Třicet let na zlatém severu
kniha od: Jan Welzl
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36443/mid_tricet-let-na-zlatem-severu-my1-36443.png
4.5
144
Dobrodružné i veselé životní příběhy slavného moravského rodáka, který přes třicet let pobýval v ruské, aljašské a kanadské Arktidě a jenž se stal na dálném severu eskymáckým náčelníkem.
Literatura naučná , Cestopisy a místopisy , Příběhy
Vydáno: 1998 , Chvojkovo nakladatelství (Jiří Chvojka)
více info...
Komentáře (43)
Komentáře 43 Recenze 0
Čeští trampové v Americe - dokument, který mě dovedl k dlouho odkládané četbě. Dokument smutný, popisující vymírající lidský druh - trampy, český vynález, inspirovaný romantikou nekonečných amerických plání. Někteří z nich, většinou jde o emigranty po roce 1968, objevili na Aljašce hrob Jana Welzla a udržují ho v důstojném stavu. Sám autor je další originální vzácný lidský druh - selfmade dobrodruh staré školy a staré doby, kdy pohyb v severních krajích nebyl omezen železnou oponou. Jeho svérázné popisy neuvěřitelných příhod z ledových zemí blízko pólu, jsou znamenitou ukázkou vynalézavosti, pracovitosti, podnikavosti, odolnosti a schopnosti přežít v těch nejdrsnějších podmínkách. Vyprávění poučné, zábavné, upravené do přijatelné podoby (kdo slyšel staré nahrávky Welzlova vyprávění, dobře ví, co tím myslím). Jan Welzl - postava tak zajímavá, že jsem během četby zhlédl další dokumenty o něm, jsou na Youtube. Hezky to za mě vysvětlil v jednom z nich Ladislav Smoljak: "Jako literatura by se řeklo, že to bude nuda, protože on vlastně napsal - já jsem se rozhod, že pudu tam a tam, budu tam jako svobodnej člověk žít v takový oblasti, no a teď popisuje jak vyrazil, vyšel, co koupil, co si pořídil. To vlastně je strašná nuda, když to takhle řeknete a mě udivilo, jak jsem se od toho nemoh odtrhnout, od té četby."
90 % (zatím 135 hodnotících, průměr 90 %).
...
A také vypadají Eskymáci podle toho. Slabí, zdaleka neudělají takový kus práce jako běloši. A potom - jsou také líní. Viděl jsem často, že nakládali na saně těžší rybu nebo zvíře. Shromáždilo se jich, až bylo černo, jeden povzbuzoval druhého, všichni nakonec křičeli a řvali, ale žádný se do břemene nevzepřel, přenechával to těm druhým. Až přišli na to, že s tím takhle opravdu nehnou, svolali všechny ženy, zapřáhli je do břemene, povzbuzovali napřed křikem, potom je pořádně tloukli, a břemeno se pohnulo.
Zkusil jsem si přečíst zase něco na doporučení někoho jiného, a tentokrát to byla máma :). A fakt to bylo hodně dobré počteníčko, takové zajímavé a neobvyklé. Sice si Welzl něco i vymyslel, ale určitě ne všechno. Takže jsem byl spokojený a je možné, že se někdy znovu ke knize vrátím.
Krásné čtení plné neobvyklých a vzrušujících zážitků z dalekých krajů sněhu a ledu. Pokud by Jan Welzl skutečně zažil třeba jen polovinu z toho, o čem se v knize dočteme, tak už i tak se dá mluvit o úžasném životním dobrodružství. Na knihu jsem narazila zcela náhodou, nalákala mě obálka (četla jsem vydání z r. 2019) a jsem za to moc ráda. Doporučuji jako povinnou četbu všem dalším dobrodruhům, jak těm opravdovým, tak i těm, co se jen nechávají unášet fantazií z pohodlí gauče.
Páni! Jedním slovem - neuvěřitelné!
Nepochybuji o tom, že některé pasáže jsou mírně přibarvené, přesto skládám velký obdiv za to, čím vším si Jan Welzl prošel v tak nehostinné zemi, a co vše tam dokázal!
Nevím, na kolik se příběhu Jana Eskyma Welzla dá věřit, každopádně vyprávění je to poutavé a povinné pro všechny milovníky dobrodružství. Nejvíce se mi líbila první půlka knihy, kde líčí putování přes Sibiř jen s koníkem a jeho první léta na severu. Je neuvěřitelné, jakým způsobem dokázal cestovat. Dneska si může člověk pořídit drahé funkční oblečení, ale na ty tisíce(?) kilometrů pěšky by si málokdo troufl... Kapitoly ze života Inuitů či Eskymáků (nevím, co je správně :)) jsou občas natolik děsivé, že tomu raději nechci moc věřit. Je mi jasné, že faktograficky by kniha asi neobstála, ale některé pasáže o praskajícím ledu pod přílivem, o obrovských ruských řekách nebo rozlehlé bílé krajině byly hodně sugestivní...
Velmi čtivé a poutavé. Je pravděpodobné, že některé věci se Janu Welzlovi po těch letech pomotaly, některé vnímal jinak než by vnímali učenci (zatmění slunce) a některé si třeba i přikrášlil. Ale jsou tam věci, které jsem si předtím neuměl představit či uvědomit a na které jsem nenarazil v jiných knížkách. Například to, jak zamrzá moře, jaký to je ohlušující rachot. Nebo jak rychle může člověk omrznout. Nebo smrad v eskymáckých obydlích. Nebo popis cesty od Transsibiřské magistrály k Moři Laptěvů. A je to o to cennější, že to je vyprávění (zaznamenané dvěma novináři) prostého člověka, vyučeného řemeslníka, který se tam rozhodl žít. Jan Welzel nebyl žádný profesionální vzdělaný cestovatel. A komu se nesbíhaly sliny, když popisoval, jak si za polární noci ve své útulné jeskyni smažil na pekáči lososa?
V zásade jeho dobrodružnému rozprávaniu verím, no nemyslím, že je presné. Sledoval som ho na mapách. Nesedí to. Mnoho razy a značne.
Na druhej strane, nevadilo mi to, lebo na čitateľský zážitok a dobrodružno-cestovateľské pocity to vplyv nemá.
Horor: Keď prichytili niekoho s alkoholom, upálili ho. A Eskimo Welzl nám takéto strašlivé vraždy podáva celkom samozrejme a bez náznaku nejakého vnútorného problému, lebo oni - samozvanci - sa tak rozhodli z dôvodu, že Eskimáci nesmú chľastať. Dokonca sa pokladá za sudcu, popri tom, že je lovcom, strojným zámočníkom a kováčom.
Takže výsledný pocit asi taký, ako z románov Marie Jurič Zagorky; hrôza svojvoľného násilia a výborný román. Určite aj zásluhou redaktora, lebo rozprávanie samotného Welzla bol veľmi surový a nepublikovateľný materiál.
Neuveriteľné dobrodružstvá z časti zemegule, ktorú si bežný Stredoeurópan ani nevie predstaviť..
Tohle bylo zvláštní čtení. A jsem moc ráda, že jsem komentář odložila na později. O zlatém severu se mi občas zdává, z pochybovače stal se snílek, strejcovské řeči a stoleté názory pomalu zapomínám (i když ne úplně). Chtěla bych sjet řeku Yukon a zakusit sílu ruské zimy strašidelných krás...
Zaujímavá kniha, stránky sa prevracali samé. Akoby som ani nečítal, skôr počúval príbehy človeka, ktorý sedí vedľa mňa a rozpráva mi čo všetko zažil a kde bol... Čítal som vydanie z roku 1965, krásne zažltnuté stránky dodávali čítaniu starých príbehov punc navyše. Za mňa SUPER!
Výborná kniha a velké dobrodružství. Zlatou horečku už tam nezažijete, ale popis některých míst pořád sedí.
Knihu jsem četl v minulosti. Knihu jsem si půjčil od dědy. Knihu četl také můj táta, když byl mladší.
Eskymo Welzl je známý český dobrodruh a pábitel, jehož příznivci oscilují od nekritického obdivu po absolutní odmítnutí jeho příběhů. Já si myslím, že pravda je někde uprostřed, protože to, co je v knize popisováno, by asi nikdo bez znalostí reálií dalekého severu dohromady nedal. Welzl na Novosibiřských ostrovech pravděpodobně opravdu byl a část příběhů, které jsou v knize vyprávěny, působí uvěřitelně. Platí to zejména pro první dvě třetiny cestopisu. V poslední části jakoby při vypravování v hospodě přibývalo vypitého alkoholu a historky nabývají na absurdnosti, šílenosti, ale i zábavnosti. Každopádně, Třicet let na zlatém severu potěší jak zájemce o Arktidu a její dobývání, tak i vyznavače bizarních příběhů ... od obého je zde měrou vrchovatou.
Jeden z nejzábavnějších cestopisů, který jsem kdy četla. Navíc český rodák. Říká se, že na motivy jeho knihy vznikl cimrmanovský příběh. Kniha je velmi čtivá, vtipná i poučná.Lidé ze Zábřehu mohou být na svého rodáka právem hrdí :)
Kniha se dobře čte, stránky jen letí. Příhody Eskyma Welzla jsou často úsměvné a místy zase vážné. Ale určitě byli tito první cestovatelé obdivuhodní svou houževnatostí.
Po dvou měsících konečně dočteno. A názor? Shodnu se s ostatními čtenáři v tom, že povídání o Aljašce bylo zajímavěji napsané, než druhá část. Právě v té druhé bylo i dost krutosti a násilí, myslím, že jsem nepotřebovala vědět, jak se zabíjí medvěd, mroži nebo velryby a ani jak soudili zločince. Přesto však má Jan Eskymo Welzl u mě velký palec nahoru - strávit třicet let na dalekém severu, bojovat nebo být v souladu s přírodními podmínkami, to che opravdu kus odvahu a mít srdce dobrodruha.
Eskimo Welz. Dnes je to synonimum polárního dobrodruha. Na vysokém severu prožil mnoho zážitků, které zvěčnil v této knize, některá dobrodružství jsou však slušně řečeno nepravděpodobná. Tento polární tulák je pochován v Dawsonu v teritoriu Yukon, kde prožil poslední léta svého života.
Z počátku mě to severské putování bavilo natolik, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout. S přibývajícími stránkami to nadšení postupně opadalo(příběhy ze Sibiři mě bavily nějak víc). Přesto že je tam dost věcí zveličených a spousta příběhů asi přifouknutých, jedná se o pozorohudný životní příběh českého člověka, který u nás nemá obdoby. Takže knížka bezesporu stojí za přečtení. Letos (2019) byla navíc znovu vydáná.
I kdyby jen polovina příběhů v této knize byla pravdivá, tak pořád nezbývá než uznat, že hlavní hrdina byl FRAJER. Při čtení jsem měl často pocit, že čtu příběh Járy Cimrmana a Švejka v jedné osobě. Tak neuvěřitelné a zároveň vtipné vyprávění to je. Nehledě na spoustu informací o životě na krutém severu, které tak krásně Arctic Bismarck/Bear Eater/Eskymo Welzl popisuje.
Neskutečná kniha. Naprostá pecka!!! Co jsem se při čtení nasmál.... :-)))))) Hrdinům této knihy náleží můj nejhlubší obdiv, úcta a respekt. Doporučuji!
Vtipne a poutave vypraveni mladeho zamecnika, ktery se vydal na sever, kde jako budouci nacelnik nejprve ochutnal modre mleko a jedl modry chleb, aby pak prekonal veskere prekazky. Nezapomenutelne vypraveni. Stolety starik a Cimrman v jedne knize. Doporucuji.
Cesta na východosibiřské ostrovy byla úžasná , kanadská část mě tak nebrala ,ale celkově prostě úžasný.
Musím uznat , že i mně tato kniha nadchla. Připadne mi naprosto obdivuhodné , jací byli tihle dobrodruzi a co všechno museli dokázat a vydržet. Je to (jak zde již bylo několikrát řečeno) na smeknutí klobouku.
Velice zajímavá kniha mého krajana - oba jsme se totiž narodili ve stejném městě ;-). Právě z tohoto důvodu jsem si ji vybrala do výzvy - a vůbec nelituji. Welzlovo jméno jsem samozřejmě znala, ale ani zdaleka netušila, že by mne kniha mohla bavit až tolik. Některé příhody jsou dost kruté, ale je jasné, že takový život na dalekém severu opravdu byl - a možná stále je? Na závěr bych snad jen dodala, že Eskymo Welzl byl podle mého názoru obdivuhodný a neobyčejný člověk.
Jan Welzl je vlastně takový Cimrnanův vzor a byl tu dřív než se vůbec narodil Stoletý stařík . Tento dobrodruh byl totiž vším čím být člověk může a vším byl rád. I když tato kniha byla zařazena do kategorie pro mládež vyžádal si ji čtenář už v důchodu a já si ji přečetla se zájmem taky. A ten pocit, že mi Češi jsme měli takového člověka kterému mohl závidět i Forrest Gump jeho známosti. Výborné, zábavné, nemělo by zapadnout do propadliště dějin.
Bodrý moravský všeuměl a dobrodruh, tryskající jako pestrobarevný gejzír. Odolný a vynalézavý.
Jako mladý zámečník na stavbě transsibiřské magistrály uslyšel volání ledového Severu a vydal se tam pěšky přes Sibiř, ani mapy nemaje, a našel tam to, co hledal, aniž přesně věděl, co to je.
Kdo zažil byť jen zlomek podobně šílených dobrodružství nebo má ve svém okolí pár lidí tohoto živočišného druhu, ten nepátrá, zda je to všechno pravda, protože ví své.
Skvělé čtení. A květnatá čeština z 30. let celému vyprávění dodává zvláštní kouzlo. (Ekologickou stopu těchto dobrodruhů do toho nepočítám.)
odhlédnouc od ekologického dopadu polárníků, hubících ve vlastním zájmu vše, co se hlo - úžasná knížka !! Eskymo alias Arctic Bismarck si mě naprosto získal a jeho neuvěřitelná dobrodružství a život polárníka, popisovaný s takovou lehkostí - můžu říct jen velký alec nahoru !!! a hlavně těma dvěma aktivním mladým novinářům , co sepsali jeho dobrodružství....
jako člověk jednoduchý, ale přemýšlivý snaži se dostat na kloub všemu - technice, přírodě, mořeplavbě, plavbě na lodích eskymáků, druhům zvířat, psím záprahům, ovládl pasce, lov, hledání zlata, umění přežít, zásobovat, vařit, léčit, cestovat...a vše dělal s nadšením sobě vlastním, ve svých vysněných krajích, kam ho zahnala touha po svobodě....výborný je taky doslov Karla Čapka.
"...proto je lépe, aby se ti, kdo se tady pořádně nevyznají, zůstali raději doma a nebyli pak světu pro blázna. Jít do Ledového moře neznamená jít na procházku..."
"..jednou jsem se zase ze žertu díval na škebli zvětšovacím sklem , a tu jsme viděl, že má skoro lidskou hlavu. Nos, oči, hubu, všecko. Jak jsem se na ni tou lupou díval, tak na mně naplila takovou divnou pěnu. Proto jsem ji zahodil. Na šatech jsem měl plno lehkého šlemu."
"...Zmrzlý losos se nechá roztát, zbaví se šupin, kůže se stáhne a maso se nařeže na řízky. Kosti se vyndají, maso se položí na peknáč a održuje se malý ohýnek. Losos se pomalu škvaří, pouští tuk, a teď už člověk dávno nemyslí na to, kudy se za ním pachtil, kolik ledových koutů prosmýčil. Teď už jen vtahuje nosem tu báječnou vůni. Když je tuk asi ze 3/4 vypuštěn, vezme se čtvrt kila másla, položí se na lososa, osolí se a teď - Kriste Ježíši a všichni svatí na nebi, to je žrádýlko, to nedovedu popsat, na to jsem moc nevýřečný. Ó jéjéjé !Já sním 3 lososy najednou a docela bez chleba !..."
Eskymo, i kdyby jsi doopravdy prožil třebas jen polovinu svých dobrodružství, klobouk dolů, smekám. A už teď se řadíš mezi mé oblíbené hrdiny :)
p.s. akorát že jsem si průběžně četla komentáře níže - a jak píše "učtese" - začla jsem si pak více všímat slovo živobytí :D a bylo opravdu všude v množství větším než malém, hrozícím otravou :D
Štítky knihy
Arktida cestopisné příběhy dobrodružství dobrodruhové Edvard Valenta, 1901-1978 Jan Eskymo Welzl, 1868-1948
Autorovy další knížky
| 1998 |  Třicet let na zlatém severu |
| 2009 | Eskymo Welzl - Paměti českého polárníka a zlatokopa |
| 1967 | Ledové povídky Eskymo Welzla |
| 1997 | Cesta kolem světa 1893-1898 |
| 2010 | Hrdinové Ledového moře |
Kniha Třicet let na zlatém severu je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 187x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 99x |
| Chystám se číst | 60x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 3x |