Na kraj světa
Theo Addair (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416543/bmid_na-kraj-sveta-A7z-416543.jpg
4
148
52
Ve stínu oskeruše série
1. díl >
Zatímco vesničané ohýbají hřbet na polích, ve Čtyřměstí kypí počínající průmyslová revoluce. Skryti před bdělým okem zákona uctívají synové a dcery Země svou Matku, aniž by tušili, že ta má vlastní plány. V zapadlé záhorské vísce žije Kiro, známý též jako „ten malej čmoud vod Syvne“. Dnes ho čeká setkání, které se stane prvním krokem na dlouhé cestě. Nikdo ho k ní nenutí, snad jen pocit odpovědnosti a spletitá síť náznaků a polopravd. Ale ne lži. Protože Tereza, ať je jakákoli, přece nikdy nelže.... celý text
Přidat komentář
Standardní fantasy, které sice nepřináší nic moc objevného, ale zato se dobře čte a dokáže místy svými dílčími nápady i zaujmout.
Největší kámen úrazu tohoto příběhu ale vidím v tom, že tu děj přeskakuje mezi dvěma časovými rovinami a tak je to tady chvíli zmatek nad zmatek.
Plus tu sem tam lehce cítíte autorův směr k LGBT motivům, které popravdě nejsou na škodu a kupodivu sem tam přinesou i jiný pohled na věc. Je to nenucené, nevtíravé a podobné duchu Martiny D. Antonínové.
Chvilku mi trvalo než jsem se zorientovala při skákání v čase. Ale pak už se mi to četlo dobře. Utíkalo to pomalu, za to konec si to vylepšil.
Osobně nechápu nízké hodnocení. Možná kvůli autorově komunitě? Nemůžu říct, protože Muffin a čaj jsem ještě nečetla.
I po čase se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih a konec mě rozbrečel na celý večer, až jsem začala přemýšlet, jestli mám vůbec rozečítat druhou knihu, aby to na mě nebylo moc. :_)
Styl, jakým je napsána tahle kniha mi zcela vyhovuje. Přijde mi, že víc zakládá na emocích, což je hodně podobné stylu, jakým já občas něco píšu.
Od Thea mám ráda sérii Muffin a čaj takže když jsem zjistila, že napsal fantasy tak jsem byla zvědavá.
Knížka je napsána čtivě a prostředí jako takové je velice slibné ale postavy a ani děj knihy mou pozornost neudrželi.
Možná v budoucnu zkusím přečíst znovu ale bohužel končím při nedočteno :-(
Kniha byla celou dobu dost zmatená. Skákáním mezi přítomností a minulostí jsem se musel při čtení dost soustředit a když jsem knihu několik dní nečetl a poté ji zase vzal do ruky musel jsem si připomenout, co se dělo, jelikož jsem byl v minulosti postavy zmatený. Posledních cca. 70 stran jsem si ale velice užil a rozhodl se, že si přečtu i druhý díl. Po dočtení knihy mi skákání mezi časy už došlo a všechno se mi pospojovalo a nedělalo mi problém si vzpomenout co a proč se stalo. Autor při psaní použil klasickou románovou formu.
Doporučuju!
U většiny knih cítím, že postavy znám a dokáži se do nich velmi lehce vcítit, ale tady to bylo jiné, jakoby by byly v dálce schovaný v mlze. Daleko od dosahu ruky. Obálka a anotace působí jako super fantasy, ale vnitřek příběhu tomu neodpovídá.
Za mě velké zklamání :(
Tahle kniha se ke mně dostala asi jako příloha k časopisu sám bych si ji nekoupil. Čte se dobře ale děj je dlouho nuda a taky nepřirozené chování neodpovidající věku postav tomu nepřidá. Závěr mě nepřekvapil, ale byl jsem spokojne že se potvrdilo moje tušení. Druhý díl asi číst nebudu.
Tak já nevím, jak hodnotit. Z knihy jsem spíš zmatená, než co jiného.
Obří mínus vidím v tom, že víme, že existuje magie, ale za celou knihu jsem v podstatě nepochopila na jakém principu. Čekala jsem, že návraty do minulosti tam budou právě ohledně toho vysvětlení, ale bohužel ne.
Dále mi opravdu nesedlo to přeskakování časových rovin, hlavně z toho důvodu, že mi ta minulost nic nepředala. Příběh jsem si začala lehce užívat až právě po vynechání návratů do časů minulých. Ale jen lehce, protože jsem se většinu času stejně nudila - na jednu stranu je jasné, že když sledujete každý krok nějakého člověka, jeho život nemůže být nabitý akcí a zvraty, ale v knize tak trochu očekávám něco víc než "boříme se sněhem, chroupeme suchary, sušíme prádlo a sbíráme dříví na oheň".
Bohužel těch pár zvratů na cestě nedokázalo vyvážit moje rozpoložení z těch "chodících" částí a tak jsem si vlastně užila jen zhruba posledních 50 stran. A to nejen proto, že konečný zvrat byl pecka, ale také z toho důvodu, že se hlavní hrdinové přestali více méně chovat jako děti na výletě a konečně jsme měla pocit, že jim je těch jejich 18-20 let.
Co nemohu upřít je, že se kniha i přes to všechno čte dobře a lehce, protože ten jazyk je prostě lahůdka. Ale rozhodně se přidávám k názorům, že autor má mnohem lepší contemporary (emoce a řešení vztahů je i v této knize jedinečné)
Theo mě opět překvapil! Od téhle knížky jsem tolik nečekala, ale fakt mě bavila. Bylo to teda moje první fantasy, takže to úplně nemůžu hodnotit :D Ale fakt jsem si jí užila. Muffin a čaj se mi teda líbil víc, ale i tak byla super a dávám 4,5 ⭐
Já si vlastně pořád nejsem jistá, co si o téhle knize myslím... Spousta věcí mě štvala, spousta věcí se mi líbila. Některé věci mě štvaly na tři hvězdy, některé se mi líbily na pět hvězd, tak jsem zvolila kompromisní hodnocení.
Začnu tím negativním: hlavní hrdina je hrozně naivní. Na to, čím vším si prošel, na mě pořád působí jako dvanáctiletý, a musela jsem si při čtení připomínat, že mu má být, tuším osmnáct. Je krásné věřit, že si někdo dokáže projít celoživotním opovrhováním a ústrky a neztratit u toho nevinnost, ale Kiro mi přišel spíš jako postava z pohádky, než nějaká reálná. Kniha celá je spíš o vztazích (ke Kirovi), postavy se tak trochu potácejí od jednoho problému ke druhému, problémy vždycky vyřeší a jdou, než narazí na další. A rozuzlení jsem odhadla už někde v polovině (na druhou stranu, abych byla fér, v roce 2019, kdy byla kniha vydaná, asi nebylo tak nasnadě jako dnes). Kromě toho mi trochu chyběly informace o tom, jak fungují Kruhy a duše, ze začátku jsem v tom trochu tápala. Také na to, jak autor skvěle vládne jazykem, mi dialogy ve vážných chvílích občas přišly šroubované a šustící papírem, ačkoliv jindy, když se mezi sebou jen tak pošťuchovali, zase přesně vystihovaly, jak by spolu komunikovali tři teenageři.
A teď k tomu pozitivnímu, ono toho taky nebude málo. Už jsem zmiňovala jazyk, který je opravdu perfektně zmáknutý, Theo Addair se s češtinou místy prakticky mazlí. Kreativní využití nářečí a hovorového jazyka sice není můj šálek čaje (rozčilovala mě i mluva trpaslíků v Zaklínači), nicméně tady přesně plní svůj účel a dokresluje, jak se hrdinové vzdalují od domova. Je vidět, že autor nad peripetiemi cestování opravdu přemýšlel, hrdinové se nevrhnou na výpravu jen tak, čelí velmi realistickým potížím. (Tedy kromě toho, že nevím, čím krmili celou dobu toho psa :) ). Vztahy mezi hrdiny jsou hezky postavené a vykreslené. Kniha se čte snadno, jedním dechem. A Daria jsem si oblíbila z postav asi nejvíc (tedy samozřejmě po Targovi). Jako odpočinkové lehké čtení Na kraj světa funguje skvěle, a určitě si přečtu další díl, protože jsem zvědavá jak to dopadne.
Kniha mě zaujala a hodně dlouho lákala. Když jsem se do ni pustila, hned mě chytila. Asi tak do poloviny jsem byla nadsena. Paradoxně do chvíle kdy se hrdinové vydali na cestu. Jako Jo - chapu to poselství ze je třeba chránit přírodu atd ale v te knize mi úplně unikl smysl toho proč se na tu cestu naši hrdinové vydali? Protože jim to nějaká holka řekla a protože by měli, jelikož někdo někdy řekl, ze to je jejich osud? Fajn. Ale například Kiro a Anastázie prožili cely život v lese, na samotě, obklopeni přírodou a absolutně nemeli ani tušení proti čemu a proč vlastně by měli bojovat. A ani ten Darius, ktery teda to viděl, o tom nikomu nic poradně neřekl. A souhlasím s názory ze hrdinové už potom působili dojmem ze jsou poněkud slepí a natvrdli. Ať už ohledne jejich “osudové mise” tak ohledne jejich vzájemných vztahu a citu, které byli od jiste fáze dost ocividne. Ale musím i souhlasit s tím, ze pan Addair píše hezky. Díky tomu a i ze zvědavosti co Tereza na Kira zase vymysli, se nejspis pustím časem do druhého dílu.
Muffin a čaj miluju, ale tady autor teda šlápl vedle. Fantasy je napsáno velice plytkým způsobem, nesmyslný skákání v čase, knize podle mýho jen zbytečně ublížilo. Skoro polovinu knihy jsem se snažil pochopit, co autor zamýšlel a stále jsem se držel názoru, že tohle se fakt nepovedlo. Je normální, že knižní postavy se chovaj nelogicky, ale tady je to ty vole tak do očí bijící, že mám chuť si vypíchnout oči. Hodně nemastný, neslaný, vůbec nevim, co si o tom mám myslet, všechny postavy jsou debilní, nesnášim je, ale celkově to zhodnotím po přečtení pokračování.
Od autora jsem četl knihu Muffin a čaj, která mě úplně nadchla a tak jsem byl zvědavý, jak se mu povede na poli odlišného žánru. Kniha je sice zařazená jako fantasy, ale toho mi tam chybělo tak nějak víc. Co naopak nechybí jsou prokreslené charaktery hlavních postav a interakce mezi trojlístkem. Zatímco Anastázii jsem si oblíbil (doufám, že dostane ve druhém díle více prostoru), tak oba mužští hrdinové mi nesedli. Na Kirovi mi vadila jeho uťáplost a zaslepenost vůči Dariovi. A ten mě zase rozčiloval svým přístupem „všechno znám, všude jsem byl, jsem neomylný“. Oba bych je nejraději propleskl.
Musím říct, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se do příběhu začetla. Nejsem na fantasy zvyklá a navíc jsem prvních 50 stran vůbec netušila, co se to děje. Poté už mi ale děj ubíhal daleko rychleji, ačkoliv na mě bylo tempo příběhu stále poměrně pomalé, svět byl ale skvěle vystavěný a některé scény byly naprosto boží. Celkově mě ale dostal hlavně ten konec. To byl prostě masakr, naprosto výborný, ale hrozně smutný. Nic neprozrazuju, jen to, že Kiro a Darius jsou fakt beznadějní a děsně mě frustrovali. Ale ve výsledku bych radši, aby mě dál frustrovali, než to, co se stalo. :( No nic, potřebuju nutně druhý díl!
Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale za ten konec dám 5.
Nemůžu jinak než ji hluboce doporučit a objednat hned druhý díl. Příběh o lásce k přírodě, která je tak barvitě popsaná, příběh přátelství, kterému věříte do hloubky duše, skvěle vykreslené a rozvíjející postavy, geniálně vymyšlené prolínání minulosti se současností a konec, kde mi i pár slz ukáplo. Potřebuju hned vědět jak to dopadne.
Povede se zachránit zemi a přírodu před lidmi?
Autor má specifický styl psaní, nemusí sednout každému, pomalejší rozjezd, barvité popisy, přirovnala bych k Hobitovi.
Theo opět nezklamal. Zamilovala jsem si jeho psaní hned u muffin a čaj a zůstalo mi to. Musím přiznat, že i pár slz bylo ke konci. Krása.
Hodně pomalé, čekala jsem od toho asi víc. Svět byl vymyšlen krásně, příběh až na delší rozjezd taky nebyl k zahození. Postavy jsem si (až na Anastázii) oblíbila. Ale musel jsem se do čtení nutit a bylo to hodně zdlouhavé. Uvidím jestli dám dalšímu dílu šanci.
Autor vůbec nezklamal, svůj styl a cit převedl někam co vypadá jako by se právě pro takové předivo narodil. Je to skvělá kniha pro všechny takové ( abych si vypůjčila název jednoho jiného titulu) Tkáče iluzí, kteří si ji nejen s gustem přečtou ale i zapamatují.
Douška : Když totiž autor umí psát má vždy z poloviny vyhráno. Moc děkuji. Krásný zážitek....
Fantasy literatura je mojí oblíbenou a Theův styl se mi moc líbí. Kromě toho, že příběh je prostě taková úžasná pohádka ze světa, kde magie musí udělat prostor technologii, se mi líbilo i střídání minulosti a současnosti, které mi umožnilo se s postavami lépe seznámit. Těch je právě tak akorát, trochu připomínají hrdiny ze světa Harryho Pottera a nedělalo mi problém si je oblíbit, zvlášť Terezu.
Štítky knihy
homosexualita česká fantasy LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Muffin a čaj |
| 2019 | Koláčky a spiklenci |
| 2019 |  Na kraj světa |
| 2021 | Supertajný seznam věcí |
| 2020 | Čtyřměstí |
Kniha Na kraj světa je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 157x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 183x |
| Chystám se číst | 146x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 5x |
(SPOILER) 60% - Od autora jsem četla jednu či dvě povídky a líbily se mi, takže jsem byla přirozeně zvědavá na jeho fantasy knížku. A není to úplně marné, ale ono je zkrátka v kategorii road movie za záchranou světa Tolkienem ta laťka nastavená příliš vysoko, čtenář očekává propracovaný kraj s bohatou historií a paletou tajemných až hrůzostrašných postav narvaný mytologií a akcí, takže vcelku poklidná cesta horami od srubu ke srubu, setkání s pár lapky a nedorozumění v jedné domorodé vesnici mě prostě až tak nezasáhlo (těšila jsem se alespoň na těžkou pouť Výhní, ale to tedy autor těžce odbyl).
A že se na takovou cestu vydají jinak celkem nezajímaví dva chlapci a dívka jen proto, že jim jakási holčice, co má jakože být Matka Země, navykládá, že je potřeba odkudsi přinést netopýry a tím se jako všechno vyřeší - a oni prostě pokývnou a jdou, no nevím. Sirotek Kiro měl alespoň podivuhodné superschopnosti, ale na co ta prastará legenda začlenila do osudu světa i Dária a Anastázii, to mi zatím mezi těmi jejich únavnými hádkami nedošlo (když si tedy odmyslím to našlapování kolem jejich "milostného trojúhelníku", kde mě nekritický Kiro nudil, prudící Darius štval a Anastázie mi byla tak nějak jedno). Zkrátka moc mi ty postavy k srdci nepřirostly. A pak ta koncepce dělení duší a Kruhu - asi mi úplně není jasné, jestli to tam vůbec muselo být, protože to místy působilo tak trochu na sílu v tom smyslu, že se od fantasy očekává nějaké to mystično, tak tady ho tedy máte.
Ale pak mě autor docela odrovnal posledními několika větami, takže si holt to pokračování budu muset přečíst :-)