mh.mail
komentáře u knih
Velké a tajné show
Clive Barker
„Kingovský“ příběh napsaný někým jiným. Kniha mě kdysi v knihkupectví zaujala a tak jsem si ji přečetl. Od Cliva Barkera jsem jinak nic dalšího nečetl, takže nemám možnost srovnávat. Nápad a zpracování příběhu se mi velmi líbilo. Začetl jsem se a byl jsem zvědavý, jak se příběh vyvine. Fantazii naplno podněcovala především tajemná Trojice a pak nebezpeční Iads, přímo jsem si je dokázal představit, jak hrozivě mlčky připlouvají přes Ephemeris... Tahle kniha si přímo říká o zfilmování.
Hazardní hráč
S. S. Van Dine
Již slabší a kniha sama potvrzuje myšlenku, kterou S. S. Van Dine razil, a to že každý autor má námět na maximálně šest kriminálních příběhů. V zápletce lze vysledovat motivy použité např. ve Vyvraždění rodiny Greenů, takže odhalení pachatele už není takovým překvapením jako např. u zmíněné knihy nebo u Královského vraždění.
Královské vraždění
S. S. Van Dine
Další dokonalá zápletka, kterou vyřeší Philo Vance. Opět tu najdeme mapky a situační plánky, se kterými jsem se setkal už ve Vyvraždění rodiny Greenů. Zápletka tak trochu připomíná Deset malých černoušků od A. Christie, zde se vraždí podle dětských říkanek. Philo Vance je vrahovi na stopě, tomu se ale přesto daří realizovat svůj ďábelský plán a mrtvol přibývá. Na závěr se zúčastníme piruety, na jejímž konci nás čeká překvapivé odhalení a ještě překvapivější rozuzlení (což v tomto případě není úplně totéž).
Vyvraždění rodiny Greenů
S. S. Van Dine
Naprosto dokonale vybroušená detektivní šaráda. Jedna z mých nejoblíbenějších detektivek, jejíž ohmataný výtisk z r. 1969 má čestné místo v mé knihovně. Novější vydání z r. 1990 má tu nevýhodu, že neobsahuje situační plánky a kresby, čímž je čtenář ochuzen o značnou část zápletky. Tento román ztvárnil do podoby televizní hry režisér Jiří Strach a Jiří Dvořák jako Philo Vance je zde dokonalý.
Neználek na Měsíci
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Třetí kniha o Neználkovi. Zatímco první, Neználkovy příhody, byla spíše sledem Neználkových uličnictví, druhá, Neználek ve Slunečním městě, byla představením technicky vyspělé společnosti, která doslova poroučela větru a dešti, třetí, Neználek na Měsíci, je konfrontací „komunistických“ pozemšťanů s ortodoxní kapitalistickou společností měsíčňanů. Nikolaj Nosov servíruje dětem na každém kroku srozumitelně (a tudíž zjednodušeně) každodenní prohnilost tamějšího řádu. Kapitalisté jsou špatní a starají se pouze o své vlastní blaho, zatímco chudí, kterým nezbývá, než se uchylovat do levných zablešených ubytoven, jsou ti dobří. Je jasné, že Neználek společně se svým souputníkem Buchtíkem vnese do zaběhaného řádu chaos, takže postupně logicky dojde ke krachu celého systému, bohatci zchudnou a chudáci se chopí vlády.
Neználek ve svých třech dobrodružstvích prošel zajímavou cestu - od nezávazných skopičin v komunitě spokojených človíčků, přes utopistickou vizi města, kde je všechno možné, až ke kritice kapitalismu a ukázání nutnosti jeho svržení. Tím pádem se nutně posouvá věková hranice čtenářů, pro které jsou jednotlivé knihy určeny. Zatímco u prvních dvou se ještě můžeme při čtení povznést nad chválu komunistického systému a nechat se unášet autorovou fantazií, u Neználka na Měsíci se už od politického motivu oprostit nelze, neboť je zde tou hlavní myšlenkou, důvodem, proč byl příběh vyprávěn.
I tak se ovšem jedná o zajímavě napsaný a dobrodružný příběh, který si plně vychutnají spíše starší děti.
Neználek ve Slunečním městě
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Rozhodně v období dětství nejoblíbenější z trilogie o Neználkovi. Neználek společně s kamarády Špindou Strakáčkem a Knoflenkou dojedou do Slunečního města, kde kromě toho, že tam vládne také komunismus, jsou nejen technologicky mnohem vyspělejší, než spíše na romantických principech fungující Kvítečkov. Úžasné vynálezy a důmyslná technika Slunečního města mě okouzlovala. Nejvíc se mi asi líbily šachové automaty, s těmi by hra musela být opravdu zábavná. A v neposlední řadě - kdo z dětí by nechtěl mít takovou kouzelnou hůlku, jako dostal Neználek? Mně by se hodila i teď.
Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Přestože v Kvítečkově funguje ideální komunistická společnost malíčků a malenek přesně podle hesla: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“, dětem je to jedno a vnímají především veselé příhody hlavního hrdiny, který sice nepobral tolik rozumu, zato si to však vynahradil vyšší porcí sebevědomí. Příběhy jsou jen tolik naivní, aby to bylo pro děti zábavné. Pamatuji si také na loutkový večerníčkový seriál. Nejvíc se mi asi z celé knihy líbí příběh, jak Neználek jezdil v sodovkovém autě. Knížka je vybavena nádhernými ilustracemi Jaromíra Zápala, viděl jsem na fotce i ukázky z nějakého staršího vydání s jinými ilustracemi, ale upřímně řečeno, nebylo to ono.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Byl jsem se s dcerou podívat na film „Mocný vládce Oz“ a tam jsem si uvědomil, že jsem tuhle klasickou pohádku amerických dětí nikdy nečetl. K tomuto příběhu se odkazují i jiní autoři, např. Stephen King v knize „To“. Tak jsem si ji pořídil a přečetl. Je to docela zajímavá pohádka, která děti učí, že každý v sobě může najít schopnosti, o kterých nemá původně ani tušení, a že každý může být užitečný.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Kdysi jsem měl splín a kamarád mi tuto knihu doslova vnutil a nekompromisně mi nařídil, že si ji musím přečíst. Nechtělo se mi, ale pak jsem to zkusil a už jsem se od ní neodtrhnul. Krásný, jímavý příběh. Zatím to jediné, co jsem od Remarqua přečetl.
Házím ti laso, kamaráde
Josef Pecinovský
Knihu jsem si koupil především kvůli titulní povídce, o které jsem slyšel od kamaráda a chtěl jsem si ji přečíst. Ta povídka je dle mého názoru dokonalá a zdá se mi i lepší a lépe vypointovaná než na podobné téma Running Man od Stephena Kinga. Samozřejmě jsem si přečetl i ostatní povídky, které také nejsou špatné. Mají zajímavý námět a většinou i dobrou pointu. Některé jsou samozřejmě zajímavější, některé méně, ale jako celek kniha působí sympatickým dojmem. První povídka *****, ostatní o něco méně, výsledek tedy ****.
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Výborné povídky. Nejvíc se mi líbí asi „Nekuřáci, a. s.“, zajímavé jsou i „Římsa“ a titulní „Noční směna“. Nicméně každá z povídek má své kouzlo a rozhodně stojí za to si je přečíst.
Běh o život
Richard Bachman (p)
Asi nejslabší kniha, kterou jsem od Kinga četl. Tohle že napsal autor „To“ a „Nezbytných věcí“? A konec, ten už byl opravdu směšný. Film jsem neviděl, ale pokud je ještě horší než kniha, tak opravdu není o co stát. Na podobné téma se mi mnohem, mnohem více líbila povídka Josefa Pecinovského „Házím ti laso, kamaráde!“
Nespavost
Stephen King
Není to špatná kniha, ale nějak z ní na mě již příliš čiší rutina. Zdála se mi předvídatelná, napsaná sice zkušeně, ale přesně jenom tak, aby naplnila autorův záměr, nebylo tam nic navíc. A právě ta tvůrčí rutina způsobila, že se Nespavost stala prakticky mojí poslední knihou, kterou jsem si zatím od Stephena Kinga koupil. Od té doby jsem si koupil už jenom Noční směnu, což jsou ale ranější Kingovy povídky, takže to se nepočítá.
Svědectví
Stephen King
Čím dál více mám nutkání zařadit tuto knihu ještě o něco málo výše než kultovní „To“. Kdysi jsem si koupil kratší verzi, kterou jsem opět přečetl jedním dechem, ale knihu jsem někde ztratil. Když nedávno vyšla nová, rozšířená verze, neváhal jsem ani chvilku a koupil jsem si ji znovu.
Román zpočátku vypadá jako klasické dílo o boji lidí se smrtící epidemií, jakých se v určité době vyrojily spousty. Kingovi však tato událost slouží pouze k rozehrání mnohem závažnějšího a poutavějšího příběhu. Přežilo pouze jedno procento lidí a ti se postupně přidávají na jednu ze dvou stran prastarého sporu - na stranu dobra, ztělesněného starou černoškou matkou Abigail, nebo na stranu zla, představovaného Randallem Flaggem, ďáblem v lidské podobě. Po období klidu, kdy se obě strany konsolidují a budují si svoje zázemí, situace začne nezadržitelně směřovat k otevřenému střetu, Poslednímu boji.
Doslova bez dechu jsem prožíval s jednotlivými hrdiny jejich cestu k nevyhnutelnosti, byl svědkem všech úspěchů, neúspěchů i podrazů. Příběh pak končí ne úplně předvídatelně, což je jedině dobře.
Podle mého názoru jeden ze dvou nejlepších, ne-li nejlepší Kingův román.
To
Stephen King
Podle mého názoru jeden z nejlepších románů Stephena Kinga. Přes tisíc stránek textu vypadalo úctyhodně, byla to tedy opravdu zabíračka, četl jsem tenkrát při každé možné příležitosti, až se ze mě kouřilo. Ale nedalo se jinak, tak mě ten příběh party odstrčených dětí z městečka Derry pohltil, že jsem se musel přímo nutit k tomu zavřít knihu a už jít konečně taky spát.
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, ale je tak rafinovaně vystavěn, že až na konci knihy se čtenář dozví, jak to dopadlo tenkrát a jak to dopadlo nyní.
„To“ bylo první knihou, kterou jsem od Stephena Kinga četl. Od té doby jsem prošel obdobím, kdy jsem od něj kupoval téměř všechno, co vyšlo. Záliba v Kingovi časem vyprchala, ale k některým knihám se rád vracím dodnes. „To“ patří mezi ně.
Major Zeman – Propaganda nebo krimi?
Daniel Růžička
Po roce 1989 budil seriál o majoru Zemanovi velké vášně. Nejprve to vypadalo, že už ho nikdy neuvidíme, pak se ledy uvolnily a seriál je od té doby vysílán téměř pravidelně a vyšel dokonce na DVD. V této souvislosti se objevila díla, ve kterých především účinkující vysvětlují důvody své účasti na seriálu. Samozřejmě se v takovém případě jedná o subjektivní pohled a dost často o snahu se nějak ospravedlnit.
Kniha Daniela Růžičky se snaží na seriál a okolnosti jeho vzniku podívat co možná nezaujatým pohledem za pomocí dochovaných archivních materiálů. Popisuje cestu od původního námětu přes různé „mezivýsledky“ až ke konečnému tvaru, tak jak ho většina z nás zná z televizní obrazovky.
Mně osobně se knížka velmi líbí, právě pro svoji nezaujatost a faktografičnost. Je to poučné čtení o tom, jak se tehdejší moc snažila vylepšit svůj mediální obraz mezi prostým lidem a jaké postupy k tomu zvolila. Že cesta k výsledku nebyla tak přímočará a bezproblémová, jak by se u seriálu vytvořeného na zakázku tehdejšího ministerstva vnitra mohlo zdát. Jak si režisér, který tolik toužil seriál natočit, že se vzdal svých plánovaných projektů na Barrandově, začal postupně krást seriál pro sebe a prosadil některé své plány navzdory názoru dramaturga, že mezi nimi dokonce došlo k rozkolu.
Neméně zajímavá je i přílohová část, která obsahuje fotokopie některých dopisů, schvalovacích protokolů a zápisů z porad při tvorbě seriálu.
Silmarillion
J. R. R. Tolkien
Po přečtení Hobita i celé trilogie Pán prstenů bylo přečtení Silmarillionu logickým završením poznávání světa J. R. R. Tolkiena. První čtení nedopadlo dobře a knihu jsem po pár stránkách odložil. Po nějaké době jsem se k ní vrátil a to už padla na úrodnou půdu. Klobouk dolů před tím, co všechno p. Tolkien dokázal vytvořit. I když nelze přehlédnout inspiraci severskými mytologiemi (a někde i více než inspiraci), mně se to líbilo. Není to ovšem četba pro každého.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
K trilogii Pán prstenů jsem se dostal mnohem dříve, než vůbec vypukla „Tolkienománie“, a jsem tomu rád. V létě 1989 jsem zakoupil první díl a jedním dechem ho přečetl. Pak jsem musel celý dlouhý rok čekat, než Mladá fronta vydala další díl. Čekání jsem si zkrátil přečtením Hobita, kterého jsem si nejprve půjčil z veřejné knihovny a pak i koupil. Následně se vydavatelství dostalo do finančních problémů a nebylo jisté, jestli to vůbec ustojí. Měl jsem velký strach, aby třetí díl nezůstal jenom v edičním plánu. Vše dobře dopadlo a měl jsem možnost dočíst celou trilogii až do konce.
Musím říct, že první kniha se mi líbila ze všech nejvíce. Seznamování se s celým Tolkienovým světem a stále ještě spíše komorní příběh, to bylo to hlavní, co mě úžasně bavilo. V dalších knihách trilogie se celý příběh již posunul od trojice hobitů k politice, vyšším zájmům a najednou to celé bylo někde jinde.
Když se pak objevil film, vypukla mánie a hobiti, elfové, Gandalf a spol. začali vykukovat na každém rohu (pomalu aby se člověk bál otevřít konzervu), byl jsem trochu znechucen a nutno říct, že mi to požitek z celé série poněkud narušilo.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
K trilogii Pán prstenů jsem se dostal mnohem dříve, než vůbec vypukla „Tolkienománie“, a jsem tomu rád. V létě 1989 jsem zakoupil první díl a jedním dechem ho přečetl. Pak jsem musel celý dlouhý rok čekat, než Mladá fronta vydala další díl. Čekání jsem si zkrátil přečtením Hobita, kterého jsem si nejprve půjčil z veřejné knihovny a pak i koupil. Následně se vydavatelství dostalo do finančních problémů a nebylo jisté, jestli to vůbec ustojí. Měl jsem velký strach, aby třetí díl nezůstal jenom v edičním plánu. Vše dobře dopadlo a měl jsem možnost dočíst celou trilogii až do konce.
Musím říct, že první kniha se mi líbila ze všech nejvíce. Seznamování se s celým Tolkienovým světem a stále ještě spíše komorní příběh, to bylo to hlavní, co mě úžasně bavilo. V dalších knihách trilogie se celý příběh již posunul od trojice hobitů k politice, vyšším zájmům a najednou to celé bylo někde jinde.
Když se pak objevil film, vypukla mánie a hobiti, elfové, Gandalf a spol. začali vykukovat na každém rohu (pomalu aby se člověk bál otevřít konzervu), byl jsem trochu znechucen a nutno říct, že mi to požitek z celé série poněkud narušilo.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
K trilogii Pán prstenů jsem se dostal mnohem dříve, než vůbec vypukla „Tolkienománie“, a jsem tomu rád. V létě 1989 jsem zakoupil první díl a jedním dechem ho přečetl. Pak jsem musel celý dlouhý rok čekat, než Mladá fronta vydala další díl. Čekání jsem si zkrátil přečtením Hobita, kterého jsem si nejprve půjčil z veřejné knihovny a pak i koupil. Následně se vydavatelství dostalo do finančních problémů a nebylo jisté, jestli to vůbec ustojí. Měl jsem velký strach, aby třetí díl nezůstal jenom v edičním plánu. Vše dobře dopadlo a měl jsem možnost dočíst celou trilogii až do konce.
Musím říct, že první kniha se mi líbila ze všech nejvíce. Seznamování se s celým Tolkienovým světem a stále ještě spíše komorní příběh, to bylo to hlavní, co mě úžasně bavilo. V dalších knihách trilogie se celý příběh již posunul od trojice hobitů k politice, vyšším zájmům a najednou to celé bylo někde jinde.
Když se pak objevil film, vypukla mánie a hobiti, elfové, Gandalf a spol. začali vykukovat na každém rohu (pomalu aby se člověk bál otevřít konzervu), byl jsem trochu znechucen a nutno říct, že mi to požitek z celé série poněkud narušilo.