mi-380 komentáře u knih

Po krátké pozemské přípravě se velmi rychle dostáváme na cestu k záhadnému tělesu u Jupitera a tam čeká vše, co si od kosmického sci-fi můžeme přát: velké dobrodružství, smrtelná nebezpečí, tajemné záhady, neznámé materiály a technologie a otázky stále aktuální (Dovol, pravil fyzik, položím ti otázku, která není bezdůvodná: jak se díváš na výsledek souboje nebo soutěžení mezi kybernetem a člověkem?...).
Přečteno podruhé, tehdejší stoprocentní nadšení mírně ochlazuji, jedna hvězda tou cestou proti času vyhasla:
85 % (zatím 31 hodnotících, průměr je 85 %).

57 21.06.2023

Joe je sympatická postava, svým tělesným hendikepem občas připomene Cormorana Strikea. Michael Robotham ale na rozdíl od Joanne Rowlingové nerozvíjí své příběhy do takové šířky. Zato docela často Joea spolu s jeho Parkinsonem žene do smrtí zavánějících situací. Příběh je promyšlený, napínavý, čtivý, jen pocit opravdovosti mi občas chyběl.
85 % (zatím 188 hodnocení s průměrem 90 %).

70 20.06.2023

Nacvičujeme a zkoušíme, vystoupení se blíží. Jako přímý účastník v technickém zázemí jsem přečetl a viděl z bezprostřední blízkosti x-krát, přesto jsem ani jednou Dlouhého a Širokého neobjevil (kdepak asi jsou, kampak se ti čerchmanti schovali...). Místo nich je tu ale spousta dalších pohádkových postav, a hlavně ten svébytný cimrmanovský humor, co je tu s námi už nejspíš od příchodu praotce Čecha a jeho družiny. (On trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží. A já mu ještě ten kbelík potřu zevnitř špekem, takže on se nemá kde chytit, pořád mu to klouže, ty ručičky se mu smekají, on už nemůže, začne volat: Pomoc! a teď ti ostatní se seběhnou, vylezou honem nahoru, taky tam spadnou a já jich pak ráno vytáhnu takových šest, i pět.)
100 % (zatím už 321 hodnocení s průměrem 95 %).

74 16.06.2023

Zestárli jsme, lásko. Tahle slova klasika mě při četbě často napadala. Týká se to jak nás dvou, tak i autorova dříve tak radostně přijímaného stylu. Nostalgie při vzpomínce na ta léta pod psa, které jsme si tu a tam dokázali proměnit na léta báječná, se ale dostavuje stále naprosto spolehlivě.
Pěkně to vyjádřil na ČSFD při hodnocení filmu Gemini: Hezky se na to vzpomíná, ale vracet by se to nemuselo...
80 % (zatím už 3048 hodnocení s průměrem 80 %).

86 10.06.2023

Yrsa to tentokrát vzala hodně zeširoka, aby drogově temné islandské nebe v závěrečné smršti nových informací trochu vyjasnila.
80 % (zatím 196 hodnocení s průměrem 82 %).
...
"Řekni mi jedno, Líno. Jsi mladá, věkem blíž Róse než my. Navíc žena. Kde by ses schovala, kdybys byla na útěku?"
"Proč by to měla žena dělat jinak než muž?"
Huldar pokrčil rameny. "To teď na chvilku neřeš. Kam bys šla, kdybys utekla?"
"Utekla? Proč bych měla utíkat? Nejsem ve vězení, můžu si jít, kam chci."
Huldar litoval, že se vůbec ptal.

72 09.06.2023

Těžko popsat, čím je styl autorky specifický. Pokusím se: nekompromisní pohled na odvrácenou stranu bohaté a prosperující ostrovní společnosti, nenápadný, potměšilý humor, plastický popis a trvalý vývoj hlavních postav, promyšlené zápletky, relativně malá komunita, kde tykání je normou. To vše na pozadí drsného severského počasí. Nic z toho nechybí ani tentokrát, oba hlavní hrdinové kolem sebe chodí jako nespokojený tygr a naštvaná tygřice, Huldar má ale tentokrát víc práce. Případ je zamotaný, s velmi překvapivým koncem a k tomu ještě nová policejní šéfová je ze všech tygřic ta nejzuřivější.
Už mám v ruce další díl s názvem Panenka.
90 % (zatím 283 hodnotících s průměrem 87 %).
...
Když Freyja před měsícem potřebovala elektrikáře, dostala radu, ať se sama zapíše do kurzu, protože ten pravděpodobně dokončí dřív, než elektrikáře sežene.
...
"Co je k obědu?" Dívka zírala na prázdný kuchyňský stůl a zklamání v její tváři prozradilo, že moc nedoufá, že vůbec něco dostane. Byla chuděrka tak hubená, že by to jistě nebylo poprvé, kdy by se musela obejít bez jídla. Heidrún musela zabrat gumu u tepláků, které jí půjčila.
"Rýžový puding."
Dívku to potěšilo, ale po tváři jí zase přelétly chmury, když se zeptala, jestli na něm bude skořicový cukr. Když Heidrún řekla, že ano, jako by jí z ramen spadlo závaží. Dokonce si začala pobrukovat, zatímco brala misky a pokládala je na stůl.

83 06.06.2023

Těšil jsem se na další příběh z venkova, z přírody, od vody, kde autorka obvykle nechává svou dvojici detektivů (Bergman a Sedláková) během pátrání po vrahovi trpělivě rozplétat staré polozapomenuté vztahy a tajemství. Rozuměli jsme si i tentokrát, výpravu do jihomoravské vesnice jsem si užil, jako bych tam byl s nimi. Za těch 16 let a 8 knih s Bergmanem spisovatelka mírně změkčila svůj kritický pohled na obě pohlaví.
Po přečtení první knihy (Kroky vraha) jsem to viděl takto: "Krásné ženy špatných charakterů a zdegenerovaní muži, hnaní primitivními pudy."
Dnes poopravuji na: "Krásné ženy, ženoucí se bezhlavě do problémů a podivínští muži, hnaní sobeckými motivy."
Zároveň jsem byl zvědavý, zda autorka dodrží svůj obvyklý počet významných postav, to znamená 18. Nedodržela, je jich 17, ale i bez té jedné za mne velká spokojenost.
90 % (zatím 357 hodnotících s průměrem 93 %).
...
Eva pokračovala udiveným tónem. "Připadá mi strašně zvláštní, že jste byli kdysi tak dobří kamarádi a pak se ta vaše parta úplně rozpadla."
"To se stává. Vždyť jsme byli děti. Kdybychom se seznámili až jako dospělí, nejspíš bychom si vůbec nerozuměli."

97 31.05.2023

Legenda Biggles, často jsem o něm slýchal. Seznámili jsme se ale až teď, kdy jsem se vrátil z Finska a hledal příhodnou četbu. Každý jsme byli v jiném Finsku - jiné době, jiném kraji, jiném počasí, jiné situaci. Zatímco jsem se minulý týden toulal prosluněným pobřežím Botnického zálivu a potkával jen klidné Finy a Švédy, major James Bigglesworth se svými nejbližšími prožívá dramatickou finskou misi na studené sovětsko-finské hranici a všechny jejich aktivity se odehrávají kolem Oněžského jezera. Přitom se jim povede zničit několik letadel, potkat kromě Finů i Sověty, Němce, medvědy, Američana a dokonce i jednoho Poláka. Válka začíná a zatím není jasné, kdo bude spojenec, kdo nepřítel.
Autor sepsal jednoduché dobrodružství, kde svého hrdinu prohání na malém prostoru sem a tam, z jedné nebezpečné situace do další a další, ale čtenář dobře ví, že se o něj nemusí bát - Biggles totiž patří mezi hrdiny n e s m r t e l n é.
70 % (zatím 20 hodnotících, průměr 89 %).

P.S.
Tak teď ještě něco od Waltariho.

64 29.05.2023

Isola/New york, jaro 1993, autor tentokrát současně rozjíždí celých osm příběhů a já doufám, že se některé propojí. No, nakonec z toho byly příběhy čtyři, všechny prošpikované ostrým pohledem na kriminalitu v americkém velkoměstě začátku devadesátých let, doznívající rasismus, nepřizpůsobivé komunity. Vše předvedeno na dramatických osudech jednotlivých postav. Největší akci znovu připravuje zdánlivě nepolapitelný padouch Hluchý.
Čtení napínavé, ironicky zábavné, nostalgicky smutné.
90 (zatím 62 hodnocení s průměrem 85 %).
...
Oba, běloch i černoch řítící se v policejním sedanu, vyrostli v Americe, která slibovala tavící kotel a vykládala jim báchorky o lidech všech národů, kteří budou žít spolu v lásce a míru. V té zemi svobodných lidí a domovu statečných budou muži a ženy všech vyznání a přesvědčení hlasitě pět chvály na svobodu a sklízet jantarové lány obilí.

70 22.05.2023

Autorka potvrzuje svůj talent ponořit se do života komplikované osobnosti, vcítit se do zraněné mysli, přizpůsobit se jejím omezeným vyjadřovacím schopnostem a s pomocí ich-formy vtáhnout čtenáře do jednoho z nejsmutnějších příběhů, co jsem v poslední době četl.
A pevně ho v něm přidržet.
90 % (zatím 1127 hodnocení s průměrem 87 %).

102 19.05.2023

Čeští trampové v Americe - dokument, který mě dovedl k dlouho odkládané četbě. Dokument smutný, popisující vymírající lidský druh - trampy, český vynález, inspirovaný romantikou nekonečných amerických plání. Někteří z nich, většinou jde o emigranty po roce 1968, objevili na Aljašce hrob Jana Welzla a udržují ho v důstojném stavu. Sám autor je další originální vzácný lidský druh - selfmade dobrodruh staré školy a staré doby, kdy pohyb v severních krajích nebyl omezen železnou oponou. Jeho svérázné popisy neuvěřitelných příhod z ledových zemí blízko pólu, jsou znamenitou ukázkou vynalézavosti, pracovitosti, podnikavosti, odolnosti a schopnosti přežít v těch nejdrsnějších podmínkách. Vyprávění poučné, zábavné, upravené do přijatelné podoby (kdo slyšel staré nahrávky Welzlova vyprávění, dobře ví, co tím myslím). Jan Welzl - postava tak zajímavá, že jsem během četby zhlédl další dokumenty o něm, jsou na Youtube. Hezky to za mě vysvětlil v jednom z nich Ladislav Smoljak: "Jako literatura by se řeklo, že to bude nuda, protože on vlastně napsal - já jsem se rozhod, že pudu tam a tam, budu tam jako svobodnej člověk žít v takový oblasti, no a teď popisuje jak vyrazil, vyšel, co koupil, co si pořídil. To vlastně je strašná nuda, když to takhle řeknete a mě udivilo, jak jsem se od toho nemoh odtrhnout, od té četby."
90 % (zatím 135 hodnotících, průměr 90 %).
...
A také vypadají Eskymáci podle toho. Slabí, zdaleka neudělají takový kus práce jako běloši. A potom - jsou také líní. Viděl jsem často, že nakládali na saně těžší rybu nebo zvíře. Shromáždilo se jich, až bylo černo, jeden povzbuzoval druhého, všichni nakonec křičeli a řvali, ale žádný se do břemene nevzepřel, přenechával to těm druhým. Až přišli na to, že s tím takhle opravdu nehnou, svolali všechny ženy, zapřáhli je do břemene, povzbuzovali napřed křikem, potom je pořádně tloukli, a břemeno se pohnulo.

70 01.05.2023

Tajemství založené na neustálém lhaní a nepravděpodobných situacích (jako obvykle u této autorky), tentokrát navíc se záplavou matrjošek. Zpočátku slušné napětí, záhady se ale brzy zdánlivě vyjasňují, autorka se začíná opakovat, pletichy se přesto stupňují, nedůvěra sálá z každé osoby, ale už v polovině jako by kniha ztratila dech. Naštěstí se potkáváme jen s pěti významnými postavami, takže se v ději nedá ztratit, v poslední čtvrtině navíc kniha znovu nabírá spád a spolu s dvěma hlavními hrdiny, psychicky mírně narušenými, vstupujeme do překvapivého a neuvěřitelného finále.
Zvládnuto hladce díky audioknize, četli Tereza Dočkalová a Martin Pechlát, procítěně a s velkou schopností dramatizovat i tam, kde se nic nedělo.
75 % (zatím 1502 hodnocení s průměrem 72 %).

69 29.04.2023

Díky aktuálnímu kontroverznímu TV seriálu, kde vizuálně věrné sedmdesátky jsou slisované do vulgarit, sexu, alkoholu a StB, teď asi půjde o vyhledávanou literaturu. Socialistický realismus, přesněji socialistický naturalismus, v plné síle. Standovo vyprávění s typickým "vole" v každé větě je normalizačně vtipné a tragicky zábavné, těžce vulgární, odporně cynické, časem poněkud monotónní, v každém případě ale originální a ze života. Jako by spojili síly Jaroslav Velínský, Petr Šabach a Charles Bukowki. Autor dokonale vystihl duch doby, tak nějak jsme žili. "Třesu, šéfe, třesu, vole".
Při četbě se mi tu a tam vybavovala stará průpovídka: Nejradši jsem to dělala v klubovně SSM, tam jsem měla vždycky orgasmus-leninismus.
85 % (zatím pouze 14 hodnocení s průměrem 87 %, přede mnou jen tři komentáře).

P.S.
Český lev 2024: a hele - pět sošek pro seriálovou Volhu.
(aktuálně 63 hodnotících s průměrem 80 %).

67 26.04.2023

O několik desetiletí opožděná příprava na maturitu, tenkrát to šlo nějak mimo mě. Autor čtenáře nenápadně uvede do děje několika odstavci, kdy popisuje napjatou situaci po prohrané válce a brzy se dostáváme k tomu podstatnému - dokonalé analýze lidských vlastností. Na vzorku uzavřené komunity několika pasažérů dostavníku (šlechtic, obchodník, republikán, jeptišky, prostitutka) mladý autor přesně vystihl proměny nálad, falešnou morálku, pokrytectví, zbabělost a nevděk, v protikladu ke skromné obětavosti. Dílko chytré a překvapilo mě, že i zábavné.
Rozhlasová četba, Jan Vondráček, 2008. Rytmický a melodický hudební doprovod je příjemný a správně francouzský, ale v porovnání s dějem novely nějak moc rozjuchaný.
90 % (zatím 342 hodnotících, průměr 77 %).

P.S.
Kuličku napsal Maupassant před svým třicátým rokem a nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat, poznamenal literární kritik Albert Thibaudet.

66 26.04.2023

Severní Španělsko, 1813, bitva u Vitorie. Úspěch britské expediční armády je nejistý, Francouzi jsou i po debaklu v Rusku silní, Španělé nevyzpytatelní. V Burgosu se pouhé 2.000 Napoleonových vojáků úspěšně ubránilo obrovské přesile 35.000 Britů a Portugalců, u Vitorie útočí 90.000 spojenců proti 60.000 Francouzů. Sharpe se tentokrát trvale a zoufale brodí problémy, způsobenými lstivými protivníky, sebevražednou misí, jeho striktním dodržováním důstojnické cti a prohnanou nejkrásnější ženou světa, tohoto druhu pro Sharpa už asi dvacátou. Autor znovu připravil velice čtivou směs dobrodružství, romantiky a válečné historie během Poloostrovní války.
85 % (zatím 72 hodnotících s průměrem 94 %).

53 23.04.2023

Občas se rád pustím do vykopávek od osvědčených autorů. Chase je mistrem slepých uliček, do nichž se dostává hlavní hrdina nebo antihrdina, jehož i tentokrát sledujeme na každém kroku díky ich formě. K Chasevi se obvykle dobře hodí i varovné upozornění inspektora Vodičky ze Škvoreckého trilogie: "Ale pamatujte si: ženská málokdy dělá něco sama. Obyčejně se dělají věci kvůli ní, anebo ona využívá ostatních a ti to dělají za ni." Tentokrát se ony "věci" dějí v Itálii, kde autor v první půli dokonale navozuje tísnivý pocit muže v pasti, aby se z ní v druhé půli, už ne tak dokonale, s pomocí chytrosti, náhod a několika nevěrohodných postav, dostal ven.
70 % (zatím 51 hodnocení s průměrem 78 %).

58 19.04.2023

Jako bych se ocitl v jiném světě. Přátelství, klučičí kluby a klubovny, nekonečné aktivity v ulicích. Hezky si to autor vybájil. V jednoduchém, přímočarém vyprávění posílá Jindru na útěku z domova i ze školy do tajemné čtvrti, kde zoufalý klučina ožívá a stává se tam významnou postavou v boji za slušnost a spravedlnost. Typické foglarovské klukovské dobrodružství - příjemně naivní, neskrývaně výchovné, občas úsměvné.
70 % (zatím 515 hodnotících, průměr 87 %).
...
Když Balda vstoupil do klubu, nemluvíval zrovna nejslušněji. Ale stačilo jedno Jindrovo upozornění a Balda si už dával na pusu pozor! Panečku - takovým členem kdyby byl Dušan - a takové nadšení pro klub kdyby měl Ríša!
Jenom ty všelijaké partyky by měl Balda nechat! Pořád si půjčoval od Dušana a někdy i od jiných chlapců v klubu menší částky peněz - a dlouho je nevracel. Také knížka jemu půjčená jako by padla do moře!
...
"Dobrý večer, pane. Pěkně prosím, nepotřebujete učně? Rád bych se u vás učil truhlařině. Jmenuji se Jindřich Sochor. Otec mě vzal ze školy, protože mi je už čtrnáct let - a škola mně poslední dobou moc nešla!"
Mistr Jindru přelétl zkoumavě, poškrabal se na bradě a dlouho uvažoval - pak konečně promluvil:

65 16.04.2023

Další policistka s těžkým traumatem. Psychologa bere jako obtěžující zlo, hektolitry alkoholu samozřejmě jako nutné dobro. U četby mě udržel osvěžující popis byrokratických překážek v pátrání - místo práce v terénu nekonečná školení, místo maximálního nasazení pracovní doba od - do. Jenže brzy se vracíme do hlubokých kolejí dávno už vyježděných tradičními těžkými vahami thrillerových postupů: zvrácený sériový vrah, záhadné sklepení, bizarní vraždění, nepochopení nadřízených, sama v nebezpečném území, zásah na poslední chvíli. Závěrečné dílky skládanky celkový dojem mírně vylepšují, ale další případy s Rosalind Krayovou už řešit nebudu.
60 % (zatím 119 hodnocení s průměrem 87 %).

64 15.04.2023

Závidět mladým? Autor popisuje nekonečnou sérii psychických i fyzických katastrof dvou osamělých hlavních hrdinů - prvočíselných dvojčat (jak jsem se poučil). A dokazuje, že pro někoho osud připravil život smutný, bezútěšný a těžký jako balvan, a nezáleží na věku ani na finančním zabezpečení. Při rozhodování o tom, zda vybrat špatnou možnost nebo tu horší, volí pravidelně to druhé. Sdělení formou i obsahem neobyčejně poutavé a přesvědčivé, jako by autor něco podobného zažíval na vlastní kůži.
90 % (zatím 1282 hodnocení s průměrem 85 %).
...
Mezi matematiky panuje společný názor, že můžete postupovat, jak daleko chcete, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl. Když si představoval, jak se jí s tím svěřuje, tenká vrstva potu na jeho dlaních se úplně vypařila a on se dobrých deset minut nedokázal ničeho dotknout.

67 11.04.2023

Isola/New York, jaro 1989. Uctívání Boha, uctívání Ďábla, uctívání Drog. Autor znovu nachází originální vypravěčský styl, kdy při vyšetřování vraždy kněze přímo čapkovsky relativizuje Pravdu a Lež. Co svědek, to úplně jiný pohled na událost. Násilí se stupňuje, lháři jsou stále drzejší, i na nezdolného Carellu padá beznaděj. V druhé linii sledujeme stejně napínavé pokračování dramatu kolem Willise a jeho tajuplné krásky (viz Ukolébavka).
85 % (zatím 88 hodnocení s průměrem 83 %).
...
To znamenal kdysi odznak.
Zákon.
Civilizaci.
Dnes už neznamenal nic. Dnes je zákon počmárán malůvkami, popsán krví policistů. Chtělo se jí zavolat prezidenta a říct mu, že Rusy ani nenapadne, aby napadli Ameriku, ale že nepřítel je tady a nejsou to Rusové. Nepřítel je tady, krmí naše děti drogami a zabíjí na ulicích policisty.
Dobrý den, pane prezidente, řekla by. Tady je Teddy Carellová. Kdy s tím něco uděláte?
Jen kdyby mohla mluvit!
A to ona ovšem nemohla.
...
Marcella Bella, řekl farář potěšené, když gestem odmítla lichotivou přezdívku, začala pro mě pracovat, když podzemní dráhy byly ještě čisté a když v nich po desáté večer nešlo o život.

57 09.04.2023