mamadli1922 komentáře u knih

Kdo čeká strhující příběh ze soudní síně nebo psychologickou sondu do duše sériového vraha, bude zklamán. Naštěstí ani jedno jsem od knihy nečekal, i když některé momenty z výslechů Petra Stumpfa byly velmi silné a dobře napsané. První polovina se mi i dost líbila. Bohužel ta druhá už byla spíše nijaká. Když už se děj začínal rozbíhat, přicházely situace, kdy si ve vypjatých chvílích postavy "sedly" a vyprávěly si historky z mládí, v čemž jsem ani po dočtení nenašel pražádný smysl. Největší slabinou knihy je kompozice, která opravdu ubírá na atraktivitě a bere čtenáři chuť ke čtení.

09.07.2018

Pan profesor je člověk, kterého moudrost nepolíbila, ale spolkla jako malinu.

6 25.06.2018

John Irving je vskutku unikátní autor.

Jeho knihy jsou opravdu studnice emocí. Nesměle se seznamujete s postavami, snažíte se jim přijít na chuť, váš vztah k nim se mění kapitola od kapitoly, někdy vás štvou, že nevíte, zda vůbec máte chuť číst dál, jindy jim nerozumíte a začínáte panikařit, že vás příběh snad nudí. Nakonec se ale všechno spojí, protože Irving je skutečně pan spisovatel, řemeslník, který skládá větu za větou jako mravenec nese jehličí na mraveniště.

Poslední noc na Klikaté řece je perfektní vylíčení vývoje spisovatele, postavy bezmála z masa a kostí. Není to jednoduché čtení, ale ne každý krásný vztah je vždy jednoduchý :)

7 22.06.2018

Každá povídka v knize je prvotřídní námět na román. Skvěle potvrzují pravidlo, že nejdůležitější je to, co není napsáno. Častokrát zůstane za fikčním světem v povídce v hlavě čtenáře ještě jiný svět, rozvětvený těmi několika málo slovy.

2 20.01.2018

Skvělá četba, smál jsem se od začátku do konce, až možná spolucestující ve vlaku zvažovali telefonát do ústavu. Hašek je prostě genius. A ti, co to berou jako přitažené za vlasy, musíte k tomu přistupovat trochu (víc) s nadsázkou :)

14.01.2018

Stejně jako řada jiných rozsáhlých sérií i toto dílo tvoří v podstatě samostatnou kulturu. Příběh klání rodů Chemistrů, Birellů, Maratheonů, Párků a Gamejoyů prostě baví. Martinův styl je čtivý a proto nevadí ani občas výrazná retardace děje.

12.09.2017

Velmi silné téma, knihá má spád, zpracování ale plné patosu a bez možnosti čtenáře utvořit si vlastní názor. Hodně věcí je dáno příliš po lopatě a než si na to čtenář zvykne, má chuť knihu odložit. Je vidět, že autorka má co říct, ale spíš neví jak.

1 26.06.2017

Šestnáctiletí puberťáci se nazvájem nazí bičují, nutí jíst výkaly, souloží spolu a pak o tom debatují jako profesoři filozofie.

POZOR MOŽNÝ SPOILER

Moje první kniha od Keplera a rozporuplné pocity. Už jsem si zvykl, že severské detektivky jsou až směšně přecpané sadistickými vraždami a vyšinutými osobnostmi, přesto mi trochu unikla spojitost mezi Josefem a Lydií. Jakoby postava Josefa v průběhu nějak vyšuměla do ztracena a jeho úloha v příběhu je pro mě takovou samostatnou záhadou. Nehledě na to, že PATNÁCTILETÝ šílenec toužící po zabíjení lidí uteče z nemocnice, policie po něm bezvýsledně pátrá, on si mezitím (zajímalo by mě jak) obstará adresu tajného policejního bytu, zabije policistu, který byt hlídá, unese sestru, se kterou souloží, a hurá dál zabíjet, zatímco celá země po něm bezvýsledně pátrá. Zlaté naše Případy prvního oddělení, tam skutečně může člověk věřit, že se všechno může opravdu stát, ačkoli je příběh atraktivní. Postava Josefa je skutečně slabinou. Jinak oceňuji celkovou vykonstruovanost složitého příběhu, návrat do Erikovy minulosti mě bavil. Jen mě překvapilo - na to, jak popisovali Benjamína jako křehkého invalidu, kterému při sebemenším zranění hrozí smrt, se kluk nakonec ukázal ve formě, že by možná zvládl lehčí variantou Spartan race.

5 04.02.2017

Docela by mě zajímalo, jaký je záměr pana Feriho v politice. Zatím na mě působí jako pseudokomik, který si hraje na novodobého myslitele. Kniha je trochu nešťastně zařazená do kategorie politologie, ačkoli konstruktivní politické názory autora zde najdete jen těžko (pokud vůbec existují). Pokud šlo o snahu vytvořit dílo, které si budeme jednou nostalgicky číst a vzpomínat na dnešní dobu, já si tedy raději pustím nějaký díl Ulice (nikdy jsem žádný nedokoukal). Jedna hvězda za občasné výroky, které smrdí humorem a originalitou.

10 10.01.2017

Je zajímavé, že autor znázorňoval kapitalismus v mnohém obdobně jako Orwell později komunismus.

4 10.10.2016

Tohle je Atikus.
Atikus nikdy neodsoudil člověka na základě barvy kůže.
Atikus se vždycky snažil vcítit do druhých lidí, než se s nimi přel.
Atikus je moudrý.
Buď jako Atikus.

8 02.07.2016

Ta nejkvalitnější a zároveň nejčtivější literatura byla vždycky založena na paradoxech. Příběh pronásledovaného kněze, který si do jisté míry uvědomuje svou zkaženost, využívá ochoty a víry lidí, stává se spásou, poslední nadějí křesťanů, ač je sám odstrašujícím příkladem všech křesťanských zásad. Úžasný román s fantastickými popisy a skvěle propracovanou psychologií postav. Čte se pomalu, jen se lehce degustuje, ale ve výsledku chutná hořce ale skvěle.

10 20.06.2016

Když se povinná literatura stane vášní. Úžasná kniha, dojemná, lidská, zapomenutá. Přitom ohromně čtivá i pro dnešního čtenáře. Egon Hostovský byl skvělý autor a je škoda, že dnes ho již zná málokdo.

2 06.04.2016

Nebudu si troufat jakkoli hodnotit poezii pana Koláře. Můj mladý, slepičí mozeček je příliš zakrnělý, než aby dokázal plně pochopit sdělení knihy. Tyto knihy mi připomínají, jak ubohé je samotný systém rozdělování hvězd ve jménu "práva na názor", jako by se mrtví básníci píšící o věcech, které já, Rozdavač hvězd, nemůžu nikdy pochopit,- třásli, aby moje hodnocení bylo co nejpříznivější. Velké verše, ale příliš, příliš mně vzdálené. Aspoň občas se člověk dokáže dotknout té velikosti.

"Byl ženat a měl dvě děti.
Ty děti, Bože, kdyby těch nebylo,
to by bylo hrdinů v národě,
odhodlaných, statečných,
nepoddajných, příkladných bojovníků!
Byl ženat a měl dvě děti."

Jedna z nejlepších psychologických próz všech dob. Není co dodat.

8 19.03.2016

A kdo je nakonec člověk a kdo je vlk? Stejný způsob lovu, stejná obrazotvornost, stejné sny, stejné příběhy vyprávěné před spaním. A kulka ublíží všem stejně.

8 02.03.2016

"Vykřikla jeho jméno a rozevřela náruč. Běžel k ní a jednou rukou se na ni pověsil. Druhou stále držel za zády, jako by v ní držel kytici lučních květů.
"Něco jsem ti přinesl, maminko!" křičel. "Něco jsem ti přinesl, maminko! Něco jsem ti přinesl, něco jsem ti přinesl!""

Do dneška mám v živé paměti, jak jsem hltal tuto svou první kingovku sám v internátním pokoji a pak se bál jít přes chodbu na záchod. S husí kůží na zadku.

16 20.02.2016

I přes všechny nedostatky musím dát pět hvězd.

Myslím, že tahle doba takové knihy potřebuje - její obraz s tichým voláním po krásách minulosti. Přijde mi přízemní nazývat tu knihu thrillerem, dneska je ve zvyku tak nazývat všechny příběhy, kde figuruje šílenec, který vraždí. Kniha a její styl mi připomínal Lolitu, ubohou zpověď perverzního, zamilovaného a hrozně smutného chlapa. Působivá du-forma, humor, který mi sedí. Podle mě tato kniha potřebuje ještě dozrát, možná by neuškodilo i trochu o ní přemýšlet a, jak už jsem naznačil, vytrhnout ji z té škatulky thrilleru.

Joe - chlápek, který opovrhuje dobou, ve které žije. Pracuje v knihkupectví, kde si lidé kupují jen komerční autory a kuchařky, zatímco klasici jsou připomínáni jen ubohými gesty jako Festival Charlese Dickense, kde se nafoukaní zbohatlíci promenádují ve směšných maskách, aniž by četli něco z Dickensové tvorby. Beck znamená pro Joea vytržení z okovů této doby, seznámí se s ní v knihkupectví, ona studuje literaturu na doktorandském studiu, je chytrá, vtipná a sexuálně přitažlivá. Joe si na základě prvního dojmu vytvoří ideál, kterého se nehodlá vzdát a jeho posedlost se projevuje buď ignorací nedostatků nebo iracionálními plány na jejich odstranění. Konec je docela předvídatelný, ale o to nejde, síla knihy není v překvapivém ději, ta je v Joeově perfektně promakané síti vhledů a šílených interpretací, jak neustále přizpůsobuje realitu sobě a svému ideálu. Nic mu nemůžete věřit. A zároveň mu můžete snadno podlehnout. Joe je novodobý Humbert Humbert. Je to negativní postava, úchyl, zločinec. Ale občas, občas Vás při jeho zpovědi začne hlodat cosi jiného, cosi jako... lítost, pochopení.

9 31.01.2016

Určitě jedna z nejlepších českých knih, které jsem četl, po jejímž dočtení jsem měl sto chutí přečíst příběh znovu a znovu dopodrobna zkoumat všechny myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Fantasticky vykreslená atmosféra, úžasný jazyk, neustále se opakující motivy a situace, stereotyp, který roztáčí děj do nekonečného kola. Tolik myšlenek nevyřčených, které si může čtenář domyslet, tolik možných výkladů. Proč dělala Natálie zadarmo pro Péči? Proč dělala tuto službu krutému, nelidskému státu, aniž by za to dostávala groš. Vše se čtenář dozví v závěru, zjistí, že každá věta, každé slovo měly svoje místo.

Je mi záhadou, proč je Praha tak zaplavena Kafkou, proč sem jezdí mraky literárních turistů, když má Ladislava Fukse, který tímto románem pasoval Kafkův Proces na nudnějšího staršího bráchu. Doteď mě mrazí z narážek na fungování totalitního státu, třeba policisté v civilu přicházející bez ohlášení zas a znova, kteří se jen přišli podívat "Jak bydlíte".

Každý milovník české literatury by si tohle měl povinně přečíst.

14 28.01.2016