milena8281 komentáře u knih
Příběh Marianny mě pořád baví, i když si chvílemi říkám, jestli už toho není moc. Všechna ta dobrodružství v rychlém sledu za sebou, pořád s rizikem v zádech, to by vydalo na 2 životy, a tady je to natěsnané do pár let .... Možná, jestli to jednou skončí, nebude se pak Marianna v obyčejném životě nudit ?
Láska, intriky, politika, .... čím dál zamotanější, ani se nechce věřit, že tohle všechno prožila hlavní hrdinka jen za jediný rok ....
Krásná pohádka na pokračování. Jen ten překlad mi dává .... Používání zájmena tady místo sem ... Kdo proboha říká "Proč jsi tady přišel?"
To je tak absurdní příběh, že by to klidně mohla být pravda :D. Posledních 50 stránek jsem se neustále smála. Ty situace jsou fakt neuvěřitelné a neuvěřitelně vtipné. Mně se to nakonec také líbilo.
Velmi emotivně napsaný příběh. Za téměř každou kapitolou jsem si říkala "Ježíši Kriste" ... Četla jsem samozřejmě o tom, jak se dřív chovali k chovancům podobných ústavů, přesto to čtení byla silná káva. Přečetla jsem jedním dechem, nedalo se odtrhnout.
Takové malé nakouknutí pod pokličku císařského dvora. Některé věci jsou známé, některé rozšířily mé obzory.
Mně se kniha velmi líbila. Mám ráda historické romance. Četla jsem několik knih o Napoleonovi a je na něm něco fascinujícího, něco obdivuhodného. Baví mě knihy, kde se dozvíte i něco o historii, byť ten příběh je samozřejmě fikce, ale vystupují v něm i reálné postavy. Já určitě budu číst dál.
Zvláštní příběh. Velmi dobře napsané, čte se skoro samo, ale příběh je dost drsný. Doporučuji přečíst.
Na knihu jsem se velmi těšila, bohužel jsem trochu zklamaná. Film jsem viděla už dávno a naprosto mě uchvátil. Ale do knihy jsem se nemohla začíst. Asi poprvé lituji, že jsem nečetla knihu před filmem. První polovina mě nebavila, dlouhé nudné pasáže, teprve v druhé polovině se příběh začal rozvíjet uceleně. Jistě, je dobře napsaný, skvěle přeložený, obsahuje spoustu zajímavých informací, které se v dějepise neučí a o kterých jsem neměla ani zdání. Mě to ale opravdu moc nebavilo a také jsem knihu četla nekonečně dlouho.
Pokud čekáte, že se budete smíchy popadat za břicho, pak budete zklamaní.
Pokud chcete strhující román plný zvratů, silných momentů a nečekaných rozuzleni, nedočkáte se.
Tento příběh je ze života. Úplně obyčejného života obyčejných lidí. Klidně by mohli bydlet vedle vás. Každá situace, popsaná v knize, mi přišla uvěřitelná. Někdo tu psal, že časosběrná kniha - to sedí.
Pobavily mě komentáře typu "příliš mnoho sexu" ... Kolik sexu myslíte, že se vejde do 40 let lidského života? Jak často lidé mluví o sexu? Jak často mluví o druhém pohlaví? Podle mě je to přiměřeně příběhu, jen když to sepíšete do "seznamu", vypadá to přehnaně.
Já jsem si knihu užila a určitě budu doporučovat dál.
Ani při nejlepší vůli se mi nepovedlo přečíst všechny komentáře. Nicméně jsem udělila rekordní počet palců.
Čekala jsem od knihy nějaká překvapivá sdělení, tajemství. Nic z toho jsem neobjevila. Všechno to, co se v knize píše, se objevilo třeba právě ve zmiňovaném seriálu Tudorovci. Nicméně kniha určitě špatná není, dobře se četla. Zajímavé bylo načasování v příběhu .... Deník se dostává Alžbětě do rukou právě ve chvíli, kdy je na ní vyvíjen největší tlak ohledně svatby. Krásně by to i vysvětlilo Alžbětino rozhodnutí zůstat neprovdanou královnou, tedy pokud by se to tak ve skutečnosti odehrálo.
Také hodnotím jako zatím nejlepší díl. Příběh je velmi napínavý a akční, rozuzlení až úplně na konci. Bavilo mě moc.
Pořád ještě velmi pěkný příběh. I když jsem se dílem prokousávala déle, než jsem čekala. Vůbec mě nenapadá, co by se mohlo odehrávat v dalším díle. Asi si ho budu muset přečíst.
Napínavý příběh, opět velmi hezky napsaný, bavilo mě to.
Příběh jako přes kopírák z prvního dílu. Ale přečteno, četlo se celkem dobře, nenudilo.
Syrové a popisné vyprávění mezi matkou, která přežila vypálení vesnice, a její dcerou, autorkou této knihy. Události, které by neměly být nikdy zapomenuty. Hrůzy války ve vzpomínkách nevinných dětí. Traumata přenesená na další generaci.
Jen mi vadilo, že několikrát zmiňuje Lidice, jako jedinou obec v Čechách, kterou bylo zacházeno tak tvrdě. Není to pravda. Já sama bych dokázala vyjmenovat 3 - Lidice, Ležáky, Javoříčko. Na internetu jich najdu dokonce 9. Přijde mi, jako by se autorka cítila ukřivděná.
Na druhou stranu to chápu, to číslo je v porovnání s počtem obcí v Polsku velmi malé. Ale nejde tu přece o počty. Za každým číslem jsou jména skutečných lidí.
Nakonec s autorkou souhlasím v tom, že to, co námi otřese, musí být konkrétní a mít své jméno. Z historie se musíme umět poučit. Nesmíme zapomínat na oběti našich předků a dovolit, aby se něco takového znovu opakovalo.