Marcik7 komentáře u knih

Molly, dcera z velmi bohaté rodiny a Leo, válečný reportér tmavé pleti. Zamilují se do sebe a vezmou se. Leova práce je velmi časově náročná a nebezpečná a je příčinou jejich neshod. Po vážném úraze se vyrovnávají nejen s jeho následky, ale snaží se znovu vzkřísit svůj vztah.

Když se Clařin manžel Peter po plánované roční odluce nevrátil domů, požádá o pomoc Armanda Gamache. Vydají se s přáteli po jeho stopách do mnohdy překvapivých míst a vodítkem jsou Peterovy velmi zvláštní obrazy. Na konci je čeká něco nečekaného.
V tomto díle je to hodně o psychologii, rozebírání všech postav do hloubky, napětí v něm opravdu moc není. I tak doporučuji k přečtení a jsem zvědavá, jaký bude další díl.

Příběhy sedmi vdov, které ztratily muže při neštěstí v dole. Je zajímavé sledovat i proměny doby, ve které vyrůstaly a žily se svými blízkými. Musely toho hodně zvládnout, naštěstí nacházely podporu a pomoc u svých rodin i přátel, ale to nejtěžší- smutek ze ztráty blízkého člověka, musely vlastně zvládnout samy. Styl vyprávění je prostý, přímočarý, autentický a přes všechen ten smutek je z něj cítit jakési smíření a naděje, že bude zase dobře.

Ach jo, taky by se mi líbilo mít několik domů a byt, cestovat po světě, potkávat samé úžasné charismatické muže a nemít nouzi o peníze. Přišlo mi to nereálné, přitažené za vlasy a tak trochu mišmaš. A ten konec- jak to vlastně dopadlo s tím domečkem u moře v Provence…

Nevím jak popsat své pocity z téhle naštěstí útlé knížky, snad trapno, nepatřično, prostě mám radši Halinu jako vtipnou glosátorku.

Nebudu prozrazovat, čeho se týká poslední případ party vyšetřovatelů z kanceláře číslo 141, ale byla to zase síla. Jinak Váňa je pořád stejný žrout, Chosé pořád stejný sexuální loudil, ale Kuky řeší péči o smrtelně nemocnou maminku, což je taky síla zase jinak… a to netuší, že se nad všemi vznáší pověstný Damoklův meč. Kdo přečte, pochopí.

Podle obálky jsem čekala velkou srandu. Ta se sice nakonec taky dostavila, ale zároveň autorka vyprávěla velmi autentické zážitky s muži , ať už byli všichni její či nikoliv. Bylo to psáno zajímavě a také uvěřitelně, co bychom si namlouvaly, že.

Zase jsem se ztrácela v množství jmen, přídomků a příbuzenských vztazích. No neměl to Ota ani Oldřich z Chlumu jednoduché a nic tomu nepomáhalo, že život obyčejných lidí neměl příliš velkou cenu.

Začala jsem další sérii detektivních příběhů Martina Goffy. Tentokrát je hlavní postavou žurnalista Marek Vráz, začínající na postu spíše poslíčka pro všechny starší a zkušenější kolegy. Zaujme ho případ zmizelé dívky, kterou znal ze školních let. Vyřešení případu po 22 letech bylo opravdu překvapivé.

Nic světoborného, stále se opakující vtípky a průpovídky, teď více zmiňovaný blížící se začátek války.

Po nálezu kosterních pozůstatků na hranici dvou okrsků je Kim nucena po několika letech spolupracovat s Travisem a jeho týmem. Hlavním motivem je zde rasismus ve všech podobách a do nebezpečí života se dostane hlavně Stacey ve snaze dokázat, že je schopná policistka. Bylo to zajímavé, velmi napínavé a místy dost drastické, prostě skvělá Marsonsová.

Hilda je malá holčička s velkou fantazií, Větvík je “liškoloušek” její mazlíček. Spolu prožívají různá dobrodružství, tentokrát probudili Ledoucha,, protože toužili po sněhu a málem to přehnali.

Další příběhy mé oblíbené čtveřice, tentokrát s dalšími pohádkovými postavami, hlavně vodníky.

Raker je muž se svými vnitřními běsy, skvělý psycholog a když se pustí do nějakého případu, nic ho nezastaví. Trošku mi vadila ta spousta jmen, po několikadenní pauze ve čtení jsem měla problém vzpomenout si, kdo byl kdo. Ale jinak napínavé, líbilo se mi to.

Krásné, něžné, silné, i když lehce předvídatelné. Člověk to všechno většinou už ví, ale je dobře si to připomenout. Třeba že bez deště duha nevznikne…

Je fakt, že se dalo spojit oba díly do jedné knihy. Ale mělo to spád, bylo to čtivé a zábavné. Autor zůstává i nadále v mých oblíbených.

Případ tentokrát sahá až do minulosti před 35 lety, k tragédii jedné amišské rodiny. Bylo to napínavé a mělo to spád, vraha jsem neuhodla.

Další případy píseckých četníků v časech blížící se druhé světové války.

Co to jako mělo být ? Hromada náznaků, nejistot a nejasností, zjištění, která nikam nevedou. Něco se tam klube, ale proč tak hloupý konec? Tak přece může končit kapitola, ale ne knížka. Jasně že jdu shánět další díl…

Kam ten Carter chodí na nápady, jakými nejhroznějšími způsoby sprovodit člověka ze světa? Opět napínavé, každá kapitola končící tak, že čtenář prostě musí číst dál a dál. Já si teď dám nějaký hodně lehký žánr.