Mánička178 komentáře u knih

Moje první knížka od Váchy a jsem velmi velmi nadšená... Těším se na další, které jsou prý více duchovní :)

2 23.08.2015

Horolezecká literární laskomina, ze které bohužel opravdu mrazí... Propracovaná, podrobná a neodfláknutá investigativní práce, která vyústila v kvalitní příspěvek k literatuře faktu... Zároveň je příjemně zpracovaná pro čtenáře, který opravdu cítí bezvýchodné chvíle, které se skutečně odehrály... S touto knihou se přenesete z obýváku až pod sérak na K2 a pocítíte zoufalost situace, i když je to proti realitě hodně hodně slabý odvar...
Když bych měla hodnotit reálnou událost, musím v mnohém souhlasit se sumcickou... Zaslepenost vrcholem, do nebe sahající touha lidských eg "pokořit horu" (nesnáším tohle spojení, které občas "vyblije" kdejaký namistrovaný rádobyhorolezec), amaterismus (nedostatek lan), ignorace (ve dvě se má začít sestupovat, přitom se v šest ještě někdo drápe na vršek) - tyto a mnohé další atributy účastníků expedic mluví za vše... Není se co divit, že jim K2 nakopala prdel.

1 22.08.2015

No, možná jsem příliš krutá ve své kritice, ale knížka mě zklamala... :( Jde z ní velmi cítit, že autor není spisovatel, chybí tomu prostě nějaký šmrnc, další rovina, nějaké to "něco", co vás vtáhne a nepustí... Řeknu rovnou, že jestli tuhle knížku něco prodávalo, tak (spoiler) snad jenom to, že jednomu z účastníků umrzla noha... Smutné :(
Přišlo mi to jako takové suchopárné vyprávění událostí: Přijeli jsme v osm ráno, taxikář se nás snažil oškubat, v hotelu byli švábi, dokoupili jsme zásoby, vyrážíme s dobrou náladou směr jihozápad etc... na některých místech se zrodil pokus o vtip, ale zůstalo bohužel jen u pokusu... Ubíjející je řešení otázky smyslu horolezctví: Proč má každý truhlík, který dvakrát vylezl na nějaký kopec potřebu toto řešit a vyjadřovat se k tomu v knížce?
Navíc ve mě zahnízdil nevraživý pocit vůči autorovi a celé eskvadře z toho důvodu, že je z celé přípravy cítit jakýsi amaterismus... (nevím, jaké předchozí zkušenosti měli účastníci této expedice, ale vsadila bych se, že nijak extra valné)... Jak může někdo lézt na "skorosedmitisícovku" bez maček, jen s nesmeky? Vyrážet na vrchol v osm ráno a jiné perly... Omg... :(

22.08.2015

Hmmm... jak jsme se shodli s kamarádem: máme pocit, že jsme o něco přišli, že se z toho dalo vytřískat mnohem víc... Miriam jistě měla zajímavý a nabitý život, ale knížka mapuje jen krátký, i když zřejmě intenzivní part strávený v horách Ameriky (nejen USA). Kniha je založena na deníkových zápisech Miriam, nic víc, nic míň. I když je pravda, že je v ní pár myšlenek, které mě zaujaly a utkvěly mi v hlavě (i na papíře :)).
Co mi na Padající hvězdě přišlo vážně moc prima vystihuje poznámka Heleny Lipenské na přebalu knihy: "Příběh odvážné, až 'horami posedlé' dívky, který je okořeněn detaily, jež, troufám si říct, vidí jen ženy."
A to se mi na ní opravdu líbilo - pro mě první knížka o horách a lezení, kterou napsala holka :) Jak hory cítí žena, jak cítí lezení a touhu po svobodě v horách žena, co cítí, co se v ní míchá za emoce, boj s porážkami, bolestí, samotou... I když je ta knížka v určitých ohledech ochuzená, je na ní i nějaká přidaná hodnota, ženský pohled. Je to prostě trochu jiné, než když o zlézání vršků píše chlap :)

Ať vám nikdy nechybí vaše hora... :-)

1 22.08.2015

První díl mě tak obrovsky namotivoval, že jsem ten druhý přečetla za dva dny intenzivního čtení... Stránky jsem doslova hltala a nemohla se jich nabažit. Margaret Mitchellová ze mě svým literárním stylem učinila hotového literárního upíra :D

Ač mi Scarlet byla a je navýsost protivná a řečeno slovy MM "hodna pohrdání", svým způsobem byla v určitém smyslu dokonalou verzí toho, co byla... :) Horká krev, vzpurná, nekonformní, emancipovaná - v tomto mě velmi bavila, v tom ostatním už tolik ne :) A Rhett, to je prostě americký Peyrac (ach :D)...

Jediné co mě mrzí je to, že jsem během čtení začla pátrat po filmu z roku 1939, a jak jsem uviděla filmové představitele těchto dvou postav (i jen z obrázku), už jsem si jména spojovala pouze s nimi a ne s těmi představami, jak jsem měla v hlavě předtím. Neměla jsem to dělat :) Představa mého Rhetta byla na začátku daleko hezčí, než když jsem pak celý druhý díl měla před očima Clarka Gableho a VIvien Leigh :D

Ale kniha dokonalá, bude odteď jednou z mých nejoblíbenějších romancí :) 5*

2 10.06.2015

Hořela jsem nedočkavostí, jaké bude číst tuhle legendu :) A musím říct, že jediné, co mě na tom bylo vysoce protivné byl charakter Scarlet O´Harové :D

Líčení georgijské rudé krajiny plné bavlníkových plantáží, historie starých jižanských rodů, společenského života a setkávání pravých dam a gentlemanů je předloženo tak čtivým, živým a šťavnatým způsobem a ač někdy sáhodlouhé, nikdy nenudilo... Naopak mám pocit, jako bych díky této knize skutečně žila v Georgii 2.poloviny 19. století, tak moc se mi celý příběh vrýval pod kůži, až jsem se málem sama viděla v obrovských šatech a starostmi, které měly tehdejší dámy :D

Do této doby jsem také nevěděla téměř nic o válce Konfederace a Unie, takže i pro dokreslení historie USA byla kniha nadmíru poučná...
Zároveň mě přivedla na myšlenku, že zatím žádná jiná kniha odrážející hrůzy války se mě snad nikdy tak nedotkla jako tato... Obzvlášť pasáž, kdy syn doktora Meadea Darcy píše rodičům dopis, ve kterém prosí tatínka o boty mi přišla nanejvýš zoufalá a jakoby mě opravdu "vcucla", že jsem měla pocit, že stojím na frontě a sama nemám boty, že stojím uprostřed lazaretu a všech umírajícíh a naříkajících a cítím všechny ty pachy, o kterých Scarlet mluví... Po úvaze jsem došla k tomu, že to je zřejmě způsobeno tím, že tu knihu psala žena - nebylo to tak tvrdé a surové, ale tak nějak víc empatické a to asi způsobilo tento "živý" pocit...

Dokonalé!

1 10.06.2015

Úsměvné a pohodové příběhy pro chvilky, kdy chcete vypnout :)

30.05.2015

Naprostý mazec... Neuvěřitelně strhující vypravěčský styl Nicolaie Lilina, který vás vtáhne do poválečného života bývalého profesionálního odstřelovače v posovětském Rusku, i když vás dosud nic takového nezajímalo :D Přemýšlím nad tím, do jaké míry jsou zde líčena fakta či autobiografické zážitky... Protože jestli to takto opravdu funguje/fungovalo, pak nemám slov...

2 24.05.2015

Moc pěkné vrátit se po tolika letech do dob, kdy jsem si Tintina (a další komiksy) chodila půjčovat do knihovny jako dítě... :) Ocenila jsem jakési "vysvětlení" příběhu... Člověk by to bral jako malůvky, přitom tam je tolik odkazů a příměrů k politice za války... Skvělé! :)

19.05.2015

Na Tři muže ve člunu jsem byla velmi zvědavá, ale nějak se mi nepodařilo do nich pořádně začíst, což mě mrzí... Možná po téhle knížce ještě někdy sáhnu a bude se mi líbit víc... :) Na svou dobu to ovšem musela být skutečná pecka :)

2 19.05.2015

Po obsahové stránce je to vážně masakr. Musím říct, že u některých pasáží se mi dělalo vyloženě špatně od žaludku, když jsem si promítla ten akt do sebe...(při představě kocoviny :D) Taky mě opravdu zarazilo, jak moc se člověk dokáže huntovat a tělo ho přitom pořád drží...

Donutí vás to přemýšlet, a to nejen o lidech, kterých se ta kniha vyloženě týká, nebo o tom jak šťastní jste, že něco podobného prožívat nemusíme... ale i o vašem okolí, ve kterém dost často najdete lidi, kterých se to v budoucnu týkat bohužel může :( Josef F. jde jednoduše až na kost a moc oceňuji, že nás netknuté vzal na exkurzi za zdi, kam bych se díkybohu snad nikdy nepodívala a doufám, že ani nepodívám...

Je mi líto lidí, kteří musí prožívat něco podobného, jejich okolí - rodin, především partnerů a dětí... Zamysleme se nad svými závislostmi, které se prvoplánovitě zdají, že nám dávají svobodu dělat si, co chceme... Ale není to jinak? Nedělají z nás pomalu, ale jistě otroky, nad kterými práská bičem naše tělo???

4 16.05.2015

Byla jsem zvědavá, jaké to bude, když jsem četla tak rozporuplné reakce. Těšila jsem se, že se pobavím a ani by mi tak nevadilo, že to nemá v sobě žádné myšlenky, jak tu někdo kritizoval... Ale toto opravdu bolelo. Přirovnání "literární Kameňák" to vystihuje myslím na výsost přesně. V každém odstavci nacpaný "rádobyvtip", až to po čase bylo opravdu zoufale únavné... Humor postavený na sprostých slovech hraběte, ožralé hospodyni, protivném kastelánovi, věčně depkující matce - takto cílený humor opravdu zapadá k naší národní povaze... Když bych rýpala do detailu: Vypravěčka, která se učí česky, ale ví, kdo je to "kyrysník"? Autor podle mě spoustu věcí nedomyslel... Myslela jsem, že dočtu do konce, ale utrápila bych se do úmoru... Poslední kapkou byly věty:
"Pak jsem šla s Olinem a Laďou (pozn: psi) do parku. Jejich močové měchýře jsou nejspíš bezedné, neboť značkovali každý strom, kolem kterého jsme prošli. Taky dost kadili."
Tomuto se má člověk smát? Toto má být oddechové čtení? Pro mě jednoduše totální brak, kterým si člověk akorát zaplácal mozek, který mohl věnovat bohulibější činnosti... Přidávám na seznam knížek, které mě děsí... :D

Během čtení jsem se několikrát pozastavila nad stylem mluvy hlavního hrdiny... Takhle mluví 15letý kluk? Kdo v tomhle věku řekne slovo "zdviž"? Nejdřív jsem to přičítala překladu, ale pak mi nějak postupně došlo, že ten kluk možná takový je nebo je to půl na půl... Nikdy jsem nečetla něco tak osamělého... Opuštěnost z toho přímo přetéká... A ten závěr mě celkem rozsekal... Rozhodně ať to nečtou lidé s depresivními sklony...

1 26.04.2015

Bohužel jsem se do hry nemohla nějak vpravit, ale to bude zřejmě tím, že dramata zase tak často nečtu. Aspoň je načase na něčem zapracovat :) Nejvíc se mi líbilo zpracované téma o neschopnosti čelit pravdě... a i po tolika letech od prvního vydání to pořád odráží každodenní realitu... nadčasové, výsledný pocit super! :)

26.04.2015

Upřímně řečeno si nepamatuji, kdy mě knížka naposledy rozbrečela, jestli vůbec kdy. Ale Lovec draků jich ze mě pár opravdu vyždímal...
Taky se mi opravdu nikdy nestalo, že by mě příběh "vcucnul" natolik, že zapomenu vystoupit z vlaku. (Tímto děkuji průvodčímu, který mě nechal jet do další zastávky zadarmo a bez pokuty, i když si nejsem úplně jistá, jestli si v hlavě potajmu neťukal na čelo, když jsem mu vysvětlovala, že k tomu došlo kvůli knížce :) )
Lovec draků je opravdu strhující příběh. Přijde mi tolik originální - díky místu, kde se odehrává, díky kultuře, kterou přibližuje, ale i proto, že vypráví o životě tak odlišném od toho evropského, resp. západního. O životě plném krutosti, bez slitování, plného nejistot... Ale přesto všecko jsou si tam lidé a hlavně rodina mnohem blíže, než je tomu tak v této době uprostřed světa pohodlí a relativního luxusu.
Opravdu mě ze srdce těší, že Lovec draků prorazil na plné čáře v době, kdy si díky mediální masáži pod pojmem Afghánistán představíme akorát teroristu se samopalem, který vraždí ve jménu Alláha. Ale jaké útrapy si tento národ musel vytrpět, to už ví jen málokdo. Jsem potěšena, že mi tato kniha i rozšířila obzory v tomto směru a rozbořila pár předsudků.
Kombinace reálií, úžasně čtivý vytříbený vypravěčský styl, morální stránka (lidské chyby, čest, věrnost, pokání, odpuštění) - to vše ústí do jediného tvrzení - pro mě nezapomenutelná kniha, která se řadí do mých TOP. K pěti hvězdičkám v duchu přičítám ještě jednu imaginární a těším se na přečtení dalších knih Khaleda Hosseina... :)

9 11.04.2015

Anne mi je nesmírně sympatická tím, že prožívá ty samé nálady a problémy jako současné dospívající dívky - střety s rodiči, chlapci, sourozenci - některé problémy jednoduše přetrvávají navzodry různým dobám...
Jak už zde někdo trefně podotknul, v Deníku lze také pozorovat Annin vývoj: zkoumá sama sebe, svoje pocity, uvažuje, pozoruje se a je daleko přemýšlivější než leckterý dospělý člověk, což je tolik obdivuhodné. Nadaná, vtipná, cílevědomá... Úžasné mi přišlo také její vnímání role ženy ve společnosti - opravdu neuvěřitelně vnímavé 13leté děvče, navzdory vrtochům, které puberta přináší.
Asi nejvíce ve mě trnulo, když psala o svých plánech do budoucna. Z těch řádků je neuvěřitelně cítit, jak moc se jí chtělo žít, být spisovatelkou a něco dokázat, nebýt pouhou hospodyní...
Zároveň si lze udělat obrázek o válečném strádání, nutně přicházejících ponorkách, všudypřítomném strachu a nejistotě, které jsou u čtenáře znásobeny tím, že deník je autentický... RIP, Anne...

4 05.04.2015

Pro spoustu lidí to je/bude určitě odpad... Ale myslím, že pro člověka, který má nějaké duchovní potřeby a neomezuje se jenom na tenhle svět a na to, na co si může sáhnout, může být tato knížka přinejmenším inspirativní...
Nikdy jsem podobnou knihu nečetla, ale jsem ráda, že jsem se k ní dostala, protože mě osobně zbavila několika předsudků, nenásilně mě donutila přemýšlet a připomněla mi, že Láska je nejvíc na světě...
Hodně se mi na ní líbilo, že se nebojí odpovídat na otázky, které chtě nechtě vyvstávají každému (ne)věřícímu člověku na mysli: Proč Bůh dopouští lidské utrpení? ale i další... Několikrát jsem se u čtení také zasmála, někdy se mi u ní chtělo až brečet... Není se prostě čemu divit, že to bylo nr. 1 v Timesech, originalita se tomu upřít rozhodně nedá :)

7 29.03.2015

Mám z této knížky celkem rozporuplné pocity, čekala jsem od ní nějak víc, obzvlášť když si vzpomenu, jak ji téměř každý vychvaluje do nebes... Jistě, styl je čtivý, nejde jen o prachobyčejný příběh a je to prošpikováno filozofickými úvahami, odráží se zde i několik historických momentů a žití v nesvobodné zemi... Autorovi se nedá upřít, že vidí hlouběji a dál než zástupy ostatních lidí kráčejících po tomhle světě a navíc to dokáže zachytit slovy. Občas mě ta knížka i dojala...
Ale pořád ve mě zůstává taková nějaká pachuť nemastnosti a neslanosti... Třeba až si Nesnesitelnou lehkost bytí někdy přečtu znovu, tak mě "vcucne" víc...

2 29.03.2015

Slyšela jsem ještě jako nestudent švédštiny, že tato knížka od Selmy Lagerlöf je legendární, proto jsem se rozhodla o ní napsat svou diplomku :)
Přečetla jsem všech pět překladů a každý je jiný. Osobně se mi líbil nejvíc ten z padesátých let od Dagmar Pallasové, který je asi nejznámější... Škoda jen, že pár kapitol z originálu chybí (týkají se náboženství).
Překlad z roku 2007 je o desítky procent osekaná verze originálního díla. Zaměřuje se daleko více na pohádkovou, dobrodružnou linii, původní vlastivědný rozměr už nehraje prim, a to je myslím velká škoda, protože je to dílko naučné tak nějak nenásilně prostřednictvím legend, pověstí, zvířat mluvících lidskou řečí (inspirace Kiplingovou Knihou džunglí)... Doba si holt žádá oběti :-/

4 22.03.2015

Prvotina Radky Denemarkové, která je naprosto úžasná! Jako první jsem četla knížku Peníze od Hitlera, která na mě hodně silně zapůsobila (zejména tématem žena x odsun x 2. sv. válka), proto jsem se rozhodla přečíst celou spisovatelčinu tvorbu posloupně tak, jak vycházela a sledovat jak se mění, jaká je...
Její jazyk je pro mě nepopsatelné unikum a hltat očima a vědomím její vyjadřovací prostředky, to je obdivuhodné, prostě zážitek. Ačkoli obsah, potažmo slova, kolikrát opravdu vyloženě bolí, někdy se až štítivě hnusí... Přesto zanechávají v člověku vypálenou stopu a takovou literaturu miluju... po které nezůstane prázdné místo a člověk si nevzpomene akorát na to, jak vypadal přebal.
Jen by mě zajímalo, jak moc asi musí bolet autorku tvořit takové knihy... Když bolí samotné čtení, tak tvorba musí být pěkně výživný porod...

8 22.03.2015