Malarkey komentáře u knih

Jak z Golden Dogu Honzu Vojtíška už tak trošku znám, je mi úplně jasné, proč si na první jeho překladovou knihu vybral právě Městečko polských autorů.

Městečko má totiž téma. A tou je slovanská mytologie a jedna z tamních nestvůr. Přitom na první dobrou byste to za žádných okolností neřekli.

Začátek totiž je hodně civilní, čtivý. Postupem děje ale hlavní postavy dorazí do městečka Morwany, jehož zašlá sláva je cítit nejen ve vzduchu, ale i na čerstvě zvedlých chlupech nejen na rukou, ale i nohou.

Postupem času převládá brutalita, sex, extrém. Mnohdy jsem si říkal, jestli ještě pořád čtu mytologický horor nebo sexuální horor. Nechutenství tu místy opravdu vládne a kdyby nebylo akčního závěru, asi bych i zvrátil.

Takže už vidíte tu paralelu u Honzy Vojtíška? U jeho příběhů je to totiž často dost podobné. Ale stejně jako on, tak i Poláci zde mě dokázali svým námětem uhranout. A i proto si zaslouží jednoznačně pozornost.

7 30.09.2023

Parádní sbírka fantasy povídek z dílny Fantastické Epochy. Krásná kniha, vymakaná, plná obrázků a příběhů, které se mi místy s radostí zakořenily v paměti. Zároveň i první sbírka v pevné vazbě, kterou z nakladatelství čtu. A musím říct, že za ní musí stát obrovské množství práce.

Tématem této knihy jsou města a cokoliv s nimi spojené. Tedy prim by tu mohl hrát žánr městského fantasy, ale nikdy nic není tak jednoduché, jak na první dobrou vypadá, takže i zde se setkáte s naprosto různorodými nápady, které vychází nejen z pera spisovatelů a spisovatelek z onoho nakladatelství, ale i od autorů, od kterých byste to na první dobrou třeba ani nečekali.

Úvod si zde vychystal známý Ben Aaronovitch a pak už to jede v intenzivním kroku.

Nejzajímavější povídky mi přišly následující:
Špatný den - Míša Merglová ty dialogy prostě umí, to se musí nechat. Výborná časovka.
Zakantum - příběhy Veroniky Fidlerové mě prostě baví číst. Zde z prostředí starověku někde kdesi ve Středozemním moři.
Česká mlátička - Lovecraftovina od Dalibora Váchy hned na úvod knihy, díky které navštívíte samotný Innsmouth.
Pan Twardowski - mně neznámý Přemysl Krejčík rozjel ryzí městské fantasy plné neobvyklých nápadů.
Pan Frýdek a slečna Místek - Kristýna Sněgoňová a její pohled na dětské meziměstské války.
Dutý septagon - Petr Stančík nás tu provede světem prastaré Prahy nacházející se pod dnešní Prahou.

9 30.09.2023

Standardní fantasy, které sice nepřináší nic moc objevného, ale zato se dobře čte a dokáže místy svými dílčími nápady i zaujmout.

Největší kámen úrazu tohoto příběhu ale vidím v tom, že tu děj přeskakuje mezi dvěma časovými rovinami a tak je to tady chvíli zmatek nad zmatek.

Plus tu sem tam lehce cítíte autorův směr k LGBT motivům, které popravdě nejsou na škodu a kupodivu sem tam přinesou i jiný pohled na věc. Je to nenucené, nevtíravé a podobné duchu Martiny D. Antonínové.

2 30.09.2023

Nedokážu si představit, kolik času muselo autorům dát, aby dokázali tak věrohodně popsat prostředí, které věcně popsáno prakticky nikde není a většina historiků čerpají spíše z domněnek nebo z kusých informací římských kronikářů. Už to si zaslouží obdiv a absolutní pozornost.

Stín modrého býka se totiž odehrává někdy kolem 4. století někde v oblasti dnešních Čech. Což není zrovna úplně běžný každodenní námět, co si budeme povídat.

Námětu se ale chopili dva profesionálové na slovo vzatí - Leonard Medek a Františka Vrbenská. Oba jsou perfekcionisti a oba rádi jdou do detailů. Výsledkem tak je jedinečná kniha, která úplně nenaláká na příběh, jako spíš na prostředí, tradice a pravidla doby, která je pro nás nejen dávnou minulostí, ale i mnohdy velkou neznámou.

11 14.09.2023

Na nejnovější román Věry Mertlíkové jsem se po přečtených Třech kobylách vysloveně hodně těšil. Čas růže je ale v mnoha ohledech dost odlišný román, přesto i tento má velký historický základ.

Historický základ si autorka totiž vzala z dobové Neapole konce 15. století. A k tomu nabalila opět překrásný příběh.

Třeba odkaz na namalování Zrození Venuše od Botticelliho je tu věru takřka dokonalé.

Nicméně zpátky k příběhu. Ten je opravdu skvělý, ale má rozdělení na tři kvalitně různorodé části. V prvních dvou jsem místy, musím se přiznat, bojoval s tím, že autorka rozlišuje klasickou kostru románu - tedy popis a přímou řeč - a kurzívou pak píše myšlenky konkrétních postav. Těch myšlenek je tu navíc zatraceně hodně. A i když jsem si zvykl, mnohdy jsem to dost kousal. Kde jsem si ale zvyknout nedokázal, tak jak sladkobolně je kniha mnohdy psána. Chvíli jsem měl pocit, jak kdybych četl milostný příběh o Angelice a sultánovi, a ne něco co má psanou formou připomínat právě Tři kobyly, které mě tenkrát totálně odzbrojily. Ten ženský motiv tady mnohdy byl nejen naivní, ale i dost neuvážlivý.

Zajímavé nicméně je, že ve třetí části šel dost do pozadí a jak se začalo schylovat k finále, námět mě hodně vtáhnul do sebe a vyplivnul vyřízeného až při přečtení poslední stránky.

Čas růže má totiž opravdu epický příběh a byla by obrovská škoda ho i přes různé nesrovnalosti vyignorovat. Pořád je to Věra Mertlíková, která má na příběhy dar a i když do knihy dala více ženských motivů, než by bylo potřeba, v poslední třetině mě přesvědčila, že to tu stálo za to. Navíc Straky si tradičně pohráli s obálkou a obsahem, takže si můžete být jisti, že budete držet v ruce jedno z nejhezčích knih posledních let.

7 14.09.2023

Ano, dle předpokladů. Přiznání Iluminátů volume 2. Takže stejné, jako předchozí knihy.

Pokaždé, když se k Přiznání Iluminátům dostanu, fascinuje mě, jaký rozhled autor má. Má ho tak obšírný, že některá příznání jsou psány s takovým high level vtipem, že pochopit to chce mnohdy autorův mozek, důvtip a hodiny strávené čerpáním dat na wikipedii.

Nicméně dokážu se spokojit i s tím málem, co mám v hlavě já, takže jsem se bavil i tak. Kam na některé nápady autor chodí, to mi i přesto mozek nebere. Originální, nápadité, ale určitě ne pro každého.

2 14.09.2023

Na nejnovější knihu ze Strak jsem se hodně těšil. Obálka je asi nejhezčí a nejoriginálnější za poslední léta a zpracování knihy je tradičně také fantastické.

Jakmile jsem se začetl, okamžitě jsem ale zjistil, že zde si autorka pohrála se satirou více, než mimořádně. Odkazů na rock je tu požehnaně a i když ho sám poslouchám, mnohdy jsem se dost v nápadech ztrácel.

Příběh to ale nicméně v mnoha ohledech usnadnil. Vypráví totiž dvě dějové linky - jedna o vzniku rockové kapely někde tam ve vesmíru na planetě ne nepodobné Zemi a druhá pak příběh kluka, který zjistí, že je klonem jiného slavného rockového zpěváka, a který žije pro změnu zase na jiné planetě.

Čtení bylo hodně odpočinkové a průběh obou příběhů vlastně poměrně tradiční. Tedy v případě, pokud znáte příběhy různých kapel a víte, kde a při jakých příležitostech bývají největší kameny úrazu těsně před jejím zánikem. Ono je to totiž pořád o lidech, takže pořád dokola vesměs o tom samém.

Zde se to ale četlo samo a ty dvě nezvyklé planety tomu dodali punc nevšednosti. Jednoznačně odpočinková záležitost.

5 14.09.2023

Dlouho mě lákala tato série s odkazem na Lovecrafta, až jsem se dostal k pátému dílu, který jsem se rázem jal nastudovat.

Lovecraftovo dílo mám nakoukané víc v popkultuře, než načtené, nicméně nakoukané ho mám řádně, takže jsem se v některých povídkách vysloveně bavil. I když, pravda, je to povídková sbírka, takže i zde to umí být jako na houpačce.

Těch zajímavých povídek je tu ale i tak celá řada. Mezi ty nejlepší tak určitě řadím - Noční chodec s krásným odkazem na Lovecrafta. Utváření faktálů jejíž vznik musel autora stát obrovské množství informačních sil, klobouk dolů. Semeno bohů, ze které je ta atmosféra neznámého přímo hmatatelná.

3 14.09.2023

Nekompromisní akční jednohubka, která když jsem jí četl, tak jak kdybych slyšel i samotného autora někde na přednášce.

Petr Brožovský mluví a mluví hodně. Proto i tato kniha je v mnoha ohledech dost kecací a obcházecí, než dojde na pořádnej příběh. Na ten nakonec ve výsledku ani nedojde, ale ono je to vlastně tak nějak jedno, tohle je totiž akční brak jak vyšitej a tak se na něj musí také nahlížet.

V mnohých ohledech jsem se bavil nad hláškami, které autor zvládne vypotit. Naopak jsem občas měl co dělat z té vaty, které do knihy dokázal také narvat. Jako odpočinková záležitost je to přesto naprosto adekvátní, jen mám pocit, že toho akčního braku na české scéně začíná být nějak přehršel, nebo?

4 14.09.2023

Je třeba přijmout fakt, že tento Hulk není klasický sympaťák s tváří Marka Ruffalla ale nemrtvá zrůda, která trhá vnitřnosti a sežere každého, o koho se otře.

Pak už to docela jde. I když i tak jsem s tím příběhem vlastně měl docela problém. Mnohdy mi totiž jednotlivé obrazy připadaly hodně statické, jedna strana třeba klade důraz na jednu emoci v jednom obličeji. Většinou v Hulkovi, jehož tvář se zde taktéž mnohdy dost opakuje.

Určitě je to ale zajímavý posun postavy Hulka někam jinam, než na co jsem zvyklý. Jen nemám komiksy z Marvelu tak namáklé, abych posoudil, zdali ty alternativní světy alternativních postav mají smysl nebo ne. Až to ve větším jednou otevřou ve filmech, tak si myslím, že divák se v tom filmovém Marvel světě totálně ztratí. Už teď to začíná být těžce na hraně.

4 29.08.2023

Nevím, jestli je dobrý nápad se nad jedním námětem zamýšlet třicet let a ještě ho k tomu stejně dlouhou dobu v rámci tří spisovatelů dávat dohromady a doufat v úspěch. Hon na lovce nicméně za pokus o přečtení a zhodnocení této úvahy jednoznačně stojí.

Celý ten příběh této knihy totiž stojí a padá na nosné myšlence samostatného světa, kde se autoři hodně vyřádili a svědčí to o velké představivosti samotných spisovatelů. Gardner Dozois ten svět vymyslel a jeho přátelé Martin a Abraham do toho přidali řadu dalších nápadů, které ucelili v jedno - v knihu, která obsahem předčila emoce, které by měla vyvolávat.

Hlavní postava je totiž totální nesympatik, bez kterého byste se klidně obešli. A s ním má problém i samotný příběh, který je těžce chladný a pro čtenáře hodně nepřístupný. Kdo ale čte sci-fi nebo fantasy pro jeho představivost, tak zde si i tak smlsne. Tedy když hodí za hlavu fakt, že se musí obejít bez hlavního hrdiny.

5 29.08.2023

Další z přeložených knih z nakladatelství Golden Dog je Čtvrtá děvka, která láká nejen názvem, ale i poměrně extravagantní obálkou, které si chtě nechtě musíte v knihkupectví všimnout. Jak je ale na tom samotný příběh?

No, je to docela nářez. Jedním slovem. Taková hulvátsky agresivní middle adult hororová prasárna s příměřenou dávkou hnusu a vulgarity.

Určitě je to ale kniha, která má poměrně přímočarý děj a čtivost, která se jí nedá upřít. Popravdě mi hodně připomínala českou Daemonicu od Martiny D. Antonína. Minimálně tím peklem a ďábly jako takovými. Jinak je to ale jednoznačně kousek, který čtenáře nestihne udivovat, a kde každou další stránkou nebudete ani tušit, co Vás bude čekat.

Zajímavý kousek.

6 29.08.2023

Po Valkýrách jsem zhodnotil, že už nebudu říkat, že je Robert Fabian sázka na jistotu. Na Planetu mezi dvěma slunci jsem tudíž šel s rozvahou, doufajíc, že tato kniha nezklame. A opravdu. Nezklamala. A naopak je to zatím asi to nejlepší, co jsem od autora četl.

Výborný příběh skupinky vězňů, kteří ztroskotají na neznámé planetě daleko od čehokoliv. Neznajíc prostředí, poznávajíc sami sebe. Ten námět už je jak z říše fantazie. Neskutečně čtivá záležitost. Do toho tu autor dobře pracuje s mimozemskou civilizací, ale i s psychologií jednotlivých přeživších. Celé se to pak odehrává v rámci jednotlivých kapitol, kde každá označuje jeden přeživší den.

No jak říkám, fantazie. Výborným nápadem mi to připomnělo autorovu povídkovou novelu Most, která se před nedávnem objevila v povídkovém sborníku Praga Mater Urbium.

9 29.08.2023

Předem uvádím, že Lolko jsem nikdy nehrál. Vím o co jde, viděl jsem pár her, zažil jsem kamaráda ho hrát, dost vášnivě mi o něm vyprávěl, ale na rovinu říkám, že když by nebylo časopisu Pevnosti, k této knize bych se pravděpodobně vůbec nedostal. Pravda ale, že bych možná přišel o milé překvapení, kterého se mě nakonec dostalo.

Ze začátku jsem se musel v příběhu trošku zorientovat, splynout s tím prostředím té počítačové hry. Díky autorovi to ale šlo poměrně snadno, protože příběh tu nastolil poměrně jednoznačný.

Je ale znát, že to vychází z herního světa a tak neočekávejte žádné high fantasy na vysoké úrovni. Čtivé to ale je a ztráta času to také nebyla.

2 29.08.2023

Prokládám romány povídkovými sbírkami a na tuto sbírku povídek Morta Castla, musím říct, jsem se po jeho románu Zabijáci, dost těšil. Nakonec radost v průběhu pročítání jedné povídky za druhou dost sklapla.

V knize je těch jednotlivých příběhů nebo i různých úvah a statí k mému překvapení poměrně dost. Jedná se totiž o sbírku nejen samostatných povídek, ale i různých úvah, které jsou mnohdy třeba jen na dvě stránky a musím říct, že jejich souvislost mi po jejím přečtení uniká.

V podstatě nebyl příběh u něj bych se v klidu začetl a řekl bych, že to je vysloveně dobrý kousek. Mort Castle má svůj styl psaní, jistou čtivost se mu upřít úplně nedá. Píše ale to, co ho napadne, jak ho napadne, asi na to během psaní ani nepřemýšlí a tak to taky dopadá. Popravdě mě překvapuje, že s touto knihou sklidil v Americe takové ovace. Mně naopak přijde, že se jedná o zatím nejslabší přeložený kus z Golden Dogu.

3 29.08.2023

Od Pavla Fritze jsem z Letky 307 přeskočil rovnou na Přístav u řeky Styx. Byl jsem tak nadšen, že jsem chtěl další dávku hard sci-fi a zde se mi jí dostalo měrou jednoznačně vrchovatou.

Tento příběh už je na rozdíl od deníkové Letky klasickým románem. Příběhem, který využívá znalosti autora, který je povoláním biolog. Občas se tedy stává, že tu je řada odborností, přes které je třeba se kousnout.

Nicméně když to ale zaobalím, jedná se o super sci-fi příběh, který mi v mnohých ohledech, a vlastně ani nevím proč, připomínal Kouly od Michaela Crichtona.

Vesmír je tu popsán hodně detailně, mnohdy i technicky. Mimozemská civilizace tu je tak zajímavá, že je hodná i zamyšlení. Celkově bych byl rád, kdybych se okamžitě mohl pustit do autorovy další knihy, protože takto komplexní sci-fi jsem tu od našich autorů zatím četl akorát tak od Roberta Fabiána. Výborný kousek!

7 29.08.2023

S Adrianem Tchaikovskym postupně pokouším osud a už podruhé mě ubezpečil o tom, že jeho knižní náměty stojí za přečtení. Po Ocelové šlechtě jsem si tak užil i Psí vojáky.

Ti otevírají hodně zajímavé téma nadnárodní organizace, která vyrábí nelidské stroje, takzvané bioformy, kteří budou ve válce, pokud budou na Vaší straně, rozsévat smrt. A ještě Vám za to uctivě poděkují. Tyto upravené formy života totiž vychází ze zvířat a jsou vcelku nehumánně upravovány.

Autor zde vypráví příběh Rexe, který vychází ze psa. Máte možnost se dostat do jeho myšlenek, do vývoje jeho osobnosti, která se s každou další stránkou lepší nejen v popisu prostředí, ale i rozhodováním a myšlením, které je ze začátku absolutně oddané tvůrcovi, aby postupem času zjistil, proč vůbec vznikl a rozhodl se jednat na vlastní triko.

Super čtení, ze začátku trošku akční béčko, postupem času má ale kniha velký humánní přesah, který si pokládá řadu otázek. Mimo jiné i tu, jak moc je v pořádku, když se dnes klonují zvířata, mění jejich DNA a co se může v budoucnu stát, kdyby by to došlo až do extrému.

4 23.08.2023

Jestli má nějak vypadat deník mezigalaktického stíhače během mezihvězdné války, tak pak by to mělo být nějak, jako v této knize, protože tady je to ztvárněné naprosto precizně.

Pavel Fritz si na svojí prvotinu vychystal jednoduchý námět duchem, ale neskutečně čtivý svým obsahem. Vypráví tu příběh hlavního hrdiny od jeho rozhodnutí stát se hrdinou, až po série akčních scén, kdy ve vesmíru bojuje o holé přežití. Napsáno je to chytlavě, mnohdy i docela technicky vybroušeně určitě se nezapře, že autor je výzkumník a biolog. Po psychologické stránce to také nemá chybu a závěr, ten byl pro mě osobně výslovnou třešničkou na dortu. Kdyby bylo pokračování, vůbec bych se nezlobil, ale i takto se mi to finále vysloveně líbí.

Letka 307 je tak pro mě jedna z nejlepších military sci-fi, která tu u nás vznikla. Spolu s Robertem Fabianem se Pavel Fritz pro mě okamžitě stal spisovatelem, od kterého si moc rád přečtu všechno, co napíše.

3 23.08.2023

Po dlouhé době jsem měl chuť na něco od Roberta Fabiana a když už jsem měl ty Valkýry, tak proč si nezkusit přečíst něco, co tu nemá tak pozitivní hodnocení, abych zjistil, kde je zakopané jádro pudla.

Nakonec to tak jednoduché čtení věru nebylo. Valkýry totiž obsahují dvě samostatné novely, které se odehrávají před apokalypsou a po apokalypse. Nicméně u ani jedné to nic nemění na skutečnosti, že jsou dost depresivní a bez vidiny naděje. To je podle mě asi největší kámen úrazu této knihy. O to víc, že dvě tyto novely se sešly v jedné knize, na kterou je té temnoty pohromadě více než dost. Možná i proto ten obal.

Těžko hodnotit, který z příběhů mě bavil víc. Nemůžu ani jednomu upřít skutečnost, že je to napsáno tradičně Fabiánovsky, takže čtivě. Jenže když bych se měl rozhodnout, tak slabší by byla hned ta první Den skoro jako každý jiný. Tam se totiž plácáte od ničeho k ničemu a nakonec to tak i dopadne. To ta druhá s názvem Černé slunce má alespoň nějaký konstantní děj, který náladu sice nezvedne, ale alespoň víte, kam to všechno spěje.

3 08.08.2023

Na pokračování Ostravských mystérií jsem se vysloveně těšil. Musel jsem si počkat, ale výsledek stál za to. Pokračuje se totiž tam, kde se skončilo a to je zároveň to nejlepší, co autor mohl udělat.

Jen s jedním rozdílem a to tím, že tu do hlavní role vměstnal akorát Josefa Bronského kněze a tajného agenta Opusu Dei a z hlavních postav předchozí knihy neudělal mnohdy ani vedlejší. Prostě to celé nalepil na Josefa a ve všech těch příbězích ho nechal dost intenzivně vykoupat.

Nakonec to ale nevadí, protože kniha dál pokračuje s jednotlivými příběhy, které se odehrávají ve 30. letech, a které je vysloveně radost číst. Detail na historii, na atmosféru doby, s odkazy na existující místa, podniky, prostředí. To všechno dokazuje, jakou práci autorovi tato kniha musela dát a i když je to vlastně poměrně oddechové čtení, já jsem si ho neskutečně užil.

4 08.08.2023