Malarkey komentáře u knih

K Míše Merglové jsem se dostal přes trilogii Píseň oceli a tak mě dost zaujala její další kniha, o které jsem na první dobrou vůbec nevěděl, co si mám myslet.

A bylo to dobře, protože mě překvapila decentním kyberpunkem, který neklade důraz na technologie, jako spíš na prostředí a vztahy mezi lidmi v Metropoli zvané Evropa.

Hlavní postava Rebeka mi okamžitě sedla a její družné hovory s Cilkou mi připomněly, jak dobře Míša umí dialogy. To je totiž vysloveně radost číst. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že jsem se trošku ztrácel v tom prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Nedokázal jsem si ho k ničemu přiřadit, dokud jsem neuznal, že je naprosto jedinečný a tak ho prostě začal i brát. Prostě jako takový náhled na budoucnost mladé autorky, která do něj vměstnala téma, co by mohlo rezonovat klidně i současnou společností, ale s logickým budoucím přesahem.

No a ve výsledku musím říct, že se mi to líbilo. Prázdnota je zajímavá, nápaditá a naprosto odlišná od toho, co jsem od autorky znal. Což mě vlastně překvapilo ještě o to víc.

2 08.08.2023

V rámci sebevzdělávání v rámci stařičkých sci-fi jsem si střihnul další z legendárních románů Hvězdy, můj osud. I když, legendární, jak se to vezme. Já jsem po přečtení tak nadšený nebyl.

Musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu dostal, což, pravda, podobné jsem měl i s Nadací. U hlavní postavy knihy - Gullyho Foyla - můžeme polemizovat, zdali je hrdina nebo ne. Minimálně je to hlavní postava, která se hned od první stránky vyvíjí, byť jeho životní záměr je zřejmý mstít se a nejsem si jist, že by jeho jednání komukoliv sedlo. Zajímavé ale je, jak se tu jeho postava vyvíjí a postupem času ho začínáte i chápat a nechci říct, že mu fandit, ale minimálně jeho jednání i trošku ospravedlňovat.

Příběh má hodně zajímavých momentů, u kterých dokážu pochopit, že ve své době musely zaujmout. Autor do románu vepsal mnoho myšlenek v rámci vzdálené budoucnosti, telepatie, chování jedince, cestování v čase a dalších bodů, že v jedné knize toho na svojí dobu muselo být mnoho nového. Zároveň je ale děj dost komplikovaný, náročný na čtení a ani dnešnímu čtenářovi nedá nic zadarmo.

Hodnotím nakonec třemi hvězdami ne proto, že bych hodnotil román z 50. let, ale proto, že dnes už jsem na podobná témata četl zajímavější tituly. Za zájem ale určitě tato kniha stojí. Přeci jen má v sobě řadu prvenství, které by neměly být ignorovány.

3 08.08.2023

Poslední dobou se dostávám ke knihám nakladatelství Planeta9 a musím říct, že jsem se zatím od nich nesetkal s knihou, která by nebyla pěkná zvenku, ale i zevnitř. Zvláštní operace Z jsou toho dalším důkazem.

Hned od obálky je totiž patrné, co dostanu. A to jsem také dostal. Měrou vrchovatou. Tady se totiž čtenář poměrně záhy vpraví do naprosto ryzího akčního béčka, kde prim hrají na jedné straně armádní pěchoty a na straně druhé zombíci. Ti se tu ale chovají mnohdy inteligentně, až civilizovaně. A tak do celé té mytologie přináší poměrně vkusné oživení.

Celé čtení je to ale jeden velký nářez. Akce, která nebere konce, sem tam i dobré hlášky. V rámci děje klasické postupy, i když mnohdy ne úplně logické, které ale ke konci dost překvapují a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou došlo k nějakému pokračování.

2 08.08.2023

Do pokračování této série jsem šel okamžitě, moc neváhal. Když tu knihu mám doma, tak proč ne, že? Kór, když první díl skončil tak, že Vás hned láká na čtení druhého.

Druhý díl mě ale trošku zklamal. Jsou tu momenty, které se vlečou. Děj se nikam neodvíjí, vlastně se toho nic moc neděje. A tyto momenty jsou poměrně dlouhé a neberou konce. Navíc je z toho pořád cítit to young adult, takže je tu stále kladen důraz na city, který je mnohdy až přes čáru.

Bylo zajímavé nicméně sledovat, jak se tento dystopický román odvíjí a docela jsem zvědavej, jak rozdílný bude ve filmovém provedení. Na třetí díl si nicméně dám nějaký čas odstup.

3 08.08.2023

Přiznám se, že jsem se trošku bál, jak se bude druhý díl této série odvíjet. Druhý díl ze sérií většinou určí, zdali si kvalita příběhu udrží svůj kvalt a nebo půjde směrem, který čtenáře úplně nenadchne. Andrzej Pilipiuk ale vše zvládl se ctí a i druhý díl rozjel v naprosto epickým pozdně středověkým rozměru.

Děj se odvíjí dál, šmodrchá, komplikuje, hlavní postavy se nám rozdělují, Lasice stále plní rozkazy a rozčiluje svojí neznalostí lidské rasy všechny, kteří s ní promluví. Jakákoliv filozofická diskuze tu ale je naprosto na místě a opět jsem se dostával do fáze, že jsem potřeboval číst dál a dál. Excelentní práce!

Popravdě mě hodně mrzí, že další díly série nejsou přeložené. Tato série by si to podle mě jednoznačně zasloužila. Určitě je zajímavější, než kdejaké jiné série, které se tu dočkají dokončení. Třeba jednou?

3 24.07.2023

Po dlouhé době kniha, která mě tu zarazila zdejším hodnocením, ale o to více mě nadchla během čtení. Série Oko jelena totiž vůbec není špatná, jak by se na základě hodnocení prvního dílu zde mohlo zdát. Zdaleka ne!

První díl - Cesta do Nidarosu - otevírá originální svět, ve kterém se z konce světa v současnosti přenášíme do 16. století. Na povel hlavní hrdiny má nějaká mimozemská lasice, vkládá jim úkoly do jejich poutě a sleduje, jak těžce v počátku novověku, který ještě žije se středověkými standardy, se snaží její úkoly splnit.

Kniha je hodně rozvláčná, dobře. Nicméně autor neustále porovnává současný svět se 16. století nebo filozofuje a mě to jeho zamýšlení děsně bavilo. Během toho se pak odvíjí příběh, který je prostě a jednoduše výborný. Hlavní postavy si oblíbíte, jste s nimi za jedno a sledujete jaký je krutý život v Nidarosu, nebo v rámci dnešního pojmenování, v Trondheimu.

Konec je pak utnut přesně tak, jak bych si představoval, že skončí, když vím, že mám několika dílnou sérii a budu v ní pokračovat. Okamžitě jsem neváhal a hned se do druhého dílu pustil.

4 24.07.2023

K tomuto světu jsem se dlouho neměl. Film mě před lety zaujal, ale potřeboval jsem asi odstup od knihy, abych na něj trošku pozapomněl a kniha mi ho pak s chutí připomněla. Po letech ten moment nadešel a já můžu říct, že jsem během čtení nelitoval.

Výborná dystopie, temná, krutá, ale stále v hranicích Young Adult. Čtivá, zábavná, hlavně s náměty, které Vás nutí číst stále dál. Co víc pak od podobného příběhu chtít, pokud Vám je -náct. U mě snad jen, že místy bylo dost znát, že je to cílené především pro mladé. Některé pocity hlavní postavy byly dost naivní. Ale i to k tomu patří. Povedený kousek a jsem zvědavý na druhý díl.

4 24.07.2023

Poslední kniha, kterou jsem od autora v knihovně měl, byla Kolejmoří. Moc se mi do ní nechtělo, co Vám budu povídat, ale po poslední pročtené povídkové sbírce jsem usoudil, že by to přeci jen úplně špatně dopadnout nemohlo.

No, ale opět jsem se vrátil k tomu pocitu, že autor má neuvěřitelnou představivost, neskutečné nápady, ale popisuje fantaskní svět s takovou samozřejmostí, že abyste se do něj vpravili, musíte být asi hodně zhulení a na vlně FM, která přesahuje všechny vesmírné hranice.

Je to zajímavé, originální, nápadité, kombinující něco, co bych si vůbec nedovedl představit, že je zkombinovatelné. A také je to natolik ulítlé, že pojem New Weird je zde jednoznačně na místě.

4 24.07.2023

Příběhově první kniha ze světa Krvavého pohraničí, i když zde zařazena v rámci Likarijské trilogie. No a já jsem si konečně odpověděl na řadu otázek k postavám, o kterých se v nadcházejících knihách především mluvilo, jak v legendách, a tady se jejich příběh přímo udával.

Hlavní postavou této knihy je půlelf Thompson. Litý rek a hrdina světa Pohraničí. Kniha se navíc skládá v podstatě ze čtyř větších povídek, které jsou proložené různými faktickými články z onoho fantastického světa - mapy, články, příspěvky o magii, básně. Celé je to hodně originální a nápadité a vůbec se nedivím, proč se mi svět Pohraničí tak líbí.

Autor nejenom, že umí vyprávět řádně epické náměty, on do světa umí vpravit i jistou legendu, popisné události doby, recitály, cokoliv, co z jeho světa dělá živoucí celistvost, ke které se vždycky budu moc rád vracet. Jen už pro příště vím, že Nejlepší den bude první kniha, kterou z tohoto světa začnu číst.

4 24.07.2023

Sborník povídek Jiný kraj je tak trošku jiná povídková sbírka. Přináší neobvyklá témata, neobvyklé světy, různé pohledy na věc. A možná i proto je tak zajímavá.

Během čtení jsem se popravdě nemohl zbavit dojmu, že sbírka je i povídkami cílená spíše na ženskou čtenářskou populaci. Převládají hlavní hrdinky nad hrdiny, témata jsou mnohdy sociálního rázu. Nicméně bylo hodně zajímavé sledovat povídkové náměty spisovatelů a spisovatelek, ke kterým jsem si za ta léta vytvořil vztah prostředím jejich románů.

Mezi nejlepší tři povídky z této sbírky bych určitě zařadil Křídla od Veroniky Saláškové. V partnerském vztahu početí dítěte je mnohdy velkým tématem, mnohdy i na dlouhé lokte. Autorka to zde pojala trošku jinak, originálně a závěrem mě dost překvapila. Druhá, která mě hodně zaujala, je povídka Trable s kuřaty od Lukáše Vavrečky. Ten do této sbírky přidal regulérní horor o mladém zamilovaném páru, do kterého se nám vkradla nechuť ke zpracování masa. A jako třetí mě nejvíce zaujala Sen o poupatech a trní od Terezy Matouškové, která připravila skvělý fantasy svět, super postavy a po skončení mi tak nějak bylo líto, že už to skončilo. Klidně bych si z tohoto světa přečetl vícero.

8 24.07.2023

Pustit se do knihy Vladimíry Šlechty ze světa Krvavého pohraničí snad nemůže být nikdy chyba. I Orcigard mě o tom už několikrát a opakovaně přesvědčil.

Nádherné fantasy vyprávění, kde hlavní postavou je šlechtična Sylvia. Ta není úplně tou klasickou sexbombou, kterou si na první dobrou zamilujete, ale má pár vlastností, kterými se krásně odlišuje. Její příběh nicméně v této knize na mě působí přesně tak fantasticky, jako když jsem před mnoha lety poprvé spustil Baldurs Gate. Prostě řádně epicky.

A co víc, autor touto knihou otevírá, ale i uzavírá její příběh. V mezičase se pak během čtení setkáváte s různými postavami, o kterých jste už v minulosti během čtení předchozích knih slyšeli, ba co víc, jejich příběh jste už někde i přečetli.

Jediné, co se mi děje u této fantasy série je, že v tom mám, čím víc knihy z tohoto prostředí čtu, v rámci časového harmonogramu dost zmatek. Asi i proto, že autor každou knihou přeskakuje do různého časového období tak, jak ho to zrovna napadne.

S tím se ale nedá v celkovém kontextu nic dělat a asi až budu mít všechny knihy z tohoto světa pohromadě, se na to budu muset podívat ještě jednou důkladněji.

3 17.07.2023

Na tuto knihu jsem narazil náhodou ve výkupu a vzal jsem ji za pár korun čistě jenom proto, že jsem viděl nakladatelství Fantom Print. Proč nedát šanci něčemu, o čem vůbec nic netuším, že?

Výsledek pak nebyl úplně špatný. Čistý a přímočarý příběh, zajímavý svět, adekvátní množství akce, ale i přesto pocit, že další díl tu nikdo nepřeložil. To je podle mě vůči této knize škoda a myslím si, že i to je důvod, proč ve výsledku zapadla do totálního průměru.

2 17.07.2023

Hodně ulítlá záležitost, i na poměry komiksy řádně ztřeštěné. Také chápu, že tomu někdo dá i punc jedinečnosti vzhledem k tomu, jak je to nakreslené a mnohdy i s minimem textu. Mě to ale jako nečtenáře komiksu prakticky vůbec nezaujalo.

2 17.07.2023

Po přečtených třech předchozích knih dobrodruha Franty Franty jsem tušil, do čeho jdu a musím říct, že to všechno se bez problémů splnilo. Nicméně i tak je tento čtvrtý díl opět v některých detailech odlišný od předchozích dílů.

Autor tuto knihu pojal originálně. Střídá příběhy Franty Franty s příběhy jeho známých a přátel. Takže tato kniha více působí jako sbírka povídek z prostředí 20. let 20. století.

Pravda ale, že příběhy, které se monsieur Franty týkaly mě ze začátku bavily výrazně méně, než samostatně uzavřené příběhy. Ty nicméně postupně a nenápadně splývaly i s děním Franty Franty v Jižní Americe a tak to ke konci pěkně gradovalo.

Krásné odpočinkové čtení s českým Indym.

3 17.07.2023

Autora už nějaký ten pátek vídám kde se dá, minimálně teď je hodně vidět coby spoluautor české verze Comic-Conu, na který se od prvního ročníku rok co rok neskutečně těším. Knihu jsem od něj ale ještě žádnou nečetl a tak když se mi do ruky dostala Nepohádka, moc jsem neváhal a ihned se do ní pustil.

No a musím říct, že toto je opravdu taková nepohádka. Pohádkový svět se prolíná se světem reality, kde hlavní roli hraje malý klučík, který je onkologický pacient a táta se snaží dělat všecko pro to, aby mu jakýkoliv způsobem zvedl náladu. Třeba i vyprávěním fantastických příběhů.

Postupem času se ale dvě naprosto odlišné příběhové linky protnou a dokáže to zaujmout. Leč celá ta kniha působí spíše takovým povídkovým, zkratkovitým dojmem a hlavně čtete něco fantastického a zábavného, ale zároveň cítíte, že to jádro příběhu je daleko temnější a smutnější, než u čeho zrovna jste. I tak ale musím říct, že je to hodně zajímavý a neobvyklý počin. Ne pro každého, ale koho nadchne, ten na něj jistě nezapomene.

3 29.06.2023

Michal Březina to je takový mistr pulpových románů. Pokaždé, když se do jeho příběhu pustím, tak jak kdybych před sebou viděl českého Quentina Tarantina z knižního sektoru. Není nebe nad Mexikem je opět v podobném duchu. Tedy kvalitka.

Během čtení jsem měl pocit, že s příjezdem Karly do Mexika okamžitě narazila i na Roberta Rodrigeze, který celé to její počínání natáčí na příruční kameru, aby z toho udělal za pár šupů další svůj legendární brak po vzoru Od soumraku do úsvitu. Klára se totiž od ztráty všech dokladů dostane až k nadpřirozeným jevům Mexiku podobným a celé to její počínání Vás coby čtenáře bude neskutečně bavit.

Autor sype jednu hlášku za druhou. Kolikrát si říkám, která holka by takový hlášky z fleku vysypala, protože bych ji okamžitě chtěl potkat a pozvat ji na pivo. Jedno nebudu psát, u jednoho by to stejně neskončilo. Čistě ze zájmu. Nicméně všechno je psáno ryze chytlavou formou a tak Vás tento ani ne dvě stě stran dlouhý příběh vtáhne tak rychle do děje, že nestihnete ani mrknout a budete ho mít za sebou. O chlup spokojenější, než když jste ho poprvé otevřeli.

8 29.06.2023

Přesně ten druh knihy, u které vůbec nevíte, co čekat. Přečtete si popis a netušíte, podíváte se na obal a cítíte z toho až takový mytologický nádech něčeho naprosto zvláštního a jedinečného. Pustit se tedy do takového příběhu je čirá radost. Překvapit Vás totiž může naprosto čímkoliv.

A ve výsledku to tak opravdu dopadlo. Ludmila Svozilová má štěstí na nakladatelství, protože podobný pocit ve mně vyvolala i její předchozí kniha Achernar a v obou případech jsem si jejich čtení opravdu užil. Byť jsou v případě této knihy popisy mnohdy dost rozvláčné a zbytečně se protahující. K životu je úplně nepotřebujete, ale o to více přidají na atmosféře.

Zajímavé také je, jak se kniha vyvíjí. Začíná jako něco netušeného. Dění v ní, dle očekávání, překvapuje, místy hodně děsí, ale nejvíce zaujme nečekaným hulvátstvím, se kterým je mnohdy děj a chování postav popisován. Postupem času si ale i na to zvyknete a jste zvědaví, kam se samotný příběh dál odvine. A ten se dle očekávání z autorčina předchozího díla odvine solidním thrillerovým, ale o to zajímavějším směrem.

4 29.06.2023

Kratší příběh Lucy Taylor v nakladatelské sérii Zrnek temnot, který jak kdyby se někde zapomněl, když se vydávala autorčina sbírka Vztek a další příběhy, a tak se pro svojí délku adekvátně stal součástí právě této série nakladatelství. Příběh je to nicméně svojí atmosférou hodně podobný, hodně tísnivý a hodně sklíčený.

Příběh se totiž odehrává v době, kdy po Americe ještě kočovali osadníci a hledali ideální místo, kde by se mohli usadit. Do jedné takové kolony se dostane i hlavní hrdinka, která ale za sebou táhne zlo jak smrad a tak se náhle začnou ztrácet děti a celý ten punc strachu chytne takový nádech temnoty a čarodějnictví.

Ve výsledku to pro svojí krátkost stojí za to přečíst. Kniha je silná v kramflecích, co se týče atmosféry 19. století, tam jsem si liboval. Horší už to bylo se zlem, které jsem si často musel všelijak vybájit, abych ho tak nějak pochopil. Určitě se ale jedná o další ze zajímavých autorčin námětů, který pokud se Vám její sbírka Vztek líbila, se Vám bude líbit také.

6 29.06.2023

Prokládám si knihy povídkovými sbírkami a Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy mi tady ve skříni už docela dlouho strašily. Nota bene, když mě při prvním setkání China Miéville moc nepřesvědčil. Bylo tedy třeba podívat se mu řádně na kloub a doufat, že moje vnímání na něj se změní.

To se nakonec docela i podařilo. Tato povídková sbírka mě totiž poměrně mile překvapila. Některé z povídek jsou sice docela úlet, což je třeba předpokládat. Pořád je to China Miéville. Ale některé dokázaly na první dobrou okamžitě zaujmout. Hlavně asi proto, že námět je poměrně čistý, jednoduchý, jednoznačný a nevadí, že protipól tedy zlo nebo nějaká nejasnost je úlet. I to se musí v rámci povedené povídky od China Miéville předpokládat.

Nejlepší z povídek pro mě byla Míčkovna. Tam ten strach a zlo z té místnosti přímo čišelo. Pak mě ještě dost zaujala povídka Odlišná nebe o oknu, skrz které je možné nahlížet do jiných míst. A třetí nejzajímavější pak byla Konec hladovění, která vyprávěla příběh jednoho ztřeštěného hackera, který se naboural do webovek jedné organizace.

2 22.06.2023

Další knihu, kterou jsem z nakladatelství Planeta9 otevřel, je Ocelová šlechta od Adriana Tchaikovskyho. Trošku i proto, že mu nakladatelství zatím vydává největší množství knih a mě hrozně zajímalo, jak se fantastická droidí obálka prolíná s příběhem.

Ve skutečnosti se jedná o ryzí military béčko. Nic vysloveně hodného k zamyšlení, ale na ani ne 200 stránkách se odvíjí příběh jedné záchrany uprostřed Skandinávie a to mi vzhledem k mé lásce k tomuto koutu země bylo sympatické.

O chlup sympatičtější mi přišlo to, jak autor pojal Finy. To byla úplná fantasie a dost jsem se u těch scén s Finy bavil. Hlavně i proto, že jsem ve Finsku kus života žil a dost mi ta země přirostla k srdci.

Příběh jako takový je jednoduchý, přímočarý, zábavný. Autor chvílemi neví, jestli má popisovat v jakých sračkách se topí aktuální svět nebo zdali se má orientovat na akční děj. Ve výsledku je to ale jedno, protože vyprávění hlavního hrdiny skončí opravdu brzy a tak můžu říct, že jsem se u tohoto scífka docela příjemně pobavil. Být to delší, možná bych tak nadšený nebyl.

3 12.06.2023