Třicet let na zlatém severu

od:


KoupitKoupit eknihu

Dobrodružné i veselé životní příběhy slavného moravského rodáka, který přes třicet let pobýval v ruské, aljašské a kanadské Arktidě a jenž se stal na dálném severu eskymáckým náčelníkem.

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/36443/tricet-let-na-zlatem-severu-my1-36443.png 4.571
Žánr:
Literatura naučná, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, Jiří Chvojka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Přidat komentář
gersie
13. listopadu

Musím uznat , že i mně tato kniha nadchla. Připadne mi naprosto obdivuhodné , jací byli tihle dobrodruzi a co všechno museli dokázat a vydržet. Je to (jak zde již bylo několikrát řečeno) na smeknutí klobouku.

85098211
02. března

Velice zajímavá kniha mého krajana - oba jsme se totiž narodili ve stejném městě ;-). Právě z tohoto důvodu jsem si ji vybrala do výzvy - a vůbec nelituji. Welzlovo jméno jsem samozřejmě znala, ale ani zdaleka netušila, že by mne kniha mohla bavit až tolik. Některé příhody jsou dost kruté, ale je jasné, že takový život na dalekém severu opravdu byl - a možná stále je? Na závěr bych snad jen dodala, že Eskymo Welzl byl podle mého názoru obdivuhodný a neobyčejný člověk.

medlovice
26. února

Jan Welzl je vlastně takový Cimrnanův vzor a byl tu dřív než se vůbec narodil Stoletý stařík . Tento dobrodruh byl totiž vším čím být člověk může a vším byl rád. I když tato kniha byla zařazena do kategorie pro mládež vyžádal si ji čtenář už v důchodu a já si ji přečetla se zájmem taky. A ten pocit, že mi Češi jsme měli takového člověka kterému mohl závidět i Forrest Gump jeho známosti. Výborné, zábavné, nemělo by zapadnout do propadliště dějin.

meluzena
19. února

Bodrý moravský všeuměl a dobrodruh, tryskající jako pestrobarevný gejzír. Odolný a vynalézavý.
Jako mladý zámečník na stavbě transsibiřské magistrály uslyšel volání ledového Severu a vydal se tam pěšky přes Sibiř, ani mapy nemaje, a našel tam to, co hledal, aniž přesně věděl, co to je.

Kdo zažil byť jen zlomek podobně šílených dobrodružství nebo má ve svém okolí pár lidí tohoto živočišného druhu, ten nepátrá, zda je to všechno pravda, protože ví své.
Skvělé čtení. A květnatá čeština z 30. let celému vyprávění dodává zvláštní kouzlo. (Ekologickou stopu těchto dobrodruhů do toho nepočítám.)

haki34
26. ledna

odhlédnouc od ekologického dopadu polárníků, hubících ve vlastním zájmu vše, co se hlo - úžasná knížka !! Eskymo alias Arctic Bismarck si mě naprosto získal a jeho neuvěřitelná dobrodružství a život polárníka, popisovaný s takovou lehkostí - můžu říct jen velký alec nahoru !!! a hlavně těma dvěma aktivním mladým novinářům , co sepsali jeho dobrodružství....
jako člověk jednoduchý, ale přemýšlivý snaži se dostat na kloub všemu - technice, přírodě, mořeplavbě, plavbě na lodích eskymáků, druhům zvířat, psím záprahům, ovládl pasce, lov, hledání zlata, umění přežít, zásobovat, vařit, léčit, cestovat...a vše dělal s nadšením sobě vlastním, ve svých vysněných krajích, kam ho zahnala touha po svobodě....výborný je taky doslov Karla Čapka.

"...proto je lépe, aby se ti, kdo se tady pořádně nevyznají, zůstali raději doma a nebyli pak světu pro blázna. Jít do Ledového moře neznamená jít na procházku..."

"..jednou jsem se zase ze žertu díval na škebli zvětšovacím sklem , a tu jsme viděl, že má skoro lidskou hlavu. Nos, oči, hubu, všecko. Jak jsem se na ni tou lupou díval, tak na mně naplila takovou divnou pěnu. Proto jsem ji zahodil. Na šatech jsem měl plno lehkého šlemu."

"...Zmrzlý losos se nechá roztát, zbaví se šupin, kůže se stáhne a maso se nařeže na řízky. Kosti se vyndají, maso se položí na peknáč a održuje se malý ohýnek. Losos se pomalu škvaří, pouští tuk, a teď už člověk dávno nemyslí na to, kudy se za ním pachtil, kolik ledových koutů prosmýčil. Teď už jen vtahuje nosem tu báječnou vůni. Když je tuk asi ze 3/4 vypuštěn, vezme se čtvrt kila másla, položí se na lososa, osolí se a teď - Kriste Ježíši a všichni svatí na nebi, to je žrádýlko, to nedovedu popsat, na to jsem moc nevýřečný. Ó jéjéjé !Já sním 3 lososy najednou a docela bez chleba !..."

Eskymo, i kdyby jsi doopravdy prožil třebas jen polovinu svých dobrodružství, klobouk dolů, smekám. A už teď se řadíš mezi mé oblíbené hrdiny :)

p.s. akorát že jsem si průběžně četla komentáře níže - a jak píše "učtese" - začla jsem si pak více všímat slovo živobytí :D a bylo opravdu všude v množství větším než malém, hrozícím otravou :D

pajaroh
26.05.2017

Cestopis a životopis jednoho úctyhodného dobrodruha či zabijáckého Barona Prášila?
Pokud jsou příběhy pravdivé, jedná se o zajímavou sondu do neznámých krajin Novosibiřských ostrovů, nicméně tolik věcí je v knize sporných a těžko uvěřitelných a tento pocit zesiluje i nadlehčený styl popisování všeho drsného a krutého... A jestli se nejedná o zdroj informací, netřeba knihu číst, protože literární skvost to vskutku není.
Vyloženě mi vadilly kapitoly o lovení zvěře. Chápu, že lov byl nedílnou součastí tehdejšího života, ale nadšení čišící z řádek popisující umlácení stovek tuleňů (klackem) či masové lovení velryb je příliš velké.

Sisi11
20.02.2017

Mrož, jenž byl oderván ze svého severského domova do domoviny, o které neměl ani tušení, že jeho domovinou je. Miloval sever a celý zbytek života se tam snažil navrátit. Bohužel doba, která se za ta léta změnila, mu to neumožnila a tento polárník zůstal odtržen od svého života, který zůstal na severu.
Neuvěřitelný příběh neuvěřitelného dobyvatele Sibiře a severní Ameriky, nádherné!

kloin
14.09.2016

Poprvé jsem se o Welzlovi dověděl od svého otce, když mi jako klukovi vysvětloval slova nanuk a eskymo, že to není jen zmrzlina, ale že jsou s tím spojena jména a příběhy. Patřil však ke generaci, která Welzlovi příliš nevěřila a brala ho více jako mluvku. Když jsem na knihu letos narazil, řekl jsem si, že si ji přečtu.
Příhody jsou určitě hodně přibarvené. Věřím ale tomu, že v místech, kde se kulturou stává pouze vyprávění příběhů mezi polárníky, bylo nutné příhody si upravovat tak aby byly stále poutavé. A že se ta vyprávění asi často opakovala.
Rozhodně to byl velký člověk a mě jeho příběhy i životní postoj zaujaly.

jitka7047
01.12.2014

čtu tu samé kladné komentáře, já se bohužel nepřipijim. Mě kniha nudila a to mě cestopisy nebo obecně knihy o jiných světech vždycky bavily. Ale ono jde hlavně i o formu a styl psaní, ne jen o samotný obsah. A to mě bohužel zklamalo tak, že jsem ji odložila nedočtenou a nechala si od tatíka, kterej mi ji vlastně doporučil, dovyprávět, jak to dopadlo. A věřte, že jeho vyprávění mi bavilo poslouchat víc, než to knižní vydání. :-)

hermina007
25.09.2014

Dobrodruh s velkým D.

_Michelle_
11.07.2014

Zajímavá knížka o putování a netradičním dobrodružném způsobu života. Doporučiji přečíst (především Zábřežákům).

učtese
17.02.2014

Po dočtení mám trochu rozporuplné pocity. Myslel jsem že Jan Welzl byl spíš cestovatel, který podnikal cesty na sever kvůli poznání. Takže jsem byl dost překvapen, že tam žil a pracoval tak dlouho a vzhledem k tvrdým podmínkám je to jistě obdivuhodné.Ale nějak mi nesedí ten způsob života. Je to svědectví o neskutečném drancování té krajiny a zvěře. Možná že jsem zblblej z dnešní "doby ekologické" ale to, že tam pozabíjeli co se dalo se mi prostě nelíbilo. Knize zoufale chybí mapa ve kterých se Jan Welzl nevyznal, ale mě pak chyběla jakákoli představa o těch cestách, které tam podnikal. Doufám že v nějakém příštím vydání bude slovo "živobytí" nahrazeno nějakým jiným, třeba "zásoby". Živobytí je totiž na téměř každé stránce a vytvořil jsem si k němu pěknou averzi. Ale moc nevěřím, že v se v dohledné době kniha dočká nového vydání. Nejsem si jist jak by byla dnešní generací přijata.

Jonny
20.04.2013

Rozhdoně stojí za přečtení. Ale ze začátku a v třetí čtvrtině jsem se musel do čtení docela nutit. Nebyla to kniha kterou bych přečetl na jeden nádech - ale o některých pasážích to říct lze.

pospic
11.02.2013

Kniha je to opravdu výborná. Mám ale problém, mám dělat referát (stručný, krátký, přehledný), ale nevím jak by měl vypadat. :( prosím byl bych rád kdyby jste mi někdo poslali na e-mail referát (vzor). prosím a děkuji za pomoc. e-mail: pospic.kuba@seznam.cz

orson
07.02.2013

Smekám pomyslný klobouk. O Janu Welzlovi jsem nic nevěděl (buď jsem ve škole nedával pozor, nebo jsme to tam opravdu nebrali), upozornil mě na něj až jeden ze čtenářů mého blogu v souvislosti s Jackem Londonem. A musím říct, že ti dva měli mnoho společného - ovšem co je nejlepší, z této knihy poznáte Aljasku a zlatokopy z druhé stránky, dozvíte se mnoho fakt ze života na dalekém severu. Mě dosti potěšilo, když jsem při čtení narazil na postavy o kterých psal i Jack London. Pokud tedy máte rádi knihy a povídky Jack Londona, přečtěte si i tento román / dokument / autobiografii rodáka ze Zábřeha na Moravě.

pag
12.04.2012

Fakt výborná!!! To jsem opravdu nečekal. Jestli to pan Welzl doopravdy prožil, tak to před ním smekám pomyslný klobouk.

Ikkju
02.01.2012

Je to tak jak píše koubin007. Cestopisy nejsou ani zdaleka moje parketa, ale tahle kniha mě naprosto dostala. Welzl je výborný vypravěč, dobrodruh, podnikavá duše, a jeho zážitky z cesty která je na hranici uvěřitelnosti a pobytu v krajích které jsou na hranici představivosti jsou skutečně dokonalé.

koubin007
11.02.2011

Divím se ža tato kniha zde nemá žádný komentář. Až mě to poněkud zaráží neboť se jedná, podle mě o extraordinérní knihu, jak svým žánrem, tak především formou vyprávění a nemá tudíž obdoby v historii českých cestopisů.