Matematicka
přečtené 526
červenec - září 2023
Rozum a cit
1996,
Jane Austen
Přečetla jsem v rámci Čtenářské výzvy - téma "kniha Jane Austenové". Myslím, že občas neuškodí sáhnout po žánru i knize, která by asi nebyla "mým šálkem kávy". Přišlo mi to starosvětsky milé, starosvětsky nezkažené. Červená knihovna, kde se ale spíš uvažuje o uzavření manželství než o sexu. Z dob, kdy společenské ohledy a zájem celku (například rodiny) byly víc než vlastní názor. Nemusí se nám to líbit, ale není špatné se nad tím zamyslet. A navíc - a to jsem vůbec nečekala - je kniha prodchnutá i láskou ke knihám: "Až se počasí trochu ustálí a vrátí se mi víc síly, začala, budeme spolu každý den chodit na dlouhé procházky. Dojdeme až na statek na konci návrší a podíváme se, jak se tam vede těm dětem. Taky si zajdeme až k nově vysázenému lesíku sira Johna v Barton Cross a k opatství. Vypravíme se i k troskám kláštera a podle základů se pokusíme zjistit, kam až původně sahal. Vím, že budeme šťastné. Vím, že strávíme spokojené léto. Umínila jsem si, že budu vstávat nejpozději v šest, a od té chvíle až do oběda strávím každou chviličku hudbou nebo četbou. Sestavila jsem si plán a jsem rozhodnuta začít se vážně vzdělávat. Naši knihovnu doma už znám až moc dobře, abych tam hledala něco víc než zábavu. Ale u Middletonových se najde hodně knih, které stojí za přečtení, a krom toho si další, novější autory můžu vypůjčit od plukovníka Brandona. I kdybych četla jen šest hodin denně, vyzískám během roku hodně poučení, které mi momentálně chybí." Pro všechny vyznavače filmu dodávám (při vší úctě ke všem filmovým zpracováním) - to ve filmu chybí.... celý text
? - srpen 2023
O zakleté žábě
1985,
Ondrej Sliacky
Pěkně vyprávěné slovenské pohádky. Šest pohádek psaných větším písmem, tedy vhodných i pro nejmenší čtenáře. Nám se líbily všechny, i když některé jsou obměnami pohádek, které se objevují i u jiných národů. Ilustrace se mi nelíbily, ale nejsou v knize příliš podstatné.... celý text
srpen 2023 (02.-15.)
Král David
2018,
Louis de Wohl
Příběh krále Davida znám z Bible. Tato kniha Luise de Wohla mě tedy nepřekvapila tolik jako jeho "Longinovo kopí", kde toho, co si v příběhu vymyslel, bylo více. Možná je to ale dobře, že jen rozvinul to, co tak dobře známe z biblického vyprávění. Co mě na příběhu Davida od pana Wohla zaujalo: - že jeho vztah s Míkal, kterou si sám vybral a hodně po ní toužil, ztroskotal na různém systému hodnot a různém vztahu k Hospodinu, - jak moc byl jeho život propojený s písněmi, které celý život skládal Hospodinu, - jeho osamělost na sklonku života, - jeho poslední slova na smrtelné posteli - ta tady samozřejmě neprozradím, Knihu můžu doporučit jak těm, kdo se chtějí s příběhem biblického Davida teprve seznámit, tak i těm, kteří už ho dobře znají. Všichni v ní mohou najít něco zajímavého, nějaký nový pohled na jeho příběh. "Já jako otec rodiny!" Rúben zakroutil hlavou. "Ale to s tím respektem před námi, to souhlasí. Všichni mluví o Davidovi, jako kdyby byl králem on, a ne Saul." Tufiah přikývl. "Myslím, že jím brzy bude. Je pod zvláštní ochranou. Prostě se mu nemůže nic stát. Tehdy, na úpatí hor, to byl zázrak." "Nesmysl," smál se Rúben, "dávno už přece vím, proč Saul tak náhle odtáhl, místo aby sklapl past! Protože musel! Blížili se Pelištejci. To pro něj bylo důležitější, než nás zničit. Zázrak! Pche!" Tufiah se na něj soucitně podíval. "Myšlení nikdy nebylo tvojí silnou stránkou," konstatoval. "Proč by zázrak neměl mít rozumnou příčinu? A proč přicházeli Pelištejci právě v tom okamžiku? Proč Saul nedostal zprávu o dvě hodiny později, kdy už bychom měli všichni podřezané krky?" "Skutečný zázrak je, že nás Saul nechal už tak dlouho na pokoji," odpověděl Rúben. "A jestli umí David dělat zázraky, měl by se laskavě postarat o to, abychom dostali víc jídla. S trochou žita a několika fíkovými koláči daleko nedojdeme." "David nedělá zázraky, ty hlupáku. Zázraky dělá Pán a nenechá nás na holičkách."... celý text
srpen 2023 (14.-15.)
Tajemství saténových klobouků
2009,
Philip Reeve
Četla jsem v rámci Čtenářské výzvy 2023, téma "Kniha, jejíž děj se odehrává ve vesmíru". Nejsem cílová skupina a knihu bych si asi cíleně nevybrala, ale měla jsem ji zrovna doma. Příjemná oddechová sci-fi prodchnutá britským vlastenectvím, starosvětskými způsoby a humorem. Jako oddechovka příjemné. "Nebojte se, paní Spinnakrová, pravil jsem kurážně," protože v těžkých chvílích je povinností každého britského hocha pozvednout morálku svých společníků. "Vrátíme se a zachráníme ho. Dojedeme do Skrupule a Bontonu a uvědomíme patřičná místa o tom, co se děje." "Tak to abychom sebou mrskli," podotkla paní Spinnakrová, "Podívej!" Ukázala přes sklo dozadu. V dálce, kde se směrem ke vzdalujícímu se Hvězdonoši sbíhaly lesklé koleje k sobě, vykvétal ve tmě jakýsi bílý květák. "Pára!" vykřikl jsem. "To je ten vlak," řekla paní Spinnakrová. "Jsou nám v patách." "Tak to je s námi konec! vzdechl jsem odevzdaně. Už nikdy neuvidím matku a nedozvím se, co se stalo s chudinkou Myrtle..."... celý text
srpen 2023 (12.-14.)
Píseň písní
2022,
Martina Viktorie Kopecká
Pro mě osobně zklamání. Asi jsem čekala něco jiného nebo nejsem ta správná cílová skupina. Zaujaly mě spíš levé stránky, na kterých je text biblické Písně písní, než pravé stránky, na kterých je komentář farářky Martiny Viktorie Kopecké, kterou mám velice ráda a ráda její texty čtu. Pokud tato kniha někoho přivede k četbě Písně písní, tak má určitě smysl.... celý text
červenec 2023 (05.-25.)
Symbolika biblického jazyka. Úvod do struktury hebrejštiny
1995,
Friedrich Weinreb
Kniha o hebrejské abecedě a o symbolickém významu jednotlivých písmen. Neboť v hebrejštině souvisí mnohé s mnohým. Ráda jsem přijala pozvání na tuto objevitelskou cestu s autorem, který se narodil už v roce 1910. "Nos vyjadřuje dýchání, vlastně vdechování života, který na člověka dýchá Bůh. Genesis vypráví, jak Bůh člověku nosem vdýchl nešámu. Nos je hebrejsky אף (af). Toto slovo znamená rovněž hněv, především hněv Boží. O Bohu se praví, že je shovívavý. Hebrejský výraz pro to je ארך אףים (erech appajim), což by v přesném překladu vlastně znamenalo "dlouhonosý", či ještě přesněji "dlouhodvounosý", "mající dlouhý dvojnos". Hněvivý se řekne חרון אפים (charon af), vlastně "s pálením v nose". Písmeno pé se tedy vztahuje k nosu, znamená ovšem ústa."... celý text
21. červenec 2023
Trnem rejnoka
2023,
Miloš Doležal
Výbor z poezie Miloše Doležala je dobrým průřezem jeho básnickou tvorbou. Obsahuje 6x12 básní, uspořádaných tematicky. Mně osobně zdaleka nejvíc oslovují básně ze sbírky Jana bude brzy sbírat lipový květ, ale bylo pro mě zajímavé sledovat, jak Miloš Doležal na své básnické cestě k této sbírce dozrával. Paměť Znovu se protrhla obloha a já stál na cestě hrouda, keř a výmola nástrahy, provazy deště svázaly nebe se zemí a hlavou, mým podkrovím stoupal dým - mrtvých přátel zvířat z dětství neporušených krajin táty a mámy neznámých tváří hlasů a vlastních skutků - a já překvapen, že nic se z toho neztratilo a že pouze zprůsvitnělo poznal jsem se v dítěti které ucho k mušli přiložilo k hnízdu paměti.... celý text
červen - červenec 2023
Svědomí proti násilí
2017,
Stefan Zweig
Spolu s dalšími uživateli prostě jen lituji toho, že jsem četbu této knihy tak dlouho odkládala. Kniha, která mi "sedla" po všech stránkách. Miluju styl psaní Stefana Zweiga a tentokrát mi skutečně vyhovovala i volba tématu. O Kalvínově "experimentu" v Ženevě jsem toho mnoho nevěděla, takže jsem se tu i něco přiučila z historie. Především ale souboj dvou mužů, dvou světonázorů - svědomí proti násilí - popsaný tak brilantně, jak to umí jen Stefan Zweig. Moc děkuji nakladatelství Prostor, že mělo odvahu tento starší text vydat. Pro mě na své aktuálnosti neztratil vůbec nic. Podobné problémy řešíme i dnes, mění se "pouze" kulisy a obsazení. "Ke skutečnému souboji mezi Castelliem a Kalvínem ještě nedošlo. Ale už se podívali jeden druhému do očí dva lidé, kteří si uvědomili, že jsou nesmiřitelnými protivníky. Poznali, že nemohou společně žít ani jedinou hodinu v témže městě, v téže duchovní atmosféře, ale i když se nyní definitivně rozešli a jeden z nich žije v Basileji a druhý v Ženevě, pozorně se navzájem sledují. Castellio nezapomíná na Kalvína, Kalvín nezapomíná na Castellia a jejich mlčení je pouze čekání na rozhodující slovo. Neboť natrvalo nemohou žít v míru ony nejvnitřnější rozpory, které už nejsou jen rozdílnými názory, nýbrž jsou základním svárem světonázorovým; duchovní svoboda nemůže nikdy cítit uspokojení ve stínu diktatury, diktatura se nikdy nemůže bezstarostně vyžívat, dokud v jejím dosahu zůstává se vzpřímenou hlavou třeba i jen jediný nezávislý člověk. Ale vždycky je nutný nějaký popud, aby se toto skryté napětí projevilo navenek. Teprve až Kalvín zapálí Servetovu hranici, vzplanou i slova obžaloby na Castelliových rtech. Teprve až Kalvín vyhlásí válku veškeré svobodě svědomí, vypoví mu Castellio ve jménu svědomí boj na život a na smrt." "Upálení Serveta, jak pochopili okamžitě všichni současníci, bylo morálním mezníkem reformace. V tomto století nebyla sice poprava jednotlivce nic nezvyklého; od pobřeží Španělska až daleko nahoru k Severnímu moři a Britským ostrovům jsou tehdy pro slávu Kristovu pohlcováni ohněm nesčíslní kacíři. Tisíce a tisíce bezbranných lidí jsou ve jménu rozličných jedině pravověrných církví a sekt vlečeny na popraviště, upalovány, stínány, rdoušeny nebo topeny. "Kdyby došlo k takovému vybíjení, neřeknu ani koní, nýbrž jen prasat," praví se v Castelliově kacířské knize, "považoval by to každý panovník za velikou ztrátu." Ale jsou to jen lidé, co jsou takto vyhlazováni, proto nikoho ani nenapadne sčítat oběti. "Nevím," povzdychne si Castellio v zoufalství, neboť nemohl pochopitelně ještě tušit a předvídat naše válkychtivé století, "zda bylo kdy v některé době prolito tolik krve jako v naší."... celý text
květen - červen 2023
O krásné panně Juliáně
2015,
Ivan Vičar
Pověsti z oblasti Českého lesa. Pověsti jsou velice dobře vyprávěné. Zřejmě si autor hodně domýšlel i vymýšlel, ale vůbec to nevadí. Vznikly krásné příběhy, které obsahují vše, co má příběh pro děti mít. Našim dětem se moc líbily ještě i ve věku 12 i 14 let. Ráda si přečtu i další autorovy knihy.... celý text
? - červen 2023
Láska tvoří krásu
2023,
Marek Vácha
Řekla bych, že jde o takovou "sbírku citátů", které má Marek Orko Vácha rád (biblických i mimobiblických) a několik svatebních kázání dohromady. K tomu opravdu krásné fotky vesmíru. Nic proti tomu, všechno to bylo krásné, ale stále jsem si říkala, jestli to opravdu bylo potřeba tisknout. Ale někomu to snad "sedne" více... "Nejde o nic menšího než o to, v oceánu každodenních setkání s našimi blízkými i vzdálenými, kterému říkáme obvykle "dědičný hřích", vytvořit "dědičné požehnání", aby se dítě doma, ve školce i škole a mezi přáteli a mezi vrstevníky a v komunitě, ve které žije, setkalo s jiskřením lásky. V našich lidských setkáních pak láskou jsou drobné konkrétní skutky, které vycházejí z času věnovaného Lásce. Tomuto času se někdy říká "modlitba".... celý text
únor - červen 2023
Nebyl den jako druhý
2018,
Michaela Tučková
Srdečně bych přála všem, kdo otevřou knihu Eduarda Marka, aby se nakazili jeho životním optimismem, pevnou nadějí i vírou. On i jeho rodiče zažili mnoho zajímavého, vydávají o tom upřímné svědectví a v mnohém nás mohou inspirovat. Přijde mi proto škoda, že vzpomínky Eduarda Marka někdo lépe neuspořádal a neupravil, aby se běžnému čtenáři lépe četly. Jako spoluautorka je uvedena Michaela Tučková, nejsem si ale jistá, v čem její role spočívala. Eduard Marek vzpomíná často napřeskáčku. Spolu s jednou událostí nebo osobou se mu vybavuje jiná, často i časově vzdálená. Občas jsou uvedeny menší nadpisy, které napovídají, čemu se bude věnovat, občas nadpisy zcela chybí. Je tedy těžké se v jeho vzpomínkách orientovat, námaha čtenáře ale stále stojí za to, protože jeho život byl velice pestrý. A jeho shrnutí vzpomínek na komunistické věznění: "Prof. E. Goldstücker píše: "Člověku uvězněnému lze vrátit svobodu, lze odvolat obvinění, lze vrátit všechna práva, hmotně odškodnit, ale již nikdy nelze beze stopy zahladit jizvu po ráně, kterou utrpěla jeho lidská důstojnost." Po celou generaci bude mít číslo 231 nasládlou chuť krve a slz. To bylo ono Kainovo znamení, které dávalo právo Někomu zabít Každého. Popravy, vraždy na silnicích, polích, šibenicích, ranou do týlu, na dolech, v celách i sebevraždy a šílenství. Tím vším jsou vinni."... celý text
duben - květen 2023
Případ pohřešovaného markýze
2020,
Nancy Springer
Výborný námět, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Škoda promarněné příležitosti, protože jak detektivní pátrání, tak linka o emancipaci žen mi přijdou velice zajímavé.... celý text
únor 2023 (25.-27.)
Služebná
2022,
Alicja Sinicka
Za mě dost průměrná kniha odpovídající žánru. Ano, je napínavá, ale to se od thrilleru očekává. Zajímavé jsou dvě různé perspektivy, přičemž až na konci se dozvídáme, čí je ta druhá, ale přijde mi to dost nedotažené, druhá perspektiva se objevuje jen zřídka. Některé zvraty v ději mi přišly buď zvláštní, nebo nelogické. Poučení, které příběh přináší: Je důležité mít se komu svěřit a skutečně tak ve správnou chvíli i učinit. Pokud je člověk s nějakým tajemstvím sám, dostává se do bludného kruhu.... celý text
leden - únor 2023
Než všechno zapomenu
2022,
Jaroslav Kopecký
Jaroslav Kopecký nebyl žádný literát. Velice prostě zaznamenal své vzpomínky na jednu generaci salesiánů. Zaujalo mě, že ve svých vzpomínkách nemluví téměř vůbec o sobě, spíše vydává svědectví o vzácných lidech, které mu bylo dopřáno potkat. Je to skutečně "balzám pro duši" pro všechny, kdo fandí salesiánům, případně znali osobně Jaroslava. Jeden citát za vše: "Dnes už svatořečený papež Jan XXIII. říkal: "S důvěrou pohlížím vstříc budoucnosti. Chci, aby ať už bude dlouhá, či krátká byla svatá a posvěcovala druhé." Celý život se učím naslouchat, chápat, čekat, odpouštět, mít všechny rád, nepropást nic závažného, neprožít čas marně, nezapomínat na varování Terezie z Ávily: "Jedné nespokojené řeholnice se bojím víc než legie ďáblů!" nebo Pane Bože, uchraň nás před svatými s kyselou tváří!"... celý text
říjen 2022 - únor 2023
Slavík za mříží
2013,
Jiří Miček
Výborný příběh. Kniha bohužel byla zřejmě vytištěna tak, jak "autorovi od pera vypadla", což jí neprospělo. Zasloužila by si korektury i trochu zapracovat na stylu vyprávění. Napínavý příběh kněze Václava Filipce a dalších salesiánů ale určitě stál za zaznamenání. Dva úryvky za všechny: "Pomalu procházel podvečerními ulicemi a musel uhýbat hrajícím si dětem. Měl to domů sotva dvacet minut ostřejší chůze. Byt mu zůstal po matce, která zemřela těsně před koncem války. Po celou válečnou dobu pomáhala jeho mladé ženě s malými dětmi, jejíž muž byl nezvěstný. Také občas vylepšila jídelníček, díky příbuzným na venkově. Stará paní byla navenek chladná dáma, ale velmi praktická. Zakládala si na tom, že její muž býval státním úředníkem a syn je učitelem. Na sklonku války sešla velmi rychle a tiše zemřela, aniž se dočkala synova návratu." "Nadporučík Švach nechal cestou zastavit u hospody a nakoupil domů nějaké pamlsky. Než dorazili před dům, spal unaven teplem pálenky a okouzlen snem o bulharských a krymských plážích."... celý text
? - únor 2023
Kyberpohádky
2022,
Tomáš Müller
Témata bezpečnosti na internetu zpracovaná pro děti ve věku MŠ a 1. stupně ZŠ formou pohádek. Pohádky bavily ještě desetileté děti a děti na nich dobře pochopí, jaká rizika jim mohou na internetu hrozit.... celý text
? - únor 2023
Z radosti mlčím
2021,
Petra Švecová
Za sebe můžu říct, že mě oslovila tak jedna báseň z deseti, ale beru to jako zcela subjektivní pohled. "Kdybych dokázala vidět tvou tvář v těch, co potkávám na ulici, v tramvaji Ne jen občas, náhodou, ve svátek ducha Snad bych se přestala bát tvého kříže Uchopit poponést přijmout vrátit se"... celý text
listopad 2022 - leden 2023
Po pražcích slepých kolejišť
2021,
Max Kašparů (p)
Krátké postřehy Maxe Kašparů, které mám velice ráda. Jeden trefný příklad za všechny: "Vyjadřoval se k problémům školství i medicíny, protože měl zkušenosti. Chodil totiž do první třídy a v nemocnici mu umřela babička. Z jeho názorů bylo ovšem patrné, že spíše záškolačil a pletl si zdravotnický transport s pohřební službou. Eventuálně své nové vědomosti čerpal z denního tisku. On totiž moudrý muž nahlíží věci ze všech stran, pitomcovi stačí novinová verze." Kniha mi hodně připomínala jeho starší knihu Šum z pěn, kterou jsem shodou okolností četla minulý rok, a některé postřehy byly stejné. Ale jak víme, opakování je matka moudrosti a toto vydání má trochu modernější "kabát", takže proč ne. Tohle se pro mě "neočte". Skvělá kniha "do kabelky"...... celý text
leden 2023 (08.-20.)
Jana bude brzy sbírat lipový květ
2022,
Miloš Doležal
Hluboké životní prožitky autora po smrti milované ženy. Ve svém smutku zcela autenticky "bojuje s Bohem" podobně jako starozákonní Job a v duchu žalmů. Kulisy a osoby jsou však současné. Vážím si toho, že nám Miloš Doležal dal nahlédnout tak hluboko do svého soukromí. Pro mě jednoznačně nejlepší básnická sbírka roku 2022. A je velká škoda, že je tak těžké si ji koupit! Ale podařilo se a ráda ji mám ve své knihovně. "Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, skoro všechno už mi vzal, servaná pastvina čeho bych se bál. Je blíž, než se zdá, až do rána přebývat smím v Jeho domě, kde mlčí po dlouhé, předlouhé časy."... celý text
08. leden 2023
Vánoční hvězda a splněná přání
2017,
Zuzana Pospíšilová
Pěkná a laskavá kniha pro mladší děti a jejich rodiče a prarodiče o zázracích, které se mohou dít o Vánocích a o tom, co jsou vlastně ty nejdůležitější dárky. Určitá zjednodušení lze i vzhledem k cílové věkové kategorii odpustit. Velice pěkné ilustrace a velká písmenka pro malé čtenáře.... celý text
? - leden 2023
Adventní kúra pro duši
2022,
Anna Mátiková
Kniha je dobrá v tom, že obsahuje všechna liturgická čtení adventní doby podle katolického lekcionáře. A to všech svátků, všech adventních nedělí i všedních dnů. Doprovodný komentář autorky mě ale nezaujal a působil na mě spíš rušivě.... celý text
srpen - prosinec 2022
Píšu a sešit mi leží na kolenou
2011,
Hana Bořkovcová
"Musím se sama umět vžít do skutečnosti. Odjezdem do Terezína, ba ani do Polska ještě nekončí život. Naopak otvírají se před tebou nové možnosti, nové povinnosti. Vím, skutečnost, neurvalá, hrubá, špinavá, strašná, tě uchopí, stáhne tě k sobě není možnost úniku. Ale právě proto, že tato možnost není, zbývá člověku upnout se celou bytostí k tomu, co žije, co je tam, kde jsi. I v Terezíně i v Polsku jsou lidé, a lidé nešťastní, ubozí, trpící. Co tomu říkáš? Budeš jenom naříkat, a naříkat marně? Vím, nebude psaní, nebude čtení, nebude snění. Nevyužiješ s plnou jemností a krásou krásu a jemnost života. Poznáš za to život z té druhé stránky. Naučíš se vidět realisticky, nebát se toho. Budeš vtažen do skutečnosti plné bídy, hladu, utrpení, špíny a nenávisti takovým způsobem, že se nebudeš moci vymknout, nebudeš moci zavírat oči a cit. Poznáš. A poznáš, kolik síly je v tobě, zda stačí pro tebe samu nad zda snad dokonce budeš moci trochu rozdávat. Znala jsi do nynějška jen krásu. Krása byla ve všem, co jsi prožívala, krása byla ve štěstí, ve smíchu, ve snech i v bolesti. Teď poznáš to, co je ošklivé. Poznáš, kolik máš síly, abys to poznání snesla. Poznáš, zda jsi nabrala po celou dobu krásného života tolik krásy, abys ji mohla vyzařovat, abys jí mohla osvítit špínu kolem svých drahých a sebe. Poznáš nedostatky svého minulého života a vědění. Poznáš skutečný soucit, který by nepramenil z pocitu, že ty jsi šťasten, kdežto ostatní trpí, z pocitu snad ohavně příjemného, ale z poznání, z pravého poznání lidského utrpení a z poznání, že sám jsi člověk, před žádným lidským utrpením nezabezpečen. Poznáš. Poznání je nejdůležitější pro dobrý život. Nevíš ovšem, zda tě očekává další život. Zda nečeká smrt na tebe a na tvé spolutrpitele. Ale i kdyby čekala, záleží na tom, zda jim alespoň trochu zpříjemníš chvíle, které ještě mají a máš a které můžeš. A mimo to, což vůbec na cestě za poznáními, na cestě životem jsi jist před smrtí? Ovšem, že ne. Kdybys tuto jistotu měl, nebylo by života, nebylo by poznání. A proto i do transportu, i do Terezína jdi statečně! Naber odvahu, sílu, teplo a lásku! Vždyť i do Terezína jdeš mezi lidi, a mezi lidi trpící a budeš to vše potřebovat! I tam, i tam jdi dychtivě!" Tohle si napsala do deníku 15letá Hana Bořkovcová téměř rok před transportem do Terezína a dva roky před transportem do Osvětimi. Sama se svou matkou přežila, ale v Osvětimi zahynuli její otec a bratr. Její posmrtně vydané deníky z let 1940-1946 jsou neuvěřitelně hluboké a velice dobře napsané. Svěží pohled mladé dívky na svět a události kolem sebe. Určitě stojí za přečtení a promýšlení - i téměř sto let poté, co si je Hana Bořkovcová zapsala. Navíc jde o autorku, kterou jsem si sama oblíbila v dospívání, když jsem četla její https://www.databazeknih.cz/knihy/zakazane-holky-42373, jediný "román pro dívky", který se mi v dospívání líbil.... celý text
