milan3144 komentáře u knih

Název této knihy je poněkud nadnesený. Rozhodně "všechno jinak" nebylo, nicméně informace které tu zaznívají nejsou úplně vždy a všude prezentovány. Teprve se v legionářské problematice pomalu rozkoukávám, takže můj pohled je rozhodně zatím velice zúžený, ale co se týče toho názvu, tak Kaplického Gornostaj (první vydání v roce 1936), kde autor otevřeně straní rudým, by si v tomto pohledu a výkladem, onen název, že všechno bylo jinak, zasloužil více. Trochu mi vadil i způsob podávání informací, kdy autor, zřejmě z důvodu aby text nebyl jen strohým výčtem dat a událostí, používá místy u některých postav přímé řeči, což pak může vést ke spekulacím, jak může autor vědět, že zrovna toto a takto bylo ono řečeno a jestli to není jen jeho výmysl, sloužící k zpřístupnění knihy širšímu okruhu čtenářů. Tím se ale může vnucovat otázka, zda se to týká jen těchto vět, které mají v celé knize spíše tuto doplňkovou funkci a nebo jestli fantazie zapracovala i u zásadnějších událostí a především jejich výkladů. Osobně si myslím, že pokud fantazie zapracovala, tak pouze v té, pro výklad nedůležité rovině a sloužila pouze k dokreslení doby, pocitů a atmosféry ve vojsku. Koneckonců v některých těch důležitých událostech se právě s Kaplickým autor shoduje.
Rozhodně zajímavé, doplněno i fotografiemi a na některé další tituly, od tohoto autora mám políčeno.
S postupem četby a zvyknutí si na výše popsaný styl, to kniha u mě dotáhla až na čtyři hvězdy.

19 26.02.2020

Opravdu velmi dobré. Psáno s lehkostí, vtipem a napětí to rovněž nepostrádá. Jako vždy jsem se stal při vyšetřování pouhým přihlížejícím a možného pachatele jsem v průběhu děje tipoval spíše intuitivně a musel svůj tip několikrát opravovat. I když se zde vyskytuje na mě poměrně dost postav, což mi pak dělá u detektivek většinou docela problém, tak zde se mi v nich, až asi na dvě výjimky, podařilo udržet pořádek. Z těch co se do toho pořádku nevešly, naštěstí žádná nebyla vrahem, takže mi výsledný dojem nemohly pokazit.
Skvělé a zábavné pětihvězdí a už líčím na další díla od tohoto autora.

20 17.02.2020

Poušť, nesnesitelné horko, žízeň a vojenský dril. To čeká mladého Čecha v pouštní pevnosti. A nejen to. Celkově to vůbec není špatné, ale nemohu si pomoct, autor jakoby vždy, když se má hlavní děj rozběhnout a začne být zajímavějším, nás přesune buď na jiné místo s jinými postavami, nebo postavy zůstanou stejné, ale změní se čas. Toto prolínání a vrstvení a následné zase navazování, na mě v tomto podání působilo značně rušivě a k poměru oné hlavní a nesporně zajímavější dějové linii, je těmto odbočkám věnováno hodně prostoru. Navíc ani mi při dočtení nepřipadalo, že jsou nějak zvlášť důležité.
Trochu zklamání, ale jinak dobré tři hvězdy.

10 13.02.2020

Podkarpatská Rus. Když o tom po přečtení této knihy přemýšlím, tak se mi to zdá neuvěřitelné, že tato oblast byla součástí našeho společného státu. Musím přiznat, že o ní mnoho nevím. Snad jen to, že ze tří hlavních částí, ze kterých se skládala naše republika před Mnichovem, byla tato tou nejzaostalejší a pak ještě pár střípků. Ovšem ten obraz skutečného života v té době a v těchto místech se mi začíná odkrývat až nyní. Český učitel tam přichází na svou první štaci, plný očekávání a plánů, s pověřením založit v horách českou školu. Setkává se zde, v tomto až překvapivě multinárodnostním místě, především s velkou bídou prostých lidí. Snad ještě můžu z dalšího poodhalit, že v průběhu času, jak si na toto místo dělali zálusk takřka všichni pohraniční sousedé, se zde satane cizím státním příslušníkem. Tento osud, kdy vlastně neexistovala možnost, jak se nějakým rychlým a bezpečným způsobem dostat zpět, nepotkal jen jeho, ale všechny Čechy, kteří zde většinou zastávali nějaké funkce, ale třeba i vojáky. Slovenské hranice, po vzniku samostatného státu, jsou uzavřené a Podkarpatskou Rusí se šíří mocenský boj o to, kdo bude vládnout, kdo toto území bude ovládat. Při čtení se mi neodbytně vetřela do hlavy jedna myšlenka. Vzorem pro dnešní demokratickou současnost, je nyní často označována právě ona republika, která se zrodila v roce 1918. Pokud u určité části Slováků, při našem tehdejším soužití, převládal pocit, že hrají druhé housle, tak z pohledu Rusínů musím říct, při zachování stejného příměru, že ti byli vlastně úplně bez houslí. Naprosto opomíjená část území, už jen třeba v názvu a za celou dobu existence ve společném státě se nic nezměnilo.
Závěrem: překvapivě dobré a bez nějaké propagandistické masáže. V podstatě bych si troufl říci, že onen vývoj v myšlení postavy, nebyl v té době nikterak osamocený.
Chybělo jen opravdu velice málo, abych hodnotil plným počtem hvězd.
Zcela zasloužené čtyři hvězdy.

12 06.02.2020

Tahle kniha na mě působila jako pobyt na houpačce. Začátek dobrý, styl psaní mi sedí. Seznámení s hlavními protagonisty, vcelku sympatickými postavami, nic na co bych mohl žehrat. Pak se děj začne přeci jen dalšími jmény zahušťovat a drobet začnu ztrácet přehled, ale zase ne ještě moc. Problém u mě nastane, až ve chvíli, kdy začne samotné pátrání a lord Petr s inspektorem Parkerem začnou, spolu s ostatními, bystřejšími než já, čtenáři rozmotávat onen detektivní příběh. Bohužel u mě tu nastal proces přesně opačný. Já začal uzlovat. Postav a míst přibývá a v jedné kapitole, kdy se v rámci pátrání musím dozvědět genalogii jednoho rodu, můj mozek přepnul do úsporného režimu, kdy oči sice pořád čtou, ale on zajišťuje dál jen základní životní funkce, nebo v lepším případě, se zabývá nějakou jinou myšlenkou. Z této letargie mě probrala jen zničeho nic věta že: \"John padl\"(...sakra, kdo to je?), a pak něco o počtu něčích dětí a tuším asi čtrnácti vnoučatech a několika pravnoučatech. Ta mě popravdě dost vyděsila s tím, že je začnou opět všechny vyjmenovávat a já už vůbec nebudu vědět, koho znám a koho ne. V té souvislosti se mi vybavovala scéna z divadelní hry Němý Bobeš, kde sklerotický a popletený hrabě všechny zdraví: \"Vítejte v Grünbachu\", a to i několikrát za sebou, aniž by si to pamatoval a taky moc nevěděl kdo je kdo, a i když slyšel, tak neudržel. Ani kapitola, kde se vysvětluje po právnické stránce znění nově schváleného zákona, a rozdíly oproti původnímu a kdy se zúčastnění opětovně ujišťují, jestli si rozumí, mi rovněž moc radosti neudělala. Připadal jsem si při tom výkladu, jako nepříliš úspěšný frekventant pomocné školy. Sice jsem pochopil, že v tom bude zakopaný pes a že to má význam pro další děj, ale přesný onen rozdíl, který se tam doslovně popisuje, jsem ale nakonec nepostihl. Buď jsem ho v tom slovíčkaření přehlédl, nebo jsem prostě...ale co, život jde dál. Pak zase přišla pasáž, která mě bavila. Zpřetrhané nitky jsem dokázal nějak navázat a trochu dohnat to, co jsem před tím prošvihnul. Konec mi ale zase nějak trošku protekl mezi prsty, i když kdo, kdy a snad i plně proč, jsem pochopil.
V celku to není špatné a je to psáno vtipně. Když to srovnám se Ságou rodu Forsytů, kdy jsem se v postavách doslova topil, a kde jsem pochopil až po hodně dlouhé době kdo ke komu patří, a které jsem dal v návalu euforie, že jsem to dočetl, tři hvězdy (minimálně jedena patří mě za statečnost) a ještě nádavkem vynesl, jak nějaký masochista, něco v tom smyslu, že si přečtu i další díl (ani omylem!), tak tohle je lepší. Bohužel na čtyři to tahle kniha u mě nedotáhla, ale na rozdíl od Ságy, tady si další nějaké pokračování, s touto dvojicí hlavních protagonistů, v budoucnu asi přeci jen přečtu...možná.
Dobré tři hvězdy.

11 31.01.2020

Trochu jsem z počátku bojoval se stylem psaní, ale za krátko si na něj zvykl a oceňoval ho pak zvláště v syrovém popisu válečných scén, kdy je opravdu velice sugestivní.
Velmi dobré čtyři hvězdy.

9 27.01.2020

Nevím...prostě mi to úplně nesedlo. Jednotlivé kapitoly mi připomínali vždy jakési výjevy, nebo spíše obrazy, kdy čtenář musí podlehnout jejich atmosféře, aby mohl plně vychutnat a pochopit jejich význam. Bohužel na mě to působilo tak, že jsem děj pochopil, ale vychutnat jsem si ho moc nedokázal. Jakoby zde byla určitá nadstavba, kterou jsem sice objevil, ale už nedokázal rozklíčovat. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec jsem se přiklonil k třem s tím, že se zde nepochybně promítá v hodnocení má nedokonalost ve schopnosti vnímat tento přídavek.

15 22.01.2020

Napsáno s lehkostí a humorem, kdy autorka vtipně srovnává rozdíly a stejnosti lidí různých národů. Kniha o tom, jak jsme různí i jak jsme podobní.

16 16.01.2020

Tato krásně napsaná kniha, nás přivádí do života svérázných lidí písecké periférie. Rázovití obyvatelé této části města prožívají v předvečer mnichovských událostí svoje každodenní starosti a v autorově podání se nezřídka zasmějete. Mně osobně se to stalo častokrát a to i nahlas. Jejich filozofování a na druhou stranu rázné jednání či úvahy, jsou i přes vážnost doby, s nebezpečím číhajícím na hranicích a i v pohraničí, častým zdrojem komických situací. Ačkoliv je kniha psána s humorným nádechem, s postupujícím dějem a tím i časem plynoucím v knize, se v ní ona doba, stojící na prahu obrovských lidských tragédií a utrpení, přeci jen jako zpočátku nenápadný stín začne čím dál tím víc promítat. Název knihy tak v sobě nezahrnuje nejen osud některých postav, ale i naší vlasti a celý příběh tak symbolicky uzavírá.
Za mě plných a zářivých pět hvězd a velké uspokojení, že se mi tento, snad neprávem opomíjený, klenot podařilo objevit. Ono opomíjení je asi dané osobou autora. Po přečtení jeho životopisu, může tak být čtenářovo překvapení z této knihy ještě větší.

16 12.01.2020

Zajímavý popis vybraných a chronologicky uspořádaných událostí za II. sv. války, tykajících se severní zásobovací cesty a bojů o ni jak na moři, tak na pevnině. Kniha mimo jiné ukazuje, že mimo všeobecně známých, velkých bitev, se události za války odehrávaly i díky méně známým, a rozsahem menším operacím, které ovšem měly na celkový vývoj nemalý dopad.

10 24.12.2019

Překrásná, lidskou činností nezasažená příroda kanadské divočiny. Touha dostat se do míst, kde široko daleko jste jen vy a nikdo jiný. Ten pocit sounáležitosti s přírodou, který člověka velice povznáší, ale na druhou stranu mu v těchto širých prostorech dává připomenout i jeho vlastní nicotnost a pomíjivost bytí. Naprosto rozumím takovýmto lidem a v dobrém jim závidím ony anabáze které, ač vykoupeny značným nepohodlím a strádáním, jsou pak odměněny neskutečnými zážitky a dech beroucími přírodními scenériemi.
Na druhou stranu autoři popisují i pronikání civilizace do těchto míst, která přináší pokrok, pohodlí, ale zároveň rozvrat životů a staletých tradic a schopností původního obyvatelstva. To vše s devastací prostředí, ať už těžbou nerostných bohatství, nebo jen odkládáním nepotřebných věcí, kde zrovna doslouží.
Pět hvězd.

18 20.12.2019

Předmluva knihy, Dr.Ing. Miloš Šedivý:
...Tato kniha nepředstavuje uhlazené uměle vyšperkované literární dílo. Jedná se o reálný popis skutečných událostí, které nejsou zprostředkovaně upravené či ideologicky přikrášlené třetí osobou - profesionálním spisovatelem. Z našeho pohledu se však jedná o velmi cenné dobové svědectví, které jsem se maximálně poctivě snažil zobrazit a uchovat. S výroky autora či jeho názory je mnohdy možné polemizovat, nicméně při našich besedách Sergej Makarovič s neústupností starého poctivého vojáka neustále dokazoval, že si za nimi pevně stojí. Nemusíme s ním vždy a ve všem souhlasit, buďme však rádi, že ho v necenzurované a autentické podobě můžeme vyslechnout...

Sergej Makarovič Kramarenko - Hlava VIII Záloha - Zasloužený odpočinek:
...Objevilo se mnoho dohadů, nesmyslů a bulvárních lží. S vypuštěným džinem ze staré pavučinami opletené lahve spatřilo světlo světa tolik prachu, špíny a bláta, že naši potomci budou ještě dlouhá léta zkoumat, co je pravda a co lež. Vždyť stokrát opakovaná lež se během času stává pravdou a historii vždy píší vítězové. A my jsme studenou válku prohráli...

Diego Fernando Zampini - Příloha II - První stíhací eso korejské války:
V životě se může stát, že člověk po delší době zjistí, že mu doma leží neopracovaný diamant. Nezajímavý, nevzhledný kámen dlouho uniká pozornosti, ale po vybroušení zazáří všemi barvami duhy. Podobně je to i s historickým poznáním. Mnohá neustále opakovaná neověřená tvrzení se v průběhu času prakticky stávají nezpochybnitelnými historickými fakty a ostatní, i když pravdivá, skromně ustupují do pozadí...

Rozhodně, především pro ty co se zajímají o vojenské letectví, stojí kniha za přečtení. Už jen z toho důvodu, že informací o konfliktu v Korei z této strany není mnoho. Cenné osobní svědectví účastníka bojů, s určitým vhledem do způsobu chápání a jednání nejen autora ale i celého národa.
Při čtení jsem se i zasmál. Především při "daru" severokorejského nejvyššího představitele v době konfliktu ruským pilotům a pak za velice sofistikovanou a úspěšnou přistávací pomůcku, kterou měli iráčtí piloti na jednom letišti. Kdo četl určitě ví... :-D
Pět hvězd.

10 16.12.2019

Tak jak děj pozvolna plyne, tak si mě tato kniha také pozvolna podmaňovala. Opravdu krásné čtení, které dokáže přiblížit atmosféru té doby, kdy čas nebyl hodnotou přepočítávanou na peníze, efektivnost a rychlost. Doby, která se nám z té dnešní, zběsile pádící, překotné ve vývoji technickém i informačním, zdá poklidná a hodnotově ustálená. Svým způsobem to pravda asi bude, jelikož i když máme dnes mnoho různých pomocníků, kteří nám šetří námahu a čas, kteří nás mají bavit i vzdělávat, tak přesto si nejsem jistý, že jsme o ten, dejme tomu pro většinu až blahobytný stav, o tolik šťastnější a spokojenější.
Knížka, kterou jsem právě dočetl, se mi dostala do rukou úplně náhodou a popravdě řečeno, sám od sebe bych jí asi nikdy nevyhledal. Byla totiž v mé hlavě zaškatulkována, ani nevím proč, asi kvůli škole a těm povinným a doporučovaným četbám a mému bojkotu těchto titulů, do přihrádky "NEHODLÁM ČÍST".
Moc tedy chválím onu náhodu, že vložila do mých rukou Městečko na dlani a já mohl poznat Rukapáň a jeho obyvatele s jejich osudy, někdy smutnými, někdy zas radostnými, vážnými i veselými.
Plných a jasných, tak jako za jasné noci nad Rukapání, pět hvězd.

32 05.12.2019

Poněkud jiný pohled na, v dnešní době někdy zjednodušeně prezentovanou, až téměř bájnou, armádu československých legionářů v Rusku. Zachycuje přijímání legií obyvatelstvem, které se měnilo od místa k místu, tak i v průběhu času. Někdy byli vítáni s úsměvem a radostí, někde s nevraživostí a slzami. Někde jako osvoboditele, jinde jako okupanty. U autora je sice zcela zřejmé "za koho kope", pro koho má sympatie, ale na druhou stranu vychází, tato kniha, z jeho vlastních prožitků a zkušeností.
Zatím je tato kniha jediná, kterou jsem o Ruských legií přečetl a mám v plánu další, kde ty sympatie s nově vznikajícím pořádkem zastoupeny určitě nebudou, ale v této mě zaujaly, mimo jiné, dvě věci.
V první jsem se vlastně spíše utvrdil. Jedná se o vznik 1. československého armádního sboru za II. sv. války. Myslím, že právě i role legií sehrála při jeho vzniku, respektive přijetí Čechoslováků v Sovětském svazu po Mnichově, určitou negativní roli. Vždyť z pohledu jejich, Rusů, jsou zde zase "TI", co jsme jim už jednou zbraně dali a pak bojovali proti nám.
Druhá věc je existence, v této dobrovolnické armádě, jakéhosi voleného orgánu, až snad samosprávy, která revidovala některé velením vydané rozkazy a někdy, po usnesení, vydávala i rozkazy sama. To mi připadá v jakékoliv armádní struktuře, přinejmenším kuriózní. Skutečnost, že přes tuto schopnost, nebo-li moc, nedocházelo k ještě rozsáhlejším odmítání poslušnosti, mě přesvědčuje, že se nad tím vším vznášela skutečná, pro většinu společná, vlastenecká idea, která nebyla jen prázdným slovem. To že tato "demokratizace" byla později zrušena, je myslím také určitým signálem, že se idea časem rozplynula a musel nastoupit disciplína, bez hlasování.
Čtyři hvězdy.

10 30.11.2019

Při hodnocení této knihy jsem trochu na rozpacích. Příběh je o partě lidí pracujících na průzkumném dole, kde hledají nějakou rudu, aby se zde po té zřejmě mohlo těžit, pokud se naleziště a jeho mocnost potvrdí. Bohužel mě osobně se pravděpodobně celý obsah knihy vytěžit nepodařilo. Má četba by se právě k takovému průzkumnému dolu dala přirovnat. Rozhodně jsem na rudu narazil, jenže všechny známky ukazují, že mocnost tohoto naleziště je větší, jenže já nemám buď vybavení, nebo správný směr a tudíž zůstává tedy jen tušeno. Jinými slovy. Některé věci a děje zůstali v knize pro mne nezodpovězeny a některé zase neuzavřeny. Postavy mezi sebou komunikující mi občas připadali, že ovládají i jakousi telepatii, kterou hojně využívají, a do placu nahlas pouští jen sem tam nějakou větu, což pak seřazeno za sebou, mi moc smyslu nedávalo. Prostě občas mi ty dialogy připadaly: jeden o koze, druhý o voze. Evidentně si ale ty postavy rozumí, takže chyba bude spíše v mé schopnosti to pochopit.
No každopádně za to, co se mi pochopit (vytěžit) podařilo, dávám tři hvězdy.

11 26.11.2019

Velmi syrový příběh z drsného prostředí, kde podstatnou část roku vládne krutá zima. Rozhodně nečekejte nějaké rozjímavé popisy přírody nebo pocitů postav, či nějakou oduševnělou a košatou konverzaci. Děj je spíš psán úspornou, až by se dalo říci úsečnou, formou, což mi zpočátku dělalo trochu problém, ale záhy jsem si na to zvykl a zjistil, že se tento styl k onomu prostředí velice hodí. Jak je drsné prostředí, tak je drsné i chování postav, které má ke Špačkově Etiketě převelice daleko, především ve smyslu vztahu muž - žena. Není ovšem divu. Obyvatelstvo těchto nehostinných končin, je po mnoho generací formováno tímto prostředím, kde každý má a musí přijmout svou roli a odpovědnost, pokud chce přežít. Některé praktiky jsou pro nás velice šokující a drastické, ale pro Inuity v té době naprosto jednoznačné, pokud mělo dojít k přežití. Na druhou stranu je tu i střet oněch dvou rozdílných světů. Bílý člověk do těch míst přichází a všem oznámí, že je to tu jeho, nastavuje pro Inuity zcela nepochopitelné zákony a jiné podivnosti, včetně okrádání při směnném obchodu a tajném prodeji alkoholu.
Pět hvězd.

17 24.11.2019

Je to Cook, takže napětí nechybí. Ta lékařská rovina je zajímavá. V té dobrodružné jsem někdy trochu kroutil hlavou nad tím, jak postavy jednají. No ale účel to splnilo a četlo se to dobře i když jsem od autora četl lepší kousky.
Čtyři hvězdy, ale spíš slabší. Tři se mi zdá málo.

14 22.11.2019

Přestože jsem tuto knihu četl pouze jednou v dětství, je to přesně ten druh, který se mi hluboce vryl do paměti. Ne že bych si po těch letech nějak moc děj pamatoval, ale ten pocit, že jsem chtěl být členem této party a prožívat dobrodružství jako oni, tak to se mi v hlavě usadilo a vlastně i částečně vyplnilo. Stejné dětství, jako tady ta parta táborských kluků za dob mocnářství, jsem samozřejmě neměl, ale pokud bych to měl srovnat s dnešními dětmi, tak bylo k tomu v knížce přeci jen mnohem blíže. Přečteno tedy po drahně letech podruhé, s prolínáním děje s vlastními vzpomínkami, kdy ta naše dobrodružství byla "skutečná" a "opravdová", kdy se obyčejný kus klacku dokázal změnit tu ve Winchestrovku , tu zase v indiánské kopí, partyzánský samopal, nebo mušketýrský rapír či pravěký kyj. Protknuto vzpomínkami na dobrodružství, která byla limitovaná pouze velikostí naší fantazie a nikoli velikostí RAM a hard disku, výkonností procesoru, grafické karty, nebo rychlosti připojení.
Jak jsem moc rád, že o těchto věcech nebylo ještě v té době ani potuchy, protože málo platné, seděl bych u toho taky a přišel tím tak o stráááášně mooooc...

16 19.11.2019

Přečteno s velkým zájmem během několika hodin. Kniha se skládá ze tří hlavních částí. V první čtenáře seznamuje s historií Březníku a okolí, jeho osídlením a těžkými životními podmínkami. Ve druhé je vlastně obsažena celá knížečka Emílie Vrabcové - Z mého života na Březníku, ve kterých popisuje vlastní zážitky z poválečné doby. Ve třetí se zase dozvíme o těchto a okolních místech z pohledu ostrahy hranice a některých incidentů a událostí, včetně třeba i letecké havárie poblíž Blatného vrchu. Na konci jsou ještě dvě krátké kapitolky. Každá část, včetně oněch dvou krátkých na závěr, je od jiného autora a přinášejí jiný pohled a jiný druh informací na tento krasný kout Šumavy s jeho opravdu nádhernou scenérií s Luzným na obzoru.
Pět hvězd.

17 16.11.2019

Dostalo se mi přesně toho, čeho jsem očekával. Hrabalův nezaměnitelný styl, úsměvné a humorné scény a naproti tomu vážné a k zamýšlení nutící věci.

23 15.11.2019