margareth1189 komentáře u knih

K Dceři zimy jsem měla výhrady, ale příběh mi přišel čtivý. Tady jsem na rozpacích.
Příběh samotný by byl celkem fajn, ale od čtení mě v jednom kuse něco rušilo. Hodně se opakovaly stejné výrazy, sem tam přehozený slovosled, jindy záměna rodu, kdy jsem najednou tápala, o kom se vlastně mluví/kdo mluví. V úvodu scény mluví autorka o almaře, najednou je z ní truhla. Jak se řítí po schodech pomalu? Siréna se postavila a rozběhla k dřevěnici a Mathew tak zůstal sám s Finnem a Sirénou? Oprášila zasněžený kámen, na kterém se usadila? To si podle mě sedla a pak teprve ho začala oprašovat
Obecně mi přijde, že autorka má trochu problém s popisem činnosti. Někdy neodpovídá posloupnost, jindy chybí návaznost. Často jsem musela některé pasáže číst víckrát. Ono to na srozumitelnosti až tak neubírá, člověk si to nějak domyslí. Je to ale na škodu čtivosti a plynulosti, nedokážu se pak do příběhu skutečně ponořit.
Myslím, že kniha by si zasloužila větší péči.
Velkým bonusem je v mých očích obálka, ta je opět povedená.

Odložila jsem. Ačkoliv tu kniha nemá špatné hodnocení, anotace je slibná a obálka opravdu moc pěkná, obsah se nepovedl.

Přeloženo bylo z němčiny (ano, to bývá problém, leckdy je to znát) a zdá se mi, jako kdyby zůstalo jen u hrubého překladu, který neprošel žádnou redakcí. Zvládla jsem přečíst tři kapitoly. Všechny se hemžily podivnými strojovými obraty, množstvím neurčitých tvarů a celkově to vypadalo, že s citem pro jazyk se tenhle překlad ani neminul ve dveřích

Škoda.

Chvíli sice trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec se povedlo. Příběh se mi líbil a byl poměrně čtivý.
Nicméně mě v průběhu čtení rušily drobné nedostatky. Například nadužívání neurčitých tvarů. Podala nějaké lahvičky, nějací lidé, něco. Občas to proto působilo, že ani sama autorka nemá o dané scéně příliš jasnou představu. Ze začátku mě hodně iritovaly látky. Ognjen měl sklep plný proutěných košíků a kusů lněné látky. Morana před svým útěkem vytáhla ze skříně kus látkyzabalila věci do látkyzasukovanou látku si hodila přes rameno. Proč zrovna tohle slovo? Pro všechny případy by se dala poměrně snadno najít vhodnější alternativa. A podobných neobratností (nebo možná nepřesností v překladu?) by se našlo víc.
A dojem bohužel kazil i (zřejmě) nedostatek v rešerších pokud jde o historická fakta. Opravdu se kolem roku 1770 bavíme o mateřských školách a nadstandardech v hospicu?
Četla jsem kdysi autorčinu prvotinu a moje dojmy byly podobné. U Dcery zimy je ale znát posun a jak už jsem řekla na začátku, příběh je i přes tyto drobnosti čtivý.

01.01.2024

(SPOILER) Příběh nepřináší nic moc nového a je poměrně snadno předvídatelný, je ale celkem hezky vystavěný. Líbilo se mi postupné odkrývání a skoky v čase, to fungovalo pěkně. Poslední dvě kapitoly ale byly z mého pohledu nadbytečné. Pokud by se to cosi předávalo vždy jen z jednoho na jednoho a nešířilo by se to úplně bez omezení, pak by tam měly své opodstatnění. Byl by to hezký otevřený konec (i když by bývala stačila jen jedna z těch dvou kapitol). Takhle bylo už v kapitole 20 jasno, že les si dál bude brát, co bude chtít a netřeba to omílat dál. Škoda.
V předmluvě autor hovoří o důležitosti opravdového přátelství a o příbězích o něm. V tomhle konkrétním příběhu ale vlastně žádní přátelé nebyli. Ne nečekala bych kýčovité projevy hrdinství ve jménu přátelství. Ale taky by bylo fajn, kdyby se ti údajní kamarádi (jejichž rodiče na sebe mají od začátku jejich společného studia telefonní čísla) k sobě nechovali jako cizí. A jen tak na okraj, necítím z předmluvy inspiraci samotným mistrem hororu? Pseudonym a datace inu, dobrá.
Co musím rozhodně zmínit - dojem mi kazil použitý jazyk. Je vidět, že autor má slušnou slovní zásobu a umí ji využít. Pro tenhle žánr je ale jeho jazyk příliš vzletný. Nehodí se. Nevyvolává kýženou atmosféru, spíš naopak. Když čtu o tom, že stolek byl poctěný přítomností novin, na gauči dlela deka, počal se snášet déšť, počalo se smrákat, bylo lze zaslechnout a kdosi se snažil upokojit ničemný svár, fakt se nebojím a nemám husí kůži. Spíš mám chuť se smát. Tohle by bylo fajn, u nějakého výpravného historického fantasy, u pokusu o napodobení dobové literatury anebo v poezii. Tam bych zajásala, fakt. Sem se to podle mě ani trochu nehodí.
Krom toho mi taky přišlo, že autor nadužívá příslovce. Mnoho vět by mělo větší švih bez nich (spontánně vyplivl trochu krve, krev odporně stékala, strašně velké množství, zuřivě popadl). Závorek tam na můj vkus bylo taky zbytečně mnoho. Text v závorkách byl většinou bez valného významu, spíš jen autorovy/vypravěčovy komentáře a často jen odvedl pozornost od původní myšlenky.
V příběhu jsem zaznamenala drobné logické a věcné nesrovnalosti (kuskus na benzince v devadesátkách; doktor, co pozvracel místo činu; policajt, co jen tak někomu po telefonu vykládá závěry pitvy apod.). Taky jsem zaznamenala místy podivný slovosled a ne úplně uvěřitelné dialogy (třeba loučení Veroniky s otcem po příjezdu ke strýci, ne to dojetí tam opravdu nebylo). Speciální zmínění by asi zasloužily přirovnání, popisy a metafory. Tam jsem zaznamenala buď nudné a stokrát ohrané varianty (výskala jako malé dítě) nebo naprosté bizáry směřované skoro vždy k sexu. Obsahově by mi to ani nevadilo, ale tady mi to přišlo prvoplánové. Hodně taky byla do očí příjmení postav. Opravdu jsme je všechna potřebovali znát? Proč? A nemohla být zakomponována nějak citlivěji? Fakt nás jima musel autor profackovat hned v úvodu?
A psychologie postav? Nula. Což je velká škoda, zvlášť u podobných žánrů.
A tohle všechno dohromady kazí dojem.
Sečteno a podtrženo, tahle kniha podle mě neměla vyjít. Minimálně ne v této podobě.

5 20.07.2023

Tohle byla pecka!
Skvěle napsané, za mě naprostý koncert. Výborné dialogy, výborné hlášky. A že to nebylo zrovna jako od Jiráska? No a?
Parádně vykreslené postavy. Sráč a Úča mi v hlavě ještě nějakou chvíli zůstanou, jen tak se jich nezbavím. A ani nechci.

Příběh skvěle poskládaný. Veskrze jednoduchý, ale propracovaný tak do detailu, že na něm ve finále nebylo jednoduchého nic. Vyprávění z pohledu dvou hlavních postav se skvěle doplňuje, časové linie mě zpočátku trochu mátly, ale brzo jsem se chytla a skládala jednotlivé dílky k sobě.

Poddrno, Brutustán, Schnitzland - fakt jsem se celým tím alternativním světem dost bavila. A zvláštní místečko u mě má Záporno.

A grafická stránka? Kurňa ta mě bavila taky. Zaměstnanec měsíce, komiksy, bubliny v textu, bílé na černém... Neskutečně osvěžující.

V tomhle příběhu spousta věcí není tak, jak vypadá. Je to ještě mnohem lepší. A je to punk, běžte do toho! :)

4 23.01.2023

Po předchozím díle tady nebylo tolik do očí bijících nesmyslů. Taky byl akčnější. Postavy stále relativně ploché.

13.10.2022

Na zmínku o téhle knize jsem narazila ještě před jejím vydáním, zaryla se mi pod kůži svou obálkou. Záhy bylo jasno, že ji zkrátka potřebuju. A teď, ani ne 24 hodin od jejího otevření, mám dočteno. Výsledkem je jedno velké wow, které mi rezonuje v hlavě na mnoha úrovních, jež tu pravděpodobně ani nebudu schopná vystihnout.

Ano, na začátku všeho stála obálka. Tajemná, podmanivá a znepokojující. Na první pohled zajímavá, ale až se znalostí příběhu doopravdy oceňuju její hloubku. A to samé platí i pro ilustrace v knize. Obrázky a vůbec celé grafické zpracování (včetně barvy tisku a posledních stránek), s příběhem neuvěřitelně ladí, dokonale jej vystihují a podtrhují. To je ale vlastně jen třešinka na dortu. Líbivý zevnějšek by bez pořádného obsahu nestál za nic.

Po přečtení medailonku autora mi bylo jasné, že tohle nebude ten případ, kdy si budu chtít u čtení vypíchnout oči, skutečnost ale předčila moje očekávání. Ta slovní zásoba, pestrost, melodičnost a zvukomalebnost, originální obraty, nikde žádné klišé výrazy. Vše působilo čistě a vybroušeně, přesto nikoliv strojeně. Každá věta byla jako dezert, doslova jsem si užívala chuť slov na jazyku.

A samotný příběh? Podobně jako obálka, byl temný, těžký, plný tajemství, lehce přízračný. Plynul svým způsobem pomalu, ale nedovolil mi knihu odložit. Střídání vypravěče a pečlivě volené střípky pravdy i nepravdy mě udržovaly v napětí a nutily mozek pracovat, vymýšlet teorie. Kde je ta pravda? Skutečně míříme tam, kam si myslím? Kdo z nich tu realitu ohýbá? Je to Jan nebo Šárka?

Závěr nebyl až tak překvapivý, vlastně jsem to tušila celou dobu. Jenže to byl přesně ten typ tušení, který se vyznačuje velkou mírou nejistoty, váhání a naivní naděje, že možná si přece jen vykládám vše špatně. Ten druh tušení, u kterého si užíváte celou cestu za jeho potvrzením. A ta byla opravdu trnitá.

I téma je těžké, ale zpracované velmi citlivě, s důrazem na emoce.

Když to shrnu, tohle byl zážitek, který budu ještě chvíli zpracovávat. Vše tu zapadlo dohromady přesně tak, jak mělo. A pro příští autorovu knihu jdu hned po vydání

6 12.06.2022

(SPOILER) Tahle knížka pro mě byla svou kvalitou velkým překvapením. Je napsaná opravdu hezky a bez chyb, navíc tak poutavě, že vás skutečně nenechá se čtením dlouho otálet. Napínavost podtrhují kratší kapitoly a střídání současnosti s minulostí.
Postavy jsou vykreslené velmi hezky a reálně a i dialogy jsou jako živé (a to i např. u Alžběty, která češtinu prokládala anglickými slůvky, i to bylo zcela přirozené).
Ani jednou jsem neměla pocit, že by pro měl byl děj předvídatelný, což musím taky ocenit

Výhrady mám také, to bych ani nebyla já, nicméně tady opravdu drobné. Například mi nesedla ta scéna na záchodech v restauraci (Zbyněk ex machina, přišlo mi to takové dost klišé). Taky to upilované číslo na berettě a nakonec taktická vesta, která, hádám, měla být spíše balistickou.

Ale jak říkám, drobnosti, z kterých se nestřílí. Rozhodně knihu doporučuju!

8 30.05.2022

Jednohubka, od které jsem měla poměrně velká očekávání, jež však nesplnila. Na téhle knize mi nesedlo dost věcí. Žádná z nich nebyla tak moc nepříjemná, aby mě sama o sobě donutila knihu odložit, ale dohromady prostě kazí dojem.

Co bych vyzdvihla asi nejvíce bylo, že Liana stále jen vysvětlovala, neprožívala, a já to tak nemohla prožít s ní, neb nebylo co.
Pasáže zabývající se Lianinou prací byly nudné a nemám pocit, že by měly nějaký větší smysl, než jen dělat výplň mezi dopisy. Zabalená sice do chytrých slov a snažící se tvářit nadmíru sofistikovaně, ale přesto jen zbytečná vata.

Příběhu moc nepřidala ani sama Liana, nebyla jsem schopná se na ni naladit a vlastně si na ni ani utvořit názor. Přišlo mi, že ačkoliv nám toho o sobě řekla hodně, stejně nevíme, jaká doopravdy je.

S čím jsem celou dobu bojovala, to byly Lianiny vztahy. Příběh se snažil tvářit vážně a seriózně, ale pod touhle skořápkou z toho stejně probublává telenovela. A taky možná náznak Mary Sue? Krásná úspěšná ženská na vrcholu kariéry, o kterou se chlapi doslova perou?

Dost mě u čtení vyrušovaly i popisy módních kreací. Chápu, Liana je módní policie, přesto jich bylo zkrátka moc a zbytečně detailních.

Příběhu nehrál do karet ani překlad. Když je na pěti řádcích šestkrát „jsem“, je to fakt k zbláznění. Občas se to dalo ignorovat, ale často ne. A chyb v překladu bylo bohužel víc.

Kdybych měla knihu hodnotit přísnou optikou svých očekávání, musela bych shrnout, že příběh je slepenina dopisů, popisů outfitů a vaty. Když však na svá očekávání a zmlsaný jazýček zapomenu, budu muset říci, že je to milá oddechovka, která asi neurazí.

20.05.2022

Nemusí vám sednout postavy, mně taky nesedly.
Bára je cynická, ale to by mi nevadilo, horší bylo, že je frfňa. A taky že furt skuhrá, jak je co drahé. Na začátku fakt moc. Nevím, jestli to byl vědomý pokus o přiblížení se čtenáři nebo se to tam propašovalo náhodou, ale bylo to dost otravný.
Miladě jsem chvílema nevěřila věk a uvažováním si byly s Bárou dost podobné, což vlastně znamená, že ty roku zkušeností, co by teoreticky měla mít, se někam vypařily.

A ještě mi sem tam něco nesedlo, ale to je vcelku vedlejší. Hlavní je, že autorka fakt umí.
Četlo se to skvěle, s lehkostí a parádně to odsýpalo. S tvorbou Markéty Lukáškové budu určitě pokračovat

3 14.05.2022

Po jazykové stránce se tohle četlo hezky. Bez chyb, bez blbostí. Ke konci už ale asi docházel dech, opakovala se slova i celá spojení, což je škoda.

Náplavovy vnitřní promluvy v ich formě byly občas matoucí.

A co se týče dialogů, některé pro mne nebyly příliš uvěřitelné, zvláště ty, kde jedna z postav vedla dlouhý předlouhý monolog, který by si v ničem nezadal s průměrnou vysokoškolskou přednáškou. Taky škoda, mám ráda, když se v knize něco dozvím, ale tohle bylo mnohdy moc násilné.

Postava detektiva mi nesedla a jeho smysl pro humor už vůbec ne. Zaprvé je to zhruba ten typ humoru 50+, který tolerujete jen proto, že máte rádi jeho původce. Zadruhé se jednalo o snůšku všech možných letitých a opravdu provařených vtípků. Kdybych to měla vyjádřit jedním slovem, asi bych Viktora nazvala trapákem. Působil jako karikatura, vlastně celá ta jeho linie příběhu. Což není špatně, ale spojení s onou veskrze vážnou legionářskou linkou mi zkrátka nesedlo.

Buď mi něco uniklo (mohlo se stát) anebo byl konec trochu uspěchaný. Chybělo mi tam ještě pár střípků toho jak a proč.

A co mi rvalo oči z důlků, to byl ten policejní rada. Nedokážu posoudit, jestli šlo o neznalost autora nebo spíš další vyjádření Viktorova diletantismu, ale točilo mě to celou dobu

Přesto musím tenhle počin zhodnotit jako povedený, alespoň na poměry Poonty tedy určitě, neb uvedené výtky jsou povětšinou subjektivní pocity zmlsaného čtenáře.

1 05.05.2022

Začátek mi přišel poměrně dost rozvláčný a jak už tu padlo, chvíli mi trvalo postřehnout, že „už se to děje“.

A konec mi přišel lehce odbytý. Vysvětlení, proč se dělo, co se dělo, bylo fajn, ale příliš rychlé. Všechno jsme se dozvěděli ve dvou kratičkých kapitolách.

I tak ale dávám plný počet. Od knihy jsem měla velká očekávání a ona je vpodstatě i splnila. Navíc je napsaná moc hezky a čtivě (jen mě občas zarazil trochu podivný slovosled). Krátké kapitoly napomáhají udržovat napětí.

Za mě spokojenost.

7 04.05.2022

Ani nevím, kde začít, ale tohle se vážně nepovedlo.

Příběh je jedno velký klišé zabalený do desítek menších. Potetovaný bad boy s něžnou duší vs. křehká nevinná dívka, přísní rodiče, zakazující jí doslova vše, několik smrtelně nebezpečných situací a následných záchran života... Klišé se dá napsat i dobře a čtivě, čtu je moc ráda, ale tady se to moc nezdařilo. Jako fantazie pubertální slečny by to asi obstálo na výbornou, na papíře je to bohužel laciné a předvídatelné a celý příběh mi přijde jaksi podivně známý. Možná je v tom inspirace a možná je to jen opravdu hodně tuctový příběh.

Taky se mi nelíbí ta toxicita. Jak v Annině rodině, tak ve vztahu s Maddoxem. Jsem už velká holka a tohle si dokážu přebrat, leckterá mladší slečna ale třeba ne... Taky se mi nepozdávalo, jak autorka z Maddoxova pití udělala vlastně normální věc, a z řízení pod vlivem taky. Jasně, příběh není z českého prostředí s nulovou tolerancí, přesto... Zaměřuje se na mladé čtenáře

K tomu si přimyslete množství dalších nepříjemností. Třeba neustálé opakování „jsem“ (ach ta ich forma). Výrazy jako šedá myška, šťavnaté rty (klišé lvl milion). Nadužívání příslovcí v uvozovacích větách mi mnohdy doslova rvalo oči z důlků a ze spojení „řekl mi flirtovně“ jsem se málem opupínkovala.

Obě hlavní postavy byly docela na ránu a doteď jsem se nerozhodla, jestli jsou tak brutálně rozhárané, nestálé a hysterické, nebo jen podivně napsané.

Ničemu nepomohl ani fakt, že většina kapitol začíná probuzením a končí padnutím do postele, nuda.

Co bylo ale nejhorší? Střídání jejího a jeho pohledu. Ta železná pravidelnost „jednou ona a jednou on“ by se zkousnout dala, kdyby ovšem nešlo jen o dva pohledy na tutéž situaci. A to včetně dialogů, do písmene. Zkrátka vše znova, jen v mužském rodě a s pár myšlenkami navíc. To byla neuvěřitelná nuda! Abych ale autorce nekřivdila, tak zhruba od půlky tohle trochu zkrouhla, naučila se používat nepřímou řeč a občas se i posunula v ději dál, aniž bychom museli jednu scénu protrpět dvakrát.

Celkově se to od té půlky četlo trochu lépe. Zároveň jsem ale měla pocit, že už se to trochu táhne.

Závěrečný výstup Emily snad ani nemá cenu komentovat.

Abych byla upřímná, nejsem cílovka a nejsem na vyložený slaďárny, ale kvalitně napsanou, vtipnou a uvěřitelnou romantiku si přečtu ráda, byť třeba v YA podání. Tady se mi dostalo jen toho YA, víc nic.

Věřím, že autorka má potenciál zaujmout a když na svém psaní zamaká, jednou z toho může vzejít něco fajn. Já už ale asi nemám odvahu to znovu zkoušet.

2 19.04.2022

(SPOILER) Autorka umí psát velmi čtivě a napínavě, to ano. Ale buď sází na prostoduchost svých čtenářů, nebo je zkrátka povznesená nad rešerše a předkládá nám donebevolající pitomosti. Ta výměna motoru? To jako vážně? Clařina úvaha o počtu zbývajících nábojů? Jak by na to jako přišla, když neměla dostatek informací? Nehledě na to, že i kdyby je měla, její závěr by byl stejně naprosto lichý. Logika si zkrátka místy bere dovolenou a to je něco, co mi požitek ze čtení opravdu hodně kazí.

Jinak je příběh ale zajímavý a velice čtivý, i když námětem v tomto žánru nejspíš nijak nevyčnívá.

3 30.03.2022

Tohle je třetí kniha, kterou od M. K. Hardy čtu a koupila jsem spíš ze zvědavosti, jestli se autorka někam posunula.
V těch předchozích bylo mraky všech možných chyb, ale oceňovala jsem chytlavost příběhů díky fungující chemii. Tady ji postrádám a příběh shledávám nezáživným. Příjemným překvapením však byla skoro úplná absence pravopisných chyb a překlepů, korektura byla tentokrát zřejmě poctivější.
Jinak ale opět množství klišé, nedomyšleností, nelogičností... Snaha o propracované charaktery a vážnější ladění je fajn, ale zdá se mi nedůsledná a postavy ve svém jednání a myšlení nekonzistentní. Pro mě to zkrátka není uvěřitelné, bohužel. (Autorce bych možná doporučila držet se spíše té komediální roviny, která jí imho sedí lépe.)
Knihu jsem prozatím (ve třetině) odložila a nic mě nemotivuje číst dál. Uvidíme, zda se k ní někdy vrátím.

2 14.03.2022

(SPOILER) Takhle kniha mě už před časem lapila do svých spárů povedenou reklamou a anotací, která slibovala napínavé čtení. Měla jsme hodně velká očekávání. A hned na začátku jsem byla zklamaná. Ani trochu mi nesedl vypravěčský styl, kdy je okomentováno každé slovo a každý pohyb každé postavy, bylo toho zkrátka moc. Dost mě to iritovalo a já se nemohla začíst. To množství postav a neustále skákání z jednoho místa na druhé a kupení záhad a nedořečeného mi v tom nijak nepomohlo.

Ale četla jsem dál a ani nevím jak, ale počáteční rozladění najednou zmizelo. Postavy se stávaly reálnějšími a rozpoznatelnějšími a já se najednou přistihla, jak spřádám teorie, vymýšlím, co se asi tak stalo... Kdo to zapálil? Kde je Lukáš? Co tají Robert? A Anežka? Proč Viky blbne? Kdo je Adam? Co se stalo Dušanovi a jak s tím podivným rodinně-přátelským propletencem souvisí Márty s Víťou?

Počáteční handicap zapomenut, ba co víc, už se jako handicap vůbec netváří, takhle to zkrátka muselo být.
Styl vyprávění je sice zvláštní, jak už jsem zmiňovala, je svým způsobem strohý a syrový, přesto ale oplývá množstvím detailů a dokáže skvěle navodit atmosféru.
Nádherná hra se slovy, místy omračující, přesto přirozená (viz třeba popis dne, kdy zemřel Franta).
Postavy jsou rozmanité a kdyby byl zvolen jen o fous jiný přístup, působily by dost možná jako karikatury. Ale takhle ne, takhle jsou to působivě vykreslené charaktery. Jako čtenář jsem měla pocit, že je všechny důvěrně znám a že dokonce chápu i všechny jejich vrtochy a podivnosti. Chápu, proč se chovají, jak se chovají.

A třešinkou na dortu je zvolený koncept, kdy nás autorka na konci prvního dílu nechává na faktickém konci, zmatené a popletené, aby nás následně hodila na začátek a krůček po krůčku nás v malých náznacích seznamuje s odpověďmi na (téměř) všechny předchozí otázky.

Zkrátka, tohle byla jízda a rozhodně to nebyla má poslední kniha téhle autorky.

2 18.02.2022

Líbily se mi všechny předchozí autorčiny knihy a tak jsem i od téhle měla velká očekávání, byla jsem dost zvědavá, jaké místo na pomyslném žebříčku zaujme. A je to jednoduché, je první! Ze všech knih Dagmar D. Čechové se mi tahle líbila nejvíc a suverénně vytlačila z prvního místa „Nesejdeš z cesty“.
Téma nevěry a mezilidských vztahů je veskrze obyčejné. I postavy, včetně hlavní hrdinky, jsou dost všední. Ale to je na tom to úžasné, protože jsem měla pocit, že mi příběh vypráví kamarádka, nebo že možná čtu Editin blog. To vše podtrhují i dialogy, vybroušené, přesto dokonale reálné. A co ještě oceňuju? Skvělou práci s jazykem, ta hra se slovy, neotřelá spojení, pojmenování, metafory, to je koncert, který, bohužel, v knihách moc nevídám.
Kdo je tou jednou z pěti, jsem se dovtípila poměrně brzy, někde mezi třetinou a polovinou, což však vůbec nevadilo (nadto tuším, že to byl záměr). Zkrátka a dobře, opět po všech stránkách parádní práce. Moc se těším na další! :)

7 11.02.2022

Tahle kniha se mi špatně hodnotí, protože jsem nerada zlá a u českých autorů je to tak nějak důvěrnější.
Začala bych tím, že příběh měl zůstat ještě pár let v šuplíku.
Setkala jsem se s pravopisnými chybami (mě/mně) i stylistickými chybami a opakováním slov i celých frází („nejsem ten typ“). Mnohdy mě dost iritovaly krátké úsečné věty, někdy text nedával smysl. To mi čtení hodně znepříjemňovalo.
Moc tomu nepomohly ani zjevné nelogičnosti, věčné chyby, nedotažené charaktery či pozadí. Postavy se dost často chovaly naprosto nelogicky a proti svým vlastnostem, zvlášť u hlavní hrdinky to bylo hodně patrné.
Celkově to podle mě není text na vydání.
Pokud jde o děj, klišé mi asi tak nevadí, předvídatelnost bych taky zkousla, ale když se to přidá k tomu všemu ostatnímu, je zle.
Po realitě ani stopa, bohužel. Navíc na mě z celého příběhu čiší cosi jako snaha o světovost a bombastičnost (jména atd.), vyznívá to ale spíš úsměvně.
Ale abych jen nektitizovala, autorka umí hezky pracovat s chemií a navzdory všem výtkám, je text poměrně chytlavý a čtivý.

2 10.02.2022

(SPOILER) Do čtení tohohle příběhu jsem se pouštěla s vědomím, že se od předchozích autorčiných počinů výrazně liší. Neměla jsem obavy, že by se mi příběh nelíbil, ale přece jen jsem netušila, co očekávat, kterým směrem se ona odlišnost bude ubírat. Nakonec na mě dýchla už v prvních řádcích a nebylo to vůbec nepříjemné.
Náctiletí hrdinové jdou většinou mimo mě, mám k nim už zkrátka daleko a tak po jejich příbězích často nesahám. I tady jsem váhala, jestli je to to pravé, ale příběh mě velmi brzy pohltil. René byl navíc zcela uvěřitelný, řekla bych až typický puberťák, se všemi obavami a vzpurností, které k tomu patří.
Zápletka pro mě byla zajímavá a originální. A struktura příběhu taktéž. Nahlédnout na dění očima jedné postavy a pak nabídnout i pohled z druhé strany, to může být někdy ošemetné, zde se to ale mimořádně povedlo a ani na minutku jsem se nenudila, nekonalo se žádné zbytečné opakování.
Co musím opravdu ocenit je způsob, jakým mě autorka vtáhla na místo dění, nejprve do Normandie, poté do Skotska. A to bez obsáhlých popisů a jakýchkoliv jinýcht násilností, zcela přirozeně jsem tam prostě byla s Reném.
A zvlášť mě potěšila promyšlenost všeho okolo Liz a jejího konání za oknem, to byl doslova koncert!
Přestože autorčin styl se nevyznačuje množstvím implementovaných zeměpisných, dějepisných, politických a jiných informací (jako třeba díla Wilbura Smithe, Dana Browna, Jean-Luc Bannaleca a dalších), přesto si i odsud několik zajímavých a velmi překvapivých poznatků odnáším, viz třeba schopnost špačků naučit se mluvit, či slané ovce.
Suma sumárum, tahle knížka se od předchozích opravdu výrazně liší. Je to krok stranou od všedně realistického příběhu (v tom nejlepším slova smyslu), který se mi po přečtení Nemusíš a Nesejdeš z cesty stal jakýmsi poznávacím znamením autorky. Ale osvěžující krok, což dosvědčuje rychlost, s jakou jsem ho zhltla.
Už se těším na leden!

6 06.12.2021

Tohle pro mě bylo velmi zajímavé čtení. Už ien proto, že si o sobě taky ráda myslím, jak jsem racionálně založený člověk. Ale stejně jako Vanda jsem přesto lecčemu otevřená, někdy více, jindy méně.
S touhle knihou jsem věděla, do čeho jdu, a byla jsem na to nesmírně zvědavá. Téma osudu a věšteb je v mých očích zrádné, jelikož se často zvrtne v něco, co není ani náhodou uvěřitelné. Tady to však autorka zpracovala mistrovsky a já si to báječně užívala. Hlavní hrdinka zažila přesně tolik, aby to mohly a nemusely být náhody, správně se v tom rochnila (tedy pro ni to úplně správné nebylo, ale pro mě jako čtenáře rozhodně ano) a dostala od života i sebe samé pořádně naloženo.
Výsledkem pro mě bylo naprosto fascinující a reálné čtení. Často jsem měla pocit, že tam s Vandou sedím já. Poslouchám, přikyvuji, doptávám se a absolutně se neodvažuji ji soudit.
Stejně jako u Nemusíš! I tady jsem se dojímala. Jen trochu víc. Ty příběhy mají několik stejných jmenovatelů a musím říct, že bezvýchodnost některých popisovaných situací, ta beznaděj, zoufalství... Všechno to na mě mezi řádky přímo čišelo, představovala jsem si v těch situacích sebe a bylo mi vážně smutno. A tohohle zprostředkovaného zážitku si moc vážím, člověka to tak nějak donutí si znovu uvědomit, jak dobře se vlastně má
A ten konec byl třešinkou na dortu.

7 17.11.2021