepamatuji. Možná jen někde na okraji vědomí zůstávají pavučiny snů a vzpomínek. Ještě štěstí, že nám ji Neil převyprávěl. Byla by totiž opravdová škoda, kdyby si nikdo z nás nevzpomněl...