Malarkey komentáře u knih

Putování za jantarovým drakem je jedno z těch tradičnějších českých fantasy knih. Zde opravdu ryze českých, protože i námět odkazuje na raný středověk, kdy se kolem Prahy pohybovala legenda nám všem dobře známá jako Bruncvík.

Vlado Ríša moc hezky hlavního hrdinu vpravil do okolního světa. Přidal decentní fantasy prvky a celé to pojal formou pěti povídek, ve kterých Bruncvíka situuje do Prahy, ale i do severní Itálie, Německa nebo do severní Afriky.

Moc hezké, odpočinkové čtení. Možná i trošku jednoduší na děj, což není v tomto případě vůbec na škodu. Naopak jsem si ho krásně užíval a docela rád bych se jednou dostal i k dalšímu vyprávění o Bruncvíkovi.

3 12.06.2023

V červnovém čísle časopisu Pevnost se v příloze objevila kniha Stíny povstávají, která vychází ze světa námi všem dobře známého WoWka. Tedy v mém případě rozhodně něco, co bych si na první dobrou určitě nepřečetl, ale nemůžu říct, že by mě kniha nezaujala.

WoWka jsem před mnoha lety sám hrál. Sice jsem se nedostal do žádné fáze, kdy bych si svůj životní osud určoval podle toho, kolik jsem za den získal EXPů, ale v rámci několika týdnů intenzivního hraní (před definitivním smazáním a záchraně dětství) jsem se do světa Hordy a Aliance dokázal dostat. Horší už to ale bylo s touto knihou.

Chápu, že lidi, kteří dětství prožili ve světě Warcraftů si v této knize najdou zalíbení. Pravda, je záslužnější činnost číst knihu, než dvacet hodin denně hrát jednu hru, za což mě tady teď asi hodně lidí vykostí. Nicméně kniha je psaná poplatná době a to jsem jí odpustit nedokázal. Nedá se ji totiž upřít určitá čtivost, ale vadily mě ty gay motivy, který jsou tu vysloveně násilně naroubované.

U podobného tématu je to vždy tenká hranice a když to někdo neumí přidat do příběhu přirozenou formou (což opravdu v dnešním Hollywoodu moc lidí neumí třeba v rámci americké filmové a seriálové produkce), tak ať to raději ani nedělá.

2 12.06.2023

Asi jsem se ještě nesetkal s tak originální a nápaditou sbírkou povídek, jako jsou Červi v hlavě. A přitom se jedná o čtyři nadějné spisovatele, kteří se sešli na kurzu tvůrčího psaní, a kteří jsou pohromadě tak dobří, že jim Golden Dog dal možnost vydat i samostatnou knihu. Přiznám se, že na první dobrou mě hodně zajímalo, jaké ty povídky budou.

Povídek je nakonec dvanáct. Tři povídky na každého spisovatele. Jdoucí po sobě ve třech povídkových vlnách. A musím říct, že ve všech ohledech se jedná o povídky, které za přečtení jednoznačně stojí. A to i přesto, že se tu prolíná celá řada hororových témat a i když tu jisté spojitosti v rámci žánrů jsou, ve výsledku stejně nevíte, co s každou další povídkou přijde.

Od Jarky Pelikánové se mi nejvíc líbila povídka Dům na konci vesnice, psychologická duchaplná záležitost. Od Karin Novotné jednoznačně děsuplné Houpací křeslo, které si vysloužilo i nejlepší pointu ze všech povídek. Od Kristýny Lyach Jen přes jeho mrtvolu, která vypráví příběh duchů, co by se z onoho světa rádi dostali do světa živých a od Jirky Koreše doslova strašidelná psychologická Návštěva.

10 12.06.2023

Dostal se ke mně další komiks jako příloha k časopisu Pevnost. A tentokrát z prostředí Strážců galaxie, u kterých jsem po třetím filmu zhodnotil, že jsou to nejlepší, s čím filmový Marvel vůbec kdy přišel.

Komiks je nicméně v pohodě. Sice to není žádnej originální nákul, který byste tak nějak po filmech očekávali, ale je v pohodě. Možná jen v pohodě, protože očekáváte hromadu hlášek z huby hlavních hrdinů a ono jich tam zase tak moc není, což dost překvapuje.

Také je tu poměrně klasický ničím vybočující nepřítel a hlavní postavy, které ve filmech nejsou, ale v rámci alternativních světů v Marvelu mě to ani nepřekvapuje.

3 12.06.2023

Na nakladatelství Planeta9 jsem pokukoval už řádku měsíců. Nicméně až s knihou Jejich moře jsem tento vztah protrhl a okamžitě si knihy z nakladatelství oblíbil.

Měl jsem ostatně pocit, že zde jdu na jistotu. Nádherný obal, zajímavý námět. Ten navíc opravdu zajímavý, protože tu autor popisuje tři různé děje, které se zároveň prolínají. Jeden z pohledu lidstva, dva z pohledu mimozemšťanů. Jedněch, které lidstvo objevuje a druhých, se kterými ty první lidstvo objevuje.

A vlastně kniha o tom, jak může být obtížné, když tři různé bytosti spolu komunikují a v rámci komunikace si nerozumějí. No a co si budeme povídat, nemusíme být u různých bytostí, abychom si nerozuměli. Nemusíme být ani u národností, aby si lidé mezi sebou nerozuměli. A ta premisa je tady jasná a musím říct, že baví od začátku do konce.

7 12.06.2023

Tato kniha mi trčela v knihovně od doby, co jsem podpořil nakladatelství Fantom Print přes Linku 451. A jelikož už je to nějaký pátek, rozhodl jsem se do ní pustit a nechat se překvapit dalším příběhem autorky, od které jsem dosud nic nečetl.

Velice mile mě překvapilo, jak hned z kraje prolíná svět doby únětické kultury se současností. Super nápad a dobré zpracování. Je vidět, že autorka umí hezky popisovat děj a sem tam zabruslit i do historicky pravěké éry. Jen asi škoda, že svým průběhem je příběh určený spíš ženskému čtenářskému kolektivu. Byly tu momenty, třeba popisy emocí, sem tam ryzí ženské chování hlavní hrdinky, že mě to trošku otravovalo.

Nicméně jako celek je kniha zajímavá (věřím, že dámská část bude nadšená), ale spíš jsem zvědavý na pražskou městskou fantasy, kterou autorka vydala následně. Ta by přeci jen mohla být přístupnější :-)

5 30.05.2023

Může se zdát, že tato kniha bude spíš odpočinkové fantasy čtení, ale nenechte se mýlit, autor v ní skryl celou řadu myšlenek, které čtenářovi s radostí rozjasní den.

Pravda, že Mágové a šarlatáni na první pohled vypadají trošičku jako taková pohodová záležitost až s takovou pohádkovou atmosférou. Postupně ale čtenáře vpravují do příběhu mága Fabricia Fabrici, jehož děj je zasazen do minulosti. Střídavě ale jednotlivé kapitoly odvíjí i příběh ze současnosti, kde Karel těžce prokrastinuje a dělá všecko pro to, aby nezačal psát bakalářskou práci, až se dostane k tajuplným knihám, pod kterými je právě mág Fabricio Fabrici podepsán. A tak se začne ponenáhlu odvíjet příběh o poznání, dokud nedojde k protnutí dvou příběhových linek v jedno.

Kniha se krásně četla. Pro svůj nápad jsem v tom cítil mnohdy i takovou tu atmosféru, jako když jsem poprvé viděl film Hvězdný prach, který vzešel z pera spisovatele Neila Gaimana. Jen je obrovská škoda, že ten potenciál zůstal nevyužit a závěr vyzní trošku do ztracena. Pro obrovskou autorovu fantasii (který si neskutečně vyhrál se světem čarodějů a jednotlivými pojmenováními fantastických zvířat) by si to zasloužilo epičtější závěr. I tak ale určitě velice vydařený kousek a dost se těším, co autor představí příště.

2 30.05.2023

Pro zpestření mezi jednotlivými knižními seancemi se rád obracím k jednotlivým povídkám, kdy mě v mezi čase mnohdy překvapí nebo mi minimálně dovolí si trošku odpočinout u krátkého příběhu. Tentokrát to tedy vyšlo na sedmý díl série Drakobijců.

A musím říct, že tito mě zatím ze všech překvapily nejvíce.

Přemýšlel jsem, čím to je a musím říct, že hodně pomohla hned první povídka Zbraň mého mrtvého přítele od Vladimíra Šlechty, která je zde navíc hostující. Ta vypráví příběh z autorova světa Krvavého pohraničí, který si u mě okamžitě vysloužil pětihvězdu. Druhá hostující povídka Tři páry papuček od Pavla Renčína už mě tak neoslnila.

Z těch soutěžních povídek to pak u mě vyhrály tyto tři. Stín tygra od Lucie Lukačovičové byla naprosto top. Moc se mi líbilo to asijské prostředí v ní použité. Druhá s názvem Odkaz zpovědníka z Loudunu od Petry Štrakové, která si svět Harryho Pottera lehce poupravila a navíc tu cestuje v čase do ryzího středověku. No a třetí pak Utkvělá představa od Lady Candar, která byla jak z Jedličkova ústavu, ale zarezonovala mi v myšlenkách.

3 23.05.2023

Na rovinu zde přiznávám, že když bych Lenku neznal, pravděpodobně se k této knize vůbec nedostanu. Jelikož se ale známe léta z ČSFD, bylo mi velikou ctí vyjít ze své knižní bubliny a zkusit něco, co jde úplně mimo můj žánr. Občas totiž není od věci otevřít nějaký pro mě neznámý příběh a vpravit si ho do života. Občas totiž i to, z čeho nevíte, co čekat, může vzejít velice milé překvapení. Znám to převážně z filmového světa a nyní už i z toho knižního.

Lenka tu otevřela příběh tří hlavní postav, které na první dobrou nemají vůbec nic společného. Snad jen akorát rok, ve kterém jejich knižní příběh začíná. Jak to ale tak bývá, k nějakému tomu prolnutí tu postupem času dochází a vyvrcholení je vysloveně vydařené. Autorka tu děj těchto tří postav situuje ve třech časových rovinách a především v různých prostředích, kde v každé se skví určité její zkušenosti a je velice milé to pročítat a zamýšlet se nad tím, co je autorčinou fantasií a co čirými zkušenostmi.

Obecně musím říct, že se podle mě jedná spíše o ženské čtení. Hodně se tu pracuje s emocemi, se vztahy, s děním kolem hlavních postav. Málo se popisuje prostředí, což mě docela překvapilo. Ale v kontextu celého děje je to přesto velice čtivé a zajímavé v momentě, kdy k Vám postavy nějak přilnou a Vy máte tendenci a chuť zjistit, jak to s nimi vlastně dopadne.

Jako knižní debut tedy musím říct, že skláním pomyslný klobouk a děkuji Lence za hezký a neotřelý zážitek. Myslím si, že tato má vycházka z mého knižního standardu stála za to a moc jsem si ji užil. Děkuji! :-)

6 23.05.2023

Oceňuji každého herce nebo herečku, která se rozhodne své pocity sdělit formou knihy nadšenému čtenáři. My je známe věčně usmívající, bavící nás, ale mnohdy je realita úplně jiná a je dost těžké se dostat do hlavy těchto herců a hereček, které máme tak rádi.

U Matthew Perryho by kde kdo mohl po přečtení říct, kéž bych tuto knihu nikdy neotevřel, protože Matthew se tu otevírá veřejnosti se všemi svými démonya že jich má. Seznam všeho, co mu postupně kopalo hrob, by dalo na několik stran a stejně je tu mezi námi, což zřejmě o něčem svědčí. Minimálně o jeho tuhém kořínku.

I přesto jsem ale rád, že jsem si tuto knihu mohl přečíst. Pravda, asi na něj už nikdy při sledování Přátel nebudu koukat stejně, ale ono si to časem sedne a přijmu to jako holý fakt. Přeci jen, hoďte kamenem, koho netrápí nějací vnitřní démoni. A jsou mezi námi i tací, kteří jich mají více, než jsou schopni vůbec unést. I z nich je ale možné se učit a i proto jsem rád, že Matthew tuto knihu napsal.

Napsal jí totiž veskrze dobře, i když se tu občas děsně opakuje, časově přeskakuje a samotný předklad z nakladatelství plný chyb tomu také nepomáhá. Čtyři hvězdy ale přesto zaslouženě.

10 23.05.2023

Pokračování dobrodruha Franty Franty se nese v klasickém duchu, typickém pro Leonarda Medka. Tedy v duchu ryze dobrodružném, kterému by mnohdy i Indiana Jones mohl záviděl.

Autor se třetí knihou ze světa Monsier Franty vrátil k vyprávění dílčích příběhů, kde každý má svojí uzavřenou příběhovou linku, ale ve všech se prolíná hlavní příběh úhlavního nepřítele z carského Ruska, který po našem hrdinovi již nějaký ten čas pase.

Líbilo se mi, že autor tu opět směřuje kroky hlavního hrdiny jiným směrem, než v předchozích příbězích. Franta se dostane za velkou louži do Ameriky a postupně svojí epopej završí v Jižní Americe. Ve všech ohledech je to ale skvostné čtení. Autor si jistě pracně hledal detaily doby. Občas bych řekl, že až moc zabředává do atmosféry doby, což děj občas notně zpomaluje, ale v komplexitě celého děje je to úctyhodná práce a krásná série, kde už teď se těším na další díl.

3 23.05.2023

Abych si trošku odfoukl od jednotlivých románů, ve chvílích volna se rád obracím k povídkám. Tentokrát jsem se pokusil zaměřit na šestý díl Drakobijců a opět jsem se setkal s lepšími, ale i slabšími kousky.

Celkově mě překvapilo, že o vítězích z předních příček vlastně vůbec nic nevím. Především jsem se nesetkal s ničím, co by vydali a alespoň se o tom někde mluvilo. Přitom takové vítězné Návraty od Alexandra Kazdy jsou fantastické. Povídka v duchu Diabla. Kdo zná, musí být nadšen. Pak mě ještě určitě zaujala Cesta do ticha, pod kterou je podepsána známá Lucie Lukačovičová a pro mě neznámý Martin Moravec. Hezká variace na Haruki Murakamiho. A do třetice povídka, která stojí za zájem je Legenda o vlku. Hned od začátku mě přišlo toto syrové fantasy zajímavé právě proto, že v příběhu zohledňuje vlky. Navíc se dobře četlo.

Zbytek je průměrný, ale neurážející. Přečíst se úplně v pohodě dá. Navíc mě zaujalo, jak si na přeskáčku pročítám Drakobijce a Žoldnéře fantasie, tak jak se Žoldnéři za ta léta hezky vyvinuli ve vysloveně pohledově hezkou knižní sbírku. Drakobijci jsou přeci jen hlavně plni textu, přestože tu pár pěkných ilustrací taktéž je.

3 02.05.2023

Vladimír Šlechta mě uhranul svým fantasy světem a tak jsem mu, vcelku rád, dal šanci i co se týče jeho sci-fi postapo světa. Pod názvem Kyborgovo jméno se dá skrýt cokoliv a tak jsem popravdě vůbec neměl tušení, do čeho jdu. Předem také upozorňuji, že jsem četl původní nepřepracovaný příběh.

Výsledek na mě ale působí poměrně kostrbatě. Prostředí postapo světa je hodně zajímavé a slibuje řadu dalších námětů. Horší je to s jednotlivými hlavními postavami, které mě jednak moc nebavily, ale navíc často jejich dialogy působily jak z typického céčkového sci-fi. Je to tedy vážně pojatý svět a nebo parodie?

Svět Oggerda ale určitě nezatracuji. Dokonce zvažuji, že v budoucnu rád zkusím i přepracovaný příběh vydaný pod nakladatelstvím Brokilon. Je možné, že ta forma vyprávění ich-formou by mohla více vtáhnout nejen do děje, ale i do samotného světa.

4 02.05.2023

Na příběhy Jana Dobiáše musíte mít chuť a náladu. Bez toho Vás můžou dost otrávit, s ní Vás ale naopak mohou jednoznačně pobavit...a potěšit.

Jako již s předchozími knihami, i zde jsem se totiž setkal s celou řadou rozpustilých nápadů, které navazují na různé známé příběhy, ale i pohádky, a notně si s nimi pohrávají, upravují a mnohdy i vystřelují. Prostě si s nimi autor hraje tak, aby každá jeho povídka byla takový nenápadný výstřelek ze samotného žánru, ale zároveň i trošku pocta.

Určitě to má něco do sebe a musím říct, že autor má jistý dar slova, se kterým umí velice dobře pracovat. Pokud tedy chcete odpočinkovou literaturu, u které očekáváte absolutní relax, jsou jeho příběhy přesně pro Vás. Bláznivé příběhy plné různých uvěřitelných a neuvěřitelných postav, o kterých byste ani neměli tušení, že byste vůbec kdy mohli číst.

1 26.04.2023

Příběhy z Krvavého pohraničí nevadí, jak budete číst. Každá kniha je samostatný příběh a ne jinak je tomu i u tohoto vlastně prvního románu ze samotné série.

Dal jsem si od tohoto fantasy světa asi rok odstup. Když jsem se tedy začítal do této knihy, připomínal jsem si, co jsem se vlastně o tomto světě už dozvěděl. To jsem ale ve výsledku nemusel, protože autor mi to zde opět všechno hezky shrnul a čtivě mě do světa uvedl tak, že jsem byl okamžitě pohlcen.

Jediný kámen úrazu u této knihy je asi ten, že nemá úplně nosný příběh. Vlastně se toho v ní moc neděje, ale zároveň je toho pořád dost na to, aby Vás uhranula a museli jste číst až do samotného konce. Děj je totiž takový jako když hrdinové přijdou do města a v tom městě jsou a v průběhu toho jejich stanování se v něm dějí různé nepřístupnosti, jejichž jsou bohužel součástí.

I to málo ale stačí, abych byl spokojen. Vladimír Šlechta píše krásně čtivě a živě. Jeho Krvavé pohraničí je prostředí, které mi z českých fantasy světů přirostlo opravdu hodně k srdci a vždy se budu těšit na další příběh z tohoto světa.

10 26.04.2023

První setkání s autorkou, na které jsem se osobně hodně těšil, ale výsledek mě spíše trošku zklamal.

Detektivní kancelář Sirius se skládá ze série samostatných příběhů - spíš povídkového charakteru a je to přesně o tom, co si představíte, když si název knihy přečtete. Městské fantasy z prostředí Prahy, které na první dobrou musí nalákat.

Opak byl ale ve výsledku tak trošku pravdou. Samostatné příběhy mě úplně nezaujaly a i charakteristiky postav tu byly spíš načrtnuty a nijak mě neoslnily, abych si je s chutí oblíbil a těšil se na další jejich trampoty. Kdyby z prostředí byl samostatný román, asi by to dopadlo o chlup líp. Takhle se s každou povídkou něco načne a vlastně do prázdna. Škoda, nicméně věřím, že s dalším románem samotné autorky to bude o dost lepší.

1 26.04.2023

Máte chuť na nějakou odpočinkovou knihu, ale zároveň se nechcete ochudit o žánr fantasy? Tak Padesát odstínů tymiánu je přesně pro Vás.

Ano, na první dobrou kniha může působit jako, že je spíš určena pro dámské publikum. Nicméně musím uznat, že jsem se u ní skvěle bavil i já. Hlavní hrdinka Tymiána je taková klasická rozverná princezna dnešní doby, která má radost z malicherností a otravují ji vážné věci.

Jenže její příběh z Tymiánového království je napsán s takovou lehkostí, že Vás baví otáčet stránky a číst, dokud se nedostanete na konec. A samotná velice hezky nakreslená obálka nebo zpracovaný vnitřek knihy s dalšími ilustracemi tu radost ze čtení vysloveně podporují. Tohle je opravdu kousek, který Vás pohladí na duši, potěší, pobaví, zaujme a napne. A i přesto budete vědět, že tohle špatně dopadnout nemůže.

Vždyť kdo by chtěl napsat knihu, kde by veřejně trápil koťátka? Já teda rozhodně ne. Proto jsem rád, že tu kočky mají takovou důležitou úlohu. Pro člověka, kterým se prohání instagram plný koček, je to balzám na duši.

3 18.04.2023

Postupně jsem se propracoval k dalším sbirce Žoldnéřů fantasie, tentokrát s podtitulem Dobré zprávy ze záhrobí, která slibuje řadu nemrtvých povídek.

Realita je pak ale trošku jinde. Těch nemrtvých tu zase až tak moc není. Naopak mě překvapilo, že povídky tu mají vysloveně průměrný charakter. Žádná vysloveně nijak nevybočuje, až na hostující povídku Písnička zpod kamenného mostu od Jana Dobiáše, která je totálně fantastická a vysloužila si ode mě čirou pětihvězdu za nápad a za vtip, s jakým je napsána.

Z těch soutěžních mi pak zapamatování hodná přišla především Hic Rhodus, hic salta od Jany Vaňkové pro svůj nápaditý alchymistický děj a Řekni mi jméno od Daniela Tučky, jehož postava inkvizitora mi přišla vysloveně zajímavá.

2 18.04.2023

Algar tarch - už název knihy zní notně epicky, dosti fantaskně a s příslibem očekávání poctivého fantasy, ze kterého mě trošičku probouzí lehce sexuální obálka, která jak kdyby mi k té představě vůbec neseděla. Ale nenechte se tak úplně mýlit.

Tato kniha je totiž pořád tím správným fantasy, mezi které se z nakladatelství řadí například i Stezky krve od Ivany Kuglerové. Jen na rozdíl od Stezek jsem zde trošku bojoval s námětem. Je překvapivé, že mnohdy autorka opravdu pracuje se sexuálními scénami notně napínavě. Možná více, než by čtenáře vůbec napadlo a vlastně si ani nejsem jist, jestli se to do kontextu celého příběhu hodí.

Ten je totiž klasicky oldschoolový. Zajímavé postavy, výpravný děj. No prostě klasika. Čtivé to je, ale nějak jsem na tom nenašel nic natolik vtahujícího do děje, abych se nechal knihou natolik pohltit. Stezky krve v podobném duchu byly pravděpodobně o chlup lepší.

1 18.04.2023

Totální deprese, zmar, zoufalství, smutek a odloučení od všeho lidského. Že to nelze směstnat do jedné knihy a ještě to vyvrhnout na čtenáře? Ale kdeže. Vítejte v pekle, kde jsme všichni Hébert.

Těžká kniha, zoufalá, smutná. O to zoufalejší a smutnější, když Vám dojde, že autorka si pro námět ke své knize zvolila příběh, který je založen na základě skutečných událostí. A ten pak zbeletrizovala, aby ho čtenáři nějak předložila. Předklad je to nicméně intenzivní, ale určitě ne jednoduchý.

O to složitější je totiž i z toho důvodu, že vypráví příběh dětí, mnohdy i pohledem dětských očí. Ten příběh je hodně krutý a temný a naděje se hledá těžce. Pátou hvězdu jsem přidat právě pro tu absenci naděje nemohl, byť autorka tvrdí, že tam někde je. Já ji popravdě nenašel. Zdrtilo mě to těžce.

10 18.04.2023