Metroušek
komentáře u knih
Spad
František Kotleta (p)
Uznávám, že je to módní a sexy, ale to je tak všechno. Další knihy od tohoto pána už zkoušet nebudu. Spousta akčních a katastrofických filmů mi podobné pocity zprostředkuje daleko lépe.
Tuk není nepřítel
Jitka Egressy
Kompletní název knihy se mi zdá poměrně šílený, a také trojkombinaci výživa + kuchařka + cvičení v jedné knize opravdu nemusím, ale třeba to někdo tak má rád. Od svých tendenčních knih s paleo dietou, od kterých se dnes již (ne)viditelně distancuje, se naše ambiciózní autorka dostala k daleko méně kontroverzní verzi výživy, jež zřejmě nyní letí v kruzích, které mají na to, aby takto luxusní starosti řešily, tedy herečky, zpěvačky, středostavovské manželky v domácnosti a podobné lidičky zejména v USA, pro něž jsou podobné trojkombinace zřejmě určené jako "all in one", a kde bude mít tato módní kniha zase po přeložení do angličtiny na nějaký čas úspěch. Pokud je tomu skutečně tak, tak dospěly (ypsilon ponechávám, protože podle mne jistě převažuje) k docela slušnému pojetí výživy, kterou jedinou mohu hodnotit. Se spoustou věcí totiž musím souhlasit, ačkoli jsem k nim dospěl zcela jinou cestou. Diety nemají cenu. Je třeba jenom dobře nastavit směr. Vyhažte ze spíže veškeré potraviny, které s vaším směrem kolidují. Panenský olivový olej plus máslo a ghí pokryje spotřebu tuků. Cukr je třeba brát spíše jako koření než cokoli jiného, však je ho všude jako nakakáno. Svačiny je možno vynechávat, zbývající dvě až tři jídla je třeba scuknout do několika málo hodin, aby si tělo mohlo co nejvíce odpočinout, a odbourat to, co nechce. Takže třeba protokol, jak to autorka úsměvně nazývá, 16x8, 20x4, a pro extrémistky 22x2. První číslo znamená období, kolik hodin nejíme, a druhé kolik hodin jíme. Nezapomeňte ale na to, že za tu dobu musíte pokrýt nutriční potřebu!! S kaloriemi si starosti nedělejte. Z vlastní zkušenosti bych to opravdu mohl doporučit, tedy ne onen extrém, ale dvě až tři jídla denně, nejlépe pak snídaně + ovocná svačina + oběd, případně pro začátečníky lehká odpolední svačinka; večeři nechte nepříteli nebo za ni ušetřete peníze. Věřím, že "protokol" 18x6 přinejmenším za zkoušku stojí. Je to asi ten nejpříjemnější způsob kalorické restrikce, která je velmi přínosná, víc, než si myslíte. Naše rozežranost nás přivedla k současnému zdravotnímu stavu, a je načase, abychom se z toho limbu probudili, pokud nechceme dopadnout jako současní Američani. Tam fakt není co řešit, a teprve tam pak podobné "kalifornské" knížky dávají skutečný smysl.
Zázrak jménem hořčík
Carolyn Dean
Pro vědu je to docela typické, neboť jsem to už zažil mnohokrát. Zaměří se na nějaký úzký výsek reality, a začne ho vidět všude, ba co víc, zjistí, že objevila zázrak, pevný bod ve Vesmíru, jenž pohne Zeměkoulí. Wow, kupujte to, budete zdraví a dlouho živi! Toto je to pravé, vědecký kámen mudrců! A už to v Americe jede, a v menší míře pak ve zbytku světa, který si to může dovolit. A brzy přijde další zázrak. Wow, svět je tak úžasný! Prrr, chtělo by se zvolat. Hořčík je zajisté důležitý, a dost možná o trochu víc než vápník, kdo ví, autorka to docela logicky vyvozuje. Ale nechal bych na Přírodě, a ne na potravinářském průmyslu, aby stanovila jeho poměr k ostatním důležitým látkám. Pokud se Američané rozhodli, že budou konzumovat spíše potraviny, které se více blíží výrobkům chemického (u nás třeba Penam aj.) než potravinářského průmyslu, a megadávky potravinových doplňků, je to jejich rozhodnutí. Logicky pak časem zjistí, že jim jisté látky někde chybí a jinde zase přebývají. Takže v pohodě, dámy a pánové. Přestaňte počítat joulíky a gramy, jezte spíše méně než více, a preferujte rostlinnou, nutričně pestrou stravu, a to by možná mohlo stačit. (Abych jen tak teoreticky neplácal: Dříve jsem, já hlupáček, přikyvoval vědě, že to bez masa nejde. Minulých deset let jsem se bez něj obešel, a hodlám v tom pokračovat. Jím velmi málo mléčných výrobků a vajec. Nezjistil jsem žádné zdravotní změny k horšímu, a to ani z rozboru krve. Koneckonců, vždyť se tak odjakživa živí stamilióny Asiatů. Téměř rok už jím jen tři jídla denně, snídani, ovocnou svačinu a oběd, od cca 7:30 do 13 hodin, místo katechismem správné vědecké stravy doporučovaných pěti až sedmi (sic), a zbytek dne lačním. A jde to, protože tělo to tak chce, výživy má dost, a víc nechce. Dá se dělat leccos, když se člověk drží přírodních, nezpracovaných potravin. Tomu věřím.) Samozřejmě, pokud máte problémy se záněty nebo jiné vleklé a těžko léčitelné zdravotní problémy, možná četbou této knihy zjistíte, že to způsobuje nedostatek hořčíku. Kniha je to poctivá a dobrá. Jenom si nemyslím, že tento takzvaně vědecký přístup k výživě je ten jediný správný.
Přežít civilizaci: mých 30 cest za obzor (1983–2019)
Martin Vopěnka
Prostě normálně upřímná zpověď píšícího cestovatelského dobrodruha, na níž se mi však nejvíce líbily občasné postřehy z toho normálně socialismu, zejména pak ty z vojenské prostě katedry. Sám si samozřejmě normálně prostě taky občas rád vzpomenu na ty pologramotné, prostě vulgární komunistické normálně důstojníky s vypitými mozky a pivními teřichy, zejména pak na podplukovníka Normálně Prostě, který dokázal přinejmenším jedno z těchto svých dvou prostě milovaných slov normálně propašovat do většiny prostě vět, které prostě normálně pronesl. Ostatní popisy autorových výstupů na různé prostě hory mi však normálně prostě dost splývaly.
Lidi aneb Cestování je série omylů, ale jeden je zajímavější než druhý
Milena Holcová
Knížečka, kterou je skutečně radost číst. Pravdivá, upřímná, objevná, zábavná a chytrá. Je to takový živočichopis domorodců. První a třetí díl jsou vynikající, často jsem se smál nahlas.
Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse
Milena Holcová
Knížečka, kterou je skutečně radost číst. Pravdivá, upřímná, objevná, zábavná a chytrá. Je to takový živočichopis domorodců. První a třetí díl jsou vynikající, často jsem se smál nahlas.
Kulový blesk
Liou Cch'-sin
Naprostá lahůdka pro studenty a absolventy Matfyz a ČVUT. My ostatní si bohužel moc nepočteme. (:-))
Vědomí a realita: O mozku, duševní nemoci a společnosti
Jiří Horáček
Použijeme-li počítačovou analogii, věda si vede poměrně výtečně v oblasti hardwaru, ale v houštinách softwaru se jí daří jen pomálu. Proto se také většina vědců k fenoménu vědomí raději nevyjadřuje. Profesor Horáček se toho odvážil, a jeho kniha rozhovorů je slušný a relativně podnětný filosofický nářez, zejména pokud nečekáme, že někam dorazíme, ale spíše si budeme jako správní pozorovatelé života "vytvářet mapu", a užívat si tu intelektuální jízdu. Obávám se, že se v této oblasti nic moc nového dlouho nedozvíme, a pan Horáček snad alespoň naznačil, kudy by případně mohla vést cesta (zejména neutrální monismus, panpsychismus nebo analogie osvícení v kapitole Kdo se vlastně dívá z balkónu...). Kniha mě stejně jako dosud všechny tzv. vědecké knihy o problematice vědomí utvrdila v názoru, že pokud se někdo chce skutečně zabývat vědomím, musí se zaměřit na kováře a nikoli na kováříčky. Myslím tím samozřejmě buddhismus, jógu a taoismus. Hrubý hardware přenechejme vědě, o jemný hardware nechť se podělí, a software ať raději přenechá těm badatelům, kteří jsou ochotni překročit hranici subjektivity, pokud nechce navždy bloudit v labyrintu jeho houštin a slepých uliček. Howgh!
Skryté záněty
Silvia Bürkle
Téma zánětu je aktuální a důležité, ale tato kniha přichází relativně pozdě, a na českém trhu už jsou naštěstí lepší, zejména pan Frej píše dobré věci. Člověku, který už o tématu něco ví, toho moc nového nepřinese.
Česko versus budoucnost
David Klimeš
Žijeme v zaseklém státu, tvrdí komentátor seriózního webu Aktualne.cz, a přináší pro to řadu důkazů. Současná epidemie nám názorně ukazuje, jak se věci dlouhodobě nemají dělat, a jak se to pak vymstí. Na rozdíl od mnohých prázdných kritiků však autor nabízí řešení, a ve svých dvou posledních knihách je prosazuje. Jsou to řešení, která by prospěla nejen části společnosti, což zatím všechny nutné reformy spolehlivě odsouvá, ale společnosti jako celku. Ano, snad každý z nás (s výjimkou nejbohatších, protože ti vždycky drží trumfy) bude muset něco oželet, ale pak se vyhoupneme na vyšší úroveň než je ta, ve které nás budou dlouhodobě neřešené problémy zadržovat. To, co autor nazývá PULS (prosperující, unijní, liberální a sociální Česko), je objektivně to, co nejvíce potřebujeme, ačkoli to tak subjektivně nemusíme cítit. A tak z nás je současná S(o)CKA (stagnující, czexitové, korporativistické a asociální Česko). Za mě výborná a podnětná knížka. Snad jenom TGM bych spíše shrnul autorovými slovy, než bych ho přímo citoval. Ale to je věc názoru. Je to smutné, ale potřebné čtení. Zasmál jsem se asi jenom jednou, nad citátem jistého tragikomika: "Ne, já dělám věci, které to posouvají dopředu (...) Teď řeším ty psy, protože Blesk napsal, že lidé si přejí, abychom se tím zabývali, tak to dělám..." Takové premiéry s vizí přece chceme, nebo snad ne?! Ať žije populismus, spása lidstva!
Helix - I ty budeš nahrazen
Marc Elsberg (p)
Autor má slušné nápady, ale stále více se ukazuje, že neumí psát, a úroveň jeho knih má navíc klesající tendenci.
Velmi osobní kniha o zdraví
Margit Slimáková
Trochu bych škrtal (zejména životní příběhy), ale respektuji, že autorka to vzala hodně komplexně. A má na to, má načteno a napřemýšleno, je poctivá a otevřená, a na rozdíl od mnohých rychlokvašek, které zaplevelily trh svým pofidérním zbožím, lze její tolerantní cestou možné s klidným svědomím jít, a vědět, že si neublížíte, ale polepšíte. Je to takový slušný střední proud. Proto také dávám plný počet hvězdiček. (Nesouhlasil jsem jenom výjimečně. Dělená strava je podle mě pokrokem, alespoň tak, jak ji prezentuje Herbert Shelton a ne evropské rychlokvašky. Kdo nevěří, ať zkusí jíst maso jenom se zeleninou. Také se obávám, že problematiku "kvašení" stravy v lidském těle vidí až příliš bezproblémově. Podle mne má ajurvéda s konceptem "ama" pravdu, a pokud člověk přejde z běžné stravy na vegetariánskou, a chce se skutečně očistit, zřejmě to na dlouhodobě vylučovaném odpadu pozná.)
Nej-kung - Taoistické umění proměny
Damo Mitchell
Čínština má stejný znak pro krizi i pro příležitost. Současná vleklá epidemie je pro mnohé lidi příležitostí pracovat na sobě. Kniha Nej-kung může pomoci zlepšit zdraví, životní pohodu a mezilidské vztahy, a vykročit rázným krokem po spirituální cestě. Dokud se člověk nedostane k východním učením (neboť náboženství, vzniklá v pouštích Blízkého východu jsou bohužel zcela jiného ražení), vůbec mu nedojde, že svět a člověka lze úspěšně vykládat také jinak, než jak jej vykládá věda, a že s lidským tělem a myslí jdou dělat i jiné věci než je běžné. Je možné přestat být štvancem svého ega, falešného pocitu já, pročistit a ozdravit své tělo i mysl, a postupně zjemňovat (dobrou analogií pro to je led - voda - pára) své energie natolik, abychom se stali tím, čím máme být, tedy mostem mezi nebem a zemí. Většina z nás se však odřízla jak nahoře, tak dole, a vůbec je nenapadne, že to tak nemusí a nemá být. Pokud ve vás při čtení těchto řádků něco rezonuje, tak vám tato moudrá kniha může dost pomoci. Damo Mitchell je jedním z nejlepších píšících skutečných mistrů moderního taoismu, a pořádá kurzy i v Česku. Píše jenom o tom, co zná z vlastní praxe, a dosáhl toho opravdu hodně. Vážným zájemcům o nej-kung bych rád doporučil jeho vynikající knihu Taoistický NEJ-KUNG: Kompletní průvodce, která již vyšla česky, ale i další knihy jiných autorů, vydané v češtině, které najdete v mém seznamu duchovní literatury na Databázi knih.
Kvantový svět léčivé energie
Adam McLeod
Třetí díl je zřejmě nejotevřenější a podle mého názoru pravdivější než většina podobných, často vylhaných knih. Pokud chcete vědět, jak léčitel vidí aury a jak vypadá svět, který je pro naprostou většinu lidí nepoznatelný a neviditelný a přesto prokazatelně existuje, tak si některý z těchto tří dílů přečtěte. (Pro Sisyfáky: Celá série je naprostý, absurdní, nevědecký blud. Není hodna vaší pozornosti. Klidně ji pomiňte.)
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Ani jsem nechtěl psát komentář, protože toto je opravdu mistrovské a úctyhodné, dokonce bych snad řekl definitivní románové dílo o atentátu na tu zrůdu. Píšu jenom proto, abych zdůraznil, že zdejší extrémně vysoké hodnocení je zcela zasloužené, což bohužel není pravidlem. Bravo!
Mistr Zhuang: Sebrané spisy
Mistr Čuang-c´
Fackuje mě hanba, dát Mistru Čuangovi jenom čtyři hvězdičky, protože myšlenkově je to samozřejmě za hvězdiček pět. Jeho obdivovaný styl mi ale moc nesedí. Taoismus je úžasné učení, jeho zakladatelé byli géniové, a mají toho hodně říci současnému člověku, nebo alespoň té malé části lidí, které říkám hledači. Díky za ty dary!
12 nesmrtelných
Zdeněk Rampas
WTF?!
(Text je příliš krátký, takže musím prodloužit příspěvek. No vida, už to systém vzal.)
Povídky z deseti světů
Arthur Charles Clarke
Clarka si velice vážím, ale toto rozhodně a naštěstí není reprezentativní výběr.
Údolí tyrannosaura
Douglas Preston
S odřenými zády za čtyři hvězdičky, protože tak nějak by měla dobrodružná literatura vypadat. Preston je inteligentní a vzdělaný autor, a dokáže to ve svých dílech, nejlépe pak s podporou svého kolegy Childa, ukázat. Je to samozřejmě nenáročná oddechovka, ale autor ji v rámci žánru neodflákl tak, jako mnoho jeho kolegů dokáže odfláknout řadu rádoby thrillerů, protože na víc zřejmě nemají.
Druhá derivace touhy II.: Na prahu digitální teologie
Tomáš Sedláček
Uvázat se k častému a pravidelnému psaní esejí je peklo, a vůbec to panu Sedláčkovi nezávidím. Nikdo od toho nemůže čekat moc, protože spousta věcí rychle vyšumí, a zrna je pomálu.