mnohoknih komentáře u knih
Autorka ví, jaký používat rytmus psaní, aby se příběh dobře četl. Dobrý nápad je i využít vzpomínky aktérů. Ale je to prostě druhý díl, klasická nuda.
Číst si jen když manžel dovolí? Pracovat jen když manžel dovolí? Kniha je primárně o něčem jiném, ale ta nadřazenost bílých mužů se táhne celou knihou. Příběh je na základě skutečnosti, popisuje těžké začátky pojízdného knihovnictví v Apalačském pohoří, kde byla bída a utrpení na denním pořádku. I představa, že v roce 1940 nechodí děti do školy a číst se učí podle knih, je dost hrozná. Mínusem příběhu je rádoby milostná linka. Překlad je tak za 3 hvězdy, jednou Pěnkava jindy Červenka.
Běžím si do lékárny pro glukometr. Napsat něco takhle sladkého, to chtělo odvahu :-) Romantika v cukrárně v cukrářském kurzu. Autor si drží svůj styl. Fajnový popis místa i pracovních postupů. Jen toho cukru bylo trochu moc.
Naprostá bomba. Tedy téma samozřejmě ne. Válka a s ní spojené utrpení, je vždycky strašná. Ale líbí se mi, když jsou dějiny vyprávěné jako příběh. Autorka zvolila dvě časové roviny a ty mezi sebou střídala. Někoho to možná mate, ale mě se tento postup líbil. Zvyšovalo to napětí už tak dost drsného příběhu. A je fajn vědět, že i ve válce jsou lidi schopní chovat se lidsky. Bohužel člověk taky zjistí, že je úplně jedno, zda jsi bílý, černý nebo puntikatý. Když chceš mučit, trápit a nadřazovat se, tak barva kůže nehraje roli.
Zajímavý přístup, kdy půl knihy je rozhovor s D.Drtinovou a půl knihy hovoří její různě nejbližší. Rozhodně zajímavé čtení.
Morbidní, divné, příšerné básničky. A taky luxusní, nápadité, neotřelé. Podle toho, jestli Tima Burtona milujete nebo nesnášíte.
Zvenku huj a uvnitř fuj. Pěkná obálka i název. Ale proč je kniha na obálce označena bestseller, to jsem nepochopila. Postavy se chovají jako blbci, situace jsou šroubované, děj se posouvá vynucenými náhodami. Popis míst je příšerný, člověk si nic nepředstaví. Tenhle blábol se ani nedá označit jako letní čtení. Pouze jako naprostá ztráta času!
Tolik nadšených komentářů! Tomu se nedalo odolat. Trochu jsem se bála, ze se ztratím v čínských jménech. Ale nestalo se mi to ani jednou. Za chviličku všechny postavy znáte tak, že když autor místo jména osoby použije např.popis některé vlastnosti té osoby, hned víte. Děj je v podstatě o třech sourozencích a o tom, že nikdy nevíte, které vaše rozhodnutí ovlivní chod velkých dějin. Jak píše sám autor: “Příběhy se skládají z mnoha pramínků, menších i větších. Kdo je v jednom vedlejší postavičkou, jinde prožívá drama a vášeň vlastního života a smrti.” Čte se to skvěle. Už po přečtení odstavce jste duchem v Číně. A jak zde už někdo napsal: “ čím víc se blížil konec, tím víc jsem si konec nepřála.”
Začíst se do knihy šlo ze začátku hodně špatně. Vím, že jde v podstatě o kroniku a vím, že lidé umírají, ale těch smrtí tu bylo zatraceně moc. Také zvyknout si na autorčin styl bylo náročnější. Málo přímých vět. Ale dobře, je to vyprávění a zhruba od třetiny už je čtenář zaháčkovaný. Taky proto, že ubylo zdlouhavých popisů zvyklostí. Pokud nemáte načtené rodinné ságy, bude vás to bavit.
To snad není možné. Všichni něco tají, nikdo nikomu nic neřekne a pak už je na všechno pozdě. No nic, jdu na poslední díl, protože jsem fakt zvědavá, jak to autorka dotáhne do konce. Ještě že čtení nezabere moc času.
Jak jinak začít nový rok než fantasy. Pěknou, čtivou fantasy, tak snad i ten rok bude pěkný :-) postavy se nám vyvíjejí, příběh nabírá na obrátkách a sviští. V první díle mě štvala Clary, teď Jace. Takže vzhůru na třetí díl.
Čtivě napsaná dětská fantasy. I když hlavní postavy by měli jít k psychologovi a ne honit démony. V jednu chvíli neskutečně hysteričtí a pak jsou zase ledově klidní. Holt puberťáci. Popis míst, příšer i bitev je velmi barvitý. Těším se na další měto.
To snad ne, každý si našel někoho, nikdo není sám a hepík jak v harlequince.
Neskutečný blábol. Všichni se chovají naprosto nesmyslně, chaoticky. Nelogicky je v pořádku neb jsou to puberťáci. Bohužel z Lottie se stává asi Chuck Norris. Jak jinak by dokázala v Japonsku prásknout papírovými posuvnými dveřmi? A ona rozhodne, že by se měli všichni otevřít a být upřímní. Ona vidí znamení a všechno se jí spojuje. Ona je laskavá a tak jí jdou všichni na ruku. Ble, ani kolo bych si o ní neopřela. Ale když už trpím, tak si přečtu i další díl. Jsem vážně zvědavá, jaké další nepřirozené cesty osudu autorka vyplodí.
S přečtením téhle knihy se ani ve Čtenářské výzvě chlubit nebudu. Utrpení, bída. Jako chápu Anne proč byla s Trevvem. Po zkušenostech s umělci chtěla vyzkoušet jinou "třídu". A zase ubožák. I jejich rozchod chápu, ale pak už se jí děly jen nepřirozené náhody. S překladem si, stejně jako s příběhem, také nikdo moc práce nedal.
Lotie mi leze na nervy a to její promiň 2x. Doufám, že to její vlezlý chování má nějaký důvod. Protože jinak nechápu, proč jsou z ní všichni u vytržení. Příběh plynule pokračuje, pěkně se děj rozmotal i zamotal. Jsem zvědavá, co bude dál a zda Jamie dospěje.
Na uvedení děcka do fantazijního světa Terryho Pratchetta ideální. Povídky jsou krátké, některé zdařilé a některé méně. A někteří hrdinové mají násedně i své dospělácké knihy.
Mně se to prostě nelíbilo. Už s Jonathanem Strangenem a panem Norrelem to nebylo nic moc. Nebaví mě tempo, nebaví mě ten svět, nebaví mě postavy. Ano, je to čtivé, za odpoledne hotovo, ale je to takové pichlavé.
Chtěla jsem ji přečíst, tak mám. Byl to trochu náročný, ale čtivý mix love store a filozofické úvahy. Koho zajímá, proč se ve vztahu děje to a to, dostane to, jak z vlastní zkušenosti autora, tak i spoustu příkladů, výpočtů a citátů od jiných autorů. Štěstí bylo, že text měl velká písmenka. S malými by to byla spíše uspávačka.