Matematicka

Přečtené 438



Poselství hor
prosinec 2021 - leden 2022
Poselství hor 2018, Reinhold Stecher


Evangelium podle Jóba
červenec 2021 - leden 2022
Evangelium podle Jóba 2017, Daniel Pastirčák


Vánoční tajemství
prosinec 2021 (23.-28.)
Vánoční tajemství 2013, E. Stein (pseudonym)

Stručné, ale krásné. Autorce se podařilo říci hodně nejen o tajemství Vánoc, ale i o tajemství konverze - tedy o vstoupení do vztahu s Bohem, které sama prožila: "Člověk musí od jedné takové hodiny žít k druhé tak, aby byl schopen ji druhý den opět prožít. Už není možné „jen tak si žít“, byť i dočasně. Člověk nemůže pominout mínění toho, s kým se denně stýká. Dokonce – i když není proneseno jediné slovo – cítíme, jak se k nám druzí stavějí. Člověk se snaží přizpůsobit okolí, a když to není možné, stává se společný život utrpením. Tak je tomu také při každodenním styku se Spasitelem. Člověk je stále citlivější na to, co se mu líbí a co ne. Pokud byl člověk před tím se sebou vcelku spokojený, bude tomu nyní jinak. Najde mnoho věcí, které jsou špatné, a bude je měnit, jak jen to bude možné. A objeví také mnohé, co nemůže považovat za krásné a dobré, a co je přesto těžké změnit. A tu se stane postupně velmi malým a pokorným, trpělivým a shovívavým k třískám v cizích očích, neboť se sám musí zabývat trámem ve vlastním oku; a učí se nakonec také snášet sám sebe v neúprosném světle Boží přítomnosti a odevzdat se Božímu milosrdenství, které si umí poradit se vším, co se vzpíná našim silám. Je to dlouhá cesta od spokojenosti se sebou samým, kterou pociťuje „dobrý katolík“, jenž „plní své povinnosti“, čte „dobré noviny“, „správně volí“ atd., jinak však dělá to, co se mu zachce, až k životu v Boží ruce a z Boží ruky, v prostotě dítěte a v pokoře celníka. Kdo však na ni jednou vykročí, už se nevrátí zpátky."


Virus, ze kterého šílíme
listopad - prosinec 2021
Virus, ze kterého šílíme 2020, Bernard-Henri Lévy

Esej rozhněvaného filozofa (až teď se dívám, že jsem si nedopatřením vypůjčila formulaci jednoho z mých oblíbených uživatelů, ale přiléhavější pojmenování mě opravdu nenapadá), napsaná ve zmatku první koronavirové vlny. Brání například hodnotu lidského života: "To představuje radikální rozchod s tím, co se nám po celá staletí usilovně snaží říct veškerá moudrost světa, nejen ta židovská: že život není životem, když je jenom život… Taková byla lekce starých Řeků. Filozofové všech směrů, od Platóna až po Aristotela, od stoiků až po epikurejce, ba i kyniky (ani Diogenes, který vyjel na Alexandra Makedonského: „Odstup mi ze slunce!“, si ve svém sudu nežil jenom pro sebe), učili, že život nestojí za nic, když neusiluje o „dobrý život“. Byl to i názor Friedricha Nietzcheho, jinak velkého kritika řecké filozofie, se kterou se nicméně shodl na tom, že život nikdy není jen to, že je, a že pokud nemíří k něčemu jinému, pokud neusiluje o velký život, pokud okénka a vrátka svého těla neotevře dokořán inteligenci jiných lidí a věcí, tak si nezaslouží být nazýván životem. Je to moudrost všech filozofií, opravdu všech. Rozcházejí se v názorech na všechno, snad kromě jediného: že lidství není nikdy jen identita sama o sobě a pro sebe, nikdy je nelze redukovat jen na sebe sama – a že má trvalý charakter pouze tehdy, když opustí stav izolace a uzavřenosti, který představuje život v okamžiku zrození. Toho dosahuje konáním, pozorováním, spinozovskou snahou o zvýšení síly svého bytí anebo třeba políbením od Boha. Je to poselství každého lidského dobrodružství. Je to poselství umění. Je to poselství literatury, která je podle Sartra hledáním „široké cesty“, na níž se v oslepujícím světle města, davu i světa odhalí naše nejintimnější jádro, až po Becketta, vypravěče lidstva ve stavu zoufalého uzavření, který Čekání na Godota uvádí slovy: „Venkovská cesta. Strom…“ Ta současná epidemie paniky zvedá hlavu právě proti tomuto všemu, proti výkřiku „dejte nám konečně cestu!“, kterým se myslící a mluvící lidské pokolení ozývá od doby, co existují knihy. Vypíná se na paličkách viru, co zešílel a ze kterého lidi začínají šílet, nafouklá jako jako obrovská socha Baala na náměstích našich vymetených měst." Za mě stojí za pozornost i za promýšelní. Oceňuji také velice zdařilou grafickou (i redakční) úpravu knihy - díky nakladatelství Kalich.


Malomocný král
říjen - prosinec 2021
Malomocný král 1958, Zofia Kossak-Szczucka


Deset kroků k radosti
prosinec 2021 (02.-05.)
Deset kroků k radosti 2020, M. Kašparů (pseudonym)


Poppy Borůvková - Poprask na Akademii
listopad - prosinec 2021
Poppy Borůvková - Poprask na Akademii 2018, Jennifer K. Brown


Šum z pěn
listopad - prosinec 2021
Šum z pěn 2005, M. Kašparů (pseudonym)


Nežít se lží
listopad 2021 (27.-28.)
Nežít se lží 1974, Alexandr Isajevič Solženicyn

Myslím, že bychom si měli vážit svobody v této době takovéto texty svobodně číst a svobodně o nich přemýšlet. Krátká úvaha ruského spisovatele Alexandra Solženicyna s názvem "Nežít se lží" v době napsání oficiálně vyjít nemohla ani v SSSR, ani v ČSSR. Vyšla tedy v roce 1974 v ruštině v Paříži a ve stejném roce v češtině v nakladatelství Konfrontation Verlag v Zürichu. Já jsem se k této jeho úvaze dostala až teď a musím říct, že mě až překvapila svou stálou aktuálností. Ono totiž „nežít se lží“ vyžaduje odvahu v každé době, jen se liší to, jak velké oběti musí tomuto životnímu postoji člověk přinášet. Zaujala mě i úvaha Alexandra Solženicyna, že tato „zdánlivá maličkost“ sama o sobě stačí ke zničení totalitního systému, aniž by mu lidé museli klást jakýkoliv aktivní odpor. Pokud nebudou lži sami „přiživovat“ a šířit“, totalitní systém jakéhokoliv ražení začne ztrácet „půdu pod nohama“. Ta totiž nikdy není příliš pevná, když je založena na lži. A ještě jedna zajímavost: byť má text jen několik málo stránek, vzpomíná v něm Alexandr Soženicyn i ruskou okupaci v roce 1968 - a dává Čechoslováky za vzor statečnosti. "Že to bude nesnadná cesta? Ano, přesto však nejsnadnější ze všech možných. Bude to volba nesnadná pro tělo, ale jedině možná pro duši. Bude to nesnadná cesta, a přesto jsou u nás lidé, dokonce desítky lidí, kteří po léta dodržují všechny ony body a žijí podle pravdy."


Šikmý kostel 2
říjen - listopad 2021
Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická


Školák Kája Mařík 7. díl
říjen - listopad 2021
Školák Kája Mařík 7. díl 2016, F. Háj (pseudonym)

Oproti prvním knihám série opravdu už dost slabé. Různé sesbírané epizody všemožných lidí, o malém Kájovi je toho poměrně málo. A přísnost, s kterou se velký Kája chová k malému Kájovi, vzbuzuje až soucit...


Exotova abeceda
listopad 2021 (06.-18.)
Exotova abeceda 2021, Ladislav Heryán


Múza milost
srpen - říjen 2021
Múza milost 1969, Paul Claudel

V tomto případě mě "nenadchly" či neoslovily celé básně, ale jednotlivé verše ano. "Vím, že tu jsem s Bohem a vždy ráno otvírám oči do ráje." "Aby mi sdělil, co se náhle stane s viditelnou krásou ubohou, Hle, tam mne kdosi očekává s nevýslovnou něhou svou." Zajímavý je také pohled francouzského básníka na české prostředí zvenčí, který se projevuje především v básních o sv. Václavovi a sv. Ludmile. "Nejsou s to odtrhnout Václava od brány do nebes, Odtrhnout od církve a od vrat do ráje, za nimiž čeká Bůh, Pevnou pěst knížecí, jež za sám střed sevřela kruh." Možná už je tu patrný i velký časový i jazykový odstup od tvorby Paula Claudela, i když sdílím jeho víru. Přesto jsem si tento krátký výbor z jeho díla ráda přečetla.


Republika
září - říjen 2021
Republika 2020, Jiří Padevět

Tuto knihu považuji za skutečný „klenot“ současné knižní produkce. Na malém rozsahu se jí podařilo vyjádřit mnoho o československé historii 20. století a to navíc v kvalitě, která je na našem knižním trhu neobvyklá. Ke čtení ji mohu doporučit snad úplně všem. Může vám ukrátit čekání ve frontě v supermarketu, ale také můžete nad přečteným hlouběji přemýšlet, dohledávat si další informace a souvislosti. To už je jen na vás. Pro mě to bylo první setkání s tvorbou pana Padevěta, a snad ne poslední. Kniha není vyčerpávajícím svědectvím o vybraných 73 letech československé historie, ale má „nasvítit“ některé zajímavé události. To se myslím všem, kdo na knize spolupracovali, podařilo. Nejpovedenější mi přišly „minipovídky“ pana Padevěta, ale neméně důležité byly i fotografie, krátké faktografické komentáře i celá úprava knihy, která je opravdu velice nadstandardní a nakladatelství Host se velice podařila. O výbornou grafickou kvalitu knihy se zasloužil Martin T. Pecina. "Prolezl poklopem obrněného transportéru a seskočil do trávy. Za zelenou obludou, kterou právě opustil, se svahem táhla jizva, jak se pásy zakusovaly do krajiny, trhaly jí kůži a zřejmě i lámaly malé kůstky, co jsou těsně pod povrchem. Nad horizontem přeletěly tři vrtulníky, které pro změnu řezaly tenké jizvy do nebe. Vyndal z kapsy pomuchlanou krabičku startek a jednu si zapálil. Jestli to dobře spočítal, teď by měli mít tak dvacet minut klid, než sem dojedou další transportéry a tanky. Ostatní už vylezli taky, polehali si do zářijové trávy a pevně doufali, že se tady aspoň pár minut neobjeví žádný lampasák, nebo dokonce rozhodčí. Slunci ještě nikdo žádnou jizvu neudělal, a tak celkem milostivě hřálo. Přiložil si k očím dalekohled a zkontroloval krajinu. Byla zjizvená jako starý šermíř, ale zřejmě byla se svým opuštěným osudem smířená. Asi pro ni nebylo lehké snášet pásy tanků a výbuchy granátů, ale jen těžko se mohla bránit. Mohla jenom čekat dalších sto let, jestli to náhodou nepřejde a jestli se pak pomalu nezačne hojit. Podle písmene, které do krajiny krasopisně napsaly staré cesty, byl na správném místě. Poodešel od odpočívající zelené obludy i od kluků, kteří prožívali krátký luxus svobodné chvíle, i když oblečené do maskáčů a utažené opaskem, a vyndal z kapsy starou mapu. Došel s ní ke stromu a sedl si do jeho stínu. Kůra ho trochu škrábala do zad, ale snažil se spíš poslouchat, co vyprávějí větve, které se sem tam pohnuly, i když moc nefoukalo. Špatně rozuměl, ale měl pocit, že vyprávějí něco o starém městě, které zmizelo. Položil vedle staré mapy vojenskou speciálku a pozoroval pavučinu cest a uzlíky křižovatek, jako by to bylo nějaké pradávné písmo. Byl na správném místě, strom, o který se opíral, kdysi dávno vrhal stín před kostel, aby se farníci vycházející v neděli z kostela nemuseli rovnou ponořit do sluneční záplavy. Vstal, složil obě mapy a udělal pár kroků. Otočil se ke stromu a ještě kousek popošel. Tráva něco zašeptala, ale zase jí nebylo rozumět. Možná stál na místě oltáře. Na místě, kam jeho praděda šel k prvnímu svatému přijímání. Nanebevzetí Panny Marie. Zvedl oči k nebi a zjistil, že na nebi jsou jen vrtulníky, co po nich zůstávají jizvy."


Velký vůz
srpen - říjen 2021
Velký vůz 2009, Radovan Voříšek

Básněmi Radovana Voříška jsem byla osobně zasažena, byť na některých z nich je znát ještě určitá básnická nevyzrálost a co se týče formy, nejsou některé z nich zrovna dokonalé. Dokáže v nich ve zkratce a velmi zhuštěné podobě vystihnout některé životní pocity či problémy. Ve svých básních je stručný a hravý, ale při tom jde často až „na hlubinu“ svého života. Škoda, že je v knize docela dost drobných chyb, které v poezii působí značně rušivě. Taky mi nevyhovovalo, že básně jsou někdy až násilně "vtěsnávány" na jednu stránku zmenšováním písma. Radovan Voříšek je v mnohém inspirativním křesťanem a jeho první sbírka zve k promýšlení vlastního života v různých rovinách. Těším se na četbu dalších jeho sbírek poezie. Tma Stíny viny chvíli otrávily. Čemu všemu prospějí? Slzám krvi tísni smutné písni beznaději v naději. Dokud není vina smyta ze tmy vylézt se odmítá. *** Ráno samo nesvítá!


Cosi divného v mé hlavě
září - říjen 2021
Cosi divného v mé hlavě 2020, Orhan Pamuk

Chcete-li poznat Istanbul, vydejte se do jeho ulic s Mevlutem, chudým pouličním prodavačem, který přišel do Istanbulu z vesnice za svým otcem, aby mu tu pomáhal prodávat jogurt a bozu. Orhan Pamuk vypráví ságu o Mevlutově životě opravdu mistrovsky - střídá promluvy různých postav s promluvami vypravěče, vše jednoduše odlišeno, takže v tom není žádný zmatek. Navíc přidává i rejstřík postav a vysvětlivky a chronologii událostí (pozor, tu moc nedoporučuju sledovat v průběhu čtení; dost mě zklamalo, když jsem se v ní v jedné chvíli dozvěděla i to, jak bude příběh pokračovat). Je to taková symfonie o současném Istanbulu (a Turecku) i jeho nedávné historii. K románu jsem si hledala cestu postupně a pozvolna, byť mě od začátku nenudil. Teprve na konci mi začalo vše správně "zapadat" a celý Mevlutův příběh mě začal opravdu bavit a zajímat - včetně "něčeho divného v jeho hlavě". Můžu jen doporučit. "Je správné, aby pokaždé, když si začnu na něco z tohohle trochu stěžovat, moje tchyně Safiye řekla: „Ty na tom máš taky vinu, Vediho“? Je správné, aby všichni pořád jen žvanili o Bohu, vlasti a morálce, a přitom mysleli jen na to, jak vydělat peníze?"


Podzimní slunce
? - říjen 2021
Podzimní slunce 1999, Jaroslav Hodík

Krásné fotografie k tématu stáří novobydžovského rodáka Jaroslava Hodíka, doplněné několika biblickými texty, sluneční písní sv. Františka a svatebním slibem krále Edwarda III. Vydáno k mezinárodnímu roku seniorů, vyhlášenému UNESCO. Knihu už teď nakladatelství vyprodává za pakatel, ale myslím, že ještě stále může někoho potěšit.


Tisíckráte
červenec - říjen 2021
Tisíckráte 2021, Felix Kulpa

Výborně zpracovaná kniha po všech stránkách. Netradiční formát, výborná obálka včetně "motivačních" citátů na zadní straně. Pokud dlouhodobě sledujete tvorbu tohoto blogu, tady si ji můžete připomenout celou na jednom místě, pokud ji ještě neznáte, můžete se s ní seznámit. A o čem je tvorba blogu Tisíckráte? Jde o satirické texty o katolické církvi. Vhodné pro její vášnivé milovníky i pro vášnivé odpůrce. Pokud vám na katolické církvi příliš nezáleží, tvorba Tisíckráte pro vás asi není určena... "Katedrály svatého Víta se dotkne i další protestní akce. Jako symbol odporu k tomuto rozhodnutí nebudou v katedrále instalovány nové varhany. "Jsou sice už několik let zakoupeny, ale zůstanou ležet dole pod kůrem jako tiché memento doby, kdy byl svět ještě v pořádku," uvedl rozhořčený český primas Dominik Duka a vyzval k on line pochodu do chrámu svatého Petra ve Vatikánu, kde by měli věřící udělat církev znovu velkou."


Šumavské pověsti
srpen - září 2021
Šumavské pověsti 1986, Vilém Kudrlička

Knihu jsme četli s dětmi. Úvodní pověsti o permonících z Javorné nás moc nebavily, ale naštěstí jsme vytrvali. Postupně se z této knihy "vyklubala" zatím nejlepší sbírka pověstí, jakou jsem kdy četla. Vůbec nejvíc se mi líbila pověst "Babylonská čertovina". Té nechybí vůbec nic - zajímavý námět, s kterým jsem se dosud v žádné jiné pověsti nesetkala, napětí, dobro vítězící nad zlem i střípky lidové moudrosti, které se ukazují např. v úslovích "pivní mudrlanti" a "učitelský, který neoplýval majetkem". Velice cenné jsou závěrečné poznámky, kde se dozvíte faktické údaje o místech, osobách a událostech v pověstech zmíněných. Na závěr také autor uvádí seznam literatury, ze které čerpal - jde o různé sbírky pověstí z 20. a 30. let 20. století. Autorovi patří velký dík za to, že starší pověsti přiblížil současným čtenářům.


Hovory s Petrem Kolářem
? - září 2021
Hovory s Petrem Kolářem 2001, Josef Beránek

Kniha je k dnešnímu dni už dvacet let stará, ale rozhovor s jezuitským knězem Petrem Kolářem zůstává podle mého názoru stále aktuální. Kromě pestrých životních zážitků z různých koutů světa se tu Petr Kolář vyjadřuje i k obecnějším tématům: k četbě Bible, k evangelizaci, ke stavu české církve a k jejímu vztahu se společností. Tyto jeho - často kritické, ale nepostrádající lásku - postřehy jsou bohužel stále aktuální i po dvaceti letech. Petra Koláře osobně neznám, ale z médií ho považuji za inspirativní osobnost. Ráda jsem ho skrze knižní rozhovor lépe poznala. Kéž bychom takových lidí v české katolické církvi měli více, nebo jim aspoň popřáli více sluchu...


Česko na křižovatce
červenec - srpen 2021
Česko na křižovatce 2019, Václav Cílek

Knihu jsem si taky koupila hned po vydání a přečetla ji až v roce 2021. I s odstupem je zajímavá. Některé temnější vize se sice nenaplňují dostatečně rychlým tempem, ale přijde mi, že i po dvou letech je stále dost aktuální. Viz například Cílkova citace z francouzské knihy vydané koncem 19. století, která neskutečně "sedí" na naši předvolební situaci - viz níže. Nejvíc se mi líbily rozhovory, které mi přišly živější, ale i některé eseje byly velice dobré. Výborný výběr inspirativních osobností. Ale podobných knih jsem už četla více a "Rozhovory na hraně zítřka" a "Rozhovory přes rozbouřené vody" mi přišly redakčně lépe zpracované, proto dávám 4*. Dva citáty, které mě zaujaly v eseji pana Cílka: "Primárně tedy vnímám, že problém je hlavně ve společnosti - a až druhotně v politicích. Ti jsou jen spravedlivým odrazem našich postojů ke světu. Je to ještě závažnější: můžete nahradit jakéhokoliv politika, a s vlhkostí ve spodním půdním horizontu to neudělá vůbec nic. Respektive mohlo by trochu pomoct, kdy ten člověk měl na koncepční práci alespoň deset let a ostatní mu důvěřovali." "V době Le Bona (rok 1895!) získávaly na důležitosti voličské davy. Le Bon je vidí neúprosně. Vlastnosti, které se u nich ukazují, jsou slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha, dráždivost, lehkomyslnost a prostá mysl. Davy lze získat hlavně osobní prestiží, která může být nahrazena prestiží bohatství. Talent není prvkem úspěchu. To ovšem nestačí. Davu je nutné dát ty nejfantastičtější sliby. Aby protikandidát propadl, je nutné jej představit jako padoucha. Není k tomu zapotřebí žádných důkazů. Pokud bude protivník racionálně vysvětlovat, že to není pravda, místo aby na pomluvu odpověděl ještě horší pomluvou, nemá šanci na úspěch."


Sníh padá na cedry
srpen 2021 (12.-27.)
Sníh padá na cedry 2000, David Guterson

Tato kniha mě tak nestrhla, jak bych to od dobré beletrie čekala. Téma mi ale přišlo velice zajímavé, takže jsem vytrvala a nakonec se mi kniha jako celek líbila. Určitě je ke cti autora, že opomíjené téma amerických internačních táborů pro Japonce za druhé světové války vytáhl na světlo a v uzavřeném prostoru malého ostrova ukázal, jak děsivé může být jakékoliv dělení lidí na MY a ONI. Za mě kniha stále ještě lepší než film díky úvahovým pasážím o Američanech a Japoncích, o víře, osamělosti apod. A na závěr jedna výtka k nakladatelství: drobných chyb a překlepů bylo v knize o trochu víc, než jsem zvyklá tolerovat. Myslím, že kniha stojí za přečtení.


Útěk sestry Cecílie
? - srpen 2021
Útěk sestry Cecílie 2012, William Brinkley

Byť její svědectví působí po více než sedmdesáti letech, které uplynuly od událostí, které popisuje, mírně starosvětsky a v některých ohledech i naivně, je její příběh důležitým svědectvím o době pronásledování církve, které poznala na vlastní kůži a čelila mu s vírou a důvěrou v Boha. Pro nás je důležitým svědectvím o tom, co se stalo – a o tom, jak to mohli prožívat přímí účastníci událostí. V tom si myslím, že je a ještě nějakou dobu bude cenné.


Otazníky detektiva Štiky
? - srpen 2021
Otazníky detektiva Štiky 2012, Jiří Kalousek

Když přestaly příběhy detektiva Štiky v Ohníčku vycházet, bylo mi sedm let, takže z dětství si ho už nepamatuji. Nějak jsem ale náhodou narazila na tuto knihu, tak jsem ji půjčila pro svoje děti z knihovny. A moje děti i mě detektiv Štika nadchl i po těch letech. Příběhy jsou krátké, hodí se když musíte někde chvíli čekat, nebo kdykoliv pro krátkou společnou chvíli rodičů a dětí. K „vyluštění“ příběhu stačí ho pozorně sledovat – a to většinou jak text, tak i obrázky. Spolu s knihou Otazníky detektiva Štiky tak můžete trénovat svoje pozorovací schopnosti, logický úsudek a snadno tak dětem představit tehdejší reálie – např. telefonování „pevnou linkou“ a další zajímavosti. Srdečně doporučuji pro společné čtení v rodinách!


Moudrý rabi z Rabí. Židovské pověsti z Jihozápadních Čech
srpen 2021 (09.-12.)
Moudrý rabi z Rabí. Židovské pověsti z Jihozápadních Čech 2017, Ondřej Fibich

Přijde mi jako výborný nápad posbírat židovské pověsti (a pověsti o Židech, které jsou také zastoupeny) z území jihozápadních Čech. Brožurka je také doprovozena krásnými ilustracemi. Škoda jen slabé redakční úpravy knihy - časté překlepy by asi nevadily tolik jako chyby v letopočtech, nedokončené věty apod. Zajímavé je, že v Čechách žila na vesnicích podstatně větší část Židů než na Moravě, takže i jejich život měl jiný ráz. A teď už jedna z pověstí, které se mi obzvlášť líbily: "Rabi Šimon koupil od jednoho Izraelity velblouda. Rabínovi žáci dovedli zvíře domů, a když sundavali sedlo, našli pod ním ukrytý démantový náhrdelník. "Mistře, mistře, pojď sem a pohlédni, Božím požehnáním jsi zbohatl! Bůh tobě, svému miláčkovi, poslal drahocenný klenot." "Vezměte démanty," pravil rabi přísně, "a doneste je zpět muži, od něhož jsem koupil hovádko." Rabimu však napodiv zůstaly mnohem skvostnější klenoty - počestnost a nezkalená pověst. Tak Boží požehnání dál zůstávalo při něm."


Loretánské světlo
červen - srpen 2021
Loretánské světlo 2008, Václav Renč


Pátá čtvrť
červenec - srpen 2021
Pátá čtvrť 1991, Viktor Fischl

Prózy Viktora Fischla jsou mou srdeční záležitostí a ani tato mě nezklamala. Těší mě, že je stále čtená, má tu hodnocení i komentáře... Pokud máte rádi poetiku próz Viktora Fischla, nebo ji chcete poznat, nebo pokud vás zajímá, jak žili Židé v pražské Páté čtvrti v době asanace (tedy na přelomu 19. a 20. století), pak touto knihou Viktora Fischla určitě nebudete zklamáni. Najdete v ní charakteristiky zajímavých židovských postav a postaviček (byť Viktor Fischl upozorňuje, že postavy i události v knize jsou smyšlené), poměrně napínavý děj, mnoho citátů Starého zákona i úvahové pasáže. "Pátá čtvrť byla totiž, jak už víme – a na tom se nezměnilo nic – nejen místo, kde nebylo nic nemožné, nejen místo, kde to vyhlíželo trochu jako ve vetešnictví, kde jste mohli nalézt všecko včetně věcí, na které jste nikdy ani nepomysleli, nejen cosi, co se podobalo čemusi mezi panoptikem a jarmarkem, něčemu mezi blázincem a půjčovnou karnevalových masek. Bylo to nejen bludiště, nýbrž i lunapark, kaleidoskop i smuteční průvod. Nikde nepřipadalo na čtvereční kilometr tolik podivínů, nikde se vám nezdálo tak často jako tady, že se díváte do zrcadel, která zkreslují a na jaká se tu naráželo na každém kroku. Byli tu andělé i zlosyni, blázni i šašci, géniové i snílci, mudrci i takoví, kteří žili jen pro rychlý zisk, lidé pokorní i falešní proroci, ženy ctnostné i prodejné, starci moudře mlčenliví i pošetile žvástaví, bylo tu vůbec všechno, co si lze představit, a ještě mnohem víc."


Svědectví o životě v KLDR
červenec 2021 (12.-27.)
Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Výborně zpracováno. Vzhledem k věku autorky až neuvěřitelně. Autorka sama přiznává (buď v knize nebo i v souvisejících rozhovorech), že to bylo díky odbornému vedení jejích učitelů a že díky těmto rozhovorům i sama lidsky dozrála. Rozhovory jsou výborně vybrané (z podstatně většího množství uskutečněných), a tak si můžeme udělat skutečně plastickou představu o životě v KLDR. Dobře zpracované mi přišly i poznámky pod čarou - autorka nevysvětluje nic předem, ale když začne někdo z dotazovaných mluvit o něčem, co by pro nás nemuselo být srozumitelné, vysvětlí, o co jde. Tak si tedy z rozhovorů s uprchlíky můžeme udělat dost plastickou představu o režimu v KLDR a jeho historickém vývoji, který jejich životy samozřejmě ovlivňoval. Když se do rozhovorů začnete, asi budete podobně jako já žasnout nad tím, jak mohou lidé takto někde žít? Jak mohou umírat hlady, dokonce obětovat jedno jídlo pro lepší zdar komunismu, muži i ženy trávit dlouhé roky v armádě, nemít základní lékařskou péči, běžné léky nebo základní hygienické potřeby, posuzovat se navzájem podle společenského postavení (nazývaného songbun), nemít žádné přátele a nedůvěřovat dokonce ani členům vlastní rodiny? To asi nemůžeme zvenku ani pochopit, ani soudit. Podle mě je důležité si uvědomit, k čemu může vést lidi diktatura, co vše jim může ukrást z jejich důstojnosti a lidskosti a vyvarovat se těchto projevů – byť v mnohem menší míře – ve svém vlastním životě. Nahlédnout do toho, jak žijí lidé v KLDR, nám může také pomoci, abychom si uvědomili, jak se vlastně máme tady a teď dobře, i když si tak často na mnohé věci stěžujeme. Jsou skutečně ještě mnohem větší problémy než ty naše... "Práce řidiče mě naučila, že každý se v Severní Koreji musí neustále hlídat, doma, v zaměstnání, na procházce, nemůžete nikomu věřit. Tolik nastrčených lidí! Bylo to neuvěřitelné. Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil, v jakém státě žije. Neustále jsem se před nimi hlídal a podezříval jsem každého, koho jsem potkal. Nic mi nepřipadalo jako náhoda, ke všemu jsem choval podezření, že je to podstrčené vládou či někým, kdo mě chce odstranit. Nedalo se v tom žít, ale byla to cena za luxus."


Pojďme ještě kousek
červenec 2021 (10.-27.)
Pojďme ještě kousek 2021, Martin T. Zikmund

Na této knize rozhovorů je zajímavé, že se netázal jeden člověk, ale hned dva lidé různého věku: Martin T. Zikmund (*1966) a Tereza Zavadilová (*1992). Jiřího Zajíce dlouhodobě sleduji a inspiruje mě, proto jsem se na knihu rozhovorů s ním dost těšila. Dozvěděla jsem se hodně o jeho soukromí i o tom, jak prožíval různé dějinné etapy, které já znám taky jen z vyprávění. Velice inspirativní byly jeho pohledy na církev - tam jsem s ním souhlasila téměř vždy. Jediné, kde jsem s ním výrazněji nesouhlasila, bylo jak stále prezentuje "špatnou" školu a "dobrý" skauting. Jako člověk, který se angažuje v obojím (a výrazněji právě ve školství) to odmítám vidět takto černo-bíle. Ale možná, v místech, kde se "zpovídaným" nesouhlasíme, jsou rozhovory nejzajímavější... (pokud tedy takových míst není příliš). Doporučuji inspirativní osobnosti Jiřího Zajíce naslouchat i přes všechny jeho chyby, o kterých také zcela otevřeně a poctivě mluví - a i za to si ho vážím.


S Pánem Bohem se žije naživo
červenec 2021 (17.-22.)
S Pánem Bohem se žije naživo 2020, Aleš Opatrný

Dokud jsem otce Aleše Opatrného nepotkala "naživo", kniha mě nelákala. Jakmile jsem s ním odjela na duchovní cvičení, můj postoj se změnil. Jsem ráda, že jsem ho mohla poznat jako doprovázejícího kněze i jako člověka. Jako člověk je vzdělaný (nejen v teologii) a moudrý, ale nedává to nijak na odiv a díky tomu má pochopení i pro obyčejného, hledajícího člověka. Jsem ráda, že jsem se s ním mohla ještě setkat - naživo i v knize. "Zažil jsem si nesamozřejmost víry a musel jsem se přes to nějak dostat. Pomohly mi i čtyři semestry fyziky na technice, to vás vede k obdivu ke Stvoření. Především čtvrtý semestr – optika a záření. Trochu jsme nahlédli do subatomární struktury hmoty. To pro mě byl takřka náboženský zážitek. Fyziku mám v úctě doteď. Poznání a obdiv nás vedou k Bohu."


Andykódy
červenec 2021 (14.-15.)
Andykódy 2020, Andy Bureš

Velice výstižný je komentář uživatele koudja. Já k tomu jen dodávám: Kéž by Andreji Babišovi stačilo realizovat se jako úspěšný básník. Tak absurdní poezii by totiž jen tak ledasjaký autor nevymyslel...


Školák Kája Mařík 6. díl
červenec 2021 (06.-10.)
Školák Kája Mařík 6. díl 1938, F. Háj (pseudonym)


Zapomenutá závěť
červenec 2021 (03.-08.)
Zapomenutá závěť 2018, Sophie De Mullenheim

Poslední díl dobře uzavřel celou sérii této francouzské autorky. Nepřipadal mi tak kompozičně propracovaný jako předchozí díly (tentokrát tu nejsou jako druhá rovina souvislé dopisy nebo deníkové zápisy, jak to bylo v předchozích dílech, ale jen jednotlivé písemnosti, které postupně nachází sestra Marie Anežka) a odehrává se v podstatě už především v přítomnosti kamarádek Konstancie a Emílie, ale napětí (opět i trochu detektivní) v něm zase nechybí. Navíc tu jsou opět i úvahové pasáže - tentokrát především o prožívání manželství, o přípravě na něj i o zasvěceném životě. Dobře se tu uzavřely všechny dějové linie z předchozích dílů i osudy všech postav.


Církev a výzvy přítomnosti
červen - červenec 2021
Církev a výzvy přítomnosti 2021, Éric De Moulins-Beaufort

Neuvěřitelně čtivá zamyšlení nad situací církve v dnešní západní společnosti z pera předsedy francouzské biskupské konference. Témata: 1. Sexuální zneužívání v církvi, 2. Církev tváří v tvář výzvám doby, 3. Současné teologické a pastorační výzvy pro manželství a rodinu, 4. Proč se dnes stát knězem? Vždy jde přímo k jádru věci, vychází ze svých zkušeností, spousta zajímavých postřehů. Kniha, byť úvahová, je velice čtivá. Chtělo by se poznamenat: Kéž bychom i u nás někdy měli takového předsedu biskupské konference... "Chodit každou neděli na mši a brát to jako povinnost si představíme spíše než jít na stejné místo pro vlastní potěšení. V kostele lze potěšení najít (a opakuji, že i povinnost obnášela jistou část potěšení), ale vyžaduje to od každého velmi náročné vnitřní nasazení. Ve společnosti hojnosti jsme si zvykli na život v dostatku a bez utrpení. Z toho se můžeme jen radovat. Ale jakou naději v sobě ještě živit a proč bychom čekali na Spasitele shůry? Zrychlování času redukuje jednotlivce na roli výrobce a konzumenta. Jaké místo pak zůstává v našem životě pro ztišení, niternost, nebo reflexi?"


Marek Eben a hosté Na plovárně
červen - červenec 2021
Marek Eben a hosté Na plovárně 2015, Marek Eben


Život je sacra zajímavej
? - červenec 2021
Život je sacra zajímavej 2013, Marek Vácha


Krysáci
? - červen 2021
Krysáci 2010, Jiří Žáček


Rána pana Půlpána
? - červen 2021
Rána pana Půlpána 2016, Stanislava Reschová


1 ...