Matematicka komentáře u knih

Výborné svědectví ženy, která prošla koncentračním táborem Ravensbrück a byla jednou z těch, na nichž nacisté dělali pokusné operace v rámci "výzkumu". Neskutečné vykolejení hodnot ze strany nacistů a neskutečná odvaha žen, které se jim postavily a své životy zachránily.
Přišlo mi až neuvěřitelné, jak zrale se dokázala v mnoha situacích zachovat - vzhledem k tomu, že když ji zatklo gestapo, byla ještě středoškolačkou. Spolu se svými přítelkyněmi se jim podařilo neuvěřitelné - zachovat si důstojnost tváří v tvář všemu, co je potkalo (a že toho bylo neskutečně mnoho).
Je to silné svědectví v útlé knížečce a vřele doporučuji k přečtení všem. Přijde mi škoda, že tahle kniha je ve výprodeji za 50 Kč.

1 18.01.2020

Krátké komentáře k úryvkům evangelia, které se čtou ve všedních dnech adventu při katolické liturgii. Kniha je přehledně uspořádaná a velice pečlivě připravená. Obsahuje různé podněty z textu původního jazyka - řečtiny. Určitě stojí za přečtení, zamyšlení a rozjímání nad Písmem v době adventní, kdy bychom se měli ztišit.

1 09.01.2020

Výborný hlavní nápad, výborné dílčí nápady (např. C. K. HLUBINA), ale zpracování mě místy spíš rušilo. Možná autor časem vyzraje... Některé myšlenky se několikrát rušivě opakují, zápletka s určitým počtem povolených znaků mi nepřišla zajímavá apod. Ale myšlenka, že by se dnešní smrtelník setkal s konkrétními pouštními otci, je zajímavá a kniha stojí za přečtení.

C. K. HLUBINA
Toužíte po zážitcích?
Potřebujete změnu?
Drtí vás rutina?

Pojeďte s námi
na místo, kde jste!

Pořádáme
Dobrodružné výpravy za setrváním,
Putování pouští všedních dnů.
Cesty z labyrinta světa do ráje srdce.

Zůstaňte!
Využijte i vy
příležitost neodejít.
Pod vedením certifikovaného průvodce.

Krátké autorovy úvahy na nejrůznější témata. Často se v úvahách objevuje autorova milovaná hudba a příměry s ní spojené. Některé úvahy mě zaujaly méně, jiné více, každopádně jde o jeho celoživotní moudrost, ke které je potřeba mít respekt. A vzhledem k tomu, že už autor není mezi námi, je to i jeho stopa, kterou tu po sobě zanechal.
Kromě vlastních úvah vybral i citáty na různá témata, které se mi líbily ještě více. Milé oddechové čtení na noční stolek.

1 30.11.2019

Sbírka osobních dopisů, posílaných přátelům u příležitosti svátků - křesťanských, nebo osobních. Listy jsou stručné, ale velice osobní, odkrývají mnohé osobní zkušenosti, ale také zájem o společnost a svět, ve kterém žijeme. Stojí za to je číst a nechat se jimi inspirovat. Zatím Antonu Srholci nesahám ani po kotníky, ale snad někdy jednou...

2 06.11.2019

Výborná kniha pro předčítání rodičů dětem. Baví se rodiče, baví se děti. Děti zřejmou nesmyslností vykresleného "světa", rodiče jeho až příliš často nápadnou podobou s realitou. Naše děti si na silnici před domem nakreslili křídami kruhový objezd, který vede do Obrácených lívancovic, Poradovic nad Schůzí, do Černého lesa i na další místa a všechna tato báječná místa teď navštěvují v realitě i ve fantazii. Takže tato kniha (nejen) pro děti funguje výborně.

4 28.10.2019

Kniha, která mi spíš než "do stavu církve západní Evropy" dala nahlédnout do duše poutníka. Na to, aby člověk dokázal posoudit něčí víru (nakolik je to vůbec možné), by potřeboval trvalejší zkušenost, než jen letmé zaklepání / zazvonění na dveře fary a nezaujaté pozorování lidí, na kterých mu vlastně moc nezáleží.
Byla ale psána čtivě. Inspirativní osobností mi přišla hlavně Anežka i se všemi jejími vzestupy a pády. A je to sonda do smýšelní dnešních (bohužel nemnohých) mladých seminaristů a kněží, které tu autor reprezentuje. Jako taková je taky zajímavá. Autor provokuje svými předčasnými soudy, ale provokace je taky někdy dobrá - učí nás lépe promýšlet a formulovat svá stanoviska.

7 28.10.2019

Příběh určitě zajímavý a chytře napsaný, ale mě kupodivu nějak zvlášť nezaujal. Nedokážu ani přesně říct proč. Možná je to vysokou ambicí knihy, která slibuje, že "po jejím přečtení uvěříte v Boha". To se v mém případě nestalo. Možná je to taky má chyba, četla jsem ji v nesprávnou dobu apod. Tím nechci nijak snižovat její inspirativnost pro jiné čtenáře, ale u mě to nějak nezafungovalo.

6 13.10.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Proč? Kniha o životě a ze života, ale přesto s mnohem hlubším ponorem, který klade mnohé otázky. Vším prostupuje láska, naděje a víra. Jak to, co se děje, ovlivňuje lásku, naději a víru jednotlivých postav? Ač jsou moje odpovědi někdy jiné než ty autorovy, ač si někdy kladu i jiné otázky, je pro mě vždy svátkem číst tuto knihu a nechat se pozvat vstoupit do příběhu. Příběhu, ve kterém přes všechnu tragiku vítězí radost ze života, třeba i z těch drobností, které přináší všední den. Poetická kniha, která se navíc odehrává v mém milovaném Jeruzalémě.

2 06.10.2019

Básničky "čítankové" a "slabikářové", ale přesto nepostrádající nápad, vtip či zvláštní pohled na svět kolem nás. Děti budou nejen bavit, ale i kultivovat jejich vnímání jazyka a dospělí se při společné četbě taky nudit nebudou.
Radka Malého jako básníka poezie pro děti mám ráda a tohle je obsáhlý a reprezentativní výbor jeho básní pro ty nejmenší.

Rozbolelo knížku bříško
Rozbolelo knížku bříško,
měla v něm moc písmenek.
Řekl jsem jí: "Milá knížko,
zanech smutných myšlenek!

Protáhni si všechny listy,
narovnej svůj křivý hřbet.
Provětrej se - vzduch je čistý
a já bych tě zas rád čet."

2 21.08.2019

Krásná, poetická kniha. Desetiletý Daniel si v malé židovské obci v první polovině 20. století utváří své názory na život mezi svými dvěma dědečky Filipem a Gabrielem - velice rozdílnými lidmi, které ale spojuje židovská víra a hluboké přátelství. Je vůbec Bůh? A pokud je, je spíše spravedlivý, nebo odpouštějící? Nečekejte odpovědi, spíše hledání. Hrdinové hledají odpovědi, každý po svém a vzhledem ke svému vlastnímu životu každý jinak.
Zajímavá je i historie knihy: začátkem roku 1948 už měl Viktor Fischl tento román dopsaný a těsně před únorem zvítězil v soutěži Evropského literárního klubu. Po únoru 1948 už u nás však nesměl být vytištěn (údajně právě proto, že je zcela nepolitický). Pro Viktora Fischla to podle jeho slov byla poslední kapka v rozhodnutí odejít (ještě legálně) do Izraele. Román vyšel v roce 1951 v Tel Avivu hebrejsky, česky r. 1982 v Sixty-Eight Publishers a r. 1992 v nakladatelství Atlantis.
Líbil se mi i stejnojmenný film, který se velice věrně drží knihy, i když kniha je samozřejmě lepší.

"Láska, Jakube, někdy vyprchá. Ne vždycky. Ale často, často vyprchá. Ale lítost, lítost v nás musí zůstat." Hleděl teď upřeně na Jakuba, pokyvuje starou hlavou, pokleslou ke křehkým ramenům. "Na každém kroku, Jakube, si to musíme říkat. Jenom tak nikomu neublížíme. V kom je dost lítosti, ublíží raději sobě. V kom je lítost, nese život lehčeji. V kom není, ten zahyne."

7 17.08.2019

Síla této knihy je v citacích. Autorka výborně a citlivě vybrala citace z děl Viktora Fischla i z jejich osobní korespondence. Jinak její přínos není příliš velký. Kniha je sice dobře a přehledně uspořádaná, ale nijak zvlášť odborná ani přínosná.
Mohu doporučit těm,
a) kteří znají Viktora Fischla i jeho tvorbu a chtějí se dozvědět nějaké další zajímavosti,
b) těm, kteří Viktora Fischla zatím nečetli a váhají, kterou z jeho knih si přečíst - kniha je dobrou orientací v jeho díle a dobře vám pomůže vybrat si, co z jeho tvorby by vás zajímalo nejvíc.
„Někdy mě napadá, že mám vlastně výhodu, když už skoro nevidím. Protože to, co vidím, je možná krásnější než skutečnost.“
TV Magazín Dnes, rok 2000, s. 43

2 03.07.2019

Náročná četba, ale stojí za to. Čtyři sta stran veršů staré čínské poezie, prověřené časem. Kniha je opatřena dvojí sadou vysvětlivek - na celých stránkách v průběhu v textu i vzadu. Jsou velice podrobné, ale vyplatí se je číst - přece jen časově i kulturně jsou už nám básně dost vzdálené a symboliku a narážky v nich obsažené tak lépe pochopíme.

Měsíc nad průsmykem

Nad Nebeskou horou jasný měsíc vstal
Obklopený mořem oblak v nedohlednou dál
Prudký vichr přihnal se přes desetitisíce mil
Přehnal se průsmykem Jü-men, jenž mu v cestě stál
Z hory Paj-teng dolů Chanové sestupují
Od zálivu Čching-chaj Chuové jdou vpřed
Odedávna odtud, kde se krutě válčí
Nevidět nikoho zpět se navracet
Cizí vojáci k hranici vyhlížejí
Myslí na návrat tak mnozí s tváří zachmuřenou
Ve vysokých domech této noci
Povzdechy a stony jistě neustanou!

Velice poetické "jednohubky" z nelehké doby druhé světové války. 5 drobných "listopadek", z nichž každá má poetický úvahový úvod. Následuje příběh, ale také s množstvím popisných pasáží, až téměř lyrických.
Úryvek z úvodu páté "listopadky":
"Svět se zrodil v tichu.
I slova se rodí v tichu.
Je to ticho, kterého je potřebí, aby se na jaře ozelenila větev a vypučela tráva, ticho pro růst kořenů, pro tlení kostí, ticho hlíny a ticho skal, ticho pro čas, který proudí jako řeka, ticho pro sazenice blesků v oblacích.
Opírám se o skruž slova, abych vyklenul myšlenku do výšky, ale slovo je jako list na stromě, vyroste a opadne a čas ho smete a uvrhne na oheň jako hlídač podzimní listí v parku."

4 07.05.2019

Mnoho už tu bylo napsáno, takže za mě tentokrát jen několik postřehů bez nároku na ucelenost.
Od Aleny Mornštajnové jsem četla ještě Hanu. Opět opravdu čtivá kniha, člověk se těší, jak bude příběh pokračovat. Stejně jako v Haně mi tu těch "náhod a náhodiček", které se umně splétají do sevřeného příběhu, přijde až dost, ale románu to snad lze odpustit. Tady se mi líbila povahová a názorová pestrost tří generací žen a asi i větší role mužů než v Haně. A skutečně hodně se mi líbil závěr příběhu.
"Udělali pro mě, co mohli. Dál už je to jenom na mně."

19 02.05.2019

Paní doktorku Svatošovou jsem znala spíš "z doslechu". Vím o hospicovém hnutí, které u nás založila a kterého si velmi vážím. Ráda jsem se v rozhovoru dozvěděla víc o něm i o jejím osobním životě. Rozhovor byl velice inspirativní. Dobře kladené otázky a její odpovědi pokorné, i s přiznáním vlastních chyb a pádů. Díky za ni, za její dílo i svědectví v této knize.
Skutečně dokáže "zapalovat" - jak dokládá např. i výborný rozhovor v DVTV, ke kterému ji po přečtení této knihy pozval pan Veselovský, byť se označuje za ateistu.
Mně osobně zasáhly např. její úvahy o lži, které mě vedly k zamyšlení.

9 27.04.2019

Kniha mě spíš příjemně překvapila vzhledem k tomu, že mi ji doporučili deváťáci. Je psaná dost čtivě a trochu povrchně, ale obojí jsem čekala. A jestli se někdo může zamilovat v koncentračním táboře? Dokud člověk žije, může milovat, a to mu může dodat naději - v takových situacích, jako byli Lale a Gita o to víc potřebnou. To, jak byl Lale pozorný k ženám a jak si je předcházel, mi na něm bylo velice sympatické.
Jistě, příběh je vyprávěn zprostředkovaně. To, že je podle skutečné události, taky vede k tomu, že zápletka není tak dobře dramaticky vystavěna, jak by v románu mohla být. Ale byla jsem ráda, že autorka dovyprávěla příběhy postav i po opuštění koncentračního tábora.
Jistě lze knihu doporučit jako "lehčí" četbu o období holocaustu. Výhodou může být i to, že je čtenářsky přístupnější. Náročnějších knih, které jdou v tomto tématu více do hloubky, je taky dost, takže si každý může vybrat, čemu dá přednost.

16 13.04.2019

Výborný a příjemně stručný rozhovor s inspirativním člověkem, kterým papež František nesporně je. Nebojí se podívat na dnešní dobu ostře kriticky, přitom ale neztrácí naději, která vás může nabít novým nadšením...
Za vše dva citáty:
"Všem mladým - a nejen jim - říkám: nemějte strach z rozdílnosti a své zranitelnosti; život je jedinečný a neopakovatelný právě tím, čím je. Každý den, když se probudíme, nás Bůh vyhlíží, aby nám mohl tento dar znovu vložit do rukou. Opatrujme ho s láskou, vlídností a opravdovostí."
"Vzpomněl jsem si na jednu příhodu, když jsem se jako malý kluk do krve pohádal s tetou, kterou jsem měl velmi rád. Tehdy jsem jí v hádce řekl opravdu nehezké věci, byť jsem to tak nemyslel, ale chtěl jsem ji zranit. V následujících dnech se mě zhostil neodbytný pocit, že když ji s pokorou nepožádám o odpuštění, prohraju v osobní rovině: pošlapu svoji důstojnost, nebudu opravdový. A tak jsem se rozhodl, že autentický budu, a poprosil jsem tetu o odpuštění. Její láska ke mně byla od toho okamžiku ještě silnější. Měli bychom se naučit vidět v odpuštění také čin zdravé sebelásky, nejen lásky k bližnímu. Jedná se totiž o skutek zdravého egoismu, protože člověk touží po tom být autentický kvůli sobě samému, někdy dokonce víc než kvůli druhým. Učme děti, aby hrály fér."

9 13.04.2019

Velice inspirativní kniha. A to zdaleka nejen pro biřmovance, pro které je primárně (a výborně) napsána. Dobrý a stručný "kompas" pro všechny, kdo to sami se sebou myslí vážně a chtějí být (aspoň duchem, když už ne věkem) mladí.
Zaujaly mě speciálně moderní "několikatera" pro dívky a chlapce, jak se chovat k opačnému pohlaví. Ty považuji za obzvláště povedené a je asi potřeba tyto velice dobré rady dnes více připomínat.
Malá ukázka z rad pro dívky:
"1. Bílý rytíř, silný a galantní a odvážný, který právě přijíždí čerstvý z boje, neexistuje. Čekáš-li na něj, budeš čekat marně a až do smrti. Nauč se svého muže milovat s jeho chybami, nauč se ho velkoryse milovat i kvůli nim.
2. Až Ti bude zle, neboj se mu zavolat a poprosit ho, aby za Tebou přijel, i když budou tři hodiny ráno. Od toho zde muž je, aby Ti byl oporou a skálou, o kterou se můžeš opřít. Není to ani zneužívání jeho dobroty, ani sebeponižující vzkaz, že si sama se sebou nevíš rady; ba naopak, k čemu jinému by zde muži byli? On se tím mnohému naučí a bude mít radost, že obstál. Muži udělá radost, když může chránit. Z chlapce se stane dospělý muž právě v tom okamžiku, kdy mu dívka poprvé položí unavenou hlavu na rameno. Když se o něho nebudeš opírat, nestane se nikdy pevnou skálou. Potřebuje Tě k tomu, aby vyrostl a byl tím, kým chceš, aby byl. Bez Tebe nevyroste. Pamatuj, muže definuje žena. Muž bez ženy zůstane navždy chlapcem."

7 16.03.2019

Krásná kniha s úžasnou podzimní atmosférou v textech básní i v ilustracích. Výborná dávka poezie pro děti, jejich rodiče a prarodiče (babičkám a dětem je věnována).

"Ty knížky raší,
ty knížky klíčí,
už na nich bují lupení

a to mě straší,
a to mě ničí
a nemám s nimi strpení.

Ostříhat listy? Ale ne.
Tak zlé to přece není.
Jenom je nemám přečtené,
mám strach, že zakoření."

11 11.11.2018