Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí

Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140903/mid_zoldneri-fantasie-dobre-zpravy-ze-z-z81-140903.jpg 3 17 17

Žoldnéři fantasie série

< 3. díl >

Mrtví se někdy vracejí jako těla bez duše; jindy jako duše bez těla. Duchové. Vzkaz ze záhrobí ovšem může předat i obraz; Černý holub; stará zbraň; gurund – hrubý balvan utopený v zemi. Minulost se křikem domáhá zadostiučinění; odplaty. A porozumět těm vzkazům - to musíme my! Anebo hrdinové našich příběhů. * * * Kromě 10 kvalitních povídek českých autorů zde najdete i stať Leonarda Medka a dlouhé pojednání Františky Vrbenské. Takže: Ať žijí duchové!... celý text

Přidat komentář

Malarkey
18.04.2023 3 z 5

Postupně jsem se propracoval k dalším sbirce Žoldnéřů fantasie, tentokrát s podtitulem Dobré zprávy ze záhrobí, která slibuje řadu nemrtvých povídek.

Realita je pak ale trošku jinde. Těch nemrtvých tu zase až tak moc není. Naopak mě překvapilo, že povídky tu mají vysloveně průměrný charakter. Žádná vysloveně nijak nevybočuje, až na hostující povídku Písnička zpod kamenného mostu od Jana Dobiáše, která je totálně fantastická a vysloužila si ode mě čirou pětihvězdu za nápad a za vtip, s jakým je napsána.

Z těch soutěžních mi pak zapamatování hodná přišla především Hic Rhodus, hic salta od Jany Vaňkové pro svůj nápaditý alchymistický děj a Řekni mi jméno od Daniela Tučky, jehož postava inkvizitora mi přišla vysloveně zajímavá.

Centurion.d
09.04.2018 3 z 5

Povídková Sb. mě nějak nenadchla. Vítězné práce mi přišly nejslabší. Celkově spíš horší průměr.


Skallarix
29.01.2017 3 z 5

Na kontrast povídek, co se v Žoldnéřích fantasie vyskytuje, jsem si zvykl. Některé jsou dobré, některé někdy i skvělé, skvostné... Některé zase naopak nudné, táhlé, o ničem, nebo i výjimečně ubohé. Nevím, jestli říci "samozřejmě", nebo "naštěstí", ale žádná taková "ubohá" povídka v tomto ročníku nebyla. Spíše naopak. Řekl bych, že rok 2012 byl pro Žoldnéře vcelku vydařilý. Bohůmžel bylo povídek, které mě tolik neoslovily v nepoměru k těm, které jsem ohodnotil lépe. Ale ani tak nemohu "Dobrým zprávám ze záhrobí" odepřít tři hvězdy. O povídkách a k povídkám jsem se vyjádřil jako obvykle v záložce "povídky".

A abych neopomněl - jako každý rok má pan Medek prostor k doslovu na téma, které víceméně povídky autorů spojuje. Tentokrát to byl posmrtný život, duchové, záhrobí. A jak sám pan Medek píše (nebo to tak alespoň vyznělo), radost z toho neměl. Ale i tak pár stránek zaplnil fakty o duších v literatuře a zmínkách o nich.
Doslovu se ale chytla i paní Františka Vrbenská - a to byla část, u které jsem se musel přeci trochu jen smát... Paní Vrbenská se zhostila úkolu s nebývalou vervou a ochotou, zaplnila svým textem zhruba třicet stránek (což je skoro více, než mají některé povídky) a rozvyprávěla se o všem možném. Nejen o literatuře. Spoustu prostoru věnovala hororovým a fantaskním filmům, pak se uchýlila okrajově k mýtům, vědě kontra mystice v podání stylu "Věřte nevěřte" a hlavně, proč jsem se musel "přeci jen trochu smát", je to, že nás paní Vrbenská neustále ve svém psaném textu odkazuje na různé internetové stránky - a to nejednou i přímo hypertextovým odkazem (který si pochopitelně v knížce nerozkliknete a neotevřete) na různé články "zpravodajských" serverů jako "novinky.cz/koktejl/", nebo "tech.ihned.cz/" - kde měl být pravděpodobně článek "Kde se vzaly bludičky a kam zase zmizely", který je dnes, pochopitelně, už dávno neaktuální a přivítá vás na konci odkazu, který když si zadáte hezky ručně v prohlížeči, "HTTP 404: Nenalezeno (detail_body)".
Roztomilé. Paní Vrbenské bych raději dal propříště pero a papír do ruky a hlavně bych ji neposazoval k počítači s připojením k internetu, protože, jak jsem psal, tolik odkazů a přímých linků na články na různých serverech jsem snad v tištěné knize ještě neviděl. :=)

Svářeč
02.01.2015 4 z 5

Velice vydařený ročník. Bavily mě v podstatě všechny povídky, některé samozřejmě více, některé méně, každpádně na žádný vysloveně slabý kus jsem nenarazil. Za nejzdařilejší považuji exotickou fantasy Zpívající meč Janiny Strnadové, nejméně mě oslovil asi Jan Žlebek se svou Silou hor - na mě už přecijen příliš komplikovaná a nepřístupná povídka, přesto však stále docela vydařená. S chutí jsem přečetl také závěrečná pojednání Leonarda Medka a Františky Vrbenské (přičemž podobné teoretické texty příliš nemusím) a hostující povídka Jana Dobiáše, která celý sborník uzavírá, už byla jen příjemnou třešničkou na dortu.