Nepohádka
Pavel Renčín
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18577/bmid_nepohadka-atD-18577.jpg
4
63
14
Ve stínech pražských uliček se skrývají věci, v něž dospělí nevěří, Krkonošemi se prohání smečky mluvících vlků a v podzemí plzeňského pivovaru čeká na smrt někdo, kdo je spojen s osudem dvou světů. A jen ten, kdo si nasadí brýle devítiletého kluka umírajícího na rakovinu, může najít Kámen mudrců a možná i přežít... Bravurně napsaný příběh v duchu slavného Nekonečného příběhu se vymyká klasifikaci žánrů a je čtenáři o to bližší, že se odehrává za zády všedního českého světa, v místech, kam se nedíváme, nebo která prostě nevidíme. I když se možná jen bojíme ohlédnout...... celý text
Přidat komentář
Myslím, že knížce v mém hodnocení dost pomohla předchozí, co jsem četla a ta byla natolik vztahově komplikovaná a utahaná, že tohle byla vlastně svěží dílo. Když se na to ale zkusím podívat co nejvíc objektivně, tak knížka byla sice super, ale místy hrozně přeplácaná. Autor nám sem nacpal, co možná nejvíc známých bytostí. Občas i dost zmatená, že jsem se musela vrátit o pár řádků, nebo stránek zpátky, abych se zase chytila. Přeskakování příběhu v různých místech byla po většinu času v pohodě, ale občas to na mě působilo trochu jako tečka do hlavy a nechápala jsem, proč, jak a kde v ději jsme se ocitli. To nejčastěji když z reality přešel do jiného časového období Utopie.
Celkově - jo, stojí to za přečtení, pokud nemáte nic lepšího po ruce, ale jednou stačilo.
Pěkný fantasy a tvrdá realita ,takže Nepohádka. Líbilo se mi bloudit se skřítkama,goblinama atd. Časem si ji určitě přečtu znova a kdo nečet ať to napraví.
Nerada kritizuji práci někoho jiného, sama jsem nic nenapsala, ale Nepohádka mě přijde přeplácaná pohádkovými bytostmi za cenu obsadit všechny co známe a ještě si nějaké vymyslet. Prolínání světů je zajímavé, ale ztrácela jsem se v tom. Knížku nemůžu pochválit.
Oproti ostatních knihám Pavla Renčína pro mě byla Nepohádka zklamání. Nebavila mě a nemohla jsem se začíst, a to i přes tu úžasnou fantazii, zajímavé postavy a důvěrně známé lokace. Dokonce si po pár letech ani nedokážu vybavit děj, kromě toho úplného základu. Prostě mi bohužel nesedla.
Pěkná pohádka Nepohádka plná fantazie i tvrdé reality. Je zde dost dobrých nápadů. Jen občas tam jsou skoky v ději. Po přečtení jsem si jistý, že by pan Renčín ty skřítky, gobliny, démony a jiné fatosti určitě viděl. On je totiž sník ne seník.
Pěkné, stojí za přečtení. Ti, kteří znají knihy Pavla Renčína se to bude pravděpodobně líbit. I když... měl jsem problém se začíst. Ze začátku se děj rozjíždí docela pomalu, slušné tempo to nabere až v první třetině až polovině knihy. Přišlo mi, že i styl se taky postupně vylepšuje přímo úměrně počtu otočených stránek. Obdivuji použitý jazyk, plný hříček se slovy a různých narážek. Chvílemi jsem se dost bavil.
Původně jsem chtěl dát 4*, za bezbřehou fantazii autora i jazykový humor. Ale možná právě kvůli gejzíru nápadů vše ve výsledku působí trošku preplácaně. Chvílemi městská fantasy, chvílemi groteska, chvílemi ještě něco jiného... A tak i přesto, že se jedná o mého oblíbeného autora, dávám 3,5 - v porovnání s Labyrintem nebo Městskými válkami to není taková pecka. Ale přes to všechno - stojí za přečtení.
Jáchym Vlček se snaží vyrovnat s tím, že jeho syn umírá na rakovinu. Dosti nesnadný úkol, takže příliš nepřekvapí, když šáhne po možnosti léku v kouzelné říši. Ale něco za něco. Naneštěstí nic není tak jednoduché, jak vám to vyloží nějaký potrhlý skřítek...
Magické vyprávění v sympatickém prostředí - i tak by se Nepohádka dala charakterizovat. Pavel Renčín nasazuje ve svém románovém debutu od začátku ostré tempo a spád ještě umocňují důvěrně známé lokality hlavního města, pivovarské Plzně nebo zasněžených Krkonoš. To vše podmalováno jemným humorem, který nejednou donutí k bezděčnému úsměvu.
Jak mě ovšem kniha nadchla bezbřehou fantasií zakotvenou v tuzemském prostředí, tak zklamala po stránce dějové stavby. Vše podstatné přinese až druhá půlka, přičemž občas se autor vrací k osvětlení detailů, jež jsem už považoval za uzavřené. Vyvrcholení navíc příliš nepřekvapí zvraty, jen eskaluje v pestrobarevném finále, které v rámci ústředního komorního motivu působí bohužel drobet přeplácaně.
Autorovi nechýba fantázia, ale spisovateľský kumšt. Pre mňa príliš veľa postáv, ku ktorím si nevytvoríte nielen puto ale vlastne ani názor. Celé je to na čitateľovom domýšlaní. Na konci som už ani nevedel aký je rozdiel medzi zastancami krála a odbojármi a trochu mi pripadalo že sa snád doplietol aj sám autor. Knihu som čítal dosť dlho a z premáhaním, niektoré pasáže boli zdĺhavé a unavujúce. Celkovo by som to hodnotil ako priemernú fantasy, ktorej vďaka zbytočnému zapletaniu deja, a množstvu postáv, chýba spád.
Ze začátku trochu zmatečné a lehce nepřehledné, postupem času jsem si začal na styl vyprávění zvykat. Určitě potěšilo množství "ístregů", asi nejzajímavější a nejnepředvídatelnější byl odkaz na tolkienovskou kráturu v pražské stoce. Proč tedy jen tři hvězdy? Dvakrát dobrý mi nepřišel souboj s Netvorem s velkým N a jeho popis, hold jsem si ho představoval trochu jinak, a pak také konec mohl být trochu tragičtější, na můj vkus to bylo až moc medové.
Četl jsem už dávno, teď jsem nahlédl znovu, a přečtu podruhé. Podezřívám se, že jsem s třemi hvězdami podstřelil.
Kniha s typickými zvraty Renčína. Nedávno jsem psala u Jména korábu, že je to pro mě zatím nejlepší kniha od autora, po přečtení Nepohádky si tímto tvrzením už nejsem jistá. Propracovaný děj, pozoruhodné postavy, napětí - nic z toho knize nechybí. Navíc Nepohádka je pro mě první kniha od Renčína, kde byl hezky dořešen konec, nebyl useknutý ani málo vysvětlený, nezklamal mě.
Rychlý spád a nečekané zvraty. Některé opravdu velmi nečekané. Docela jsem se zasmála ve chvíli, kdy na pár okamžiků hlavní hrdina vlezlo do kanálů (kanály v Renčínově tvorbě mají silné zastoupení - celý Labyrint se odehrává v pražských stokách a i ve zbytku jeho knih se kanály objevují - tedy nevím, jak je to ve Jménu korábu, k této knize jsme se bohům žel ještě nedostala).
Celkově je děj tohoto díla překvapivý a kniha se čte velmi dobře.
Štítky knihy
vlkodlaci nadpřirozené bytosti česká fantasy pohádky pro dospělé
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2016 |  Když ti to udělá radost... |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2009 | Beton, kosti a sny |
Kniha Nepohádka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 93x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 75x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 2x |
Autora už nějaký ten pátek vídám kde se dá, minimálně teď je hodně vidět coby spoluautor české verze Comic-Conu, na který se od prvního ročníku rok co rok neskutečně těším. Knihu jsem od něj ale ještě žádnou nečetl a tak když se mi do ruky dostala Nepohádka, moc jsem neváhal a ihned se do ní pustil.
No a musím říct, že toto je opravdu taková nepohádka. Pohádkový svět se prolíná se světem reality, kde hlavní roli hraje malý klučík, který je onkologický pacient a táta se snaží dělat všecko pro to, aby mu jakýkoliv způsobem zvedl náladu. Třeba i vyprávěním fantastických příběhů.
Postupem času se ale dvě naprosto odlišné příběhové linky protnou a dokáže to zaujmout. Leč celá ta kniha působí spíše takovým povídkovým, zkratkovitým dojmem a hlavně čtete něco fantastického a zábavného, ale zároveň cítíte, že to jádro příběhu je daleko temnější a smutnější, než u čeho zrovna jste. I tak ale musím říct, že je to hodně zajímavý a neobvyklý počin. Ne pro každého, ale koho nadchne, ten na něj jistě nezapomene.