Buď, kde jsi

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době. Doba přeje pohybu. Těkáme z místa na místo, ze vztahu do vztahu a z webu na web. I student teologie se nechává nést proudem, dokud nepotká záhadného starce, jenž se mu stane samozvaným průvodcem na cestě. Nepřipraven – ještě v pyžamu a s kartáčkem na zuby v ruce – je nucen podniknout výpravu napříč staletími a kontinenty, až k pouštním otcům na Saharu, ale především do vlastního nitra....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/302103/bud-kde-jsi-fIe-302103.jpg 4.754
Žánr
Romány, Literatura česká, Duchovní literatura
Vydáno, Karmelitánské nakladatelství
Orig. název

Buď, kde jsi, 2016

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Buď, kde jsi

Přidat komentář
Matematicka
30. listopadu

Výborný hlavní nápad, výborné dílčí nápady (např. C. K. HLUBINA), ale zpracování mě místy spíš rušilo. Možná autor časem vyzraje... Některé myšlenky se několikrát rušivě opakují, zápletka s určitým počtem povolených znaků mi přišla rušivá apod. Ale myšlenka, že by se dnešní smrtelník setkal s konkrétními pouštními otci, je zajímavá a kniha stojí za přečtení.

C. K. HLUBINA
Toužíte po zážitcích?
Potřebujete změnu?
Drtí vás rutina?

Pojeďte s námi
na místo, kde jste!

Pořádáme
Dobrodružné výpravy za setrváním,
Putování pouští všedních dnů.
Cesty z labyrinta světa do ráje srdce.

Zůstaňte!
Využijte i vy
příležitost neodejít.
Pod vedením certifikovaného průvodce.

mirektrubak
20. listopadu

„To, co se mi děje, ať už je to příjemné nebo ne, je jen prostředkem růstu. Mohu děkovat za vše, za pocty i za urážky. A za urážky možná ještě spíš, protože mě nepotáhnou k pýše. Důvodem mých ukřivděností a smutků nejsou slova a skutky druhých lidí, ale má nevyléčená netrpělivost. Zápasem o stálost se učím bez uhnutí snášet rány – nejprve neodpovím na ránu ranou, potom ani zlým slovem, nakonec ani zlou myšlenkou. A ti, kdo se probojují až sem, najdou radost.“

Nesoustředěnost a nestálost jsou známé nemoci naší doby. Potýkáme se s rozptýleností pozornosti i neochotou k závazkům. Termín prokrastinace se stal součástí našeho slovníku a s obavami sledujeme, jak nás proměňuje (dokonce i neurologicky) nový způsob vnímání médií na internetu nebo používání sociálních sítí (což zdaleka není jen ten proklínaný facebook). Také společenské standardy se otáčí, často doslova o 180 stupňů: zatímco ještě o generaci zpět při neúmyslném otěhotnění svobodné dívky všichni okolo doufali, že se otec pochlapí a požádá o ruku, dnes naopak celá rodina trne, aby to mladí náhodou neuspěchali a nehnali se do ženění – obavu z nezařazení se nahrazuje obava z uvázání se.
Zdálo by se, že nová diagnóza si bude žádat nové způsoby řešení. Ale kniha Štěpána Smolena dokládá pravý opak, velmi přesvědčivě totiž ukazuje, že odpovědi byly vysloveny mnohem dříve, než byly položeny otázky. Moudrost otců poustevníků je hluboká a jejich myšlenkám se vyplatí naslouchat – mnohokrát jsem žasnul, jak přesné a trvalé platné jsou, a jak dokážou být ve své nesamozřejmé prostotě ukazatelem na cestě i pro běžného smrtelníka ve 21. století.

Nemám moc rád, když jsou filozofické nebo teologické úvahy prezentovány v žertovném stylu, pamatuji si například, jak jsem před časem rozmrzele koulel očima nad formou Lewisových Rad zkušeného ďábla. Jenže kniha otce Štěpána je legrační nenásilně a hlavní hrdina je okouzlujícím způsobem roztomilý – taková katolická verze mága Mrakoplaše, řekl bych :-) Ono to není tak jednoduché, jak to ve výsledku vypadá, napsat vtipný příběh je docela náročný úkol – zdaleka ne všechno, co vyvolá smích při vyprávění u piva pak opravdu funguje na stránkách knihy. U Smolena ovšem ano – a humorné scénky zde navíc nejsou (až na výjimky) samoúčelné, ale slouží lepšímu pochopení textu.

„Svoboda vyžaduje stálost.“
Jsem moc rád, že jsem se k Buď, kde jsi dostal. Byla to pro mě správná kniha ve správný čas. Ne všechny rady se dají bez přemýšlení použít (ženě týrané manželem těžko budeme radit, že má zůstat kde je, stejně jako knězi, který přestal mít rad lidi), ne všechny čtenáře osloví (Ludwigovu kniha o konci prokrastinace má na tomto webu do přečtených knih zařazeno o dva řády víc lidí), ale křesťansky založený čtenář, který cítí, že čas jeho života utíká a nechce promarnit svoji hřivnu může být osloven, poučen a povzbuzen. Paradoxně tak může kniha oslavující stálost být impulsem k potřebným změnám :-)

archandelka
25. června

V Jánovom evanjeliu sú dva Pánove výroky: Nie sú zo sveta, ako ani ja nie som zo sveta a Ako si mňa posla do sveta, aj som ich poslal do sveta. Musíš žiť oba. Nielen ten druhý. Musiš patriť Bohu ako hlad, aby si patril svetu ako chlieb.
Nemôžem teraz predovšetkým prichádzať k ľuďom. Nemôžem im prinášať plody, ktoré nemám. Je potrebné starať sa o korene. A ak teraz nechám Pána, aby ma zalieval a osvecoval, nakoniec na mne Jeho ovocie dozreje. Nemusím sa príliš trápiť, komu bude dané. Mojou úlohou je príprava srdca cestou ustálenia - jedine do ustáleného srdca sa totiž Božia láska môže bez prekážok vlievať. Kam ma potom Pán povedie, či do pustatiny, alebo do veľkomesta, to už nezávisí odo mňa, ale predovšetkým od toho, ktorý ma vedie.
Skvěle napsaná kniha, plná hlubokých moudrostí. Jak často si vytváříme zadní vrátka, neustále jenom hledáme a neumíme sa zastavit a žít v přítomném okamžiku na místě, kde jsme teď. Jak často utíkáme sami před sebou. A jak často tím pádem nemáme šanci zaslechnout Boží hlas v nás.
Ustálenost srdce - to je teda výzva. Díky autorovi, určitě si od něj přečtu i něco dalšího.

rusalka123
18. června

Na mě možná až moc fantasy - navíc, tohle je ještě víc fantasy než běžné fantasy - vždyť tam ke vstupu do "jiného" světa nebylo už ani to zrcadlo či skříň! :D Ale jinak pěkně zpracované a hlavně pravdivé. Pocit, který ve mně zůstává ale málem nejsilněji, je nutkání jít spočítat znaky posledních stran - jestli autor nešvindloval. :D

Magdalena5
11. června

Velmi pomalé meditativní čtení jednoho donutí podívat se pravdivě na svoje působení na této zemi. Velký dík.

68mario
28. ledna

Milým a úsměvným příběhem jsou předkládána k zamyšlení hluboká poznání moudrých pouštních otců.
Pro mne jedna z knih, které je dobré číst opakovaně...

Garik
24.11.2018

Ak by som si mohol ponechať len desať kníh a do konca svojho života by som smel čítať už iba tie, táto knižka by bola medzi nimi.


„Duše je studánka – když ji prohloubíš, tak se očistí, když ji zasypeš, tak zmizí.“

„Jsi nemocný,“ zopakoval, „protože marníš čas v planém snění. Vydal ses po cestě, ale pokukuješ po jiných. Lecčeho jsi ochutnal, ale k ničemu se nezavázal a nikde jsi nezůstal. Životem jen bloumáš.“
„Ale v čem je problém? Proč bych neměl své možnosti zvážit?“ hájil jsem se. „V našem století vládne svoboda, víš? Můžu si, co chci. Nejsme ve starověku. Ani společnost, ani starost o přežití mi nediktují, co dělat.“
„Svoboda tomu říkáš?“ zašklebil se zas Kasián. „Tady na poušti to nazýváme svévolí. Svobodou je stav, kdy mi nic nebrání v konání dobra, kdy už nejsem otrokem vášní. A svobodný nebudeš, pokud se nejprve nezavážeš.“

„K jídlu je svobodný ten, kdo se dovede postit. K cestě ten, kdo dovede zůstat. A v lásce zas ten, kdo zůstává věrný. Dokud jdeš poslušně jen tudy, kudy tě táhnou vášně, jsi jejich otrokem, ne pánem. Svoboda vyžaduje stálost.“

„Jak tohle souvisí s láskou?“
„Úzce. Milovat nebudeš, dokud nebudeš mít čisté srdce – svobodné od neřestí, prázdné od zlých vášní. K čistému srdci dojdeš jen stálostí myšlenek, pozorností k vnitřním pohybům ve své duši. A dokud se neuvážeš k nějakému životnímu stavu a k nějakému konkrétnímu místu, budou tě zaměstnávat pouze pohyby vnější. Budeš hledat řešení v útěku jinam, ve změně klimatu nebo povolání, a prchneš vnitřnímu zápasu. K pravému boji tě přinutí až dobrovolně zvolená nutnost doživotního setrvání právě zde – až svatba, svěcení nebo sliby. Cíl je nebe, cestou do nebe láska, cestou k lásce čistota srdce, cestou k čistotě srdce setrvání ve vnitřním zápase a cestou k vnitřnímu zápasu vnější připoutání k místu a životnímu stavu.“

„Nejprve musím přijímat, abych mohl dávat. A teprve tím, že neuteču z místa, kde jsem, poznám své nedostatky. Zjistím, kdo jsem, a to je mnohem důležitější poznání než obhlédnout všechny divy světa. Až když díky pozornému prodlévání objevím nemoci vlastního srdce, můžu se léčit. A teprve vyléčené srdce dokáže lásku přijímat a taky – bez pádu do marnivosti a dalších vášní – dávat druhým.
Čím dále půjdeš, , tím méně poznáš. Zbrklou cestou někam dál se totiž vzdaluješ tomu nejdůležitějšímu dílu: připravování se pro Boha. Kdo se toulá za každou svou touhou, ten si nejspíš lže, že ho cizina učiní šťastným. Jenže trvalý pokoj dá jen Pán, když se mu otevřeme. A k tomu není třeba běhat. Mladým mnichům, které svrbí nohy a vábí horizonty, otcové dole v cenobiu říkávají: ‚Budete pít z mnoha louží, místo abyste vykopali studnu.‘“

„Snáz se tam navodí ruch, snáz se tam lidé krmí nepotřebnem až k prejedení – a přitom se nikdy nenasytí. Je tam tak lehké být doma, a přitom nesestoupit k sobě. Tamní domorodci vědí o světě mnoho, o sobě málo a o Bohu téměř nic. Vynalezli bariéru proti Božím dotekům: říkají jí zábava. Její pomocí vyplňují všechny prázdné prostory, které jim po práci zbudou. Zanesou tak každou skulinu, která ještě mohla zůstat pro modlitbu, a přehluší tím jeho tichý hlas. A protože neslyší, toulají se pak za svými nápady a nekráčejí k cíli.“

„Můj svět je interaktivní a multimediální a prošpikovaný odkazy. Než stačím sdělení strávit, už mě to táhne někam dál, do nepřeberna dalších oken. A v nich je obsah taky interaktivní a multimediální a prošpikovaný odkazy a taky mě volá ke klikání… až k úplné zahlcenosti. Všechno si můžu zjistit hned, ale někdy už nemám sílu tu lavinu informací třídit, a prostě se dávám nést proudem. Už nestíhám řešit, co je dobré a krásné a pravdivé – jen se nechávám informovat a bavit. Sahám v datovém fastfoodu po levných potravinách a snadno se jich přejím. Každé sebepovrchnější zjištění je hned blogováno a tweetováno – ještě dřív, než stačí dozrát. Nestřídmě požírám zárodky cizích myšlenek a sám se pak stávám podobným svému jídlu. Pohazuji kolem sebe bonmoty, protože dlouhé věty stejně nikdo nečte. Rychlost se pustila do zápasu s hloubkou a zvítězila. V bitvě Tolstoj versus Twitter čtyřdílný románový kolos prohrál se zprávou o sto čtyřiceti znacích. Mám hlavu plnou dnešních zpráv a instantních postřehů svých přátel – tím vším je síť zasypána a marně v té změti postradatelných jednotlivostí hledám slova, která by stála za trvalé střežení v srdci. … Jsme obklopeni prodejci snadného uspokojení. Sytíme své stále širší, stále mělčí touhy pomocí stále agresivnějších podnětů. Hltáme instantní štěstí, ale hned nám zas kručí v srdci. A výsledkem toho přejídaní se požitky není radost, nýbrž rozmrzelost.“

„… není možné, aby nám druhý způsobil zlo. Skutečným zlem je hřích. A hřích musím chtít, ten se mi nemůže stát zvnějšku. To, co se mi děje, ať už je to příjemné nebo ne, je jen prostředkem růstu. Mohu děkovat za vše, za pocty i za urážky. A za urážky možná ještě spíš, protože mě nepotáhnou k pýše. Důvodem mých ukřivděností a smutků nejsou slova a skutky druhých lidí, ale má nevyléčená netrpělivost. Zápasem o stálost se učím bez uhnutí snášet rány – nejprve neodpovím na ránu ranou, potom ani zlým slovem, nakonec ani zlou myšlenkou. A ti, kdo se probojují až sem, najdou radost.“

Losin
08.07.2017

Výborná kniha, čtení samotných pouštních otců například z philokalie mi přišlo příliš suché, ale zde to je podáno mistrně. Tahle knížka mi toho hodně ukázala.

1