Matematicka

Přečtené 365



Myši Natálie Mooshabrové
prosinec 2020 - leden 2021
Myši Natálie Mooshabrové 2004, Ladislav Fuks


Ty jsi kněz navěky
prosinec 2020 - leden 2021
Ty jsi kněz navěky 2020, Zdeněk Jančařík


Boží Syn z Nazareta - Ježíš v novozákonních spisech
srpen 2020 - leden 2021
Boží Syn z Nazareta - Ježíš v novozákonních spisech 2020, Thomas Söding


Přírodopis 9 – Geologie, Ekologie
? - leden 2021
Přírodopis 9 – Geologie, Ekologie 2018, Martin Dančák


Kde jsi, Élisabeth?
? - prosinec 2020
Kde jsi, Élisabeth? 2015, Sophie De Mullenheim


Vánoční zázrak
prosinec 2020 (10.-29.)
Vánoční zázrak 2020, Stormie Omartian

Jde o převyprávění příběhu narození Ježíše Krista. Od proroků, přes Jana Křtitele, početí Marie, cestu z Nazareta do Betléma až po narození, klanění pastýřů a tří králů a útěk do Egypta. Příběhy jsou vyprávěné živě, jsou do nich nenásilně zakomponované reálie tehdejší doby i úvahy a emoce různých postav. Knihu lze určitě doporučit všem, kterým přijdou samotné biblické příběhy „příliš náročné“ – tedy lidem, kteří se s křesťanstvím teprve seznamují, nebo dětem. I pro lidi, kteří Bibli čtou, může být ale tato kniha příjemným zpestřením. Představovali jste si to při čtení příběhů takto, nebo jinak? Napadlo vás přemýšlet nad tím, jak se asi cítili pastýři před tím, než se jim zjevil anděl? V neposlední řadě pak autorka zve ke konkrétní modlitbě vycházející z biblických příběhů a týkající se našeho běžného života, která je také velice cenná… V naší rodině se tato kniha stane pevnou součástí času adventního i vánočního.


Sedlák proti Hitlerovi
prosinec 2020 (21.-28.)
Sedlák proti Hitlerovi 2020, Erna Putz

Příběh Franze je velice inspirativní. Kniha je zpracovaná nebeletristicky, útržkovitě, založená především na citacích Franzových zápisků a dopisů. Je to pravděpodobně jen nějaký "výtah", protože rakouská autorka se osobě Franze Jägerstättera věnuje celý život. Pro pochopení příběhu je určitě lepší vidět i zmíněný film.


Příběhy vánoční noci
prosinec 2020 (10.-25.)
Příběhy vánoční noci 2008, Piero Gribaudi

Krátké vánoční příběhy, ve kterých ožívají zvířátka, rostliny... Některé z příběhů mi "nesedly", ať už proto, že byly dost polopaticky podané, příliš kosmické nebo až příliš korektní (poslední příběh Byl Ježíš černý, nebo bílý?). Přesto nelituju, že jsme si knihu v adventní době s celou rodinou přečetli, ale víckrát už bych to nepotřebovala opakovat. Není to kniha, ke které bych se ráda vracela...


Veteráni v bitvách o duše : rozhovory s duchovními syny Dona Boska o jejich životních cestách v minulosti pro naši přítomnost
listopad - prosinec 2020
Veteráni v bitvách o duše : rozhovory s duchovními syny Dona Boska o jejich životních cestách v minulosti pro naši přítomnost 2001, kolektiv autorů

Obsahově - neboli svědectví života zpovídaných mužů na 100 %. Formální stránka - tedy vedení rozhovorů + jazyková úprava bohužel slabší. Knihu udělali nadšenci-neprofesionálové a tomu odpovídá výsledek. Ale je dobře, že vzpomínky těchto mužů zaznamenali a my se k nim díky tomu můžeme vracet.


Současnost
listopad - prosinec 2020
Současnost 1969, Søren Kierkegaard


Nežít jen pro sebe
listopad 2020 (17.-29.)
Nežít jen pro sebe 2002, Taťana Fischerová

S Táňou Fischerovou jsem se prostřednictvím tohoto rozhovoru více seznámila. V mnoha věcech s ní nesouhlasím, ale její poctivost ve slovech a činech a angažovanost pro občanskou společnost je obdivuhodná. Bylo zajímavé podívat se např. na fungování parlamentu pohledem "obyčejného", poctivého člověka, který do něj vstoupí. Co se týče vedení rozhovoru, v úvodu Daniela Brůhová píše, že Táňa rozhovor "značně proškrtala". To je dobře, to mu velice prospělo, delší už si ho moc představit nedokážu. Působil na mě občas jakýmsi neuspořádaným dojmem. Z rozhovoru s Táňou Fischerovou se asi dalo získat i více...


Christus vivit - Kristus žije
červenec - listopad 2020
Christus vivit - Kristus žije 2019, p. František (pseudonym)


Selfíčka
listopad 2020 (06.-17.)
Selfíčka 2020, Marek Vácha


Vítek
? - listopad 2020
Vítek 2004, Adalbert Stifter


Probudím se na Šibuji
říjen - listopad 2020
Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima


Případ ztracené závěti / The Case of the Missing Will
říjen - listopad 2020
Případ ztracené závěti / The Case of the Missing Will 2015, Agatha Christie

Povídky mi přišly na Agathu Christie až dost jednoduché. Je možné, že byly výrazně zjednodušeny pro účely česko-anglického vydání. V knize to bohužel nikde není uvedeno. Pro čtení v angličtině je to pro mě výhoda (nejsem na tom s angličtinou nejlépe), ale "odhalení vraha" v průběhu povídek s Herculem Poirotem mi přišlo nemožné. U "lehčích" povídek A. Christie s jiným tématem mi to tolik nevadilo. Překlad do češtiny mi nepřišel nijak zvlášť kvalitní, ale nejsem odborník, abych to posoudila. Pro základní orientaci v anglickém textu byl dobrý. Nejvíc se mi líbila povídka "The Manhood of Edward Robinson".


Češi 1948 - Jak se KSČ chopila moci
říjen 2020 (29.-30.)
Češi 1948 - Jak se KSČ chopila moci 2016, Pavel Kosatík


Jezuitský návod (téměř) na všechno
? - říjen 2020
Jezuitský návod (téměř) na všechno 2018, James Martin


Zažít Bibli
? - říjen 2020
Zažít Bibli 2020, Anneliese Hecht


Podepsána Charlotte
září - říjen 2020
Podepsána Charlotte 2013, Sophie De Mullenheim


Šikmý kostel
říjen 2020 (08.-15.)
Šikmý kostel 2020, Karin Lednická


Školák Kaja Mařík, 1. díl
červen - říjen 2020
Školák Kaja Mařík, 1. díl 1990, Felix Háj


Boží muka
srpen - září 2020
Boží muka 2000, Karel Čapek

„Vzpomeňte si,“ naklonil se k němu Boura, „loni nad tou šlépějí; řekl jste, že snad tudy šel nějaký bůh a že by ho bylo lze sledovat.“ „Ach ne,“ zamračil se Holeček, „boha nelze vyhledat detektivní cestou.“ „Jak tedy?“ „Nijak. Je možno jen čekat, až sekera boží přetne tvé kořeny; tu pochopíš, že stojíš jen divem, a navěky utkvíš v údivu a rovnováze.“ „Vám už přesekla?“ „Ne.“


Skoro modlitby
červenec - září 2020
Skoro modlitby 2020, Karel Čapek


Hermann Diamanski: Jak přežít katastrofu
červen - srpen 2020
Hermann Diamanski: Jak přežít katastrofu 2014, Heiko Haumann

Příběh jednoho "obyčejného" Němce, který žil ve 20. století, pečlivě zrekonstruovaný pouze na základě dostupných historických pramenů, bez beletristického domýšlení. "U Hermanna Diamanského lze jednoznačně zjistit symptomy, které jsou dnes spojovány s posttraumatickými stresovými poruchami. Mohla by na to poukazovat mezerovitost v jeho vzpomínkách a často podivuhodně protikladné výroky. Určitě je třeba konstatovat trvalé narušení. Můžeme předpokládat, že se tu silně projevilo zacházení ze strany gestapa v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti – až po předstírané zastřelení –, stejně jako strašlivé zážitky v koncentračních táborech. Zvláště důležitá musela být zkušenost s „likvidací“ „cikánského tábora“, které musel bezmocně přihlížet. Právě on, který mohl mnoho věcí zařídit a leckomu zachránit život, nebyl tehdy s to nějak pomoci, ztratil kontrolu nad děním a musel bezradně strpět, že bylo zavražděno i dítě jeho milenky. Vývoj po roce 1945 se postaral o to, že trauma přetrvalo: naděje na lepší společnost v NDR byly ostudně zničeny. V intrikách a bojích o moc znamenala někdejší účast ve španělské občanské válce nebo v akcích hnutí odporu v koncentračních táborech stále méně, ba vzbuzovala dokonce nedůvěru. Zbytek završilo nedostatečné zpracování historie nacismu, účast na osvětimském procesu či unavující boje o společenské uznání a „nápravu“ na východě i západě Německa."


Rozhovory přes rozbouřené doby
červenec - srpen 2020
Rozhovory přes rozbouřené doby 2019, Petr Placák

Ke knize nakladatelství PROSTOR mě přivedl rozhovor s Lubošem Dobrovským, který nedávno zemřel. Až u příležitosti jeho smrti jsem zjistila, o jak zajímavého a inspirativního člověka se jednalo – a také, že v knize Rozhovory přes rozbouřené vody s ním vyšel obsáhlejší rozhovor. Z osobností, které jsem před přečtením knihy vůbec neznala, mě velice zaujal Mark Slouka, který se po šedesáti letech života v Americe vrátil do své rodné vlasti. Na naši českou realitu se tedy dívá zvenku a navíc dokáže velice plasticky „zevnitř“ popsat realitu života v současné Americe. Rozhovor s ním má příznačný název „Pod hladinou americké společnosti teče řeka samoty“. Když knihu srovnám s dalšími knihami rozhovorů, které vyšly v roce 2019, zaujaly mě kvalitní černobílé fotografie všech osobností, které knihu zajímavě graficky doplňují, aniž by vyžadovaly tisk na křídovém papíře. Dále jsou velice kvalitně napsané úvodní medailonky k jednotlivým osobnostem. Zajímavý byl v knize i ženský podíl: Olga Sommerová jako jedna z osobností, autorka rozhovorů Eva Bobůrková a editorka knihy Denisa Novotná. A teď už nezbývá než dát slovo Luboši Dobrovskému: V poslední době zejména někteří mladší historici razí tezi, že dobu normalizace už nelze chápat jako totalitu, protože oponenti nebyli popravováni, odsuzováni na doživotí ani k desetiletým a delším trestům. Co na to říkáte? Dost mě to rozčiluje. Co znamená totalita? Že všichni děláme to, co si přejí držitelé moci, zejména ti, s nimiž mravně vlastně nesouhlasíme. Když takového stavu společnosti dosáhneme bez toho, že někoho popravíme, zastřelíme, dáme do koncentráku, tak jsme dosáhli daleko vyššího stupně totality než v době, kdy jsme například popravovali doktorku Horákovou. V době, kdy stačí mít pocit, že když nebudu aspoň navenek dávat najevo soulad s držiteli moci, nedostanu výjezdní doložku, tak jsme dosáhli totality, jakou si ti, kteří totalitu zaváděli v počátku padesátých let, neuměli ani představit. Husákovská normalizace byla naprosto vrcholnou totalitou. Něco podobného se začíná projevovat za vládnutí Miloše Zemana a Andreje Babiše. Takový stav znemravňuje společnost.


Posmutnělé žerty
? - srpen 2020
Posmutnělé žerty 2013, Miroslav Kemel


Lamento
? - srpen 2020
Lamento 2000, Vladimír Holan


Vzdelaná
srpen 2020 (16.-18.)
Vzdelaná 2019, Tara Westover


Otče, odpouštím vám
srpen 2020 (10.-14.)
Otče, odpouštím vám 2019, p. František (pseudonym)


Barva nachu
srpen 2020 (02.-04.)
Barva nachu 2001, Alice Walker


Jan Opletal. Známý či neznámý hrdina
červenec 2020 (20.-21.)
Jan Opletal. Známý či neznámý hrdina 2011, Marie Turková

Známe dostatečně národního hrdinu Jana Opletala? Tuto otázku položila ve své práci sedmnáctiletá studentka Gymnázia Jana Opletala v Litovli svým spolužákům ve věku 9. ročníku ZŠ a 2. a 3. ročníku střední školy. Správně na všechny otázky o Janu Opletalovi (otázky byly otevřené, to znamená, že tázaní museli odpověď sami formulovat) odpověděli pouze 3 studenti ze 41 dotázaných. To může být i odpovědí na otázku, jestli máme číst knihy o Janu Opletalovi. I když studentka Marie Turková připravila o Janu Opletalovi publikaci nevelkou rozsahem, která měla ambice spíše na lokální dosah (vyšla v Olomouci), stojí za to si ji přečíst. Marie Turková v ní shromáždila výpovědi pamětníků z rodiště Jana Opletala Lhoty nad Moravou a jejího okolí (Náklo, Litovel). Dále připojila také obrazovou přílohu, která shromažďuje fotografie a dokumenty, které lze dohledat v místech, kde Jan Opletal žil. Svědectví pamětníků jsou často velice zajímavá a pomohou nám vytvořit si plastičtější obraz Jana Opletala jako člověka: Augustin Pajkr, spolužák na gymnáziu uvádí: „Jakpak bych se na Jana Opletala nepamatoval, vždyť jsme mnohokrát seděli v jedné lavici. Jenda byl uzavřenější povahy, málomluvnější, stále nad něčím přemýšlel, ale jinak nezkazil žádnou čertovinu. A co víc – nikdy nemyslel jen na sebe. Když k němu přišel některý spolužák s nevyřešenou úlohou, prostě s nějakým „oříškem“, Jan zapomněl na všechno kolem sebe a nalejval, jak se říká, do kamaráda, co se dalo. Někdy byl až příliš tvrdohlavý v prosazování svých názorů. Mnohdy se dokázal postavit i proti rozhodnutí profesora. To když měl pocit, že kantor jedná vůči některému žáku příliš tvrdě nebo nespravedlivě. „Dneska spichám, mosim pomuct tatovi v lese,“ říkával Jenda. Tohle jsme od něj slyšeli několikrát do týdne. Pak sedl na rozvrzané kolo, nebo se vydal pěšky domů do Lhoty, sedm až osm kilometrů podél řeky – v létě, v zimě. Opletalův domov, to byla došková chalupa, hliněná zem, jedna kravka a sotva dvacet arů pole.“


Procházka s andělem
červenec 2020 (13.-14.)
Procházka s andělem 2007, Marta Veselá Jirousová


Norkový kožich za hrst vloček: aneb šest hodin ve vlaku
červenec 2020 (08.-10.)
Norkový kožich za hrst vloček: aneb šest hodin ve vlaku 2018, Inna Rottová - Mirovská


Být milován, milovat
červenec 2020 (02.-08.)
Být milován, milovat 2017, Vladimír Holan


Máš nadání na hádání
? - červenec 2020
Máš nadání na hádání 2011, Zuzana Pospíšilová


Žlutý dům
červen - červenec 2020
Žlutý dům 2003, Viktor Fischl


Dědečkův deník
červen 2020 (16.-27.)
Dědečkův deník 2017, Libuše Koubská


Ptám se, tedy jsem
červen 2020 (12.-22.)
Ptám se, tedy jsem 2011, Petr Pithart

Rozhovor Martina T. Zikmunda s Petrem Pithartem vyšel v roce 2010 – v době, kdy jsem ho četla už byl tedy deset let starý. Je taková kniha v roce 2020 ještě aktuální? Za sebe musím po jejím přečtení (vybrala jsem si ji podle jejího názvu) potvrdit, že ano. V této knize rozhovorů nejde ani tolik o životní příběh Petra Pitharta, i když i o něm se tu mnohé dozvídáme a Petr Pithart se odpovědím na tyto otázky nijak nevyhýbá. Ale více do popředí se tu dostává jeho pohled na události, kterých byl svědkem, i na celospolečenské problémy. Pohled právníka s velkým zájmem o českou historii, zájmem o jiné národy, s kterými jsme sdíleli jeden stát (hlavně Němce a Slováky), a především o problematiku ideologií. Pohled člena komunistické strany (v letech 1960–1968), poté dělníka čerpajícího vodu v maringotkách se spoustou času na čtení, disidenta a ve svobodné společnosti i politika. Určující je způsob, kterým se Petr Pithart vztahuje ke světu a který dal po dlouhém hledání knize název. Petr Pithart o tom říká: "Já jsem si osvojil hodně z Machovcovy dikce, nemyslím tím halekání v hospodách, ale tu dikci polemickou, dialogickou, plnou otazníků, třeba několik vět po sobě s otazníkem, žádné odpovědi. Pokládám tento způsob rozpravy za zcela přirozený, i když pro mnoho lidí je to asi příliš exaltované. To mě naučil Milan Machovec, že se člověk vydává otázkami, ne odpověďmi. Že jen otázky nás někam v dialogu přivedou. Že tázavost je předpokladem jakéhokoli filozofování, to je banalita, ale u Machovce šlo navíc o tázavost jako o způsob řeči. Měl k tomu příhodně vysoko posazený hlas, a když jeho otázka končila, byli jsme někde u stropu nebo u vrcholků stromů. Jedna končila, druhá začínala. Sem paří i výstižná charakteristika Masaryka: proslul skvělostí spíše svých otázek, méně než odpovědí. Co je důležité, jsou otázky. Klást správné otázky. Dodávám, že za každou otázkou by měla následovat výstižnější, přesnější, hlubší otázka, mířící více k jádru problému – jako svého druhu odpověď. Odpověď zase otázkou, lepší otázkou. To mě naučil Machovec. A Machovce nepochybně inspiroval Masaryk. A tak jsme si toto masarykovské memento předali." Dalším velkým tématem, kterému se Petr Pithart v knize věnuje, je otázka, jací jsme my Češi. Jací jsme byli a proč? Jací jsme a jací budeme? V tomto hledání „duše českého národa“ Petr Pithart vědomě navazuje na své velké vzory: Tomáše G. Masaryka, Emanuela Rádla a Ferdinanda Peroutku: "Myslím, že jsme byli – a dosud jsme – mimořádně sebestřední, málo nás zajímal a zajímá svět kolem nás, je to jedno z našich prokletí, že pořád hledíme jen na sebe. Máme pocit, že nikdo nechápe, jak jsme dobří, že ostatní jsou připraveni nás opustit, zradit. Myslím si, že i v tom osmašedesátém nám dělalo strašně dobře, jak si nás svět všímá, ale to neznamená, že bychom se sami o svět zajímali. Však také naše „zahraniční“ politika byla tehdy prakticky nulová. Čím my trpíme vůbec nejvíc, je naše nevyrovnané sebevědomí. Chvílemi máme pocit, že se tady dějí hrozné věci, které by se jinde na světě dít nemohly, že jsme poslední z posledních, hanba námi mlátí, a pak zase, v jiných věcech, jsme druhý den úplně skvělí, nejlepší, a zdá se nám, že na nás celý svět s obdivem zírá a uznává nás. Nejsme schopni se dohodnout na rozumné míře toho, jací doopravdy jsme. Tyto nevyrovnané pocity jsou strašně vyčerpávající, jednou máme za to, že jsme v tom pelotonu úplně poslední, jednou zase na špici. Z toho může být jen kocovina a nedostatek sebedůvěry. To se týkalo i našeho nedávného předsednictví v Radě Evropské unie. Chvástali jsme se, že vidíme věci, které před námi nikdo neviděl. My jsme jediní v Evropě, kteří si z ní umějí utahovat… My jsme byli jediní, kteří Obamovi řekli natvrdo to a to. A světově: anglicky! A vzápětí jsme všechno podělali." Jsem přesvědčena, že i po deseti letech od vydání knihy má smysl vydat se s Petrem Pithartem na cestu kladení si otázek – například o tom, kdo jsme, kam směřujeme, a proč tak činíme, ale i o mnoha dalších problémech, které nám mohou při čtení tohoto inspirativního rozhovoru vyvstat.


Syn bílého pohlavára
červen 2020 (16.-19.)
Syn bílého pohlavára 1938, Franz Weiser


1 ...